Jak vypadá výuka ošetřovatelství „nezdravotníků“ v kombinované formě studia na 3. LF UK v Praze

Kombinovaná forma studia představuje kombinaci prezenční a distanční formy výuky. Všeobecné sestry se na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (3. LF UK) připravují v prezenční i kombinované formě studia. V tomto článku se zaměříme na specifika výuky odborných ošetřovatelských předmětů v kombinované formě studia se zvláštním zřetelem na studenty bez předcházejícího zdravotnického vzdělání.

Většina studentů kombinované formy studia všeobecná sestra absolvovala před nástupem na 3. LF UK střední zdravotnickou školu, obor zdravotnický asistent, někteří vyšší odbornou školu zdravotnickou, obor zdravotnický záchranář. Každoročně roste počet studentů, kteří získali středoškolské nebo i vysokoškolské vzdělání v úplně jiném oboru, například ekonomie, žurnalistika, pedagogika, antropologie aj. K označení těchto studentů používáme na 3. LF UK pracovní název „nezdravotníci“. Výuka dospělých lidí s vlastními životními zkušenostmi představuje pro pedagogy velkou výzvu. V zahraniční literatuře můžeme nalézt odborné články zaměřené na problematiku přípravy dospělých na zdravotnické profese (Montgomery, 2008), v české odborné literatuře se jedná o nové téma.

Úvodem je nutné konstatovat, že v rozvinutých zemích tvoří dospělí lidé skupinu potenciálních studentů, o kterou se uchází řada praktických oborů, včetně ošetřovatelství. Cílem je získat pro obor zralé jedince s životními i pracovními zkušenostmi, pro které představuje péče o nemocné velkou hodnotu. Nedostatek pracovních míst v atraktivních oborech, nezaměstnanost a složitá současná ekonomická situace přispívají k tomu, že absolventi jiných středních, vyšších a vysokých škol nastupují ke studiu oboru, který poskytuje relativní pracovní jistotu. Obor ošetřovatelství může takto získat vzdělané a zralé příslušníky s potenciálem dalšího osobnostního i odborného rozvoje. Znamená to ovšem překonat stereotypy tradiční odborné přípravy a věnovat velkou pozornost adaptaci těchto studentů na velmi specifické podmínky praktické ošetřovatelské přípravy a získávání profesního sebevědomí při praktické výuce.

Vyučující oboru ošetřovatelství jsou klíčovým předpokladem pro úspěšnost tohoto programu. Vyučující musejí být přesvědčeni, že se jedná o smysluplný a splnitelný úkol. Na 3. LF UK učí ošetřovatelské předměty sestry s vlastní dlouholetou klinickou praxí. Řada z nich disponuje zkušenostmi s přípravou studentek v zahraničí, pro které bylo ošetřovatelství tzv. „second career“, druhou životní kariérou, a tak rozumějí potřebám této skupiny studentů a dokáží vytvořit takové podmínky a klima, aby studenti, kteří mají předpoklady pro studium a výkon profese, mohli nezbytné znalosti, dovednosti i postoje získat. 3. LF UK se pro výuku odborné praxe podařilo navázat vynikající spolupráci s předními pražskými zdravotnickými zařízeními a připravit tým mentorek, které se podílejí na vedení souvislé odborné praxe a které jsou schopné se spolu s učitelkami studentům „nezdravotníkům“ věnovat tak, aby dokázali zvládnout nároky, které na ně odborná praxe klade.

Studenti „nezdravotníci“ v kombinované formě studia jsou velmi motivovaní a do svého studia investují hodně času a energie. Teoretická výuka (§ 4 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 39/2005 Sb.) probíhá pro všechny studenty stejně a „nezdravotníci“ se s ní obvykle vyrovnávají velmi dobře. Základní, humanitní a klinické předměty pro ně nepředstavují většinou problém. Z předcházejícího studia se umějí učit, penzum látky dokáží vstřebat a také dokáží oddělit podstatné od nepodstatného. Často dokonce bývají oporou pro své kolegyně se zdravotnickou praxí, a to zejména v předmětech, jako je například biofyzika, biochemie, výzkumná metodologie atd.

Problém ovšem představuje praktická výuka. Řešením tohoto didaktického problému jsme na 3. LF UK strávili už hodně času a získali zkušenosti, o které bychom se rádi podělili.

Praktický nácvik se studenti učí na pomůckách, s nimiž se v praxi skutečně setkají

Mezi ošetřovatelské předměty patří tradičně teorie ošetřovatelství, ošetřovatelské postupy a odborná praxe. Teorie ošetřovatelství se zaměřuje na zvládnutí teoretického rámce pro ošetřovatelskou péči. Zabýváme se ošetřovatelským procesem a filozofickými východisky péče a pečování, potřebami nemocných, vzděláváním a rolí sester a ostatních pracovníků ve zdravotnickém týmu, podmínkami pro vykonávání ošetřovatelské praxe, multikulturním ošetřovatelstvím atd. v souladu s požadavky a cíli Metodického pokynu k vyhlášce č. 39/2005 Sb. Výuka probíhá standardně formou přednášek, seminářů, praktik, prezentací s důrazem na porozumění významu ošetřovatelské teorie pro ošetřovatelskou praxi. Obsah výuky je provázán tak, aby umožnil studentům získat dostatečnou teoretickou oporu pro odbornou praxi.

Základní podmínkou před vstupem na praxi ve zdravotnickém zařízení je systematická výuka dovedností v ošetřovatelských postupech. V průběhu kvalifikačního studia je předmět ošetřovatelské postupy vyučován v pěti semestrech a je povinný pro všechny studenty oboru. Návaznost jednotlivých témat je logicky uspořádána tak, aby se studenti připravili na konkrétní úsek odborné praxe. Začíná se od základních témat, jako je prevence infekcí spojených se zdravotní péčí se zaměřením na hygienu rukou, a věnuje se tématům z oblasti základních potřeb, jako je hygienická péče, péče o výživu a vyprazdňování nemocných, rehabilitační ošetřování apod. Postupně se zařazují technicky náročnější postupy, které vyžadují hlubší klinické znalosti, např. invazivní výkony, nebo oborově specifické dovednosti, např. příprava kojenecké stravy.

Nácvik dovedností probíhá na několika úrovních. Studenti „nezdravotníci“ se nejprve seznámí s jednotlivými postupy ošetřovatelské péče na teoretické úrovni v posluchárnách spolu s ostatními studenty daného ročníku. Na teoretický základ navazuje procvičování jednotlivých dovedností v laboratorních podmínkách odborné učebny. Výuka probíhá v blocích a účastní se jí malé skupiny studentů, jejichž znalosti a zkušenosti jsou na podobné úrovni. Cílem je, aby studenti měli možnost seznámit se se specifickými pomůckami, vidět jednotlivé postupy a získávat dovednosti na standardních i sofistikovaných modelech dříve, než budou praktikovat ve zdravotnických zařízeních u pacientů. Nezbytnou podmínkou takovéto výuky je používání těch pomůcek a postupů, se kterými se pak studenti setkávají ve zdravotnických zařízeních. Nejedná se virtuální svět, ale o výuku pro praxi, není nutné ukazovat studentům všechny možné pomůcky, které existují. Naopak je velmi důležité vybrat ty pomůcky, které studenti na praxi budou skutečně používat, a to znamená pro vyučující mít jasné informace o navazující praxi. Řídíme se tady andragogickou zásadou, že dospělý student se nechce učit zbytečné věci, nemá tolik času ani energie, ale rád se naučí to, co určitě potřebovat bude. Všichni vyučující se snaží postupovat stejně, aby studenti „nezdravotníci“ nebyli zbytečně stresováni individuálním lpěním vyučujících na nedůležitých detailech.

Významným prvkem v osvojování dovedností v ošetřovatelských postupech je možnost využití volných hodin v odborné učebně. Studenti procvičují konkrétní výkony podle svých individuálních potřeb samostatně nebo ve skupinách, mohou používat všechny pomůcky, které jsou k dispozici, mohou si donést i vlastní pomůcky. V této době mohou i konzultovat se zkušenějšími kolegyněmi nebo vyučujícími.

Studentům „nezdravotníkům“ nabízíme možnost účastnit se praktického vyučování ošetřovatelských postupů spolu se studenty prezenční formy studia. Část výuky se organizuje formou workshopů zaměřených na témata pro studenty zajímavá, např. péče o pacienta s implantabilním venózním portem, péče o pacienta s epidurálním katetrem či využití moderních obvazových prostředků v péči o rány, anebo témata, která vyžadují intenzivnější praktickou přípravu (periferní žilní kanylace, zavedení nazogastrické sondy, převazy ran apod.). Podstatná část výuky ošetřovatelských postupů však probíhá na vybraných nemocničních odděleních vždy pod vedením odborné učitelky. Cílem této výuky je aplikovat znalosti a dovednosti získané v laboratorních podmínkách odborné učebny v nemocnici. Výuka vedená odbornou učitelkou poskytuje všem studentům, ale „nezdravotníkům“ zvláště, pocit jistoty a bezpečí v neznámém prostředí. Vyučující dobře ví, jak se daný výkon vyučuje v učebně, jaké pomůcky se používají, jak je student zručný. Současně zná podmínky nemocničního oddělení a dokáže zajistit, aby student mohl daný výkon provést tak, jak se naučil v učebně. Vyučující vede studenta ke správné komunikaci s nemocnými a spolupráci s ostatními studenty a zdravotníky. Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá nezbytnost přítomnosti odborných učitelek na praktické výuce v nemocnici zejména v první polovině studia při získávání a upevňování správných návyků při provádění praktických ošetřovatelských postupů.

Studenti „nezdravotníci“ pomáhají zdravotníkům zbavit se profesionální slepoty

Studenti bez předchozího zdravotnického vzdělání mají při výuce ošetřovatelských postupů v nemocnici specifické potřeby. Zvláštním specifikem bývá vyšší zodpovědnost a opatrnost, která jim na praxi často svazuje ruce. Trvá jim delší dobu, než získají jistotu při provádění výkonů. Větší jistotu vidíme u studentů, kteří sice kvalifikovanými zdravotníky nejsou, ale již pečovali o nemocného člena rodiny. Výhodou u studentů bez předchozího zdravotnického vzdělání bývá, že přicházejí ve vztahu k ošetřovatelské péči jako tzv. „tabula rasa“, to znamená, že nemají nesprávné návyky způsobené rutinním prováděním výkonů a snaží se pracovat podle předpisů. Jsou však také velmi vnímaví a schopni okamžitě rozpoznat nesprávně prováděné postupy. Mají potřebu o tom diskutovat a dožadují se vysvětlení, což často vyvolává diskuzi nejen v rámci studijní skupiny, ale i v rámci ošetřovatelského týmu nemocničního oddělení. Tento přístup nabízí sestrám i vyučujícím možnost zbavit se tzv. profesionální slepoty a uvidět situaci z jiného úhlu pohledu. Na konci blokové praxe ve 3. semestru studia probíhá hodnocení dovedností studentů při provádění ošetřovatelských postupů. Klade se důraz na dodržování hygienicko-epidemiologických předpisů, bezpečné péče, dodržení a zdůvodnění správného postupu s ohledem na nemocniční standardy, komunikaci s nemocným a provedení záznamu v dokumentaci. Jedná se o zásadní mezník odborné ošetřovatelské přípravy. Pokud studenti „nezdravotníci“ absolvují prověření praktických dovedností úspěšně, jejich sebevědomí se zvýší a další praktická příprava už probíhá obvykle bez většího strachu a nejistoty.

Výuka odborné praxe v semestru a prázdninové praxe probíhají pod odborným vedením mentorek v bloku pěti týdnů v každém semestru a v bloku čtyř týdnů v době letních prázdnin. Odborná praxe v této souvislé podobě umožní zapojení studentů do běžné praxe zdravotnického zařízení. Cílem je, aby se zapojili do činnosti multidisciplinárního týmu, porozuměli a přizpůsobili se organizaci a tempu práce, uvědomili si, co to znamená mít odpovědnost za svěřené pacienty, naučili se komunikovat v rámci ošetřovatelského a zdravotnického týmu, zažili mimořádné události a způsoby jejich řešení, aby si uvědomili fyzickou i psychickou náročnost směnného provozu a řadu dalších důležitých okolností, k jejichž vypisování není prostor. V době blokové praxe je pro studenty klíčovou osobou mentorka odborné praxe – sestra, jejímiž hlavními atributy jsou schopnosti sdělit podstatné srozumitelně a stručně, nekonečná trpělivost a ochota dělit se o své odborné znalosti, zkušenosti a postoje, pozitivní přístup ke studentům a oddanost profesi. Studenti si velmi váží jejich času a ochoty, zvláště „nezdravotníci“ si uvědomují, že to není vůbec samozřejmé. Mentorky se stávají pro studenty odborným i lidským vzorem a také důležitým hodnotitelem předpokladů studentů pro výkon profese sestry, proto se jejich výběru a přípravě na 3. LF UK věnuje velká pozornost. Mentorky při vedení studentů velmi úzce spolupracují s vyučujícími ústavu ošetřovatelství, a to zejména metodicky při stanovování individuálních vzdělávacích cílů pro studenty, výběru vhodných pacientů, zajišťování plnění semestrálních úkolů i při vlastním hodnocení. Společným dokumentem pro studenty, mentorky i učitelky je v případě odborné praxe tzv. logbook – deník odborné praxe. Tento dokument provází studenty celým studiem. Ke každému semestru jsou na základě výukové návaznosti přiřazeny odborné výkony, které by student na určité úrovni měl vidět nebo provést pod vedením nebo samostatně.

Vzhledem k náročnosti blokové výuky a časovým možnostem zaměstnaných studentů v kombinované formě se jim individuálně umožňuje plnění blokové praxe i ve zkouškovém období a část praxe i v nemocnicích v místě bydliště. Tato praxe přináší studentům nejen hodně nových zkušeností, ale i hodně sebedůvěry. Zjistí, že dokáží uplatnit své životní zkušenosti i zkušenosti z jiných povolání právě při adaptaci na práci v ošetřovatelském týmu, v komunikaci se spolupracovníky, s pacienty i jejich blízkými, umějí naslouchat a uklidňovat nemocné atd. Odborná praxe se ukončuje závěrečnou zkouškou v 6. semestru na interním nebo chirurgickém oddělení zaměřenou na plánování a poskytování komplexní ošetřovatelské péče skupině pacientů. V této době už nemluvíme o „nezdravotnících“ – jejich znalosti a dovednosti se v průběhu studia dostaly na běžnou úroveň ostatních studentů.

Zkušenosti vyučujících 3. LF UK v Praze s výukou studentů – „nezdravotníků“ v kombinované formě studia nejsou samozřejmě jenom pozitivní. S některými zájemci o sesterskou profesi se v průběhu studia musíme rozloučit. Častým důvodem je právě nezvládnutí požadavků a nároků odborné praxe. Ovšem ti studenti, kteří praxi zvládnou, zvládnou i celé studium. S našimi absolventy se setkáváme už na řadě pracovišť a víme, že jsou úspěšnými sestrami.

PhDr. Marie Zvoníčková, Mgr. Renata Vytejčková, Mgr. Jana Holubová, Mgr. Jana Heřmanová
Ph.D., PhDr. Hana Svobodová, Ústav ošetřovatelství, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Pozn.: A jaké jsou vaše zkušenosti s výukou „nezdravotníků“? Chcete se s námi podělit o svůj názor? Pak pište na e-mail: florence.redakce@ambitmedia.cz a do předmětu zprávy napište „nezdravotníci“.

Literatura:

1. Montgomery L et al. The characteristics and experiences of mature nursing students. Nursing Standard. 2009;23(20):35–40

2. Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání

3. Metodický pokyn k vyhlášce č. 39/2005 Sb.

 

• tisk
• předplatit si