K bezpečnému pracovnímu prostředí společně s Evropou

Dne 30. září 2014 se v Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze konala mezinárodní konference zaměřená na bezpečnost pracovníků ve zdravotnictví. Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků uspořádala tuto konferenci k prezentaci a diskuzi témat, která úzce souvisí s platnou směrnicí Rady 2010/32/EU o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních. Zúčastnili se jí i zástupci evropských států, aby uvedli své zkušenosti se začleněním uvedené směrnice do reálné legislativy a s jejími důsledky pro „správnou praxi“ (Španělsko, Maďarsko, Německo, Slovensko, Polsko). Povinnost začlenit ustanovení této dohody splnilo zatím 18 členských států EU.

Dovolte nám rozvinout několik otázek.

Jedním ze závažných témat konference bylo i to, zda je dostatečné, že jednotlivá ustanovení jsou v české legislativě rozprostřena v různých právních dokumentech (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, metodické pokyny), nebo zda je zapotřebí ustanovit zvláštní právní předpis. Jedním z argumentů pro jeho vznik je snazší srozumitelnost a dostupnost informací jednotlivým zdravotnickým pracovníkům. Kdo bude jeho autorem, je ovšem předmětem diskuze.

Poranění ostrými předměty patří u pracovníků zdravotnických profesí k prokazatelně nejčastějším pracovním zraněním, jsou spojena s rizikem nákazy krví přenosnými chorobami. Často se tato problematika zužuje na přenos infekčních hepatitid a HIV. Jedná se o několik z mnoha rizikových faktorů, s nimiž se zdravotničtí pracovníci setkávají, protože mají obavy i z ostatních závažných onemocnění, která nejsou často publikována (např. lues, tuberkulóza atp.).

Zabránit bodnému poranění zcela nelze, je ovšem možné riziko omezit, zejm. prostřednictvím výběru pomůcek, které mají bezpečnostní prvky (tzv. bezpečnostní pomůcky). V současné době se mohou používat např. kanyly pro periferní žilní kanylaci bez ochranných bezpečnostních prvků, ale k dispozici jsou i bezpečnostní kanyly, odběrové jehly, „křídlové“ jehly atd. Smyslem legislativní směrnice je docílit toho, aby měli pracovníci všech zdravotnických zařízení k dispozici pomůcky, které budou mít bezpečnostní prvky, a to zcela automaticky a neomezeně. Zkrátka aby bezpečnostní pomůcky nahradily konvenční pomůcky bez ochranných prvků. Častým argumentem je nyní cena bezpečnostních pomůcek, kterým mohou často ekonomicky úspěšně konkurovat pomůcky bez bezpečnostních mechanismů. Dá se ale předpokládat, že při podmínce používat pouze bezpečnostní pomůcky dojde i k úpravě a stabilizaci jejich ceny na trhu, aby byly dostupné všem.

Velmi paradoxní situace nastává, když samotní zdravotničtí pracovníci zvolí raději pomůcky bez ochranných prvků z toho důvodu, že se obávají nebo jen nechtějí měnit navyklé postupy a dovednosti při manipulaci s pomůckami při jednotlivých výkonech. V této situaci je namístě nejen diskuze, které předchází prezentace zásadních informací týkajících se rizik spojených s bodnými poraněními ostrými předměty, ale i průběžná školení. Myslíme si, že prostředkem úspěchu vzdělávacích programů je jejich atraktivní podoba. Založit úspěch školicích akcí na principu povinnosti není dostatečným prostředkem motivace a navození diskuze mezi pracovníky o tak podstatném tématu, jakým je ochrana zdraví. Není asi třeba zdůrazňovat, že v jednotě je vždy síla. Roztříštěnost v názorech samotných zdravotnických pracovníků může být kontraproduktivní při prosazování opatření, která mají omezit rizika poškození zdraví při pracovních činnostech. Hodnotu vlastního zdraví musí uznat každý z nás. Prosazovat společná ustanovení je pak možné např. prostřednictvím profesních sdružení.

Co se týká obsahu výše zmiňované směrnice, můžeme konstatovat, že systém posttraumatické epidemiologické péče o zdravotnické pracovníky je v České republice velmi dobře nastaven. Záleží ovšem na tom, zda pracovník poranění ostrým předmětem nahlásí jako pracovní úraz. Jednotlivá zdravotnická zařízení k tomu používají různé elektronické systémy pro hlášení mimořádných událostí (včetně poranění ostrými předměty). Problém spočívá v tom, že dochází k bagatelizaci významu poranění a zanedbání hlášení. Někteří pracovníci udávají v anketních šetřeních jako důvod nehlášení deficit času anebo obavy ze sankcí ze strany zaměstnavatele. Legislativně je postup při poranění ostrým kontaminovaným předmětem nebo nástrojem dán § 75b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu.

Někteří dokonce považují riziko přenosu infekce ostrým předmětem za téměř nemožné. Tyto důvody bychom měli považovat za nerozumné. Naopak součástí systému bezpečnosti, o němž směrnice vypovídá, vybízí k ustanovení sankcí, které budou postihovat nedůslednost v dodržování preventivních opatření týkajících se poranění ostrým předmětem. V současné době přesně specifikované sankce v české legislativě chybějí.

Abychom dosáhli úspěchu v oblasti prevence poranění ostrými předměty je třeba několika základních prvků – periodická školení a edukace pracovníků „o správné praxi“, hodnocení rizik při pracovních činnostech, vakcinace zdravotnických pracovníků a pravidelné lékařské prohlídky, zavedení pomůcek s bezpečnostními prvky, používání vhodných a správných kontejnerů na ostré předměty, jasně stanovené postihy za nedodržení správných postupů, jednotný systém hlášení bodných poranění.

Problematika ochrany zdraví zdravotnických pracovníků se pochopitelně týká řady dalších faktorů, které nejsou dotčeny používáním bezpečnostních zdravotnických pomůcek (riziko přenosu kapénkových nákaz, zátěž pohybového aparátu, psychická zátěž, práce s chemickými látkami atp.), ale pokud chceme dosáhnout zlepšení standardu pracovních podmínek, je třeba začít. Směrnice 2010/32/EU nám k tomu má být pomocníkem.

Mgr. Veronika Zachová, PhDr. Dagmar Škochová, MBA, Pracovní skupina Aeskulap Akademie, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

 

• tisk
• předplatit si