Projekt přeshraniční spolupráce obohatil české i německé zdravotníky

Tři roky trval přeshraniční projekt Cíl3 Podpora přeshraniční spolupráce ve zdravotnictví v oblasti vzdělávání, zvyšování kvalifikace a odborné spolupráce, který rozvíjel spolupráci mezi nemocnicemi a zdravotnickými školami v regionu Sasko/severní Čechy. Během této doby se uskutečnilo více než 180 aktivit, do kterých se zapojilo více než 2400 účastníků. Cílem tohoto projektu bylo posílit kooperaci mezi českými a německými zdravotníky, studenty, pedagogy a dobrovolníky ve zdravotnictví.

Pohovořit si o získaných zkušenostech přijeli všichni zúčastnění v úterý 16. září do Ústí nad Labem, kde se konala závěrečná konference u příležitosti ukončení tohoto projektu.

Po úvodních slovech vedoucí projektu Mgr. Markéty Knoppik pronesli úvodní zdravice i jednatel Bildungswerk der Sächsischen Wirtschaft gGmbH Heiko Prötzsch, PhDr. Jiří Kuděla, Ph.D., český generální konzul v Drážďanech, a Ing. Petr Fiala, generální ředitel společnosti Krajská zdravotní, a. s., která byla významným partnerem celého projektu. „Začal bych citátem saského ministra vnitra Markuse Ulbiga, který řekl, že společné hranice znamenají společnou odpovědnost. Myslím, že tento citát vystihuje celý obsah projektu a celé to naše tříleté snažení,“ řekl na úvod.

„Já osobně bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Naším přáním je pokračovat ve spolupráci a dalším rozvoji přeshraničních aktivit,“ dodal.

O jednotlivých částech celého projektu pohovořila vedoucí projektu Mgr. Makéta Knoppik. „Projekt stál na třech pilířích. Jedním z nich byla spolupráce nemocnic, druhým spolupráce pedagogů a škol a třetím pilířem byla spolupráce dobrovolníků,“ popsala. Dále shrnula všechny aktivity, které se během projektu uskutečnily. Jednalo se o odborné konference, studijní cesty do Německa a do severních Čech, jednodenní konzultace, týdenní či měsíční stáže v Německu a studijní cesty k projektovému managementu.

Pak už přišel čas na jednotlivé řečníky, jejichž sdělení se točila kolem zhodnocení celého projektu a všech jeho přínosů, dále rozdílů mezi českým a německým zdravotnictvím a výukou na zdravotnických školách, kterých si během svých stáží v cizím prostředí všimli. „Když projekt před třemi lety začal, netušili jsme, jaký objem práce to bude a jaké výsledky, pokud vůbec nějaké, to přinese. Po třech letech mohu říci, že mnoho českých kolegů se dostalo do našich nemocnic a my jsme měli vždy dobrý dojem z jejich srdečnosti, přátelského přístupu a z jejich znalostí,“ pochválila projekt ředitelka péče v Městské nemocnici Drážďany-Neustadt Beate Tharang. Dále uvedla, že i němečtí zdravotníci se dostali na několik oddělení v českých nemocnicích a dozvěděli se přitom spoustu nového. „Od obsazení směn a pracovní doby až po platové podmínky vašich zdravotníků a systém výuky ve zdravotnictví,“ doplnila.

V rámci projektu spolufinancovaného EU měli čeští a němečtí zdravotníci
možnost navštívit nemocnice svých zahraničních sousedů a společně sdílet
své znalosti a zkušenosti
foto: Projekt Cíl3

Dr. Miroslava Zoubková, ředitelka Vyšší odborné zdravotnické školy a střední zdravotnické školy v Ústí nad Labem, zas vidí jako největší přínos projektu v tom, že se studenti dostali do cizojazyčného prostředí, v němž mohli také pracovat. „Měli i možnost účastnit se praktické výuky v nemocnici, takže mohli porovnat způsob ošetřovatelské péče v Německu a u nás. Tyto zkušenosti otevřely mnoha našim studentům dveře pro práci v Německu,“ řekla. Projekt však podle jejích slov obohatil i pedagogický sbor. „Měli možnost srovnat náš vzdělávací systém zdravotnických pracovníků a vzdělávací systém v Sasku. Získali i nové poznatky, které využijí při výuce – například co se týče kinestetiky, která je u nás teprve v plenkách,“ vysvětlila. Na závěr svého sdělení také upozornila, že během projektu navázali nejen studenti, ale i pedagogové se svými saskými protějšky přátelské vztahy, které, jak věří, se budou nadále prohlubovat.

Přístrojové vybavení českých nemocnic je ohromující

Dr. Michael Mendt z ARO/JIP Městské nemocnice Drážďany-Neustadt navštívil společně se svou sestrou Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem. To, co jej ihned zaujalo, bylo přístrojové vybavení. „V naší nemocnici nemáme na ARO vlastní ultrazvuk, pro vás je to standard. Co se týče vybavení, máte k dispozici opravdu to nejlepší z nejlepšího. Když chcete nějaké vybavení, dostanete ho, zatímco my o něj musíme doslova žebrat. Jestli je však vaše péče lepší nebo horší než u nás, to jsme za ty tři dny nezjistili,“ popsal na úvod. Hlavní rozdíl mezi Městskou nemocnicí v Drážďanech-Neustadt a Masarykovou nemocnicí v Ústí nad Labem viděl v jejich pojetí. „V naší nemocnici máme spíše menší prostory. I z hygienických důvodů se snažíme pacienty spíše izolovat a myslím si, že u nás mají i menší strach. Mají svůj prostor, kde si mohou například povídat se svými blízkými, zatímco nemocnice v Ústí nad Labem je obrovská a působí tak trochu jako továrna na zdraví. U nás je to asi dáno i tím, že u nás panuje mezi nemocnicemi velký konkurenční tlak. Jinak ovšem co se týče penza a objemu práce, je to u vás stejné jako u nás. I my jsme pod velkým tlakem, nesmíme dělat chyby a nevím, jestli je to i u vás, ale my musíme mít všichni pojištění. Při nepřirozené smrti pacienta musíme vyplňovat mnohem více formulářů než vy a také musíme bojovat o každého pacienta, což nás nutí přemýšlet hospodárně,“ shrnul hlavní rozdíly lékař. „To, co mi projekt přinesl, byla možnost podívat se přes okraj vlastního talíře a vidět, jak pracují naši zahraniční kolegové, o jejichž práci jsme toho před zahájením projektu moc nevěděli. Dnes vím, že pracují velmi dobře a snaží se o péči orientovanou na pacienta. Proto bych byl velice rád, kdybychom dále pracovali nejen na přeshraničním vzdělávání, ale i na spolupráci, například co se přeshraniční záchranné služby týče,“ uzavřel Dr. Mendt.

Skvělé přístrojové vybavení zaujalo i neurochirurga dr. Patricka Weigela z Městské kliniky Drážďany-Neustadt, který navštívil neurochirurgickou kliniku v Ústí nad Labem. „Co se týče přístrojové techniky, je to ohromující,“ řekl během své vtipně pojaté prezentace. „Bylo opravdu zajímavé vidět, jak se to dělá jinde,“ řekl na závěr při shrnutí přínosů projektu.

O studijní cestě onkologických sester a lékařek do zařízení paliativní péče v Drážďanech a okolí pohovořila MUDr. Jana Dušánková z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Díky zkušenostem získaným v těchto zařízeních se Masarykově nemocnici podařilo v říjnu loňského roku nasmlouvat výkony návštěv paliativního lékaře u pacienta v domácím prostředí a 1. září letošního roku tu byl oficiálně zahájen provoz mobilního hospicu.

Během dne pak zazněla ještě celá řada dalších sdělení, která hodnotila přínosy projektu a porovnávala rozdíly mezi českými a německými nemocnicemi. Všichni zúčastnění se shodli na jediném závěru: že nově získané zkušenosti, kontakty a přátelství se budou nadále udržovat a rozvíjet k vzájemnému prospěchu a obohacení.

Magda Hettnerová, redakce Florence

• tisk
• předplatit si