Stačí sestře středoškolské vzdělání i dnes?

Před pár dny jsem v tisku zaznamenala diskuzi na téma vzdělávání sester v dnešní době, která končila povzdechem, že by se mělo sestrám vrátit osvědčené středoškolské vzdělávání, které bylo kvalitní a které stačilo. Ano, toto vzdělání bylo kvalitní a je nesporné, že v době, ve které probíhalo, také stačilo. Je však potřeba vnímat vývoj medicíny a složitost lékařské i ošetřovatelské péče, stejně jako společenské klima a požadavky na úroveň všeobecného středoškolského vzdělání.

Vývoj sesterského povolání a jeho vzdělávání prošel od svého vzniku nespočetnými změnami a byl ovlivněn společenskými potřebami i ideologiemi. V Československu došlo po změně politické situace v roce 1989 k otevření hranic, a to nejen v podobě fyzické, ale také v oblasti duševní. Odborníci začali poznávat zahraniční modely struktury pracovníků ve svých oborech a také způsob jejich vzdělávání. Začalo se více diskutovat o vzdělávání sester u nás a do našeho zdravotnického školství byly zapracovávány požadavky Regionálního úřadu pro Evropu Světové zdravotnické organizace (WHO).

Sestry dnes tvoří, spolu s porodními asistentkami, nejpočetnější skupinu zdravotnického personálu. Pracují v nejrůznějších pozicích v nemocnicích, ambulancích apod. a jejich práce podstatnou měrou přispívá k  vysoké profesionální úrovni péče poskytované nemocnému. Jsou zodpovědné za komplexní ošetřovatelskou péči o nemocného při všech úkonech, jež spadají do jejich kompetencí, kterými jsou zejména příprava na diagnostické a léčebné zákroky, participace na nich, ošetřování po nich, aplikace léků různých forem a účinků, edukace nemocných a komunit obecně, poskytování psychologické podpory nemocnému, preventivního působení atd.

K tomu, aby měl nemocný a celý multidisciplinární zdravotní tým v sestře takového profesionála, musejí být sestry vzdělávány a školeny tak, aby byly schopny všechny své povinnosti bezpečně a erudovaně zajistit.

Já sama jsem absolventkou oboru dětská sestra na střední zdravotnické škole. Ve zdravotnickém školství pracuji od roku 1982 a od té doby jsem prošla pozicemi odborná učitelka, učitelka řídící praktické vyučování, zástupkyně pro vyšší odbornou školu a nyní jsem již jedenáctým rokem ředitelkou zdravotnické školy. Za tu dobu jsem byla svědkyní postupného zavádění různých úprav a změn, a to nejenom profesních, ale i školských.

K požadavkům Regionálního úřadu pro Evropu Světové zdravotnické organizace, ke kterým se náš stát zavázal, přibyly ještě další faktory, které zesílily opodstatněnost vzdělávání sester až po maturitě – v ČR je zásluhou porevoluční expanze vzdělávacích ambic a volnosti v tvorbě a zakládání nových škol přehnaný počet všech typů škol; to je však v protikladu s demografickým propadem počtu žáků a studentů, což vede k tomu, že se na střední, vyšší a vysoké školy dostávají i takoví studenti, kteří by se před revolucí spokojili s výučním listem. Hodnoty společnosti posouvají i soudnost a nasávací kapacity škol dávají příležitost ke studiu více než velkorysou.

Dochází tak k úkazu, že absolventi základních, posléze středních a dalších stupňů škol nedosahují úrovně, která byla v našem školství poměrně vysoká a kterou nyní postrádáme.

Zmíněný pokles úrovně se neprojevuje jen v oblasti znalostí a dovedností, ale i v oblasti sociální zralosti. Z toho pak dále plynou požadavky na profilaci profesí v pozdějším věkovém období.

Vraťme se však k sestrám. Práce sestry je velmi náročná. Klade zátěž na psychiku, tělesnou kondici i sociální vjemy. Sestra nikdy nebyla „nosičkou léků“ a „kamarádkou na povídání“. Již při vzniku první státní ošetřovatelské školy v Praze v roce 1914 byly její absolventky na vysoké úrovni, již tehdy se žádalo při přijetí ke studiu, aby byla studentka starší 18 let, a uchazečkám s tehdejším nejvyšším dosaženým vzděláním se dávala přednost. České sestry se vždy úspěšně uplatňovaly v evropském a světovém ošetřovatelství. Aby tomu tak bylo i nadále, musíme sledovat vývoj v celosvětovém měřítku, vnímat nároky na profesi sestry a hlídat kvalitu a odbornost, čili i požadavky na vzdělávání sester.

Proto odpovědně vyjadřuji názor, že v dnešní době sestře středoškolské vzdělání nestačí. Otázkou číslo dvě je pak způsob, jak důsledně odlišit práci sestry od jiných ošetřovatelských povolání, zejména zdravotnického asistenta a ošetřovatele. Tento problém je však doménou hlavních a vrchních sester ve zdravotnických a dalších zařízeních a já věřím, že i tato záležitost je realizovatelná.

Mgr. Naděžda Vrbatová, PhD., ředitelka Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické Havlíčkův Brod

Havlíčkův Brod, 31. 8. 2014

 

• tisk
• předplatit si