Nemylme se v paliativní péči

Od února 2014 začíná fungovat nově zvolené vedení sekce Léčby bolesti a paliativní péče v rámci České asociace sester. Mám tu čest vás všechny pozdravit jako její nová předsedkyně. Jmenuji se Michaela Kaňová, více než osm let už pracuji v Hospici sv. Alžběty v Brně, z toho čtyři roky ve funkci vrchní sestry. V minulém roce jsem dokončila magisterské studium na Masarykově univerzitě v Brně, obor Ošetřovatelství v gerontologii. V oblasti paliativní péče jsem také absolvovala řadu různých vzdělávacích akcí, z nichž asi nejdůležitější bylo mezinárodní konsorcium ELNEC v Salzburgu v roce 2011.

Ráda bych vás, milé kolegyně a kolegové ze všech medicínských oborů, přivítala v domě paliativní péče. Mojí velikou snahou vždycky bude, aby to byl dům otevřených dveří.

Z odborné praxe, z akademického prostředí i z lektorských zkušeností jsem získala dojem, že paliativní péče není vždy správně chápána, a to ani mezi zdravotníky, proto jsem se rozhodla vás hned v počátku pozvat do týmu.

Obecné chápání pojmu paliativní péče bývá mnohdy redukováno na ošetřovatelskou péči o aktuálně umírající osoby, kterým již nemůže moderní medicína pomoci ve smyslu vyléčení, je tedy vhodné zřídit pro ně samostatná zařízení nebo alespoň místnost, kde svůj život dokončí. Pozornost jejich potřebám je zajištěna v různé míře podle zvyklostí pracoviště. V horším případě – hruběji řečeno: není to žádná věda, nemáme co zkazit, proto může paliativní péči dělat kdokoli (a jakkoli).

Tento popis je pochopitelně zjednodušený, protože existuje řada zdravotníků, kteří paliativní péči chápou komplexně, ale často se můžeme setkat s tím, že nemáme dost informací a přesto si myslíme, že tuto problematiku známe.

Nemám ambice prosazovat paliativní péči jako jedinou cestu pro všechny a jako jediný možný přístup k těžce nemocnému člověku. Jsem si velmi dobře vědoma, že největší krajíc zdravotnictví se skládá především z kauzální léčby s cílem vrátit nemocného zpět mezi zdravé, což se z vysokého procenta skutečně daří. Koneckonců každý z nás (i z těch, kteří pracujeme v paliativní péči) měl již nejednou prospěch z akutní medicíny. I mně jednoho dne zachránili kardiochirurgové život.

Přesto se vám dnes pokusím nabídnout pohled na paliativní péči z větší výšky. Téměř každý zdravotník se ve své praxi setká s umírajícím člověkem. Nemusí to být nutně přímo okamžik smrti, ale třeba chvíle, kdy stojíte u lůžka a s mrazením v zádech si uvědomíte, že tato nemoc není k životu. Co říct? Jak se zachovat? Ví to ten člověk? Slyší mě? Pane Bože, ne, s tím nechci mít nic společného!

Vzdávám hold statečným sestřičkám, které najdou chvilečku ve svém denním programu a posadí se u lůžka tohoto pacienta s prostou otázkou: „Jak se vám daří?“ Umírající člověk je křehký, nesmírně zranitelný, hliněná nádoba – a zdravotník u lůžka umírajícího je zranitelný stejně tak.

Tento postoj ovšem předpokládá připustit si, že to, že život končí, není prohra medicíny. Nedostali jsme šach mat, ale šanci postarat se jinak. Nikdo z nás nemůže za to, že je život konečný. Narodili jsme se do tohoto světa, v němž každý nakonec zemře. Nemusíme to brát jako svoje selhání. Toto vědomí nás může osvobodit, abychom si mohli vůbec dovolit o smrti přemýšlet a hledat cesty dobré péče s jasným vědomím cíle.

Velikou chybou by bylo myslet si, a ještě hůře, vyslovit před nevyléčitelně nemocným člověkem, že už nemůžeme nic udělat. Důsledná léčba příznaků, které s sebou choroba přináší, je první a zásadní krok a medicína k němu má prostředky k dispozici. Můžeme tak získat cenný prostor věnovat se i jiným oblastem života.

Není pravdou, že do centra pozornosti paliativní péče patří zejména onkologicky nemocní. Na paliativní péči má nárok každý člověk, u kterého očekáváme, že jeho nemoc není vyléčitelná a skončí smrtí. Vzhledem k povaze příslušného onemocnění je pak třeba hledat spolu s nemocným možnosti našich intervencí. Uprostřed naší péče stojí pacient, proto je to právě on, kdo nám dává nahlédnout do svých představ, tužeb, zvyků a potřeb a může je seřadit ve světle blízkého konce svého života.

Dobrá komunikace je denním chlebem všech, kteří se kolem nemocného pohybují, paliativní péče se bez ní nemůže nikdy obejít a plným právem je do ní zahrnuta i rodina nemocného.

Z toho jasně vyplývá, že paliativní péči nelze jednoduše izolovat do hospiců či podobných ústavů, ale její prvky je velmi žádoucí vložit do péče o umírající na akutních odděleních, včetně intenzivní péče, v léčebnách dlouhodobě nemocných, v domovech pro seniory, v domácí péči a podobně.

Až uslyšíte, že paliativní péče není žádná odborná práce, bude to pravda, pokud ji budete srovnávat například s operacemi kloubů, bypassy či vedením porodů. S jistou nadsázkou můžeme říct, že snad ve všech ostatních momentech si paliativní medicína musí poradit. Umírající člověk je totiž nejvíce nemocným člověkem v celém zdravotnickém systému, jak zaznělo v americkém dokumentárním filmu „Life Before Death“.

Všechny tyto a další pohledy na paliativní péči není možné obsáhnout ani v jednom článku, ani v jednom člověku nebo oboru. Proto je paliativní péče charakteristická svojí mnohaoborovou spoluprací. Každý člen týmu má k problematice co říci a jeho hlas je důležitý.

Jedním z prvních cílů aktivit sekce Léčby bolesti a paliativní péče je nyní vytvoření prostoru pro setkávání sester, které v této oblasti již pracují, ale také možnost poskytnutí informací sestrám z jiných oborů podle jejich potřeb. Budu velmi ráda, když se rozvine nějaká forma spolupráce. Možná, že paliativní péče je v porovnání s jinými obory dítětem, přesto si troufám říci, že má co nabídnout i ostatním. Na druhou stranu i my můžeme bohatě čerpat ze zkušeností a z praxe dalších oborů.

Dalším z našich cílů je vytvořit kvalitní standardy paliativní péče, které budou obsahovat zejména její specifika, a nabídnout je k dispozici vám všem.

Pro potřebu nelékařských zdravotnických pracovníků jsem zřídila novou e-mailovou adresu pal.pece@seznam.cz, kdyby měl někdo potřebu se zeptat na otázky týkající se jakékoli oblasti paliativní péče nebo hledal kontakty. Na otázky budou reagovat příslušní odborní pracovníci. Mohu vás ujistit, že ve vedení sekce jsou profesionálně zdatní lidé, kteří mají velký zájem na uskutečnění cíle, jímž je dobré umírání nevyléčitelně nemocných. Další informace budou postupně zveřejňovány na webu České asociace sester – www.cnna.cz.

Mgr. Michaela Kaňová, Hospic sv. Alžběty, Brno, vrchní sestra

 

• tisk
• předplatit si