Od „rovnošatu“ k tričku a kalhotám

Rovnošat. Tak se v době národního obrození nazývala uniforma. Český překlad tohoto slova zní stejnokroj. A naprosto vystihuje podstatu tohoto oděvu. Dle Reisenauera (1983) je „uniforma jednotný oděv stanovený zpravidla předpisem platným pro určitou skupinu lidí“. Takovou skupinou byly do nedávné doby i zdravotní sestry, jejichž uniformu si pamatujeme (i díky filmům) dodnes.

A protože nic nevzniká jen tak samo od sebe, prošla i uniforma sester dlouhým vývojem. Ve středověku používaly jednotný oděv pouze církve. Klášterní stejnokroje, tedy roucho řádových sester, bratří a kněžské oblečení, byly výrazem autority, a protože se jednalo o dlouhé a neokázalé oděvy zakrývající celé tělo, negovaly také sexualitu. Uniformy v pravém slova smyslu se začaly užívat až v 17. století. V roce 1670 zavedl král Ludvík XIV. pro své vojáky povinnost prezentovat se při generálních přehlídkách ve stejnokrojích. Pomocí vojenských uniforem se vojáci odlišovali od civilního obyvatelstva a zároveň mezi sebou. Důležitý byl i jejich psychologický aspekt. Stejný oděv vytvářel vizuální jednotu celku a symbolizoval jeho ideovou sjednocenost. Ke konci 17. století se začínají objevovat i jiné druhy uniforem, například řemeslníků, úředníků apod. Sloužily k odlišení hodností, nadřízenosti a podřízenosti a staly se znakem příslušnosti k určité instituci a symbolem pravomoci.

U zdravotních sester se jednotné oblečení objevilo už během krymské války (1853–1856). Ruský chirurg Nikolaj Ivanovič Pigorov s sebou přivedl na frontu 32 pečlivě vyškolených a vybraných ošetřovatelek, které ruská velkovévodkyně Jelena Pavlovna vybavila stejným oblečením. Skládalo se z dlouhých hnědých šatů, přes které měly oblečenou bílou zástěru, která šaty chránila. Na krku nosily stříbrný kříž zavěšený na modré stuze. Jednotně však byly oblečeny i sestry na druhé straně barikády – na straně Anglie, kam přišla Florence Nightingale s dalšími 38 vyškolenými ošetřovatelkami. Všechny byly oblečeny do tmavých šatů s dlouhými rukávy, které si při práci částečně chránily bílou zástěrou. Na hlavě nosily bílý čepec, který byl nedílnou součástí tehdejšího běžného civilního oděvu. Uniformu v podobě šedých šatů s dlouhými rukávy a se sukněmi až ke kotníkům, bílým čepcem a zástěrou zavedla Florence Nightingale později jako oděv pro posluchačky školy, kterou založila v Londýně u nemocnice sv. Tomáše. Sestry se oblékaly stejně nejen proto, aby chránily svoje civilní oblečení, ale také aby vyjádřily svou stavovskou hrdost a příslušnost k ošetřovatelské profesi.

Sestry byly na své uniformy hrdé

V českých zemích začaly sestry nosit uniformu až na začátku 20. století. V rozmezí let 1902–1910 nosily opatrovnice ve Všeobecné nemocnici v Praze šaty s dlouhými rukávy a zapínáním vzadu. Tento oděv musely nosit od ranní vizity až do doby, než šly spát. Chránily si tak své civilní šaty, které měly vespod.

Vznik uniformy českých sester je spojen s historií první České ošetřovatelské školy v Praze. V roce 1918 vstoupily do praxe první diplomované sestry a k tomuto roku se datuje i vznik uniforem českých sester. Sestry nosily dva typy uniforem a byly na ně patřičně stavovsky hrdé. Na praxi nosily pracovní uniformu, kterou tvořily bleděmodré šaty až ke kotníkům, s dlouhými rukávy a s vysokou manžetou, která se musela při práci vyhrnout. K uniformě patřila také bílá zástěra s kapsou, bílý skládaný čepec, černé punčochy, černé boty a každá diplomovaná sestra nosila odznak. Vrchní sestra a řádová sestra představená měly ještě tzv. slavnostní (vycházkovou) uniformu, která se na počátku 20. století podobala oblečení řádových sester. Tvořily ji tmavomodré šaty s krátkou pláštěnkou, čepec s bílým okrajem a tmavomodrým mušelínovým závojem. Později se od tohoto oblečení ustoupilo a bylo vyměněno za střízlivé šaty s kulatým bílým límečkem a čepcem, který se shodoval s čepcem pracovní uniformy. Na pochůzky si sestry oblékaly na šaty ještě vlněnou tmavě modrou pláštěnku. Tu využívaly zejména při práci v terénu.

Šaty se zkrátily a čepec nahradilo „téčko“

Po únoru 1948, když byly zrušeny ošetřovatelské školy a vznikly zdravotnické školy, byla zrušena i tmavá slavnostní uniforma a pláštěnka. V 50. letech 20. století bylo povinností nosit při práci v nemocnici úplný sesterský stejnokroj. Pracovní uniforma se zjednodušila. V délce šatů a zástěr se začal držet krok s módou. Uniformu tvořily bleděmodré šaty s kulatým, později špičatým naškrobeným límečkem, který se hladce vyžehlený připínal k šatům. Pod něj se připínal odznak s nápisem „Sloužím lidu“. Uniformu dále tvořil bílý čepec, který kryl vlasy, a bílá plátěná zástěra, která musela být do poloviny lýtek nebo delší. Zapínala se propínacími knoflíky vzadu v pase. Zpočátku patřily ke stejnokroji i černé punčochy, ale ty později nahradily bílé ponožky v bílých nebo černých botách na zvýšeném podpatku. V zimě mohly sestry nosit bleděmodrý nebo bílý flanelový kabátek nebo svetr téže barvy. Při přecházení z budovy do budovy nosily tmavomodrou pláštěnku z vlněné látky, která byla těžká a nepraktická. Stejnokroje praly, žehlily a zašívaly pracovnice ústavních prádelen. Nároky na udržování zevnějšku byly vysoké. Pomocné sestry a elévky nosily šaty s úzkým modrobílým proužkem. Na počátku 60. let odložily sestry skládací čepec a po krátkém období „pekařských sítěk“ přišla téčka, z nichž se skládal čepec, který sestry povinně nosily až do roku 1990.

Po revoluci v roce 1989 přišla volnost i v oblékání sester. Uniforma přestala být striktně kontrolována, a tak sestry postupně upouštěly např. v letních horkých dnech od svrchní zástěry, což však mělo za důsledek, že modré šaty připomínaly spíš noční košili. Z jednotné pracovní uniformy se postupem času stal pracovní oděv, který se v současné době řídí vyhláškou č. 306/2012 Sb. Firem, které zdravotnické oděvy vyrábějí, je na českém trhu několik a jejich nabídka je velmi pestrá.

Například oděvy z kolekce Care třebíčské firmy Altreva (www.altreva.cz), která v letošním roce oslavila výročí dvaceti let existence, jsou ušity z materiálů, které byly vyvinuty speciálně pro zdravotnictví a jsou široce používány v nemocničních zařízeních po celé Evropě. Kromě toho, že se snadno udržují, odolávají vysokým teplotám praní, jsou vysoce mechanicky odolné, barevně a tvarově stálé a zohledňují stále rostoucí nároky na komfort uživatele. Oděvy z této kolekce jsou vyráběny v ČR. O kvalitě zpracování svědčí i certifikace ISO, kterou společnost na technologii výroby získala. Svým nositelům přinášejí radost z práce díky jedinečnému mixu pohodlí a ničím neomezené volnosti, to vše při zachování elegantního vzhledu.

Z přírodních, syntetických i směsových materiálů vyrábí své oděvy také firma Cadenza (www.cadenza.cz). Ta klade při navrhování nových výrobků důraz na profesionalitu, eleganci, pohodlnost a módní trendy. Standardní úpravou všech jejích materiálů, jejichž vlastnosti to dovolují, je sanforizace a mercerace, čímž docílí maximálního snížení srážlivosti materiálu při praní a zafixování materiálu, takže výrobky mají vyšší pevnost a afinitu k barvivům, jejich povrch je lesklejší a příjemnější na omak. Veškeré oděvy Candenza jsou vyvíjeny a produkovány výhradně v ČR. Výrobce věnuje pozornost pečlivému výrobnímu procesu a kontrole materiálů i finálních výrobků, vše pod neustálým dohledem odborníků.

Další z firem, které nabízejí širokou škálu pracovních oděvů pro zdravotníky, je i společnost Bonno, s. r. o. (www.bonno.cz). Ta patří mezi největší dodavatele výrobků, surovin a technologií na poli gastronomie, hygieny a zdravotní péče v ČR. Při výrobě pracovních oděvů Bonno® důsledně uplatňuje inovativní přístup, zvyšuje kvalitu použitých materiálů a reaguje na praktické zkušenosti svých zákazníků. Střihy těchto pracovních oděvů kladou důraz na pohodlí a inovace jejich módních návrhářů se v rámci možností vztahuje i k aktuálním módním trendům.

Jak je vidět, paleta nabídky je široká a záleží jen na zdravotnících samotných a na managementu zdravotnických zařízení, jaké střihy, barvy a materiály pro sebe a své zaměstnance zvolí.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Literatura:

1. Bednaříková B. Školní uniforma: důvody, diskuze, rozhodnutí. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Centrum školského managementu, 2013

2. Kutnohorská J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3224-4

3. Šebestová N. Úprava a odívání sester. Sestra. 2009;19(7–8):35–36 [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/uprava-a-odivani-sester-435435

4. Moravcová K. Jak se měnily sesterské uniformy. Sesterna. 2011;2(3):8–18 [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://www.sesterna.cz/admin/upload/Sesterna%2005%20final%20-%20210x270%20-%20nahled.pdf

5. Brabcová S. Vznik a vývoj ošetřovatelských uniforem. Sestra. 2013;23(5):24–27 [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/vznik-a-vyvoj-osetrovatelskych-uniforem-470531

6. Používané materiály. Cadenza [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://www.cadenza.cz/material.php

7. Zdravotnické oděvy kolekce Care by Altreva. Altreva [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://www.altreva.cz/zdravotnicke-odevy-care-by-altreva.html

Bonno oděvy. Bonno, s. r. o. [online]. [cit. 2014-11-20]. Dostupné na: http://www.bonno.cz/katalog/odevy-1/

 

• tisk
• předplatit si