Florence podporuje  
Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2014

Historický vývoj rouškování v Nemocnici Na Homolce

Datum: 2. 6. 2014
Autor: Mgr. Michaela Kohoutová, Mgr. Ludmila Jurinová

Autorky v článku mapují vývoj rouškování na operačních sálech neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze. Jedná se o historický pohled na postupné zavádění jednotlivých změn v systému rouškování a jejich aplikaci v klinické praxi.

Pracujeme v nemocnici s historií, která se nemůže délkou svého trvání srovnávat s pracovišti, jejichž počátky sahají daleko do minulosti. Přesto jsme ještě zažily uchovávání sterilního materiálu v bubnech.

Naše nemocnice byla otevřena 15. 7. 1989 jako vládní sanatorium známé pod názvem SANOPZ a byla spíše interního a rehabilitačního charakteru. Počátkem 90. let byla přejmenována na Nemocnici Na Homolce se zaměřením především na léčbu chorob kardiovaskulárních a nervového systému. To s sebou přineslo rozvoj operačních sálů, mimo jiné i našich neurochirurgických sálů. Zpočátku se používal již zmíněný bubnový systém, v němž byly sterilně uloženy empíry či kardiopláště na operace mozku a páteře. Také zde byly uloženy látkové roušky 120 cm velké, prostěradla a gumovky. Samostatný buben byl naplněný čtverci, tampóny, břišními rouškami a štětičkami. Tyto bubny se používaly po celou dobu trvání operačního programu a sterilními podávkami se vytahovaly potřebné kusy roušek či sušení. Umyvadla byla balená do lukasteriku. To vše nám bylo dodáváno společně s operačními síty v plechových skříních z Oddělení centrální sterilizace.

Od roku 1993 jsme postupně přecházely na kontejnerový systém a od bubnů se upouštělo. V meziobdobí, než byl nakoupen dostatečný počet kontejnerů, byly roušky baleny do papírového dvojobalu. Kontejnery byly označeny P6, bylo v nich 6 prostěradel, kontejner s pěti gumovkami, pěti 120 cm velkými rouškami, látkovým pytlem na instrumentační stolek, perforovanou rouškou a gumovkou na stojánek se šitím. K tomuto stojánku jsme také měly několik vysterilizovaných sad s umělohmotnými kryty po deseti kusech. Vždy po skončení operačního programu se jimi přikryla jednotlivá hrdla umělohmotných lahviček se šitím, umístěných na tomto stojánku. Sušení bylo v samostatném lukasterikovém pytli. Nevybavuji si, že bychom měly s tímto systémem nějaké větší problémy. S podávkami jsme byly tak sžité, že byly jako naše prodloužená ruka. Dokonce jsme se s některými kolegyněmi shodly, že jsme je na počátku zavádění jednorázového bezpodávkového systému postrádaly a stále podvědomě hledaly (obr. 1).

Ukládání sterilních kontejnerů a prádlových balíků
foto: autorky

Jednorázové rouškování se na neurochirurgických operačních sálech začalo používat na přelomu let 2004–2005. Důvodem změny bylo nejen přijetí evropské normy EN 13795, která jasně vymezuje kritéria pro vlastnosti používaných materiálů, národní legislativou, ale také zajištění komfortu a profylaxe nákaz v operačním traktu jak pro pacienta, tak pro operační tým.

Přechod od klasického rouškování bavlněným prádlem na jednorázové rouškování byl ve znamení testování výrobků od jednotlivých firem. Kritériem výběru byla jednak celková cena, kvalita materiálu, ale nepochybně také naše zkušenosti s jednotlivými výrobky během testování. Nakonec jsme se rozhodly pro firmy Hartmann Rico a Cardinal Health Care, které nám pomohly nejen s počáteční objednávkou, ale i s uspořádáním rouškovacích setů. Jednorázové rouškování a operační pláště objednáváme na operační sály přímo ze skladu Oddělení centrální sterilizace, které má přímé propojení s operačním traktem. To nám umožňuje během dne operativně doplňovat chybějící materiál.

Na našich operačních sálech používáme pět speciálních sad jednorázového rouškování. Používáme set na bederní páteř, na krční páteř, univerzální set, tracheo set a set na karpální tunely. Tyto sety obsahují pouze jednotlivé roušky sloužící ke krytí operačního pole, lepicí pásky na fixaci hadic či kabelů a návlek na instrumentační stolek, ostatní materiály (operační pláště, lepicí roušky, gumovky, mulový materiál apod.) jsou dodávány odděleně. Výjimkou je tracheo set, který obsahuje také operační pláště, mulový materiál, hadice k odsávačce a injekční stříkačky. Tento speciální set je využíván při zavádění intrakraniálního čidla či komorové drenáže, a to mnohdy mimo operační sál. Takto uzpůsobený set u těchto akutních výkonů přípravu usnadňuje a především zrychluje (obr. 2).

A proč jednorázové rouškování?

Jedná se o materiál, který působí jako bariéra proti infekcím, rychle nasává veškeré tekutiny a zároveň dobře odnímá pot pacienta. Operační krytí z tohoto materiálu se vyznačuje rychlou fixací na kůži pacienta pomocí lepicí pásky, spolehlivostí, splývavostí, řasitelností a snadnou manipulací při krytí operačního pole, přispívá k redukci rizika kontaminace operační rány a poskytuje bezpečnou ochranu jak pacientům, tak operačnímu týmu. To je nepochybně velký výčet výhod, které bychom u klasického bavlněného rouškování jen těžko hledali.

foto: Profimedia

Co říci závěrem? I přes počáteční nedůvěru se nám jednorázové operační krytí osvědčilo a je nesporným přínosem pro naši práci.

Mgr. Michaela Kohoutová, Neurochirurgické operační sály, NNH, Praha
Mgr. Ludmila Jurinová
, Neurochirurgické operační sály, NNH, Praha

O autorkách

Mgr. Michaela Kohoutová, Neurochirurgické operační sály, Nemocnice Na Homolce, Praha
1997: ukonč. SZŠ v Nymburce – obor všeobecná zdravotní sestra; 2001: ukonč. PSS – Instrumentování na operačním sále; 2006: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství, LF UK v Hradci Králové; 2013: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, modul chirurgie, ZSF JU České Budějovice; 1997–1999: IKEM, kardiochirurgické oddělení, JIP – všeobecná sestra; 1999–2004: Nemocnice Kolín, COS – všeobecná sestra specialistka; 2004–2006: FNKV, neurochirurgická klinika, operační sál – všeobecná sestra specialistka; od 2006: NNH, neurochirurgické oddělení, operační sály – všeobecná sestra specialistka

Mgr. Ludmila Jurinová, Neurochirurgické operační sály, Nemocnice Na Homolce, Praha
1992: ukonč. SZŠ v Děčíně – obor všeobecná zdravotní sestra; 1998: ukonč. PSS – Instrumentování na operačním sále; 2003: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství, 1. LF UK v Praze; 2011: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství, VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave; 1992–1993: NNH, neurochirurgické oddělení – všeobecná sestra, od 1994: NNH, neurochirurgické oddělení, operační sály – všeobecná sestra specialistka

 
  • tisk
  • předplatit si