Svědkové Jehovovi a zdravotní péče

Souhrn: Naše práce je zaměřena na poznatky sester o Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (NSSJ), o jejich specifikách a potřebách ve stavech zdraví a nemoci, o dalších možnostech péče a léčby, která je pro tuto komunitu přípustná s ohledem na jejich náboženské vyznání, zejména pro akutní péči. K průzkumu byla využita jedna kvantitativní metoda – dva nestandardizované dotazníky. První skupinu tvořily sestry pracující na oddělení JIP a ARO ve Středočeském kraji (SK) a v Praze. Celkem bylo rozesláno 282 dotazníků (100 %), návratnost dotazníků byla 72 %, tedy 205 dotazníků. Druhou skupinu tvoří členové společnosti Svědkové Jehovovi. Do této skupiny bylo předáno 40 dotazníků (100 %), návratnost byla 32 dotazníků (80 %). Naším průzkumem jsme zjistily, že většina sester má malé poznatky o specifikách Svědků Jehovových, zejména v otázkách alternativních léčebných metod a v přípravcích nahrazujících krevní transfuze. Ve zdravotnických zařízeních bohužel chybí podrobný standard popisující tyto alternativy a postupy v poskytované péči. Vzorem nám mohou být vypracované standardy ve Velké Británii či v USA. Neznalost sester ohledně specifik NSSJ nejen v otázce krve, kde mnohé sestry neměly vědomosti o alternativách léčebných metod u této skupiny nemocných, ale také chybějící poznatky o náboženských a preventivních potřebách – antikoncepce, dodržování zdravého životního stylu a jiné.

Klíčová slova: Svědek Jehovův – náboženství – ošetřovatelství – sestra – alternativní léčba – guidelines.

Summary: The thesis is focused on the nurses’ knowledge of the religious group Jehovah’s Witnesses, about their specifics, health and illness needs. The thesis is about other options of healthcare and treatment which is admissible for the community with respect to their religion, particularly in acute cases. The quantitative method was used for the research – non-standardized questionnaire. The first group of respondents were nurses who work in Intensive Care Unit and Department of Anaesthesiology and Resuscitation in Central Bohemian Region and the capital Prague. Altogether 282 (100 %) questionnaires were distributed. 205 (72 %) questionnaires returned. The second group of respondents were members of Jehovah’s Witnesses. 40 (100 %) questionnaires were distributed to this group and 32 (80 %) returned. The research found out that most of the nurses have a little knowledge of Jehovah’s Witnesses specifics, mostly of alternative curing methods and pharmaceuticals supplying blood transfusion. Unfortunately, a detailed standard, describing these alternatives and processes in provided institutions, is missing. An example for us could be elaborated standards in Great Britain and USA. The nurses unfamiliarity with Jehovah’s Witnesses specifics, not only in the blood transfusion question when most of the nurses did not have a knowledge of treatment methods of this group, but also missing knowledge of religious and preventive needs – contraception, adherence to healthy lifestyle etc.
Keywords: Jehovah’s witnesses – religion – nursing – nurse – alternative treatment methods – guidelines.

Úvod

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi se řadí mezi tzv. nová náboženství. Svou víru zakládají na pečlivém studiu vlastního překladu Bible a považují se za jediné správné náboženství. Často jsou ale Svědkové Jehovovi označováni jako sekta, čímž veřejnost vyjadřuje svůj negativní postoj k tomuto náboženství. V ČR byla NSSJ opět oficiálně zaregistrovaná v roce 1993 podle zákona č. 161/1992 Sb.

V zahraničí jsou vypracovány standardy, jak pečovat o tyto nemocné, včetně vytvoření právního rámce. Na celém světě je více než sedm milionů zvěstovatelů (Svědků Jehovových –SJ). Tato náboženská společnost uvádí, že má 116 poboček ve více než 239 zemích světa (Ročenka 2011). V České republice je registrováno přes třináct tisíc SJ (0,2 %), jak bylo zveřejněno na webových stránkách Českého statistického úřadu (ČSÚ). Počet SJ stoupá v průzkumu ČSÚ u dotazovaných od 35 let věku. Největší počet členů zmiňované společnosti, a to 2526 členů, je ve věku 40–49 let. S přibývajícím věkem dotazovaných jejich počet pomalu klesá. Nejvíce SJ (1740 osob) je registrováno v Praze. Druhým krajem s větším výskytem členů této společnosti je Středočeský kraj (1338 osob). Může se zdát, že počet SJ je v ČR nepatrný (0,2 %), ale přesto si myslíme, že je důležité se s touto komunitou seznámit. Jak už bylo zmiňováno, Svědkové Jehovovi působí na celém světě a zdravotnickou péči s alternativními postupy bude vyžadovat Čech, podobně jako Bulhar či Rus, bude-li Svědkem Jehovovým.

Ačkoli mají SJ pro mnohé z nás nepochopitelnou náboženskou filozofii, jsme přesvědčeny, že je nutné, aby ve zdravotnickém prostředí pracovali pouze odborníci, pracující bez předsudků a znalí kulturních odlišností i alternativ invazivních a neinvazivních výkonů a intervencí, které je možné v dnešní medicíně provádět.

Cíl

Cílem naší práce bylo pomoci zdravotnickému personálu pochopit osobitost, ale také specifika této náboženské skupiny a tím zlepšit nejen péči, ale i samotný přístup k těmto nemocným.

Výzkumný vzorek

Výzkumný vzorek našeho průzkumu tvořily sestry pracující na JIP a ARO ve zdravotnických pracovištích ve středních Čechách a v Praze. Tyto sestry pracují s nemocnými, kteří jsou ohroženi na zdraví a životě a s transfuzemi a léčebnými metodami (operace) se setkávají častěji než sestry pracující na standardních odděleních či v ambulancích. Důvodem výběru lokality byl nejvyšší počet registrovaných SJ v obou vytipovaných oblastech z celé ČR. Druhým výzkumným vzorkem byli členové náboženské komunity, kteří byli ochotni se svěřit a zapojit se do průzkumu, abychom měly nejen data důležitá k hodnocení poskytované péče, ale také zpětnou vazbu pro další zlepšování péče a potřebnou informovanost o této komunitě.

Metodika

V průzkumu jsme použily jednu metodu kvantitativního výzkumu – dva nestandardizované dotazníky. Sběr informací byl uskutečněn v časovém úseku tří měsíců. Dotazník pro příslušníky NSSJ měl nastínit očekávání, negativa a pozitiva v rámci poskytované ošetřovatelské péče a očekávaných požadavků. SJ odpovídali hodnotící škálou 0–5. Klasifikace znaků: 0 = nedokážu hodnotit; 1= velmi spokojený/á; 2= spíše spokojený/á; 3= spokojený/á; 4 = spíše nespokojený/á; 5 = nespokojený/á. Dotazník pro sestry obsahoval otázky ohledně znalostních specifik, která jsou typická pro NSSJ a pro oblast ošetřovatelské péče. Otázky v dotazníku byly uzavřené a polouzavřené.

Respondentům NSSJ bylo rozesláno čtyřicet dotazníků (100 %), vráceno a řádně vyplněno bylo 32 dotazníků (80 %), pouze jeden (3 %) nevyhovoval k dalšímu zpracování. Průzkumu se účastnilo 11 mužů (34 %) a 21 žen (66 %). Nejčastějšími respondenty byla věková kategorie 40–59 let (40 %), druhou početnější skupinou byli respondenti ve věku 60 let a více, kteří tvořili 32 % (11 osob). Na otázku nejvyššího dosaženého vzdělání bylo 22 (69 %) Svědků vyučeno bez maturity; čtyři dotazovaní (12,5 %) měli ukončené středoškolské studium s maturitou; ve dvou případech bylo nejvyšší dosažené vzdělání vysokoškolské (6 %) a se základním vzděláním byly čtyři osoby (12,5 %).

Druhý dotazník byl věnován všeobecným sestrám pracujícím na odděleních JIP a ARO. Celkem bylo do zdravotnických zařízení rozesláno 282 dotazníků (100 %). Zpět se vrátilo 216 (76 %), z toho 11 dotazníků (6 %) nebylo řádně vyplněno. Můžeme konstatovat, že návratnost řádně vyplněných dotazníků je 72 %. Průzkumu se účastnilo celkem 205 sester, z toho 56 sester (27 %) ve Středočeském kraji (SK) a 149 sester (73 %) z Prahy. V nemocničních zařízeních ve SK na průzkumu spolupracovalo 7 mužů (13 %) mužů a 49 žen (87 %). Nejvíce našich respondentů (43 %) bylo ve věku 31–40 let; další (četnější) skupinu tvořili respondenti ve věku 20–30 let (27 %). Nejčastěji odpovídaly na otázky sestry s nejvyšším dosaženým vzděláním PSS (30 %). Další skupinu dotazovaných (25 %) tvořily sestry s nejvyšším dosaženým vzděláním na vyšší odborné škole (VOŠ) nebo čtyřletým středoškolským vzděláním ukončeným maturitou (SZŠ); vysokoškolsky vzdělaných sester se průzkumu účastnilo 21 %. Nejvíce respondentů (32 %) mělo délku praxe 11–20 let; další početnější skupinu (25 %) tvořili dotazovaní s praxí 0–5 let a 20 a více let; nejvíce respondentů (46 %) pracovalo na odděleních ARO a interní JIP. V Praze jsme oslovily celkem 149 respondentů (73 %) z celkového počtu respondentů. Průzkumu se účastnilo 14 mužů (9,3 %) a 135 žen (90,6 %). Nejčastěji (41 %) odpovídali respondenti ve věku 20–30 let (49 osob), druhou početnější skupinou (32 %) byli respondenti ve věku 31–40 let. 37 % respondentů mělo vysokoškolské vzdělání, 26 % dosáhlo postgraduálního vzdělání v oboru (PSS). V pražském regionu bylo nejvíce respondentů na oddělení ARO (32 %), a pak také na chirurgickém a interním oddělení JIP (30 %).

Shrnutí výsledků

V první části průzkumu nás zajímaly poznatky dotazovaných sester. Poznatky byly rozdělené do tří oblastí. První oblastí byla (i) specifika této komunity – vydavatelská činnost, náboženské rituály (vyznávání Boha, slavení svátků), strava, dokumenty pro lékařskou péči, výbor pro spolupráci s nemocnicemi; (ii) primární péče – antikoncepce, interrupce, očkování, péče o zdraví; (iii) problematika zdravotnické péče – podávání krevní transfuze (povolené či zakázané prostředky těmto nemocným), transplantace orgánů.

Nejprve jsme se zeptaly sester, jaká první myšlenka je napadne, řekne-li se Svědek Jehovův. Prvními myšlenkami bylo vyjádření „sekta“ – 13 % (7 osob) ze SK a 48 pražských sester (32 %); druhou nejčastější odpovědí bylo tvrzení „nechtějí krev“ – 25 sester (45 %) ze SK a 44 sester v Praze (30 %). Dále jsme se zeptaly respondentů, zda se během své praxe setkali se Svědky Jehovovými v roli pacienta. 54 % sester (30 osob) ze SK a 58 % pražských sester (87) odpovědělo, že již tuto zkušenost mají.

Další výsledky jsou udávány z celkového počtu sester, tedy 205 osob. Podrobnější analýzy odpovědí sester z obou krajů jsou vyjádřeny v grafech.

(i) Specifika Svědků Jehovových (SJ). Naši respondenti měli vybrat tvrzení, která jsou podle jejich názoru specifická pro zkoumanou komunitu. Celkem 81 % (166) sester nejčastěji vybíralo tvrzení „odmítají krevní transfuze“; druhou nejčastější odpovědí u 56 % (115) sester byl výrok „neslaví svátky“. Na otázku, kde jsme se ptaly na vydavatelskou činnost, zejména časopisy, správně odpovědělo 63 % (129) respondentů. Sestry uvedly, že SJ publikují časopisy Probuďte se! a Strážná věž. Také jsou známí tím, že neslaví žádné křesťanské svátky, neboť podle nich pocházejí z pohanství. Nicméně při komunikaci se členy této komunity jsme zjistily, že Svědkové uznávají jeden jediný svátek, a to tzv. Památnou slavnost. Tuto správnou odpověď uvedlo 32 % (65) dotazovaných sester. V otázce zaměřené na Výbor pro spolupráci s nemocnicemi měly sestry vybrat funkce, které tento výbor vykonává. Celkem 41 % (84) sester uvedlo, že tento výbor napomáhá jednak rodině nemocného Svědka, samotnému nemocnému při jeho dalším rozhodování o navržené léčbě a zároveň také poskytuje informace a publikace lékařům. Kontakt na členy tohoto výboru nosí nemocný u sebe. Možná, stojí za zmínku, že na území ČR tento výbor funguje už od roku 1995. Další důležitou součástí je „Prohlášení k lékařské péči“ (Revers) a průkaz jednotlivce (Žádnou krev), že je Svědkem Jehovovým. O existenci těchto dokumentů mělo v našem průzkumu poznatek 51 % (104) sester.

(ii) Primární péče – problematika zabývající se interrupcí, která není u této komunity dovolena. Výjimkou je ohrožení života matky či znásilnění ženy. Správně odpovědělo 66 % (135) sester. Můžeme podotknout, že Svědkové Jehovovi dovolují antikoncepci, která napomáhá k plánovanému rodičovství. Na otázku věnovanou typu očkování, které je pro Svědky přípustné, byla správnou odpovědí možnost tzv. aktivní imunizace. Tuto odpověď zvolilo 13 % (26) sester. V průzkumu nás také zajímalo, zda sestry vědí, jakou formu zdravotnické péče Svědkové preferují. Řada sester, celkem 32 % (66), zvolila odpověď „lidová forma (tradiční)“, avšak právě lidová forma péče není u Svědků dovolená. Na otázku, proč v mnoha případech zazněla tato odpověď, bylo sděleno, že kvůli problematice přijímání krevních přípravků v důsledku jejich náboženského přesvědčení. Avšak Svědkové se naopak velmi aktivně zajímají o nové alternativy ve způsobech léčby a sami vyžadují tu nejlepší a kvalifikovanou péči. Správnou odpověď na zmiňovanou otázku, že Svědkové dávají přednost profesionální péči, uvedla pouze 4 % (9) dotazovaných sester.

(iii) Problematika zdravotnické péče zaměřená na povolené a zakázané krevní složky krve, které jsou/nejsou akceptovatelné pro SJ. Vyhodnocením bylo zjištěno, že sestry ze SK mají poznatek o povolených krevních složkách – albumin, imunoglobulin, faktory VII, IX – v 36 % (73 sester). Na dotaz ohledně zakázaných krevních složek – plná krev, plazma – správně odpovědělo 91 % sester (186). Položily jsme sestrám otázku, jak by definovaly kulturně senzitivní péči. Správně (tj. „péče podložená vědomostmi o kulturním dědictví, hodnotách, postojích a chování pacienta“) odpovědělo 69 % (142) sester. Dále nás zajímalo, jakou metodu by sestry zvolily, aby zjistily, zda je nemocný SJ. Sestry si mohly vybrat z nabízených metod – rozhovor s nemocným by zvolilo 69 % (142) sester; rozhovor s rodinným příslušníkem 54 % (111) sester; získání informací z dokumentace 44 % (91) sester. Na otázku, zda SJ vyžadují kulturně senzitivní péči, odpovědělo kladně 72 % (147) sester, jak znázorňuje graf 2.

Zajímal nás názor sester, zda mohou předsudky ovlivňovat poskytovanou péči. Celkem 67 % (138) sester s tímto tvrzením souhlasí. Naši respondenti jsou přesvědčeni, že dnešní doba vyžaduje, aby sestra jako poskytovatelka ošetřovatelské péče měla základní znalosti o odlišnostech různých kultur, tento názor sdílí celkem 72 % (148) sester. V problematice zaměřené na bezkrevní medicínu jako akceptovatelnou alternativu pro členy SJ je poznatek sester znázorněn v grafu 3. Nejprve nás zajímalo, zda sestry znají pojem bezkrevní medicína. K našemu překvapení zvolilo 59 % (121) sester správnou odpověď: „Nepodávat krev, použít dostupné farmakologické, chirurgické a technické postupy k šetření krve“. Dále jsme se věnovaly oblasti náhradních prostředků v bezkrevní medicíně, které doplňují objem a jsou přípustné pro SJ. Sestry vybíraly z více nabízených možností. Opět tato otázka nebyla pro naše respondenty oříškem. 94 % (192) dotazovaných sester uvedlo podávání krystaloidů a koloidů a 52 % (106) respondentů hemostyptika. Sestry vybíraly z několika možností využívaných v bezkrevní medicíně a vhodných pro SJ. Zde jsme se setkaly s neuspokojivými výsledky. Téměř 50 % sester uvedlo metodu autotransfuze, která je ale pro SJ zcela nepřípustná; 35 % (72) respondentů uvedlo peroperační metodu Cell saver; 33 % (67) metodu hemodiluce. Poslední otázkou z této oblasti byla otázka zabývající se možností provádění invazivních léčebných a intervenčních metod u SJ. Celkem 32 % (66) respondentů odpovědělo, že tyto výkony se mohou provádět, ale pouze za předpokladu, že nesmí být přerušen krevní systém. Při zhodnocení odpovědí našich respondentů můžeme konstatovat, že sestry mají poznatky v této oblasti. Některé poznatky by bylo nutné doplnit.

Vyhodnocením odpovědí na kladené otázky jsme dospěly k závěru, že 46 % (26) sester ze SK odpovědělo na kladené otázky správně. Naopak sestry z Prahy odpověděly správně z 53 % (79), tyto výsledky jsme znázornily v grafu 1. Z vyhodnocených odpovědí vzešlo konstatování sester, že je potřeba vytvořit standardizovaný postup, jak o nemocné SJ pečovat a jak k nim přistupovat (graf 4). 62 % (128) dotazovaných sester nemá na svých pracovištích tento standard vypracovaný a 23 % (48) sester o této problematice nic neví.

Dotazník pro SJ obsahoval otázky 1–15 k hodnocení spokojenosti. Při analýze dat jsme dospěly k závěru, že ze SJ v roli pacienta bylo 27 % (7 osob) velmi spokojeno; 23 % (6 osob) spíše spokojeno; 19 % (5 osob) spokojeno; 12 % (3 osoby) spíše nespokojeno a 15 % (4 osoby) zcela nespokojeno s přístupem sestry a zdravotnického personálu v době hospitalizace (graf 5).

Závěr

Náboženské přesvědčení Svědků Jehovových sice nedovoluje přijímání plné krve a krevních elementů, ale dnešní moderní prostředky a metody v medicíně napomáhají k lepší spolupráci zdravotnického personálu s touto komunitou.

Studiem literatury a spoluprací respondentů jsme dospěly k závěru, že o společnosti Svědkové Jehovovi nemají zdravotníci mnoho informací, přestože je tato komunita ve světě velmi rozšířená. Myslíme si, že vznik nemocničního standardu, který by mohl být pomocníkem všem zdravotnickým pracovníkům, má velký význam nejen pro ošetřovatelskou praxi.

Je velmi důležité vědět, jaké možnosti můžeme těmto nemocným nabídnout, popřípadě jaká pracoviště jsou schopna se o tyto nemocné postarat. Věříme, že rychlý vývoj, kterým medicína a ošetřovatelství procházejí, s sebou přinese další možnosti léčby, které budou pro SJ akceptovatelné.

Naše analýzy a interpretace výsledků jsou doporučením pro sestry v praxi:

• zvýšit poznatky sester ve specifické ošetřovatelské péči,
• prohloubit znalosti o dalších alternativách nahrazujících krevní deriváty (bezkrevní medicína),
• zvýšit zájem sester o tuto komunitu, a to nejen z pohledu ošetřovatelské péče,
• tolerovat a zohledňovat specifika péče,
• respektovat náboženské přesvědčení a dokumenty k péči,
• pracovat bez předsudků,
• klient by měl cítit, že je sestrami přijímán jako ostatní klienti.

Mgr. Petra Hladká, Iveta Bártová, Kardiovaskulární centrum Nemocnice Na Homolce

Literatura:

1. Allan J et al. Víra a vyznání. Bratislava: Slovart, 1993. 199 s. ISBN 80-7145-011-1

2. Bartošová J. Význam krve v Písmu – odpověď svědkům Jehovovým. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, 2001. [online]. [cit. 2012-10-13]. Dostupné na: www.rozcesti.org/system/files/bartosova- krev.pdf

3. Bezkrevní medicína v klinické praxi. Zdravotnické noviny. 2009. [online]. [cit. 2012-09-30]. Dostupné na: www.zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny

4. Bezkrevní transplantace srdce. Probuďte se! 1994;76(8):3–15

5. Biolková J. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi. 2008. [online]. [cit. 2012-09-15]. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/145596/ff_b/bakalarka.doc >

6. Braunová A. Ošetřovatelský přístup k Jehovovým svědkům na ošetřovacích jednotkách. 2009. [online]. [cit. 2012-09-03]. Dostupné na: http://theses.cz/id/sbhg8l/downloadPraceContent_adipIdno_13054.txt

7. Doskočil O, Kyselová J. Svědkové Jehovovi. Etické otázky krevní transfuze. Zdravotnictví v České republice. 2007;4:134–139. ISSN 1213-6050

8. Drábková J. Svědci Jehovovi a optimalizace péče. Referátový výběr z anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. 2007;54(4–5):226–230. ISSN 1805-4005

9. Haškovcová H. Svědkové Jehovovi a nauka o krvi. Praktický lékař. 2001;81(7):406 ISSN 1080-2711

10. Hickey K. Minors’ Rights in Medical Decision Making. JONA’S Healthcare Law, Ethics, and Regulation. 2007;9(3):100–104. ISSN 1539-073X

11. Jehovah’s Witnesses. Nursing management. 2005;12(6):297–302. ISSN 0744-6314

12. Röttgers HR. Zeugen Jehovas: Kritik am Transfusionsverbot nimmt zu. Deutsches Ärzteblatt. 2002. [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné na: http://www.aerzteblatt.de/pdf

13. Sedláková G. Jehovovi svedkovia a zdravie. Sestra a lekár v praxi. 2007;6(9–10):14–17. ISSN 1335-9444

14. Simpson J. Nursing with dignity. Part 9: Jehovah’s Witnesses. Nursing Times.net. 2002. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné na: http://www.nursingtimes.net/nursing

15. Slick M. Svědkové Jehovovi – Historie. 2012. [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné na: http://carm.org/jehovas-vitners-historie

16. Slipac J. Bezkrevní medicína. Praha: TRITON, 2008. 231 s. ISBN 978-80- 7387-140-6

17. Sniecinski R. What is blood and what is not? Caring for the Jehovah’s Witness patient undergoing cardiac surgery. Anesthesia & Analgesia. 2007;4(104):753–754. ISSN 0003- 2999

18. Špirudová L et al. Multikulturní ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 246 s. ISBN 80-247-11213-X

19. Transcultural treatments towards a Dying Person. Journal of Advanced Practice Nursing. 2008. [online]. [cit. 2012-10-30]. ISSN 1940-5626. Dostupné na : http://www.asrn.org/journal-advanced-practice-nursing

20. Wildová O. Svědci Jehovovi a krevní transfúze. Medicina – První český portál. 2007. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné na: http://nova.medicina.cz

21. Zeleníková R. Respekt k náboženskému vyznání při poskytování péče. Česká společnost na prahu vstupu do Evropské unie: Podpora multikulturního ošetřovatelského přístupu v celoživotním zdravotnickém vzdělání. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2005. s. 69–87. ISBN 80-7042-349-8

22. Zlatý věk. 1929;11(1):502

Brožury:

23. Jak může krev zachránit život? New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 1990. 22 s.

24. Kdo dnes jedná podle Jehovovy vůle? New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2012. 28 s.

25. Lidstvo hledá boha. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 1992. 379 s.

26. Otázky mladých lidí – praktické odpovědi. 2. díl. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2008. 318 s.

27. Svědkové Jehovovi a vzdělání. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 1995. 30 s.

28. Vznik života – pět otázek, které stojí za odpověď. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2010. 31 s.

29. Zachovejte se v boží lásce. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2008. 223 s.

30. Ročenka svědků Jehovových 2012. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2011. 255 s.

31. Ročenka svědků Jehovových 2011. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2010. 255 s.

32. Ročenka svědků Jehovových 2010. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2009. 255 s.

33. Ročenka svědků Jehovových 2009. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of New York, INC, 2008. 255 s.

O autorkách:

Mgr. Petra Hladká, Kardiovaskulární centrum Nemocnice Na Homolce, Praha

1992–1996: SZŠ Kladno; obor všeobecná sestra; od 1996: koronární jednotka, Nemocnice Na Homolce, Praha – všeobecná sestra; 1997–1998: Kurz intenzivní péče na koronární jednotce, VFN Praha; 2003–2004: NCO NZO Brno, ARIP; 2007: Certifikovaný kurz pro sestry školitelky; 2008–2011: Bc. studium ošetřovatelství –VŠZ a SP sv. Alžběty v Bratislavě; 2011–2013: Mgr. studium ošetřovatelství – VŠZ a SP sv. Alžběty v Bratislavě

Iveta Bártová, Kardiovaskulární centrum Nemocnice Na Homolce, Praha

1978–1982: SZŠ Praha 4 – dětská sestra; od 1993: koronární jednotka, Nemocnice Na Homolce; 2008–2010: NCO NZO Brno – ARIP

Recenzovaly:

Mgr. Bc. Pavlína Šnorová – teolog a pedagog
Mgr. Věra Olišarová – Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

 

• tisk
• předplatit si