Péče o dětský chrup

Zubní kaz je nejrozšířenější onemocnění na světě, poškozující tvrdé zubní tkáně chrupu stálého, smíšeného i dočasného. Bakterie podílející se na vzniku zubního kazu fermentují jednoduché cukry obsažené např. v sladkých nápojích, medu apod. za vzniku organických kyselin. Vznik kazu je spojen s dlouhodobou nerovnováhou v dutině ústní, kdy demineralizace těmito organickými kyselinami, jež vytvářejí bakterie zubního plaku ze sacharidových složek potravy, převažuje nad remineralizací, kterou podporuje slina. Celý proces vede k opakovanému poklesu pH v dutině ústní a k ireverzibilní ztrátě tvrdých zubních tkání (Millerova chemicko-parazitární teorie vzniku zubního kazu, 1889).

Po každém jídle se na zubech usazuje zubní plak, což je pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak obsahující cca 10⁸ mikroorganismů v 1 mg (Markovská, Ďurovič, 1991). Vyzrálý plak se širokou škálou bakteriálních druhů vzniká již po 24 hodinách a není-li odstraněn, podílí se na vzniku zubního kazu a onemocnění parodontu. Z výše uvedeného vyplývají základní faktory ovlivňující vznik zubního kazu, ke kterým patří čas (nutný pro tvorbu vyzrálého zubního plaku), cukry (monosacharidy, disacharidy i škroby pro metabolismus bakterií), bakterie zubního plaku (za iniciaci zubního kazu jsou zodpovědné streptokoky, za progresi onemocnění především aktinomycety a laktobacily) a tvrdé zubní tkáně. Základní obranou proti zubnímu kazu je postnatální prevence, která zahrnuje podle stanoviska českých odborných pediatrických a stomatologických společností (Broukal, 2010) pravidelné a účinné čištění zubů, omezení frekvence příjmu sacharidů ve výživě a následně i aplikaci fluoridových prostředků (tzv. preventivní triáda). K těmto preventivním opatřením patří také pravidelná návštěva zubního lékaře, a to každých šest měsíců (Broukal, 2010).

Prenatální prevence

Již v době těhotenství je zapotřebí zahájit prevenci časného dětského kazu, tzv. prenatální prevenci. Budoucí matka by měla mít dobře sanovaný chrup a ošetřené parodontopatie, zároveň však musí kvalitně provádět hygienu dutiny ústní. Proto je vhodné poučit nastávající matku o zubní hygieně a preventivních stomatologických prohlídkách.

V těhotenství je možné provést test na přítomnost Streptococcus mutans ve slinách a v případě zvýšených hladin vyplachovat dutinu ústní roztoky s antimikrobiálními účinky (např. 0,12–0,2% roztok chlorhexidinu) po dobu dvou týdnů v režimu dvakrát denně výplach alespoň jednu minutu. Chlorhexidin se tak může navázat na 8–12 hod na sliznici dutiny ústní a působit dlouhodobě během dne (Slezák, 1999). Kromě antibakteriálních výplachů dutiny ústní lze těhotné ženě doporučit, aby užívala čtyřikrát denně žvýkačky nebo pastilky s xylitolem k redukci počtu kariogenních mikroorganismů v její dutině ústní, čímž lze zabránit časnému přenosu těchto mikroorganismů do dutiny ústní dítěte (Söderling, 2001).

Bakterie se do úst dítěte dostávají nejčastěji přes ústní kontakt s dospělými (např. olíznutím lžičky, dudlíku apod.), a proto je i stav chrupu rodičů, prarodičů a dalších blízkých osob vzhledem k ústnímu zdraví dítěte důležitý.

Pravidelná ústní hygiena dětského chrupu

Pravidelná ústní hygiena u dítěte začíná vytíráním ještě bezzubé dutiny ústní vlhkou gázou alespoň jedenkrát denně (www.colgate.com).

Od počátku prořezávání dočasných zubů (tj. mezi 6.–12. měsícem věku) by dítě mělo mít svůj vlastní zubní kartáček (obr. 1). Pokud je dítě ještě v noci kojeno, měli bychom jeho zuby i po nočním kojení před usnutím otřít vlhkou gázou, protože i po kojení zůstává na zubech povlak. Bakterie obsažené v tomto povlaku podporují demineralizaci tvrdých zubních tkání. Ve spojení s nižší produkcí slin v noci a horizontální polohou dítěte se pak kojení (zejména opakované noční kojení po jednom roce věku) stává jedním z faktorů vzniku kazu v časném dětství.

Rodiče čistí svým dětem zuby dvakrát denně (ráno a večer) nejprve prstovým kartáčkem (tzv. „prsťáčkem“, obr. 2) či malým zubním kartáčkem. Po prořezání prvních dočasných stoliček (přibližně ve druhém roce života) čistí dítěti chrup měkkým zubním kartáčkem s velikostí hlavičky podle věku dítěte nebo jednosvazkovým kartáčkem. Provádění ústní hygieny lze dětem zpestřit i zakoupením elektrických kartáčků, kterých je na našem trhu nepřeberné množství. Čištění zubů se pak stává zábavou a hrou, nikoli povinností. Dvouleté až tříleté dítě používá zubní kartáček jako hračku a není schopno si zuby samo správně vyčistit, a tak je odkázáno na pomoc a aktivní spoluúčast svých rodičů. Je vhodné disponovat dvěma dětskými zubními kartáčky: jedním čistí rodiče (výměna kartáčku jednou za dva měsíce) a druhým se učí děti čistit své zuby samy (kartáček má spíše didaktický smysl a děti ho většinou brzy zničí).

Rodiče čistí zuby svých potomků technikou drobných krouživých pohybů po všech zubních ploškách, každou čelist samostatně, minimálně dvě minuty (Merglová, Ivančáková, 2009). Nejdříve se u zubů vyčistí jejich vnitřní plošky (u řezáků se místo krouživých pohybů čistí vertikálními pohyby směrem od dásně ke kousací hraně zubu), potom drobnými krouživými pohyby zevní plošky. Vodorovnými pohyby kartáčku zepředu dozadu a ze strany na stranu lze čistit pouze žvýkací plošky a řezací hrany zubů. Pro účinné čištění je zapotřebí zubní kartáček k zubům a dásním mírně (avšak bezbolestně) přitlačit. Od dvou let a šesti měsíců věku dítěte mohou rodiče po čištění zubů u svých potomků používat zubní nit (nejlépe s držátkem, obr. 3), minimálně však dvakrát týdně. Čistí se především mezizubní prostory mezi dočasnými stoličkami a dočasnými středními řezáky, jejichž anatomie s plošnými kontakty předurčuje riziková místa vzniku mezizubních kazů. V místech, která jsou hůře přístupná, zůstává na zubech zubní plak (zejména po čištění zubů pouze samotnými dětmi). Pro ozřejmění tohoto reziduálního plaku lze využit tzv. revelátorů. Jedná se o barviva (červené – erytrosin B, modré – brilantová modř nebo žluté – fluorescein), která jsou obsažena v plakdetektorových tabletách pro domácí použití. Obarvený zbytkový plak je dobře vidět a lze jej dočistit.

Rodiče by měli dočišťovat chrup svého potomka až do osmi let jeho věku (www.nhs.uk). Podle toho, jak je dítě zručné, se postupně učí čistit si zuby buď Bassovou intersulkulární technikou, která se provádí drobnými krouživými pohyby kartáčkem směřujícím pod úhlem 45° ke kořeni zubu, nebo Stillmanovou modifikovanou metodou, jež se provádí vibračními pohyby směrem od dásně ke kousací plošce zubu. Vedle zubního kartáčku a pasty se dočišťují mezizubní prostory zubní nití, přičemž největší pozornost je zapotřebí věnovat prostoru mezi dočasnou a stálou stoličkou. Dále se používají také jednosvazkové zubní kartáčky. Profesionální dentální hygiena je doporučena dětem od osmi let věku. Od dvanácti let si děti čistí zuby pomocí běžně doporučovaných a dostupných prostředků dentální hygieny pro dospělé.

Zubní pasty

Při čištění zubů je se zubním kartáčkem spjata i zubní pasta. Pasty jsou pro zubní hygienu důležité proto, že čistění napomáhají a k povrchu zubu přinášejí fluor. Není žádoucí, aby dítě pastu polykalo, což se týká zejména dětí, které si ještě neumějí ústa účinně vypláchnout. Proto se u dětí používají pasty s nižším obsahem fluoru a zároveň je kladen důraz na správné dávkování pasty na dětský kartáček, abychom předešli postižení stálých zubů v důsledku nadbytku fluoru. Tento stav je známý pod označením fluoróza.

Od šesti měsíců věku dítěte začínáme používat dětskou zubní pastu s obsahem fluoru do 500 ppm v množství o velikosti „hrášku“ (EAPD, 2009). Od dvou let pak zubní pasty s obsahem fluoru do 1000 ppm, množství odpovídá velikosti „hrášku“ (EAPD, 2009). U dětí mladšího školního věku (6–12 let) pokrývá zubní pasta dvě třetiny pracovní části kartáčku a obsahuje 1450 ppm fluoru (EAPD, 2009). Přísun fluoridů lze podporovat jednou týdně aplikací volně prodejných fluoridových gelů (Chen, Lin, 2009).

U dětí s vyšším rizikem vzniku zubního kazu a i při exacerbaci vlastního kazivého procesu může zubní lékař doporučit denní aplikaci bioaktivních past obsahujících amorfní kalciumfosfáty a fosfopeptidy, např. Recaldent (kasein fosfopeptid). Rozdíl mezi běžnou zubní pastou s obsahem fluoru a touto bioaktivní pastou tkví v přítomnosti většího množství iontů, které se běžně podílejí po vyčištění chrupu na procesu remineralizace. Tyto bioaktivní pasty tak zvyšují dostupnou koncentraci vápníku a fosfátu pro remineralizaci kazivých lézí.

Závěr

Primární prevence je zásadní opatření zabraňující vzniku zubního kazu u dětí, a proto je zapotřebí začít s prenatálním poučením budoucí matky o stravovacích návycích, hygieně dutiny ústní a fluoridové prevenci budoucího potomka již v těhotenství. Pokud prevence selže a rozvine se onemocnění zubního kazu v manifestní formě, může dojít i k poškození stálého chrupu. Z pohledu stomatologické péče je vzniklá situace provázena nejen náročnou léčbou, ale i velkou psychickou zátěží kladenou na dítě během zubního ošetření. Ošetření kazu u dětského pacienta pak musí být často prováděno v sedaci při vědomí či v celkové anestezii, a proto je zapotřebí vhodnými hygienickými návyky dětí těmto situacím předcházet.

Romana Šindelářová, Zuzana Teuberová, Jana Vašáková, Lia Navarová, Oddělení dětské stomatologie, Ústav klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN Praha

Literatura:

1. Broukal et al. Prevence zubního kazu dětí a mládeže. http://www.dent.cz/detail-novinky.php?id_polozka=184&id_strana=4

2. EAPD. Guidelines on the use of fluoride in children: an EAPD policy document. European Archives of Peadiatric Dentistry. 2009;10(3):129–135

3. Fejerskov O, Ekstrand J, Burt BA. Fluoride in dentistry. Copenhagen: Munksgaard, 1996

4. Handzel J. Prevence časného zubního kazu dítěte. Pediatrie pro Praxi. 2008;9(1):61–62

5. Handzel J. Průvodce moderní dětskou stomatologií. Praha: Raabe, 2010.

6. Your Child’s Mouth. [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.colgate.com/app/CP/US/EN/OC/Information/Popular-Topics/Oral-Care-for-Children/article/Your-Childs-Mouth.cvsp

7. Children’s teeth. [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.nhs.uk/Livewell/dentalhealth/Pages/Careofkidsteeth.aspx

8. Chen SF, Lin HC. Dental service utilization and costs before and after introduction of fluoride gel application for preschool children in Taiwan. Health Policy. 2009;91(1):94–101

9. Markovská N, Ďurovič E. Zubný mikrobiálny povlak. Košice: UPJŠ, 1991

10. Merglová V, Ivančáková R. Zubní kaz a jeho prevence v časném dětském věku. Praha: ČSK, 2009

11. Petersen PE. The World Oral Health Report 2003: Continuous improvement of oral health in the 21st century – the approach of the WHO Global Oral Health Programme. Community Dentistry and Oral Epidemiology. 2003,31:3–23

12. Shen P, Manton DJ, Cochrane NJ, Walker GD, Yuan Y, Reynolds C, Reynolds EC. Effect of added calcium phosphate on enamel remineralization by fluoride in a randomized controlled in situ trial. J Dent. 2011;39(7):518–525

13. Slezák R. Diagnostika a chemoprofylaxe nemocí parodontu. Praha: Alberta Plus, 1999

14. Söderling E, Isokangas P, Pienihakkinen K, Tenovuo J, Alanen P. Influence of maternal xylitol consumption on mother-child transmission of mutans streptococci: 6-year follow-up. Caries Res. 2001;35(3):173–177

 

• tisk
• předplatit si