Dlouhodobá péče a péče v poslední fázi života ve Velké Británii

Jako všeobecná sestra pracuji (s několikaletou přestávkou, kdy jsem byla na mateřské dovolené a kdy jsem pracovala ve školství) více než 22 let. Při druhé mateřské dovolené jsem několikrát vyjela na krátké pracovní pobyty do nemocnic ve Velké Británii, kde jsem pracovala jako ošetřovatelka. Viděla jsem tam práci registrovaných sester, na které se mi líbila jejich samostatnost, odpovědnost a také to, jak vysoce je jejich práce ostatními pracovníky nemocnic i širokou veřejností ceněna.

Abyste mohli ve Velké Británii pracovat jako registrovaná sestra, nestačí vám česká registrace a třeba i několikaletá praxe. Musíte získat britskou registraci a s ní spojené registrační číslo, tzv. PIN, který je při ucházení se o práci sestry v Anglii stěžejní. V roce 2010 jsem zažádala o anglický PIN u registračního úřadu NMC London. Je to celkem složitý a zdlouhavý proces, při kterém musí žadatel doložit celou škálu dokumentů o svém vzdělání, praxi, zdravotním stavu, bezúhonnosti atd., vše oficiálně přeložené do angličtiny. Po více než půl roce jsem PIN získala a přes skype jsem absolvovala několik přijímacích pohovorů. A teprve poté jsem mohla začít v Anglii pracovat jako registrovaná všeobecná sestra (RGN). Během více než dvou let jsem nasbírala velmi cenné pracovní i lidské zkušenosti v oblasti dlouhodobé péče a nabyla názoru, že Velká Británie je v oblasti péče o svoje staré občany a přístupu k nim na vyspělé úrovni.

Moje působiště bylo menší zařízení (30 uživatelů) soukromého typu, zaměřené ze dvou třetin na staré lidi po CMP a z jedné třetiny na lidi s demencí. Často to byla jejich poslední „štace“, přišli sem až po veškeré dostupné lékařské a rehabilitační péči a ve zdravotním stavu, který dále nedovoloval jejich samostatný pobyt doma nebo při kterém jejich rodina nebyla schopna se o ně postarat. Často tady prožili ještě mnoho let života v dobrém životním standardu, který jim 24 hodin denně zajišťoval personál zařízení – od všeobecných sester, pečovatelského personálu, aktivizačních specialistů až po kuchaře, obsluhu prádelny, pracovníky údržby a úklidu. Každý klient byl registrovaný u svého obvodního lékaře, který za ním v případě potřeby dojížděl do zařízení, stejně jako specialistka na hojení ran, psycholog, oční lékař nebo i zubař.

Na pracovišti byl praktikován systém primárních sester, každá sestra měla zhruba 10 klientů. Vedla a koordinovala u nich péči a ošetřovatelskou dokumentaci, byla hlavním vyjednavatelem v komunikaci s klientem a jeho rodinou, ale i s ostatními pracovníky zařízení. Ve službách poskytovala péči všem klientům. Náplní její práce bylo hlavně podávání léků a sledování jejich účinků, převazy, sledování FF a účinků rehabilitace, monitorace diabetu, Parkinsonovy choroby aj., vyhodnocování změn zdravotního stavu, komunikace s lékařem klienta atd. Nedílnou součástí práce RGN byla úzká, téměř každodenní spolupráce s rodinou klienta. Příbuzní své staré a nemocné rodinné příslušníky většinou často navštěvují a tráví s nimi spoustu času. Zapojují se i do péče při podávání stravy, rehabilitaci apod. Sestře většinou velmi důvěřují a obracejí se na ni se všemi svými dotazy a obavami. Povolání sestry je ve Velké Británii velmi vážené a uznávané. Sestra pracuje více samostatně, vyhodnocuje změny ve zdravotním stavu v souvislosti s onemocněním a rozhoduje, kdy je ten pravý čas volat lékaře.

Veškerá péče se zaznamenává do dokumentace. Ošetřovatelská dokumentace je na rozdíl od ČR dohromady v jedné složce se záznamem o aktivizaci, rehabilitaci, záznamy z konzilií atd., jen lékařskou dokumentaci má ošetřující lékař u sebe.

Ošetřovatelská dokumentace se skládá z ošetřovatelské anamnézy, škály hodnotících testů, které sestře pomáhají vyhodnotit stav klienta, najít jeho hlavní ošetřovatelské problémy a rizika a sestavit plán péče na míru klienta. Součástí dokumentace je i tzv. Advance care plan neboli plán péče v budoucnu. Jinak by se dal tento název přeložit také jako „přemýšlet dopředu“. Tento plán je označován jako „zlatý národní standard“ a jeho hlavním posláním je pomoci klientovi i personálu připravit se na dobu, kdy se klientův zdravotní stav zhorší natolik, že už třeba ani nebude schopen rozhodovat o péči o svoji osobu. Je sestavován v kooperaci s klientem, jeho lékařem, sestrou a nejbližší osobou v období, kdy se klient těší ještě relativně dobrému zdravotnímu stavu. Plán se dá kdykoliv změnit nebo zrušit nebo nemusí být vůbec, pokud ho klient nechce. Mapuje klientova přání např. v tom, kdo má být kontaktován v případě zhoršení jeho zdravotního stavu, kdo má být přítomen u jeho lůžka, zda si klient přeje být převezen do nemocnice, jaké má náboženské a spirituální potřeby a jaká je jeho představa o péči, která by mu měla být poskytnuta - kde. Je zde i záznam o přání, zda resuscitovat, či neresuscitovat v případě zástavy životních funkcí. Ten však musí být podepsán lékařem a klientem, popř. i sestrou a nejbližší osobou na oficiálním „růžovém formuláři“, který se nazývá DNACPR form (Do Not Attempt Cardiopulmonary Resuscitation). Pokud dojde k opravdu závažnému zhoršení zdravotního stavu, personál vychází z tohoto plánu péče v budoucnu a ve spolupráci s lékařem a rodinou plně respektuje klientova přání a maximálně se snaží poskytnout mu vyžádanou péči.

Pokud se stav klienta zhorší natolik, že vykazuje prokazatelné klinické známky terminálního stadia, bývá zpravidla zahájena tzv. Integrated care pathway neboli integrovaná terminální péče. Integrovaná proto, že zahrnuje zdravotníky, pečovatele, duchovní, psychologa, rodinu atd. Může ji zahájit ošetřující lékař, popř. sestra, pokud lékař není dostupný (zpravidla o sobotách a nedělích), a lékaře kontaktuje později. Součástí je podrobná dokumentace a úzká spolupráce s nejbližšími osobami, kteří mohou u svého umírajícího zůstat 24 hodin denně, včetně přespání. Perorální medikace je většinou zrušena a zahajuje se subkutánní podávání léků lineárním dávkovačem k zmírnění nebo odstranění příznaků, jako jsou bolesti, křeče, neklid, slinění, chrapot aj. Výživa ani hydratace není většinou klientem více akceptována, důležitá je hygienická péče a péče o dutinu ústní, do které se mohou zapojit i příbuzní. Bohatě jsou využívány i prvky bazální stimulace. Stav klienta je pravidelně monitorován a všechny změny jsou zaznamenávány do dokumentace. K umírajícímu je přistupováno s úctou a respektem a dokonce je v případě absence rodiny zajištěna osoba z personálu, která je u lůžka vždy přítomna proto, aby umírající nebyl sám. Samozřejmou součástí týmu je duchovní, přicházející se na přání klienta pomodlit. V případě úmrtí je znovu rodině vyjádřena podpora a např. i informace o záležitostech nutných k vyřízení na úřadech a k organizaci pohřbu. Cílem této péče je zajistit důstojný odchod člověka, pokud možno bez bolesti a dalších nepříjemných projevů.

Veškerý personál zařízení, ve kterém jsem měla možnost pracovat, byl v oblasti dlouhodobé péče pravidelně proškolován. Praktičtí lékaři pro dospělé, kteří do zařízení dojížděli, byli vzděláváni v paliativní péči a mohli ji předepisovat. Byli většinou velmi zkušení a jejich léčba umírajícím pomáhala. Veřejnost měla k dispozici spoustu vzdělávacího materiálu a zdravotníky ochotné vysvětlovat a podporovat rodinu v těchto těžkých chvílích. Jsem velmi ráda, že jsem dostala tuto možnost pracovat jako RGN ve Velké Británii v oblasti péče o lidi v poslední fázi života. Pociťuji ji jako velmi holistickou, důstojnou a orientovanou na člověka a jeho individuální potřeby.

Mgr. Lenka Wasserburgerová, vedoucí zdravotního úseku Habrovanský zámek p. o., Domov pro zdravotně postižené, Domov pro seniory, wasserburgerova@habrovanskyzamek.cz

Máte také zkušenosti s prací v zahraničí? Napište nám o tom. Své příspěvky posílejte na adresu redakce florence.redakce@ambitmedia.cz.

 

• tisk
• předplatit si