Pracovní podmínky zdravotníků v ČR Průzkum ČAS 2013

Česká asociace sester (ČAS) obdržela na jaře 2013 několik podnětů od zdravotníků z praxe, kteří upozorňovali na své velmi nevyhovující pracovní podmínky. Uvedené skutečnosti byly natolik závažné, že se ČAS rozhodla uspořádat anonymní dotazníkové šetření mezi zdravotníky poskytujícími přímou péči pacientům a klientům.

Připravili jsme online dotazník a informovali o něm potenciální respondenty. Dotazník vyplnil veliký počet zdravotníků (5935), převážně všeobecné sestry. Nicméně nejde o náhodný výběr respondentů, domníváme se, že určitá část zdravotníků považuje své pracovní podmínky za problematické a hledá cesty k jejich zlepšení.

Z výsledků našeho šetření jasně vyplývá, že v mnoha případech jsou počty sester, které pracují u lůžka klienta, zcela nedostatečné vzhledem k objemu množství péče, kterou je třeba poskytnout.

Na standardních odděleních se skoro všechny sestry při službě starají o alespoň 11 klientů, třetina dokonce o více než 24 klientů. Činností, které musejí u klientů vykonat, je čím dál více a doba hospitalizace se zkrátila.

V následné a sociální péči se přes 80 % sester stará o více než 24 klientů. Do těchto zařízení se v současnosti dostávají stále polymorbidnější klienti a sestra je zodpovědná za rozeznání komplikací či změn zdravotního stavu klienta mezi desítkami jiných klientů.

Na odděleních intenzivní péče se 48 % sester stará o 3–5 klientů ohrožených selháním vitálních funkcí, 12 % sester dokonce o ještě větší počet klientů!

V otevřené otázce popsalo mnoho respondentů velké množství činností, které ve své službě vykonávají. Někteří dokonce uváděli, že z oddělení musejí odcházet pracovat na ambulanci či odvážet klienty na sál. Aktuální ošetřovatelská náročnost klientů na oddělení není při obsazování služeb nijak zohledněna.

Udělat si přestávku? Nemožné

S nedostatečným personálním obsazením souvisí velká subjektivní vyčerpanost zdravotníků. Skoro 70 % zdravotníků se po své službě cítí vždy či často velmi vyčerpáno. Pokud z důvodu nedostatku personálu slouží ještě služby navíc, jejich vyčerpanost se samozřejmě zvyšuje. Vyčerpaný zdravotník je však nebezpečný zdravotník, protože se zvyšuje riziko jeho pochybení.

Do našich právních předpisů je zabudována povinná přestávka po 6 hodinách nepřetržité práce, aby si pracovník mohl odpočinout a teprve potom bezpečně pokračovat v práci. Přestávku si ale 7 % respondentů nestihne nikdy vyčerpat a 21 % to stihne pouze výjimečně. Respondenti uváděli, že to ani není reálně možné, protože jsou na noční službě na oddělení sami a nemá je kdo vystřídat. Přestávka se jim nicméně odečítá od pracovní doby. Naši respondenti opakovaně uváděli, že ve 12hodinové službě mají často problém stihnout se najíst, napít nebo si dojít na toaletu.

Jestliže víme, že pracovní zatížení zdravotníků je vysoké, zajímalo nás, zda se o své klienty stihnou starat tak dobře, jak by chtěli. 81 % zdravotníků odpovědělo, že stále či někdy to možné není! Je samozřejmé, že při vysokých počtech klientů na jednoho zdravotníka nemohou zdravotníci aktivně vyhledávat potřeby klienta a poskytovat individualizovanou, kvalitní a často ani bezpečnou péči. Dle výpovědí respondentů stihnout udělat „jen to nejnutnější“, v „nelidském pracovním tempu v klientovi nemohou vidět člověka“ a stávají se z nich „roboti bez empatie“, aby zvládli nadměrné množství práce.

Zahlceni papíry

Naprostá většina respondentů (85 %) se shodla, že administrativy v jejich práci přibývá. Stejná část respondentů se domnívá, že tato administrativa není přínosná pro kvalitnější péči o klienta. Vedení zdravotnické dokumentace je nedílnou součástí práce sestry, jde však o formu této dokumentace. Jestliže je dokumentace nepřehledná, složitá a duplicitní, pak zdravotníky zdržuje. Respondenti udávali, že forma a způsob vedení ošetřovatelské dokumentace s nimi nebývá konzultována a nemají tak možnost podobu této dokumentace ovlivnit.

Znepokojivě velká část respondentů (60 %) uvádí, že se svými nadřízenými spíše nemohou hovořit o svých pracovních podmínkách. Často mají strach, že by jejich „kritický názor“ mohl vést ke ztrátě zaměstnání, což je v některých regionech zcela likvidační. 200 respondentů uvedlo v otevřené otázce, že se na pracovišti setkali s ponižováním, urážením, s bagatelizací jejich názoru, s křikem, vulgaritami a šikanou, a to jak od svých nadřízených, tak od lékařů.

Některá česká zdravotnická zařízení nyní zamýšlejí zopakování tohoto šetření mezi svými zaměstnanci. Ačkoliv to vítáme, je třeba si uvědomit, že výsledky mohou být zásadně ovlivněny obavami zdravotníků o dodržení anonymity.

Ačkoliv velký počet respondentů (70 %) odpověděl, že pomůcky k dispozici spíše mají, v otevřené otázce pak velmi často upřesňovali, že pomůcky jsou nekvalitní, je jich málo a musí se jimi extrémně šetřit. Levné pomůcky výsledně vyjdou dráž a jejich používání zdravotníky zdržuje.

80 % respondentů si myslí, že za svou náročnou a zodpovědnou práci, kdy zodpovídají za zdraví a životy klientů, nejsou spravedlivě zaplaceni.

ČAS proto vyzval všechny významné partnery k řešení výše popsaných skutečností. Spolupráce s MZ ČR a odborovým svazem v této oblasti již byla prohloubena.

1. Přivítali jsme okamžité vytvoření samostatného odboru nelékařských povolání na MZ ČR a vznik pozice hlavní sestry ČR s poradním sborem, v němž má ČAS zastoupení.

2. Prosazujeme začlenění objektivního výpočtu ošetřovatelské zátěže klientů do právních předpisů, aby zařízení měla povinnost tuto skutečnost zohlednit při obsazování služeb. Dále navrhujeme upravit nesprávně pochopenou personální vyhlášku.

3. Zdravotnická zařízení by měla zajistit supervizi pro pracovníky pracující v psychicky náročných podmínkách v přímém kontaktu s klienty. Dále by měla věnovat pozornost komunikačním dovednostem středního managementu, jakož i dodržování zákoníku práce a spravedlivému odměňování pracovníků.

4. ČAS sestavila skupinu sester, zahrnující sestry manažerky, pedagožky i sestry „od lůžka“, aby doporučila, jak zefektivnit vedení ošetřovatelské dokumentace.

5. Pojišťovny by měly kontrolovat kvalitu poskytované péče a personální obsazení jednotlivých pracovišť.

Cílem ČAS je zlepšení pracovních podmínek zdravotníků a následně zlepšení kvality ošetřovatelské péče v ČR. Je velmi důležité, aby zdravotníci na výše popsané problémy ve svém zájmu i v zájmu svých klientů upozorňovali. V případě nutnosti se mohou i nadále obracet na Českou asociaci sester, na odborový svaz nebo na hlavní sestru MZ ČR.

Celou zprávu je možné nalézt na www.cnna.cz – http://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/dotaznikove_setreni_vysledky_2013.pdf

Za prezidium České asociace sester Mgr. Veronika Di Cara, Mgr. Petra Charvátová, Ph.D., Mgr. Tomáš Petr, Ph.D.

 

• tisk
• předplatit si