Regenerativní medicína – naděje napříč obory medicíny

Tento pojem zní téměř jako zaklínadlo – regenerativní medicína je vnímána jako významný příslib u řady diagnóz, kde ostatní modality zatím selhávají, neboť zvládnou pouze zpomalovat progresi onemocnění léčbou jeho příznaků. Během březnového Týdne mozku byla regenerativní medicína připomenuta jako nejnadějnější strategie v neurologii. Jakou konkrétní podobu může mít právě v neurologii a že jí lze oprávněně důvěřovat i například v chirurgii, o tom byla řeč na Mezinárodní konferenci o regenerativní medicíně 2014, která se konala 9. dubna v Brně.

Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, autismus, schizofrenie, nádory mozku, amyotrofická laterální skleróza (ALS) – tam všude se nabízí využití pluripotentních kmenových buněk, objevu, za nějž získali John B. Gurdon a Shinya Yamanaka v roce 2012 Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu, jak na konferenci v Brně připomněla Dr. Yuh-Man Sun Wadeley, PhD, z Biologického ústavu LF MU Brno.

Fakt, že předem dané „poslání“ kmenových buněk je vratný proces, zjistil J. B. Gurdon již v roce 1962 při experimentech se žábami. Yamanaka objev po více než 40 letech doplnil – prokázal, že dospělé buňky myší mohou být genovou modifikací „přeprogramovány“ na tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky (IPSCs) – tj. jsou omlazeny v nedospělé kmenové buňky, čímž se v nich probouzí schopnost přeměnit se v jakýkoli jiný buněčný typ (pluripotence). Popsaný výzkum podstatně snižuje potřebu využívat k experimentům lidská embrya, neboť k přípravě IPSCs postačuje jakákoli buňka lidského těla a nabízejí podobné vlastnosti jako buňky embryonální. Jejich využití v praxi však ještě brání řada překážek, např. vznikající chromozomální změny a mutace. Jak Dr. Sun Wadeley zdůraznila, široké využití IPSCs nabízí oblast vývoje léků, neboť IPSCs si zachovávají specifické znaky typické pro konkrétní onemocnění konkrétního pacienta, od něhož byl původní genetický materiál získán. Od možnosti využití např. nervových buněk si tak lze díky individuálním znakům zapsaným v genetické informaci slibovat i nástroj pro odhalení příčiny odlišných funkcí v mozku pacientů.

Další zjištění světového významu přidal k dosavadním znalostem i vědecký tým pod vedením Dr. Yuh-Man Sun Wadeley – při zkoumání mechanismů, jimiž se z lidských embryonálních kmenových buněk vyvíjejí buňky nervové, objevil zásadní roli enzymu PTP1B. Stěžejní zájem výzkumníků se nyní soustředí na přijetí technologie IPSCs, která umožňuje například tvorbu neuronů a gliových buněk přímo z kožních biopsií.

Zasvé dnes bere i dosavadní přesvědčení, že jednou poškozená chrupavka je neopravitelná. Názory na možnost její plnohodnotné obnovy se liší. Využití implantabilního solidního chondrograftu při ohraničeném poškození chrupavky kloubu bylo tématem přednášky MUDr. Petra Vališe, Ph.D., z Ortopedické kliniky FN Brno. Implantace solidního chondrograftu, který je připevňován tkáňovým lepidlem, je možná do kolene, hlezna a loktu. Indikována je při léčbě akutních a chronických chondrálních nebo osteochondrálních defektů vzniklých traumatickým nebo degenerativním procesem nosných kloubů u pacientů ve věkovém rozmezí 10–60 let a u ohraničených defektů o velikosti do 6 cm². Naopak kontraindikována je u pacientů podstupujících chemo- nebo radioterapii, při zánětlivém procesu v kloubu, revmatoidní artritidě, Bechtěrevově nemoci, graviditě a u dětí do 10 let věku. MUDr. Vališ potvrdil, že metoda využívající autologní solidní chondrograft, při níž v místě poškození vzniká nová hyalinní chrupavka, je v současné době velikým pokrokem. Průkazem vytvoření hyalinní chrupavky je přítomnost kolagenu II. typu, která je ověřována. Vhodnost implantace solidního chondrograftu potvrzuje porovnání morfologických, biochemických a klinických vzorků – MUDr. Vališ představil výsledky, jichž bylo docíleno u souboru pacientů ve FN Brno: při použití solidního chondrograftu došlo na uvedených kloubech v místě chondrálního defektu ve všech případech k diferenciaci na hyalinní chrupavku, při ošetření defektu návrty subchondrální kosti došlo k diferenciaci vznikající tkáně v hyalinní chrupavku jen v případě velice mladých jedinců (1. a 2. decennium).

Eva Srbová, Zdravotnické noviny, www.zdravky.cz

 

• tisk
• předplatit si