Nehormonální antikoncepce

Antikoncepce je soubor metod, které mají zabránit nechtěnému těhotenství. Některé se v současnosti používají nejen pro svůj kontraceptivní účinek, ale i jako ochrana před pohlavně přenosnými chorobami. Pro prostředky zabraňující početí se u nás původně používal termín kontracepce – běžně je používaný i v české předválečné literatuře. Ve světě je jediným používaným termínem dodnes. V Československu se v 50. letech ujalo slovo antikoncepce, které dnes převažuje.

Říci, že snaha oddělit pohlavní život od plození dětí je stará jako lidstvo samo, zní velmi otřepaně, ale je to téměř pravda, protože jakmile lidé odhalili souvislost mezi pohlavním stykem a těhotenstvím, objevily se snahy, jak otěhotnění zabránit (Barták, 2006). O použití té které metody rozhodují různé důvody, ať už je to nezanedbatelná finanční stránka, pohodlí, dostupnost, věk, zdravotní stránka apod.

Antikoncepci můžeme rozdělovat z různých pohledů, například na mužskou a ženskou, na přirozenou a umělou, na chemickou a nechemickou, případně na hormonální a nehormonální, dočasnou a trvalou apod.

Pokud se budeme držet dělení antikoncepce na hormonální a nehormonální, pak musíme konstatovat, že v ČR hormonální antikoncepce vítězí, používá ji celých 43 % žen (hormonální antikoncepce u mužů je pouze ve stadiu výzkumů). Hormonální antikoncepce má jistě svá nesporná pozitiva, ale také svá negativa. Má určité kontraindikace a ne všechny ženy ji mohou užívat. Kromě toho existují i ženy, které ji užívat nechtějí. Co tedy takovým ženám, ale i jejich partnerům poradit? Nehormonálních antikoncepčních metod je celá řada.

Přirozené metody

Jedná se o metody, jejichž použití nevyžaduje žádné medikamenty, pomůcky či lékařské zákroky. Pravděpodobnost početí dítěte je podmíněna zákonitostmi menstruačního cyklu ženy.

Přerušovaná soulož (Coitus interruptus)

Pohlavní styk je ukončen vysunutím údu z pochvy ještě před ejakulací (Seidlová, 1997). Tato metoda je sice hojně rozšířená, ale zároveň dosti nespolehlivá, protože vyžaduje od muže vysokou míru kontroly. Je naprosto nevhodná u mužů, kteří trpí předčasnou ejakulací. Obecně se doporučuje spíše u těch párů, kde případně těhotenství nevadí (Uzel a Kovář, 2010).

Periodická sexuální abstinence

Jedná se o metody, které jsou založeny na detekci okamžiku ovulace a znalosti tzv. fertilního období ženy (Seidlová, 1997). K zjištění plodných a neplodných dnů slouží řada metod:

Metoda kalendářní

Je prvním způsobem stanovení ovulace. Žena musí přesně zaznamenávat délku každého menstruačního cyklu, z nichž poté vypočítává své plodné dny. Této metodě se někdy říká Knaus-Oginova, podle jejích autorů – Rakušana Hermana Knause, který rozpracoval poznatky Japonce Kyusaka Ogina a který tuto metodu publikoval v roce 1929. Tato metoda je vhodná pro ženy se zcela pravidelným menstruačním cyklem, pokud je cyklus nepravidelný, je i metoda značně nespolehlivá. Pro výpočet je důležité znát délku alespoň šesti předcházejících menstruačních cyklů. Při výpočtu žena provede odečet 19 od počtu dnů nejkratšího cyklu = 1. plodný den. A dále provede odečet 11 od počtu dnů nejdelšího cyklu = poslední plodný den. (Uzel, 1992; Uzel a Kovář, 2010)

Hormonální antikoncepci užívá v ČR 43 % žen. Ne všechny ji však chtějí či mohou užívat. Pro ty, které ji nechtějí/nemohou užívat, existuje celá řada nehormonálních antikoncepčních metod
foto: Profimedia

Metoda hlenová

Tato metoda je založena na posuzování charakteru hlenu vylučovaného z děložního hrdla. V průběhu menstruačního cyklu dochází k vylučování hlenu různé konzistence a různého množství (Uzel a Kovář, 2010). Autorem je australský neurolog John Billings a jeho žena, se kterou měl devět dětí. Na metodě začali pracovat v roce 1953 a uveřejnili ji v roce 1963. Hlenová metoda využívá změn cervikálního hlenu, který je produkován žlázkami děložního hrdla (čípku). Charakter hlenu (množství, vzhled, tažnost) je možno sledovat v poševním vchodu. Po menstruaci zde není detekovatelný žádný hlen, jde o tzv. „suché dny“. Poté hlenu přibývá, stává se tažný mezi prsty až na vzdálenost několika centimetrů, žena má pocit vlhkosti v oblasti stydké štěrbiny. Tyto změny jsou nejvíce patrny tři dny před a dva dny po ovulaci a představují tak nejplodnější období menstruačního cyklu. Poslední den, kdy je možno hlen v poševním vchodu zjistit, se označuje jako hlenový vrchol. Po něm následují opět suché dny až do menses. Z antikoncepčního hlediska se doporučuje vyvarovat se nechráněného pohlavního styku po dobu vlhkých dní a tři dny po dni hlenového vrcholu. Tuto metodu nelze užívat, pokud žena trpí výtokem (Uzel a Kovář, 2010).

Metoda teplotní

Je založena na principu pravidelného měření bazální teploty, a to vždy ráno těsně po probuzení. Měření se provádí lékařským teploměrem v pochvě, v konečníku nebo pod jazykem. Během ovulace vždy dojde ke zvýšení bazální teploty asi o 0,4 až o 0,6 °C, která zůstává zvýšená po celou druhou polovinu menstruačního cyklu. Třetí den po jejím zvýšení začínají neplodné dny (Weiss a kol., 2010; Leifer, 2004).

Krystalizace slin

I tato metoda patří mezi metody určování neplodných (plodných) dnů. Vyšetřením zaschlého vzorku slin můžeme také zjistit, zda je žena v plodném období. Během plodných dnů můžeme ve vzorku slin pozorovat struktury připomínající listy kapradí, jejichž přítomnost je ovlivněna působením estrogenů. K pozorování se používá speciální antikoncepční lupa (Uzel, 1992).

Antikoncepční počítač

Také známý jako Baby-comp nebo Lady-comp je novinkou v oblasti přirozené antikoncepce na českém trhu. Jedná se o přístroj o velikosti 14 cm a hmotnosti 200 g, jehož hlavním úkolem je stanovení plodných (v případě Baby-compu) či neplodných (v případě Lady-compu) dnů. Výpočet provádí počítač na základě naměřené teploty v ústech (pod jazykem). Toto měření je však nutné provádět denně ve stejnou hodinu. U některých typů se ještě zadává datum poslední menstruace. Na základě těchto údajů dojde k vyhodnocení a určení, zda bude den a následujících šest dní plodných či nikoliv. Nevýhodou přístrojů je jejich poměrně vysoká cena – od 15 tisíc Kč. (Lady-Comp, 2012; NaturComp, 2012)

Umělé metody

Bariérové metody

Zabraňují průniku spermií do rodidel ženy (Slezáková et al., 2011).

Prezervativ (kondom)

Kondom neboli prezervativ patří mezi nejznámější a nejstarší antikoncepční metody. Známe mnoho podob kondomu, jeho producenti ho vyrábějí v různých velikostech, barvách, s různými povrchovými úpravami atd. Dělíme je do dvou skupin, a to na kondomy mužské a kondomy ženské (neboli femidomy). Kondomy ženské jsou sice vyvinuty, vyrábějí se, ale rozhodně nejsou v oblibě. Dále můžeme kondomy dělit na lubrikované a suché, nebo podle materiálů, z kterých jsou vyrobeny, na latexové, polyuretanové a přírodní (z ovčího střívka).

Nejvýznamnější vlastností prezervativu je schopnost ochránit organismus člověka nejen před otěhotněním, ale i před pohlavně přenosnými chorobami. Velmi důležité je dodržet zásady správné manipulace s kondomem (Leifer, 2004; Weiss a kol., 2010; Uzel a Kovář, 2010).

Vaginální pesar (diafragma)

Jedná se o kulatý gumový klobouček, v jehož okraji je uložena kovová spirálka, která drží kruhový tvar. Pokud žena chce danou metodu používat, musí projít vyšetřením u svého gynekologa, který stanoví přesnou velikost. Důležitý je i nácvik správného zavádění, které gynekolog zkontroluje. Pesary nejsou v ČR moc oblíbenou antikoncepcí (Uzel a Kovář, 2010; Seidlová a Hugo, 1997). Jejich cena se pohybuje kolem tisíce korun.

Cervikální pesar (klobouček)

Je pesar, který se nasazuje přímo na děložní čípek a sundává se jen před menstruací – žena musí mít naprosto pravidelný menstruační cyklus. Ani tento pesar není příliš oblíben a i jeho cena se pohybuje kolem tisíce korun (Uzel a Kovář, 2010).

Chemická antikoncepce

V historii se jednalo o jednu z nejrozšířenějších antikoncepčních metod. V dnešní době její význam upadá, přestože se jedná o metodu spolehlivou (Uzel a Kovář, 2010).

Využívá se látek, které mají za úkol zničit nebo poškodit spermie tak, aby nebyly schopny oplodnit vajíčko. Spermicidy se ve většině případů používají spolu s bariérovými metodami, ale mohou se používat i samostatně. Často je opomíjen jejich antimikrobiální a antivirový účinek. Dostupné jsou v lékárnách ve formě čípků, pěny, krémů, gelů, tablet či papírových filmů. Na českém trhu jsou však k dostání pouze vaginální globule a krémy – přípravek Pharmatex, který stojí kolem 250 Kč (Čepický a Fanta, 2011; Uzel a Kovář, 2010).

Nitroděložní antikoncepce – nitroděložní tělísko (IUD)

Tělísko je plastová věc různých tvarů, kterou lékař zavede do dělohy, kde poté tělísko brání uchycení oplozeného vajíčka. Základním mechanismem účinku každého IUD je vyvolání místní zánětlivé reakce děložní sliznice (Čepický, 2002).

Jakási předchůdce tělíska známe z egyptských vykopávek – ženy si podle svého postavení nechávaly do dělohy zavádět nejrůznější kamínky, kousky kovů, stříbra i zlata. Novodobým otcem je německý gynekolog Gräfenberg – už v roce 1920 vytvořil a vyráběl tělíska z „německého stříbra“ (slitiny mědi, niklu a zinku), ale jeho objev zapadl, lépe řečeno lékařská veřejnost tuto metodu odsoudila pro riziko zánětlivých komplikací, v předantibiotické době často se závažným průběhem (Čepický, 2002). V historii se vyráběla tělíska různých velikostí, tvarů a z rozličných materiálů. V současnosti jsou vyráběna většinou z plastických hmot a ve tvaru písmene T nebo Y. Většina tělísek má navíc ještě monofilové vlákno, které slouží pro usnadnění extrakce. Tělísko je zaváděno na pět let, extrahováno může být kdykoliv před uplynutím tohoto intervalu a po jeho vyjmutí může žena ihned otěhotnět (Čepický a Fanta, 2011).

Chirurgická metoda – sterilizace

Sterilizace je téměř 100 % metoda regulace plodnosti. Sterilizace nemá vliv na sexuální život, u žen se provádí přerušení vejcovodů, u mužů chámovodů. V případě, že je sterilizace provedena bezchybně, nemusí se žena bát nechtěného těhotenství. Pokud by však svůj názor změnila, je zrušení sterilizace velmi nákladné, obtížné a v mnohých případech neúspěšné. Proto je důležité, aby bylo rozhodnutí dobře zváženo, ev. přání dalšího těhotenství lze umožnit pouze po chirurgickém zákroku nebo po zařazení do IVF (in vitro fertilisation) programu. Při žádosti o sterilizaci musejí být splněny podmínky stanovené zákonem (Čepický a Fanta, 2011). Cena za provedenou sterilizaci se liší podle pracoviště, u žen se pohybuje od 10 000 Kč. Samozřejmě, že i muži mohou podstoupit sterilizaci, která je dokonce jednodušší než u žen a její cena se pohybuje od 8000 Kč (Louda, 2009).

Závěr

Možností, jak zodpovědně rozhodovat a plánovat početí, je ve 21. století cela řada. Přestože se výzkum stále zaměřuje na nové trendy v hormonální antikoncepci, neměly by být nehormonální antikoncepční metody opomíjeny. Otázkou ovšem zůstává správná informovanost, a to nejen žen, ale i mužů. Prostor pro osvětu se zde otevírá nejen v ordinacích lékařů, ale i v komunitní péči porodních asistentek a v existenci osvětových programů v rámci škol.

Bc. et Bc. Jiřina Weisová, porodní asistentka, SN Opava, oddělení gynekologicko-porodnické

Literatura:

1. Barták A. Antikoncepce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1351-9

2. Čepický P. Hormonální antikoncepce. Remedia. 2004;14:259–266

3. Čepický P, Fanta M. Úvod do antikoncepce pro lékaře negynekology. Praha: Levret, 2011. ISBN 978-80-87070-51-2

4. Leifer G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing a.s., 2004. ISBN 80-247-0668-7

5. Lenderová M. Kinder, küche, kirche aneb domácnost se rozrůstá. Gynekolog, 1999. [online]. Dostupné z: http://www.gyne.cz/clanky/1999/699cl12.htm

6. Louda M. Mužská sterilizace v praxi. Sestra. 2009;19(4):35. [online]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/muzska-sterilizace-vazektomie-v-praxi-418592

7. Naturcomp. Informace o Lady-comp [on-line]. NaturComp, © 2008 [cit. 2012-02-22]. Přirozená antikoncepce. Dostupné z: http://www.naturcomp.cz/informace-lady-comp

8. Seidlová D, Hugo J. Kontracepce pro praxi. Praha: Maxdorf, 1997. ISBN 80-85800-39-X

9. Uzel R. 4000 let antikoncepce. Praha: Nová tiskárna Pelhřimov, 2003. ISBN 80-239-0671-2

10. Uzel R. Jak neotěhotnět. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1992. ISBN 80-85526-15-8

11. Uzel R, Kovář P. Antikoncepční otazníky: o antikoncepci převážně vážně. 1. vyd. Ostrava: CAT Publishing, 2010. ISBN 978-80-904290-0-0

12. Weiss P a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2492-8

O autorce:

Bc. et Bc. Jiřina Weisová, Gynekologicko-porodnické oddělení, Slezská nemocnice, Opava

1984: ukonč. gymnázium (Praha) – přírodovědný obor s pedagogickým zaměřením, 1988: ukonč. SZŠ nástavbové studium (Praha) – ženská sestra, 1996: ukonč. PSS – Ošetřovatelská péče v patologických stavech gynekologie a porodnictví, 2011: ukonč. Bc. studium Ošetřovatelství, FZV UPOL, Olomouc, 2013: ukonč. Bc. studium Porodní asistentka, FZV UPOL, Olomouc; 1988–1989: gynekologicko-porodnické oddělení FTN Praha, porodní asistentka; 1989–1992: OÚNZ Opava, porodní asistentka v terénu; od 1992: gynekologicko-porodnické oddělení SN Opava, porodní asistentka

• tisk
• předplatit si