Jak plavání ovlivňuje zdraví kojenců a batolat?

Souhrn: Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s plaváním kojenců a batolat, odpovědět na často kladené otázky: „Co je plavání kojenců a batolat? Má plavání pro kojence smysl, nebo je to pouze módní záležitost?“ Dále řeší vliv plavání na zdraví, seznamuje s náplní odborně vedených lekcí a přináší závěry z výzkumu z roku 2014, který prováděla autorka příspěvku v rámci svého doktorandského studia na UK v Bratislavě.
Klíčová slova: plavání – kojenec – batole – somatický vývoj – motorická dovednost.

The Influence on young Children’s Health

Summary: The aim of the paper is to acquitant the public with infants and toddlers swimming and reply to frequently asked questions: “What is infants and toddlers swimming? Is there any reason to do infants and toddlers swimming or it is only fashionable thing to do with children?” Article examines the impact of swimming on health, introduces the methodology of lessons and brings the results of expert research of the author of the 2014.
Keywords: swimming – infant – toddler – motor skill – somatic development.

Úvod

Po devíti měsících vývoje v plodové vodě je možné tvrdit, že novorozenec je přirozeně adaptován a cítí se bezpečně ve vodním prostředí. To je dobrým předpokladem pro to, aby děti kurzy zaujaly a byly otevřeny novým dovednostem. Chuť experimentovat přináší dítěti nové zkušenosti, proto je tak důležité, aby si zachovalo kladný vztah k vodě (Faerch, 2001). Hochová a Čechovská (1989) uvádějí, že tzv. kojenecké plavání je nejzažitější, byť ne zcela vyhovující označení pro pohybové činnosti nejmenších dětí ve vodě, zpravidla ne jen kojenců do jednoho roku, ale i o něco starších dětí. Pod pojmem kojenecké plavání rozumíme převážně spontánní pohybovou aktivitu dítěte tohoto věku ve vodě. Kojenci dovedou plavat ve vodě nikoli z důvodů vrozených plaveckých pohybů, ale proto, že jsou adaptováni k vodnímu prostředí, mají nízkou hustotu těla a vysokou adaptabilitu rovnovážného analyzátoru. Takzvaný postnatální plavecký reflex je z hlediska plavání nepoužitelný. Nazývá se tak nikoli proto, že kojenci pomocí něj plavou, ale proto, že struktura tohoto pohybu připomíná plavecké pohyby (Hoch, 1991). Dle Mihála a Jandy (2010) je cílem plaveckých lekcí, aby dítě získalo cit pro vodu a dokonale se seznámilo s jejími vlivy. Smyslem kojeneckého plavání je vytváření podmínek k pohybovým projevům kojenců, rozvoj těchto projevů, a to příjemnou pohybovou aktivitou. Kojenecké plavání je vhodné pro zdravé kojence, ale i pro kojence se zdravotními problémy nebo se zdravotním postižením. Zdravotní potíže v kojeneckém věku zpravidla vedou k opoždění dítěte v psychomotorickém vývoji. Díky vhodné pohybové stimulaci může plavání přispět ke zmírnění dopadů zdravotních problémů podporou celkového vývoje dítěte. Konkrétní pozitivní vliv může mít plavání na kojence s odchylkami svalového tonu (Čechovská, 2007). Plavání kojenců a batolat, se v poslední době stává oblíbenou aktivitou. Za velmi významný posun považujeme skutečnost, že pediatři začínají plavání propagovat pro jeho velmi dobrý vliv na rozvoj dítěte po psychomotorické, duševní, pohybové a sociální stránce (Hlavatý, 2008).

Vliv kojeneckého a batolecího plavání na podporu zdraví

Velký zdravotní význam pravidelného plavání byl konstatován již u kojenců. Pozitivní funkční změny, které vznikají při adekvátně se zvyšující intenzitě námahy, posilují zdraví a zvyšují tělesnou zdatnost. Pokud děti nemají plavání od lékaře zakázané kvůli problémům s dýcháním, srdcem nebo atopickým ekzémem, můžeme plavání vřele doporučit.

Plavání a otužování

Otužování je mnohostranný proces, který má velký význam zvláště pro dětský organismus. Důležitou řídící úlohu při něm hraje prokrvení kůže podrážděné teplotou vody. Voda vyvolává zpočátku pocit chladu, takže cévy se zúží, aby se snížil tepelný výdej. Tím je organismus nucen zvýšit produkci tepla, což vede ke zlepšení krevního oběhu v kůži. Zvýšení produkce tepla je spojeno se zvýšením látkové výměny. Po příliš dlouhém pobytu ve vodě se cévy znovu zúží, to vede k prochladnutí. Proto musíme děti bedlivě sledovat, aby nedošlo k prochladnutí. Z toho důvodu by měla být teplota vody v bazénech v rozmezí 28–30 °C. Délka plavecké lekce by neměla přesahovat 30 minut. Pokud se jedná o plavání v domácím prostředí nebo ve speciálně upravené vaně, teplota vody na začátku je 36 °C a postupně se snižuje. Roční dítě by mělo snést teplotu 30 °C. Díky otužování se dětský organismus lépe přizpůsobuje vnějším, někdy i extrémním a často se měnícím podmínkám svého okolí. Dítě se stává otužilejším a nepodléhá tak lehce nemocem (Hoch, 1991).

Plavání a oběhový systém

Dle Lewina (1982) má plavání velký význam i pro oběhový systém. Ve vodě působí zcela odlišné síly než na suchu. Na práci srdečně-cévního systému má vliv odpor vody. Tělo je v normální plavecké poloze vystaveno vedle tlaku vzduchového sloupce jestě tlaku hydrostatickému, kdy 1 cm vodního sloupce nad ponořeným tělem působí vahou 1 g na cm² povrchu těla. Při potápění se tento tlak zvyšuje úměrně s hloubkou a měnícími se fyzikálními podmínkami. Na plaveckou zátěž organismus odpovídá zesílením srdečního svalu a zvětšením srdečních komor. Systolický tlak v klidu klesá a diastolický tlak mírně stoupá, zlepšuje se krevní oběh, pružnost cév se zvyšuje. Vliv na oběhovou soustavu vyplývá přímo z vodního prostředí a z pracovní aktivity. Krevní oběh usnadňuje vodorovná poloha tím, že podstatně snižuje vliv zemské gravitace. Navíc je hydrostatický tlak příčinou tzv. periferního srdce. Stlačuje periferní žíly a tlačí krev k srdci. Tím se centrální objem krve zvyšuje o 100 až 400 ml a množství krve vypuzené do krevního oběhu je významně vyšší. Při ponoření do vody po kyčle stoupne minutový objem srdce o 5 %, při ponoření po krk až o 60 % (Hoch et al., 1987).

Plavání a dýchací systém

Plavání příznivě působí na rozvoj dýchacího ústrojí, neboť při překonání tlaku a odporu vody se při plaveckém dýchání zvyšuje maximální exspirační síla a vitální kapacita plic (Ondřej, 1988). Ve vodě se zvyšuje spotřeba kyslíku. Při ponoření po pás ve vodě teplé 25 °C je vyšší o 35 %, při ponoření po krk o 55 %. Správná technika dýchání při kojeneckém plavání zajišťuje dostatečnou výměnu kyslíku i v okrajových částech plic. Následkem je zvýšení vitální kapacity plic, pružnosti a rozpínavosti hrudního koše. Objem plic je u plavajících dětí v kojeneckém věku o 10–15 % větší než u neplavajících. Dýchání je kvalitnější, neboť funguje celá plicní plocha. Nácvik správné techniky dýchání je u plavání usnadněn tlakem vody na hrudní koš a žaludek, jenž usnadňuje výdech. Pokud se do vody nevydechuje, pak je  vlivem hydrostatického tlaku ztížen vdech (Hoch et al., 1987).

Plavání a pohybový aparát

Plavání velmi kladně ovlivňuje pohybový aparát. Účastní se ho velké komplexy svalových skupin všech končetin. Většinou jde o rotační pohyby, které mají příznivý vliv na rozsah kloubní pohyblivosti. Hustota vodního prostředí přispívá k tomu, že pohyby jsou vláčnější, bez prudkých a trhavých fází. Pohyby končetin v nadlehčení v poloze na prsou nebo na zádech mají příznivý vliv na správný vývoj páteře. (Hoch et al., 1987). Plavání má pozitivní vliv na děti s poruchou svalového tonu, s poruchou smyslových orgánů, na děti s psychickou retardací a na děti s opožďujícím se psychomotorickým vývojem. Plavání v žádném případě nenahrazuje rehabilitační péči, ale doplňuje ji! Pro ilustraci uvádíme komentář maminky chlapečka s Downovým syndromem: „Začali jsme plavat s malým ve vaně, moc se mu to líbilo, rychle se naučil potápět a ve vodě se choval přirozeně. Přestože dlouho nelezl a půl roku se jen plazil, ve vodě se choval jako ostatní zdravé děti. Voda mu poskytuje úplně nové, jiné možnosti pohybu, nežli nabízí souš. Odpadly zde bariéry, které má na suchu. Cvičíme Vojtovu metodu, plavání se s ní vhodně doplňuje. Hodně si posílil břišní svalstvo a dýchací cesty. Máme pocit, že má méně rým a infekcí horních cest dýchacích.“

Možná rizika spojená s plaváním kojenců a batolat

Literatura uvádí, že děti v prvním a druhém roce života jsou náchylnější např. na onemocnění horních cest dýchacích, jelikož nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém. Díky kolektivu dětí, kde se mohou šířit viry, je pravděpodobnost nákazy ještě vyšší. Aby nedocházelo k přenosu onemocnění mezi dětmi v rámci kurzů kojeneckého plavání, je v § 22 vyhlášky č. 238/2011 Sb., který stanovuje hygienické požadavky na bazény, uvedeno, že zákaz vstupu mají děti nemocné a děti, které trpí přenosnými chorobami (SZÚ, 2011). Někteří autoři ve svých výzkumech tvrdí, že vinou vyšší koncentrace chlóru může vzniknout atopický ekzém (Mihál et al., 2010; Voisin, 2008). V současné době jsou hodnoty koncentrace chlóru v bazénech velmi striktně kontrolovány, aby nedocházelo právě například k vyvolání atopického ekzému (SZÚ, 2011). V poslední době se začínají objevovat speciální plavecké bazény se slanou vodou. Jde o chlór, který je vyráběn elektrolýzou slané vody, kdy se slaná voda rozloží na některé prvky, které se opět sloučí a vzniká slaný roztok. 0,4% roztok slané vody likviduje organismy, které se běžně vyskytují v bazénové vodě, odstraňuje nepříjemný zápach chlóru, nezpůsobuje pálení očí a lidé s astmatem mohou plavat bez symptomů. Chlór totiž zůstává ve vodě a nevznáší se nad hladinou. Slaná voda je šetrnější k pokožce, blahodárně působí na kožní onemocnění a nezpůsobuje alergické reakce. Obava při polknutí malého množství slané vody u dětí je zcela zbytečná. Bazény se slanou vodou bohužel nejsou zatím tolik rozšířené, i když takováto úprava vody není nákladnější než úprava vody chlórem (Knížková, 2012). V odborné literatuře v USA se uvádí, že kojenecké plavání je příčinou zvyšujícího se počtu úmrtí dětí utonutím. Programy, které proklamují „zvýšení bezpečnosti dítěte ve vodě“ či „prevenci proti utonutí“, zkreslují reálné možnosti a dávají rodičům falešný pocit bezpečí ohledně pobytu jejich dětí ve vodě (American Academy of Pediatrics, 2000). Děti ztrácejí respekt z vody, jsou bez zábran a vrhají se bezhlavě do vody. Pravdou je, že děti se vody nebojí, ale respektují ji. V lekcích plavání jsou k tomu vedeny. Dětem i rodičům je vštěpováno do hlavy, že i když se dítě potápí, tak není plavec a nesmí zůstat bez dozoru. Proto by plavání kojenců a batolat nemělo být propagováno jako cesta ke snížení rizika utonutí. V roce 2003 proběhla v Evropě kampaň proti tonutí dětí. Zvláště úspěšná byla kampaň v Portugalsku. Emblémem byl topící se plyšový medvídek a slogan „Smrt utonutím je rychlá a tichá“. Tento emblém byl na všech sáčcích s cukrem. Výsledkem této dvouleté kampaně bylo prokazatelné snížení dětských úrazů spojených s vodou (centrum prevence úrazů a násilí, 2008).

Náplň odborně vedených lekcí plavání kojenců a batolat

Každá lekce má konkrétní cíl, začíná od jednoduchého ke složitějšímu. Základem je polohování dětí ve vodě a spontánní hravá činnost. Děti začínají polohováním v klubíčku, poté v poloze na zádech, dále na břiše a ve svislé poloze. Učí se adaptovat na vlastnosti vody, procvičují jemnou motoriku pomocí hraček ve vodě a v neposlední řadě se učí potápět. Všechny aktivity jsou doprovázeny říkankami a písničkami pro navození příjemné atmosféry, hry a rytmizace. Od jednoho roku využívají plavecké pomůcky, např. nafukovací kruh, různé druhy desek, plavecké pontony atd. Plavecké pomůcky slouží ke zpestření hodiny, ne k učení správné plavecké polohy. Plastové hračky, kelímky, míčky, kostky atd. slouží k pobavení a hře dítěte. Kojenci a batolata dělají velké pokroky v motorickém vývoji a je důležité je v těchto pokrocích podporovat. Plavání příznivě stimuluje základní motorické dovednosti. Náplň lekcí musí být v souladu s motorickým vývojem dítěte na suchu. Každé dítě je individualita v bio-psycho-sociálním vnímání a obsah konkrétních cvičení mu musí být přizpůsoben.

Závěry z výzkumu: Vliv pohybového programu ve vodním prostředí na somatický vývoj a motorické dovednosti dítěte od šesti do osmnácti měsíců

Cílem výzkumu bylo zjistit vliv pohybového programu ve vodním prostředí na somatický vývoj a motorické dovednosti dětí od šesti do osmnácti měsíců. Výzkum probíhal od září 2011 do prosince 2012 v dětském centru Hrošík v Táboře. Vybrali jsme soubor dětí stejného věku, rozdílného pohlaví. Experimentální soubor navštěvoval cvičební program jednou týdně po dobu 30 minut vždy ve stejný den a čas po dobu 12 měsíců. V souboru bylo maximálně 5 dětí a každé dítě mělo doprovod jednoho rodiče. Kontrolní soubor cvičební program ve vodním prostředí neabsolvoval. Cvičební program probíhal v bazénu o rozměrech 6 × 3 m, hloubka 120 cm, teplota vody v rozpětí 29,5–30 °C. Voda v bazénu byla upravena dle přílohy č. 6vyhlášky o veřejném zdraví č. 135/2004 Sb.

Při řešení výzkumného záměru jsme si stanovili následující hypotézy:

H1 Dlouhodobý, systematický pohybový program ve vodním prostředí pozitivně ovlivní základní somatický parametr hmotnost u dětí ve věku osmnácti měsíců.

H2 Pohybový program ve vodním prostředí pozitivně ovlivní základní motorické dovednosti související s vertikalizací dětí ve věku od sedmého do osmnáctého měsíce.

Z porovnání rozdílů hmotnostně-výškového poměru mezi oběma soubory v konkrétním období sledování se statisticky významné rozdíly prokázaly v závěru pedagogického experimentu, tj. v 15. a 18. měsíci věku dětí. Děti z experimentálního souboru jsou v souladu s celostátní normou z roku 2001 nebo mírně pod ní. Děti z kontrolního souboru naopak tuto normu překračují a blíží se k hranici mírné obezity. Na základě měření parametru hmotnost můžeme tvrdit, že do patnáctého měsíce věku dětí u obou souborů není statisticky významný rozdíl. Změna nastává až v patnáctém a osmnáctém měsíci, kdy na základě naměřených dat se na hladině významnosti 0,05 podařilo prokázat statistickou významnost.

Úroveň motorického vývoje jsme sledovali po celou dobu výzkumu. V průběhu celého pedagogického experimentu děti z experimentálního souboru dosahují lepších výsledků v motorickém vývoji. Z devíti motorických dovedností bylo v šesti dovednostech (leze po čtyřech, sedí ve volném sedu, stojí s oporou, postaví se u opory, udělá první krok a samo chodí) statisticky dokázáno, že experimentální soubor byl v předstihu v uvedených motorických dovednostech před kontrolním souborem.

Práce přinesla výsledky, které rozšiřují a obohacují poznatky z oblasti plavání kojenců a batolat. Za nejdůležitější poznatky v naší práci považujeme, že sestavený pohybový program ve vodním prostředí pozitivně ovlivní základní motorické dovednosti dětí na suchu a má příznivý vliv na somatický vývoj z hlediska parametru hmotnost.

Mgr. Lucie Pohanová, Univerzita Komenského v Bratislavě, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra plavání a sportu v přírodě

Literatura

1. Čechovská I. Plavání dětí s rodiči. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1635-0

2. Vyhláška č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. § 8–32, Příloha 6. Hygienické požadavky na bazény pro kojence a batolata. [online]. [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/t.py?t=15&i=334

Faerch U. Developing sensory-motor skills in infant and baby swim. 6th world aquatic babies congress. [online]. Buenos Aires: 2001. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.matronatacion.com.ar/_Descargas/6th_World_Acuatic_Babies_Congress.pdf

3. Hlavatý R. Motorika 7 až 8-mesačných detí vo vodnom prostredí. In: O výskume pohybových aktivít vo vodnom prostredí. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2008. s. 209–213. ISBN 978-80-89197-94-1

Hoch M. Ontogeneze plaveckého pohybu v etapě prvních let života. In: Sborník k 25. výročí založení FTVS UK. Praha: FTVS UK, 1981. s. 39–42

4. Hoch M. Učte děti plavat. Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-055-4

Hoch M et al. Plavání (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1987. ISBN 36-06-20/2

5. Hochová J, Čechovská I. Plavecká výuka předškolních dětí. In: Metodický dopis ČÚV ČSTV. Praha: Sportpropag, 1989. s. 61

Knížková J. Slaná voda v bazénech není přesnou kopií mořské vody. [online]. Vitalia.cz, 2012. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vitalia.cz/clanky/slana-voda-v-bazenech/

6. Lewin G. Slabikář malého plavce. Praha: Olympia, 1982

7. Mihál V, Janda J. Kurzy plavání pro kojence a batolata – co by měly vědět jejich rodiny.Česko-slovenská Pediatrie. 2010;65(12):717–722. [online]. [cit. 2014-05-04]. Dostupné z: http://www.alianceplavani.cz/sites/default/files/plavani_kojencu.pdf

8. Stanovisko Státního zdravotního ústavu ke kurzům plavání kojenců a batolat (SZÚ). [online]. 2011. [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/plavani_kojencu_2011.pdf

9. Prevence utonutí u dětí. Aktuality v prevenci úrazů. [on-line]. 2008 [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://www.nkcpu.cz/data/2013-04-05-01-17-21-Aktuality-1-2-2008.pdf

10. Swimming programs for infants and toddlers. Pediatrics. 2000;105(4):868–870 [online]. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://pediatrics.aappublications.org/content/105/4/868.full

11. Voisin C. Riziko alergických onemocnění spojené s návštěvou bazénů s chlorovanou vodou. Hygiena. 2008;53(3):93–101. ISSN 1803-1056

Recenzovaly

Mgr. Petra Válková – fyzioterapeutka, Studio Kytka, s. r. o.
Mgr. Lucie Marková – jednatelka Maternity Care, DiS.
Bc. Dana Zachová – Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

Více o autorce

Mgr. Lucie Pohanová, Církevní základní škola Orbis Pictus s. r. o. (Tábor)
2000: ukonč. Táborské soukromé gymnázium (Tábor) – všeobecné gymnázium; 2005: ukonč. Mgr. studium – učitelství pro druhý stupeň ZŠ, PF JCU, České Budějovice; od 2008: instruktorka kojeneckého a batolecího plavání (Centrum šťastného dětství o. s., Tábor); od 2010: doktorandské studium – sportovní edukologie, FTVS UK, Bratislava; od 2013: Církevní základní škola Orbis Pictus s. r. o. (Tábor), učitelka

 

• tisk
• předplatit si