Péče o dutinu ústní u nemocného během hospitalizace v nemocnici

Pod pojmem hygiena dutiny ústní (orální hygiena) je myšlen soubor opatření, která mají zamezit vzniku onemocnění parodontu a tvrdých zubních tkání a jeho další progresi. Přesto patří tato onemocnění mezi nejběžnější a nejrozšířenější lidské nemoci, kterým lze ovšem předejít vhodnou péčí a správným výběrem pomůcek. Mezi nejčastější se řadí zubní kaz, záněty dásní a zvýšená tvorba zubního kamene.

Hygiena dutiny ústní

V nemocničním zařízení během hospitalizace pacienta často dochází ke změnám frekvence a návyků v souvislosti s onemocněním. U nemocných s poruchou soběstačnosti (z jakéhokoliv důvodu) by se měla o péči o dutinu ústní postarat sestra. Ta by si také měla zjistit, jaké má pacient návyky a zda používá nějaké speciální pomůcky.

Chodící pacient je schopen si svou potřebu zajistit sám, ale ležící pacient je odkázán na pomoc druhých. Nemocným, kteří se nemohou z nějakého důvodu pohybovat, nebo těm pacientům, kteří mají postiženy horní končetiny, by měla péči o dutinu ústní zajišťovat sestra. Proto by měla znát postupy péče o dutinu ústní jak zdravou, tak i chorobně postiženou (Kocmanová, 2007; Kršíková, 2006).

Péče začíná tím, že si sestra připraví pomůcky k lůžku nemocného. Mezi základní pomůcky patří kartáček, zubní pasta, emitní miska, kelímek s vodou a ručník. Nejdříve si pečlivě umyje ruce a zvedne pod pacientem podhlavní panel. Pacientův oděv chrání ručníkem. Nemocného nejdříve nechá pomocí trubičky vypláchnout ústa. Poté čistí kartáčkem, na kterém je zubní pasta, šetrně, ale důsledně horní zuby od dásní směrem dolů, dolní od kořenů nahoru, od posledních stoliček postupně až k řezákům. Krouživými pohyby vyčistí skusné plochy chrupu. Nesmí opomenout ani vnitřní plochy zubů. Hodně také záleží na kartáčku, který by měl mít malou hlavici, ovšem to nemůže sestra ovlivnit. Může jej pouze doporučit. Dle potřeby nechá pacienta řádně si vypláchnout ústa. Sestra by měla být k pacientovi šetrná a empatická. Nemocným také může nabídnout během dne žvýkat zdravotní žvýkačku bez cukru, což přispívá k prevenci bakteriálního zubního povlaku. Po dokončení péče o pacientovu dutinu ústní pečlivě umyje všechny pomůcky a uklidí je (Kršíková, 2006; Rozspalová, 2002).

Nemocným, kteří se nemohou pohybovat, nebo těm, kteří mají postižené horní končetiny, by měla péči o dutinu ústní zajistit sestra
foto: Profimedia

Zvláštní péče o dutinu ústní

Pacientům, kteří trpí horečkou, jsou po úrazech, po cévní mozkové příhodě, operaci, ochrnutí lícního nervu a nemocným v bezvědomí se v dutině ústní hromadí hleny, které vytvářejí na sliznici povlaky. U těchto pacientů musí sestra provádět zvláštní péči o dutinu ústní i několikrát denně. Měla by se postarat nejen o vyčištění zubů, ale také o vyčištění ústní sliznice a jazyka (Rozspalová, 2002).

Nejprve si sestra opět nachystá pomůcky. Ty se v jednotlivých zdravotnických zařízeních liší. Používají se různé přípravky např. borax-glycerinový olej, roztok heřmánku či ředěný peroxid vodíku. Existují také speciální štětičky napuštěné citrónovou šťávou a olejem, které jsou přímo k této péči vyrobené. K základním pomůckám patří sterilní tampóny, peány, vatové štětičky obalené mulem, nádobka s odvarem heřmánku, řepíku lékařského či roztokem 3% peroxidu vodíku, štětičky napuštěné borax-glycerinem, trubička na pití, sklenice s vlažnou vodou, dvě emitní misky a čtverce buničiny (Rozspalová, 2002).

Na trhu existuje celá řada novějších přípravků k hygieně dutiny ústní, např. Stopangin, Tantum Verde nebo nová ústní voda bez obsahu oxidačních látek, Listerin. Sestra si vše nachystá k lůžku a opět si důkladně umyje ruce. Pacientovi při vědomí sdělí, že mu vyčistí dutinu ústní, a po celou dobu čistění s pacientem komunikuje. Zvedne pacientovi podhlavní panel, pod bradu mu dá ručník. Pokud je pacient v bezvědomí, poloha se nemění. Sestra by měla nejprve šetrně nahlédnout do dutiny ústní a zkontrolovat ji. Do nádoby s odvarem či jiným roztokem vhodí několik tampónu a pomocí peánu opatrně čistí jazyk od kořene ke špičce, vytírá patro a předsíň dutiny ústní od zadních zubů dopředu. Celý tento postup opakuje tak dlouho, dokud nezbaví ústní dutinu povlaků. Použité tampóny odhazuje do emitní misky. Popraskaný jazyk ošetří štětičkou s borax-glycerinem. Rty je možno natřít jelením lojem. Umyje všechny použité pomůcky, řádně je uklidí a všechno musí zdokumentovat (Rozspalová, 2002).

Péče o zubní náhradu

Péče o zubní náhradu by měla být prováděna ve velmi úzkostlivé čistotě. Pokud se pacient není schopen postarat o vyčištění své zubní náhrady sám, musí se o to postarat sestra. K čištění zubní náhrady připraví malou nádobu, zubní kartáček na čištění náhrady, zubní pastu nebo jiný přípravek k čištění a ústní vodu (dle přání pacienta). Při vytahování zubní náhrady z úst uchopí sestra její přední stranu palcem a ukazovákem ruky v rukavicích a jemně pohybuje směrem nahoru a dolů. Tímto pohybem se náhrada uvolní. Vytaženou náhradu čistí sestra mimo dutinu ústní pacienta. Vyčistí ji zubním kartáčkem a pastou nebo prostředkem k tomu určeným a nechá ji volně usušit na vzduchu. Při nasazování zubní náhrady do úst pacienta ji navlhčí, vyzve pacienta k otevření úst a vsune ji částečně stranou do úst, přiloží zadní a poté přední okraj. Poté pacienta vyzve, aby skousl (Kršíková, 2006; Mikšová, 2006; Neumann, 2008).

Správná technika čištění zubů
zdroj: Korábek L. Každý může mít zdravé a krásné zuby. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 72 s. ISBN 80-7169-164-X

Pomůcky k péči o dutinu ústní

Zubní kartáček by měl mít tyto základní vlastnosti: měkkost zaoblených vláken, rukojeť pro snadnou manipulaci a kratší pracovní část. Je doporučováno vyměňovat zubní kartáček jednou za tři měsíce. Pokud však pacient prodělal nějakou virózu nebo je kartáček viditelně opotřebovaný, je vhodné jej vyměnit hned.

Solo (jednosvazkový) kartáček má vlákna různě dlouhá, měkká a zaoblená, která jsou zastřižena do mírného oblouku. Tento kartáček může zcela nahradit klasický zubní kartáček. Čištění s ním je velice precizní, protože se věnuje každému zubu individuálně. Je schopen dobře vyčistit také plochy distálních zubů, mezičleny korunek, fixní ortodontické aparáty apod.

Interdentální kartáčky slouží k čištění mezizubních prostor. Jejich držátko je vyrobeno z různých materiálů – plast, kov. Pracovní část je tvarována do válečku či kužílku. Vlákna jsou na drátku a také zde je nutná jejich měkkost.

Dentální nitě se vyrábějí z nylonu anebo polytetrafluorethylenu. Existují kulaté, voskované či nevoskované a stuhovité. Např. voskované jsou vhodnější pro začátečníky, neboť mají nižší riziko poranění, ale naproti tomu horší stírací účinky. Také mohou být napuštěny různými látkami, jako je fluor, mentol, chlorhexidin, aminfluorid.

Irigátory neboli zubní sprchy slouží k odstraňování hrubších zbytků potravy. Stimulátory jsou určeny k masáži gingivy. Tvoří je gumová špička a rukojeť. Párátka jsou vyráběna ze dřeva, plastu a kovu různých průměrů. Slouží k odstraňování zbytku potravy mezi zuby.

Elektrické zubní kartáčky jsou vhodné hlavně pro pacienty méně manuálně zručné a handicapované. Hlavy elektrických zubních kartáčků mohou být velké a tvarovatelné, mají různou měkkost vláken a irigátor. Nyní existují dva typy elektrických zubních kartáčků: sonické a oscilační.

Ústní vody se používají při akutních potížích. Mohou mít různé účinky: antimikrobiální, fluoridové, adstringentní a deodorační. Zubní pasty jsou využívány k odstraňování plaku a jako nosiče léčebných prostředků. Obsahují abraziva (15–55 %), fluoridy, zvlhčovače, konzervační látky, tenzidy, chuťová korigencia, nekariogenní sladidla, některé zubní pasty i antimikrobiální látky. Na trhu jsou také pasty pro citlivé zubní krčky, které napomáhají desenzibilizaci hypersenzitivních zubů. Zubní prášky se používají k odstranění pigmentací z povrchu zubů. Nejsou zcela bezpečné kvůli vysoké abrazivitě. Zubní gely jsou viskózní a neobsahují laurylsulfát. Masážní roztoky pomáhají při akutních obtížích, např. gingivitidě, papilitidě apod. Škrabky na jazyk slouží k odstraňování povlaku z jazyka. Tuto pomůcku je nutné používat jen zřídka, protože určitý bakteriální film na povrchu jazyka je fyziologický (Bencko, 2006; Sychrová, 2007).

Závěr

Péče o čistotu těla patří mezi základní potřeby kulturního člověka. Pro většinu lidí je čistota výchozím a základním předpokladem pro pocit osobní pohody, čímž také zasahuje do oblasti potřeb psychogenních. Během hospitalizace dochází ke změnám návyků u pacientů, a to v souvislosti s reorganizací denního režimu. Prioritou každé sestry by mělo být poskytování kvalitní ošetřovatelské péče, se kterou by byli pacienti spokojeni a byly by saturovány jejich potřeby.

Bc. Kateřina Benková, Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie
PhDr. Andrea Hudáčková, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích

Literatura:

1. Bencko V et al. Hygiena a epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 178 s. ISBN 80-246-1129-5

2. Kocmanová M, Grégrová E. Orální zdraví a hygiena – součást ošetřovatelské péče. Sestra. 2007;17(11):34–35. ISSN 1210-0404

3. Kršíková A et al. Ošetrovateĺské techniky. 2.vyd. Martin: Nakladatelství Osveta, 2006. 779 s. ISBN 80-8063-202-2

4. Mikšová Z et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6

5. Neumann M. Péče o snímatelné zubní náhrady [online]. 2002 [cit. 2007-11-20]. Dostupný z: http://www.zuby.cz/clanek/108-pece-o-snimatelne-zubni-nahrady

6. Rozsypalová M, Šafránková A. Ošetřovatelství 1. díl, pro 1. ročník středních zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 231 s. ISBN 80-86073-96-3

7. Sychrová K. Individuální orální hygiena [online]. 2007 [cit. 2007-11-06]. Dostupný z:http://www.stomateam.cz/index.php?clanek=164

O autorkách:

Bc. Kateřina Benková, Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie
2001–2005: SZŠ Karviná; 2005–2008: ZSF, JU, obor Všeobecná sestra; 2008–2012: Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie; 2012–2013: Karvinská hornická nemocnice, anesteziologická ambulance; od 2013: Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie

PhDr. Andrea Hudáčková, PhD., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích
1993: SZŠ České Budějovice, zdravotní sestra; 1997: specializace ARIP, IDVPZ, Brno; 2001: VZŠ České Budějovice, všeobecná sestra; 2002: Bc. studium ošetřovatelství – ZSF JU České Budějovice; 2005: Mgr. studium rehabilitační psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby – ZSF JU, České Budějovice; 2007: Rigorózní zkouška ošetřovatelství – VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislavě; 2012: doktorandské studium, VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislavě; 1993–2003: Nemocnice České Budějovice; ARO, sestra specialistka; od 2004: ZSF JU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence; od 2009: Nemocnice České Budějovice, ONP JIP

• tisk
• předplatit si