Nezdravotníci v kombinované formě studia oboru všeobecná sestra

Zkušenosti z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Úvod

Povolání všeobecné sestry patří tradičně mezi ženská povolání. V České republice se na tuto profesi připravovaly uchazečky, také tradičně, na středních zdravotnických školách. V současné době neplatí ani jedno, ani druhé – do ošetřovatelství vstupuje stále více mužů a středoškolská příprava sester byla nahrazena přípravou na vysoké nebo vyšší odborné škole. V posledních letech přibyla k těmto změnám i další podstatná změna – kvalifikační studium v kombinované formě. O tuto formu studia projevují stále větší zájem uchazeči bez předcházejícího zdravotnického vzdělání. Tento příspěvek je úvodem k sérii článků, v nichž se budeme zabývat problematikou vzdělávání v oboru všeobecná sestra s ohledem na specifické potřeby této nové skupiny studentů a absolventů.

Kombinovaná forma studia

Podle zákona o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) probíhá studium formou prezenční, distanční nebo kombinovanou, kdy se kombinují prezenční a distanční formy výuky. Studenti kombinované formy studují podle stejného studijního plánu, plní požadavky ve stejném rozsahu, získávají stejnou kvalifikaci jako studenti v prezenční formě výuky. Rozdíl mezi prezenční a kombinovanou formou výuky spočívá v tom, že studenti kombinované formy (z různých důvodů) nemohou trávit tolik času ve škole s učitelem při tzv. kontaktní výuce. Kontakt s vyučujícími u nich probíhá formou konzultací a/nebo blokové výuky soustředěné do několika dnů v semestru. Podstatná část je však převedena do samostudia podpořeného e-learningem, kterému se studenti věnují distančně (ne ve škole). Kombinovanou formu výuky využívají většinou studenti, kteří už pracují nebo jsou na mateřské či rodičovské dovolené.

Kombinovaná forma studia ošetřovatelství

Kombinovaná forma studia, dříve označovaná jako dálkové studium, má ve vysokoškolském ošetřovatelském vzdělávání dlouhou tradici. Na Univerzitě Karlově byl v akademickém roce 1960/61 zřízen unikátní obor psychologie (později pedagogika) – péče o nemocné. Jednalo se o jediné mezioborové a mezifakultní studium (filosofická fakulta a fakulta všeobecného lékařství) určené sestrám, resp. odborným učitelkám středních zdravotnických škol k získání plnohodnotné kvalifikace učitele střední školy. V převážně kombinované formě se otevírala i bakalářská studia ošetřovatelství, k jejichž velkému rozmachu došlo začátkem 90. let minulého století a která nabízela především tzv. rozšiřující vzdělání pro sestry.

V souvislosti se zákonem č. 96/2004 Sb. se vysoké školy z rozšiřujících oborů začaly postupně orientovat na kvalifikační studium v oboru všeobecná sestra v prezenční a později i kombinované formě. Tedy nikoli na rozšiřující vzdělávání pro motivované sestry, ale na kvalifikační vzdělávání pro uchazeče, kteří sestrami nebyli, ale kteří se jimi chtěli stát. Většinou se jednalo o absolventy středních zdravotnických škol. K zásadnímu posunu ve struktuře uchazečů o kombinovanou formu výuky došlo při naplňování požadavku, aby v prezenční a kombinované formě platily pro uchazeče stejné podmínky. Tato nová situace otevřela možnost studia i tzv. nezdravotníkům, to znamená uchazečům, kteří neprošli předcházejícím zdravotnickým vzděláním a praxí.

Na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (3. LF UK) v Praze máme se vzděláváním sester více než dvacetileté zkušenosti, k nimž v posledních letech přibyly i zkušenosti se vzděláváním „nezdravotníků“ v kombinované formě studia všeobecná sestra. Tato forma studia je na 3. LF UK otevřená od školního roku 2010/2011. V současné době už v klinické praxi na různých pracovištích pracují první absolventky tohoto oboru.

Vzhledem k tomu, že se objevují snahy zrušit možnost kombinovaného studia pro nezdravotníky a vrátit se k původnímu modelu, považujeme za důležité seznámit odbornou veřejnost s našimi zkušenostmi. Domníváme se, že je důležité podporovat zralé, motivované a vzdělané uchazeče a ukázat jejich přínos k rozvoji ošetřovatelské profese.

Charakteristika „nezdravotníků“

Zahraniční literatura uvádí, že studentky bez předchozího zdravotnického vzdělání jsou často zralé ženy, pro které je ošetřovatelství druhou nebo i třetí profesí v kariéře. Jsou starší než většina jejich kolegyň, mají rodiny i další aktivity ve společnosti. To z nich vytváří specifickou skupinu studentů s jinými potřebami, než mají studenti, kterým je kolem dvaceti let. Jejich osobní i profesionální zkušenosti mohou být výzvou jak pro pedagogy, tak pro sestry mentorky, které je vedou na klinických pracovištích. Aby byl proces přípravy na povolání i adaptace na profesi po absolvování školy co nejefektivnější pro všechny zúčastněné, je nutné poznat profil těchto studentek – co je motivovalo k výběru studia a co je motivuje ke vstupu do profese, v čem jsou jiné než studentky mladší, které se připravují na svou první profesi, zda vyžadují jiný přístup jak ve škole, tak na klinických pracovištích, co jejich dosavadní zkušenosti přinášejí do celého procesu přípravy na povolání a čím mohou přispět budoucím zaměstnavatelům.

V zahraničních studiích, které zkoumají motivaci studentek ošetřovatelství ke studiu, se opakuje několik témat, která jsou patrná i u našich studentů:

• 1. Touha pomáhat druhým.
• 2. Ošetřovatelství je přínosem nejen pro pacienty, ale i pro samotné sestry, které mají dobrý pocit z toho, že mohou pomoci, a vnímají kladnou odezvu od pacientů.
• 3. Předchozí zkušenosti z péče o člena rodina, dobrovolnické činnosti, brigády ve zdravotnickém zařízení, práce ošetřovatelky.
• 4. Vliv rodiny a přátel, kteří jsou sami zdravotníky.
• 5. Pozorování sester při práci (když pečovaly o rodinné příslušníky studentů nebo o ně samotné).
• 6. Zájem o přírodní vědy, studium lidského těla.
• 7. Zejména starší studentky uváděly, že měly pocit, že jejich dosavadní povolání je nenaplňuje. V situaci, kdy se ocitly v životní krizi nebo doprovázely nemocnou blízkou osobu, si uvědomovaly bezmocnost, která pramenila z nedostatečného vzdělání, dovedností, odborných zkušeností. (Beck, 2000; Scharf Kohn, Truglio-Londrigan, 2007).

Ve studentkách, které přicházejí do programu bez předchozího zdravotnického vzdělání, je možné očekávat osoby vysoce motivované pro zvolenou profesi. Podle amerických studií jsou to také studentky, které dosahují výborných studijních výsledků, mají vyšší očekávání než tradiční studenti, přinášejí nové impulzy. Podle zaměstnavatelů mají lepší klinický úsudek a lépe se rozhodují (Wujcik, 2010).

Charakteristika „nezdravotníků“ na 3. LF UK

3. LF UK je otevřená tomuto novému trendu vzdělávání. Abychom těmto studentům a studentkám umožnili naplnit jejich specifické vzdělávací potřeby a využili potenciál, který do vzdělávacího procesu a ošetřovatelské profese přinášejí, je důležité zabývat se tím, jak prožívají studium ošetřovatelství a co pro ně vstup do nové profese znamená. První poznatky z výuky „nezdravotníků“ ukazují na několik témat, která určitě zasluhují větší pozornost. Jedná se o motivaci ke studiu ošetřovatelství, zkušenosti se studiem, u absolventek i využití nabytých vědomostí a dovedností v praxi a připravenost k povolání všeobecné sestry s ohledem na obsah a organizaci studijního programu všeobecná sestra na 3. LF UK.

Motivace našich studentek nebo absolventek je podobná motivaci uváděné v zahraničních článcích. Zejména se jedná o zkušenost s péčí o nemocné a staré rodiče nebo příbuzné a pozitivní vliv rodinných příslušníků a přátel, kteří již ve zdravotnictví pracují. Velkou roli hrají také ekonomické důvody a skutečnost, že profese všeobecné sestry jim umožní lepší uplatnění na pracovním trhu. Tento faktor zdůrazňují zejména ty studentky, které mají zkušenost s organizačními změnami na bývalých pracovištích a s tím související ztrátou zaměstnání. Pro naši společnost se jeví jako specifická motivace, kdy si některé studentky plní svůj dětský sen, který nemohly realizovat v době, kdy za ně při výběru povolání rozhodovali rodiče.

Závěr

V ošetřovatelském studiu se objevují snahy vrátit se v kombinované formě studia k původnímu modelu z konce minulého století, kdy byli do této formy studia přijímáni pouze absolventi zdravotnických oborů. Ze zahraniční literatury a z našich dosavadních zkušeností vyplývá, že nezdravotníci v kombinované formě mohou přinést nové podněty a hodnoty jak do vzdělávacího procesu, tak i do ošetřovatelské praxe. V dalším čísle se zaměříme na problematiku výuky ošetřovatelských předmětů v této formě studia. Pokud vás tento článek zaujal, budeme rádi, když nám své názory zašlete na e-mail hana.svobodova@lf3.cuni.cz nebo na adresu florence.redakce@ambitmedia.cz a do předmětu zprávy napíšete: „nezdravotníci v kombi studiu“.

PhDr. Marie Zvoníčková, Mgr. Jana Heřmanová, Ph.D., PhDr. Hana Svobodová Ústav ošetřovatelství 3. LF UK v Praze

Literatura:

1. Beck CT. The experience of choosing nursing as a career. J Nurs Educ. 2000 Oct;39(7):320–322.

2. Kohn PS, Truglio-Londrigan M. Second-Career Baccalaureate Nursing Students: A Lived Experience. J Nurs Educ. 2007 Sep;46(9):391–399

3. Wujcik DM. Nursing Is a Good Choice for a Second Career. ONS Connect. 2010 Jun;25(6):5

 

• tisk
• předplatit si