Postavení mentora v současné klinické praxi

Souhrn: Práce mapuje současné podmínky a nejčastější překážky v plnění rolí mentorů při podpoře studentů v klinické praxi. Charakterizovány jsou rozdílné úhly pohledu na danou problematiku ze strany sester, které neprošly přípravou k plnění role mentora, a sester mentorek, které absolvovaly mentorský kurz.

Soubor respondentů tvořilo 85 všeobecných sester připravených i nepřipravených na tuto roli. Průzkum probíhal u obou skupin sester formou dotazníků a byl realizován na vybraných odděleních Slezské nemocnice v Opavě, kde od roku 2006 probíhá výuka studentů v bakalářském studijním programu Ošetřovatelství.

Nejčastější překážkou v plnění role mentora je podle respondentek nedostatek mentorů na počet studentů v klinické praxi, což způsobuje přetěžování sester, které plní tuto roli. Dále respondentky uváděly problémy při koordinaci časového rozvrhu studenta a mentora. Jako obecný problém respondentky označily nedostatečnou prestiž mentora na klinických pracovištích vůbec a nepochopení role studenta těmi sestrami, které neprošly mentorským kurzem. Přestože role mentora je pro vzdělávání a profesní přípravu studentů klíčová, zjištěné informace prokazují, že na podmínkách pro plnění rolí mentorů je hodně co zlepšovat.
Klíčová slova: mentor – praxe – spolupráce – student.

The position of mentor in current clinical practice

Summary: This thesis focuses on the current conditions and most common obstacles in the role of mentors who support students in their clinical training. There are two different points of view characterized in the thesis – one of nurses who have not undergone mentor training and the other of those who have.
The group of respondents consisted of 85 nurses. Some had been trained to assume the role of mentors, some had not. Both groups participated in a survey which was conducted in different departments of the Silesian Hospital in Opava. The hospital has been participating in student training for Bachelor’s Degree in Nursing since 2006.
The survey showed that the most common obstacle in fulfilling the role of a mentor is an insufficient number of mentors per number of students in clinical training, resulting in the overloading of nurses assigned to be mentors. Another problem the respondents face is coordinating their schedules with those of the students. The occupation of a mentor in a clinical environment does not seem to have enough social prestige either; and additionally, nurses who have not been trained as mentors often do not show enough understanding for the students. The mentors’ role is vital for the education and professional training of the students; however, the information obtained through the survey proves that there is a lot of improvement needed in the conditions which help mentors to assume their role efficiently.
Keywords: mentor – practice – cooperation – student.

Úvod

Mentorství je dynamický a interaktivní proces učení mezi kompetentní a zkušenou osobou mentora (osobnostní vzor) v dané profesi a mentorovanou osobou či svěřencem. Mentor podporuje profesní rozvoj mentorovaného studenta. Posiluje a rozvíjí vedeného jedince, nabízí mu širokou škálu podpůrných aktivit, definuje společně se studentem jeho individuální cíle a podpůrné aktivity, stanovuje ve spolupráci se studentem jeho viditelné etapy vývoje, vytváří osobní vztah, který je založen na vzájemné důvěře dvou dospělých jedinců, a je ochoten sdílet vzájemné zkušenosti v procesu učení (Vavroušková, 2010). Mentorství se jako samostatná disciplína objevuje a rozvíjí v českém zdravotnickém prostředí a klinické praxi teprve v posledních letech a stává se nedílnou součástí vysokoškolského vzdělávání ošetřovatelského personálu.

Příprava k plnění role mentorů v klinické praxi v současné době v ČR probíhá formou certifikovaných kurzů „Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence“. Obsahová struktura těchto kurzů je vytvořena podle ustanovení § 61 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a je určena všeobecným sestrám a porodním asistentkám. Po absolvování tohoto kurzu jsou pak připraveny k plnění role mentora.

Sestry mentorky odpovědné za podporu studentů by měly být přítomny v každém zdravotnickém zařízení, kde jsou rozmisťováni studenti na klinickou praxi. Být sestrou mentorkou je nová, velmi důležitá role, která může být i obohacením pro ni samotnou (Zeleníková, 2009). Tato sestra musí být odborníkem ve své profesi, měla by projít odpovídající přípravou na své poslání mentorky, poskytovatelky podpory a pomoci studentům.

Vzhledem k tomu, že mentorka zná nejlépe své pracoviště, jeho chod, zvyklosti, vztahy mezi personálem a jeho pacienty, je nesporou výhodou, když může vést praxi studentů právě ona. Je nutné připomenout, že mentorka významně usnadňuje adaptaci v neznámém prostředí nejen studentům, ale i ostatním nově příchozím pracovníkům.

Základem kvalitního mentoringu a naplňování role mentora studentů v klinické praxi je vedle profesionálních i osobnostních kvalit mentora i spolupráce se všemi členy pracovního týmu. Tvoří jej skupina osob od pomocného personálu až po lékaře. V současné době je stále více zřejmé, že bez kvalitního a profesionálního týmu nemůže fungovat ani kvalitní a profesionální mentoring.

Na práci sester jsou ve zdravotnické praxi kladeny stále vyšší nároky a jen ty z nich, které se vnitřně ztotožní s plněním role mentora, patří zpravidla k těm nejkvalifikovanějším a nejschopnějším. Tyto sestry mívají pozici v ošetřovatelském týmu o to náročnější a složitější, že musejí za ne vždy příznivých časových, technických či jiných podmínek obhájit jak svou kvalifikaci autonomního profesionála, tak pozici mentora. Aktivní spolupráce a zpětná vazba od všech členů týmu je pro plnění role mentora nepostradatelná.

Spokojenost sestry v roli mentora ovlivňují kromě podpory členů pracovního týmu i jiné faktory. Jsou to například adekvátní prostorové možnosti, kvalita materiálně-technického vybavení oddělení, logistické zabezpečení pracoviště, dostatečný časový prostor mentora, mezioborová spolupráce a podobně. Vytváření vhodných pracovních podmínek včetně kolegiální atmosféry na pracovišti by mělo být trvalým úkolem a zájmem celého pracovního týmu.

Cíl výzkumu

Hlavním cílem práce bylo hledání odpovědi na otázky, co obnáší mentorství v konkrétní ošetřovatelské praxi, co mentorce přináší práce se studenty, jaká je spolupráce sester mentorek s ostatními sestrami v ošetřovatelském týmu, jak se navzájem vnímají v běžném provozu na pracovištích, a také identifikace překážek, které sestrám mentorkám jejích roli znesnadňují.

Soubor

Základní soubor respondentů tvořily všeobecné sestry pracující ve Slezské nemocnici v Opavě na vybraných odděleních, kde probíhá výuka studentů. Průzkum byl prováděn v období leden až únor roku 2012. K analýze bylo k dispozici 29 bezchybně vyplněných dotazníků od sester mentorek a 56 bezchybně vyplněných dotazníků od sester nementorek.

Metodika

Pro průzkumnou část byla použita kvantitativní metoda formou dvou dotazníků s otevřenými, polootevřenými i uzavřenými otázkami. První z dotazníků byl určen pro sestry nementorky, druhý pro sestry mentorky.

Dotazník pro sestry mentorky měl 15 otázek. První část dotazníku byla věnována identifikačním otázkám, v druhé části byly otázky týkající se role a činnosti mentora.

Druhý dotazník byl určen pro sestry nementorky, měl 13 otázek. V první části dotazníku byly také identifikační otázky, druhá část byla věnována otázkám, které se týkaly pohledu nementorek na práci sester, které plní na daných pracovištích roli mentora.

Výsledky

Výsledky dotazníku pro nementorky

Ke zpracování bylo k dispozici 56 odevzdaných dotazníků, tedy 100 %.

Na otázku, zda mají respondentky na svém pracovišti kolegyně, které jsou mentorkami klinické praxe, odpovědělo pozitivně 52 respondentů (93 %). Na otázku týkající se vzdělání kolegyň mentorek na pracovišti odpovědělo 49 respondentů (88 %), že mentorky absolvovaly mentorský kurz, 3 respondentky (5 %) uvádějí, že mentorky mají pedagogické minimum, a 4 dotazovaní (7 %) neznají odpověď.

Na otázku „Myslíte si, že znáte úkoly mentora?“ odpovědělo pozitivně 48 dotazovaných (86 %) a negativně pouze 8 respondentek (14 %). Na otázku „Co podle vás přinášejí studenti pro rozvoj pracoviště?“ odpovědělo 27 dotazovaných, že studenti pro rozvoj pracoviště nepřinášejí nic, 10 dotazovaných si myslí, že přinášejí nejnovější poznatky ze světa, 7 dotazovaných si myslí, že pomáhají personálu s běžnými úkoly nebo že jsou spíše zátěží pro pracoviště, případně též že přinášejí svěží přístup k práci a pacientům. Další otázka se týkala zájmu sester o práci mentorky. Z celkového počtu 56 respondentek nemá zájem o práci mentorky 38 dotazovaných (68 %). Zájem stát se mentorkou klinické praxe studentů má 18 respondentů (32 %). Z celkového počtu 38 sester (68 %), které odpověděly negativně na předchozí otázku, uvádí 9 respondentek jako důvod nedostatek času, 7 jich uvádí, že o práci navíc nemají zájem, 7 respondentek nemá zájem stát se mentorkou studentů z důvodu neadekvátního ohodnocení mentorů. Celkem 5 respondentek nevidí rozdíl mezi mentorkou a sestrou nementorkou, 4 dotazované si myslí, že nemají předpoklady pro práci se studenty, a 3 respondentky zastávají názor, že cena kurzu je příliš vysoká nebo že nemají dostatek zkušeností. Jedna vidí problém ve svém vyšším věku a jednu respondentku odrazuje nezájem studentů.

Na otázku „V čem vidíte rozdíl mezi sestrou mentorkou, která absolvovala mentorský kurz, a sestrou bez absolvovaného mentorského kurzu?“ odpověděla drtivá většina 40 (71 %) z celkového počtu 56 respondentů, že mezi nimi nevidí žádný rozdíl.

Výsledky dotazníku pro mentorky

Na otázku, z jakých zdrojů byl hrazen mentorský kurz, odpovědělo 21 respondentek (72 %), že si hradily mentorský kurz samy, 2 (7 %) absolvovaly mentorský kurz bezplatně a jedné respondentce (3 %) byl hrazen z jiných zdrojů. Na otázku „Jak vnímáte vzájemnou spolupráci s kolegyněmi, které nejsou v roli mentora?“ uvedla většina respondentek – 18 (62 %), že spolupráce s kolegyněmi je dobrá. Velmi dobrou spolupráci uvádí 9 dotazovaných (31 %) a špatnou pouze 2 dotazované (7 %). Obecné vnímání sester mentorek ostatními sestrami na odděleních –podle 21 respondentek (72 %) z celkového počtu 29 jsou vnímány neutrálně. Pozitivně vnímány jsou pouze ve 4 případech (14 %). Stejně je tomu u odpovědí „jak kdy“ – 4 respondentky (14 %). Na otázku možných konfliktů mezi sestrami mentorkami a jejich kolegyněmi nementorkami uvádí většina, tj. 23 respondentek, že ke konfliktům nedochází. Čtyři respondentky spatřují možný konflikt v koordinaci a předávání kompetencí a 2 respondentky vidí příčinu konfliktů v odmítání jakékoliv odpovědnosti za práci se studenty. Na otázku, zda jim práce se studenty přináší uspokojení, odpovědělo 16 respondentek (55 %), že ano, a 13 (45 %), že nikoliv. Z celkového počtu 13 respondentek, které na předchozí otázku odpověděly záporně, jich 5 vidí problém v nezájmu studentů, 4 respondentky v naprosto neadekvátním finančním ohodnocení, 2 respondentky jsou přesvědčeny o vysoké ceně jejich kurzu bez následného efektu a jedna respondentka vidí problém v množství studentů na jednoho mentora. Jedna respondentka se k této skutečnosti nevyjádřila. Na dotaz „Věnujete se na službě jak své práci s nemocnými, tak současně práci mentorky?“ odpovědělo 22 (76 %), že je tomu tak pravidelně.

Diskuze

Z průzkumného šetření plyne, že pro sestry mentorky není překážkou nedostatek vzdělání a že většina přistupuje ke své roli odpovědně.

Zastoupení mentorů je ve Slezské nemocnici v Opavě prakticky na všech pracovištích, na která studenti přicházejí. Je však otázka, zda je počet mentorů na počet studentů dostatečný, když většina sester mentorek musí současně s tím vykonávat i funkci směnné sestry, což vyplynulo z dotazníku. Kvůli tomu je řada z nich v časové tísni a jejich práce a současně role mentora studentů pro ně není uspokojením. To lze označit za jednu z největších překážek pro mentorky, protože to souvisí s jejich přetěžováním, což se může odrážet i na kvalitě jejich práce.

V mnohých případech, které respondentky uváděly, nemá mentor možnost pracovat se studentem, své kompetence předává nementorkám, protože rozpis služeb na pracovištích není možné z provozních důvodů aktualizovat. Mentor tak například slouží noční službu, zatímco student praktikuje na službě ranní. Stojí za zamyšlení, co je příčinou. Nízká podpora vedoucích pracovníků, nebo špatná koordinace na straně vzdělávací instituce?

Výsledky šetření potvrzují, že mezi sestrami mentorkami a nementorkami nedochází ke konfliktům, nicméně v týmové spolupráci a v pohledu nementorek na jejich kolegyně mentorky je stále co zlepšovat. To je patrné také z pohledu prestiže mentorů, ohodnocení a ocenění jejich práce. S ohledem na to, že spolupráce, a to velmi dobrá spolupráce, veškerého ošetřovatelského týmu je základem kvalitního mentorství, domníváme se, že tento výsledek můžeme shledávat pouze jako uspokojivý. Zároveň je nutno přihlédnout k výsledku, že v 72 % jsou mentorky na oddělení vnímány pouze neutrálně. A to je špatně. Zajímavá je v tomto směru otázka rozdílu mezi mentorkou a nementorkou, k níž se vyjádřilo 71 % respondentek, že rozdíl nevidí v ničem. To je obrovská chyba. Domníváme se, že si tyto respondentky plně neuvědomují například nutnost profesionálního mentorského vzdělání potřebného pro kvalitní výuku studentů, které mnohé mentorky získaly absolvováním mentorského kurzu hrazeného v 72 % z vlastních zdrojů.

Vyplnění tohoto vakua bude především v posílení prestiže mentorů jak u jejich kolegů, tak u nadřízených. Zde je jeden názor za všechny – jedna respondentka mentorka se vyjádřila takto: „Dle ohodnocení práce mentora je zřejmé, že ani on, ani jeho práce nemá žádnou hodnotu. Já jako mentorka se cítím frustrovaná a současné postavení mentorů je tristní!!“. Podobný názor zastávala značná část dotazovaných mentorek. Nespokojenost mentorů s jejich rolí úzce souvisí s nezájmem studentů a neadekvátním finančním ohodnocením jejich práce.

Průzkum také ukázal, že 68 % z dotazovaných nementorek nemá v současnosti ve Slezské nemocnici v Opavě o tuto roli zájem.

Pravdou je, že tento nezájem nelze paušalizovat. Aby se současný stav změnil, záleží na konkrétním zdravotnickém zařízení, jeho vedení, ale i na vzdělávacích institucích, které jednak mentory připravují a jednak své studenty do zdravotnického zařízení vysílají. Protože za nejdůležitější považují mentoři ve svých odpovědích předávání praktických zkušeností, musí se právě tato skutečnost setkat se zpětnou odezvou ze strany studentů, jejich zájmem o práci a respektováním mentora v jeho roli. Tato podmínka by měla být studentovi jasná a známá již před vstupem do praxe. Pro většinu mentorek, které se vyjádřily v dotazníku, patří totiž chuť a zájem studenta k nejvíce motivujícím prvkům. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, studenti jsou některými sestrami nementorkami na odděleních vnímáni spíše jako zátěž. Tuto skutečnost musíme jednoznačně hodnotit jako další výraznou překážku v uvádění studenta na oddělení, což je značná komplikace pro mentora samotného. Otázkou ovšem je, zda takto sestry nevnímají právě ty studenty, kteří svůj nezájem a neochotu dávají nepokrytě najevo.

Závěr

Sestra mentorka pomáhá studentům v klinické praxi nejen získávat nové dovednosti a zkušenosti, ale pomáhá a doprovází je, rozvíjí jejich osobnost a schopnost uplatnit své osobnostní i profesionální vlastnosti v praxi i v životě. Profesionální příprava studentů je proto velmi důležitá, role mentora je v tomto případě zcela nezastupitelná, velmi zodpovědná, náročná funkce a je třeba zajistit a nadále rozšiřovat vzdělanou a dostatečně motivovanou základnu kvalitních mentorů. Takovouto základnu však nelze vytvořit bez chápající spolupráce s ostatními spolupracovníky mentora na jeho pracovišti. Jedině pochopení poslání a role mentora všemi zúčastněnými, ale i odbornou a laickou veřejností napomůže plnohodnotnému usazení mentorství v našich zdravotnických zařízeních.

Bc. Petra Šimánková, sestra specialistka, OSVČ – péče nejen o nemocné a handicapované děti všech věkových kategorií v rodinách
Doc. PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD., Ústav ošetřovatelství, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě

Literatura:

1. Anastassiadou H. Mentorská činnost v klinické praxi. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Ústav ošetřovatelství, 2006. s. 6–11. ISBN 80-7248-388-9.

2. Jarošová D. Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence. [online]. 2005. [cit. 2012-02-19]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/olomouc-prispevek.doc.

3. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky II. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2002. s. 271. ISBN 80- 85047-21-7.

4. Vavroušková M. Využití mentorského kurzu ve spolupráci se studenty v klinické praxi. Bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, 2010. 66 s. Vedoucí práce Mgr. Jana Levová, DiS.

5. Vránová V. Vzdělávání a uplatnění mentorů klinické praxe na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru porodní asistentka. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007. s. 170. ISBN 978-80-7248-413-3.

6. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. [online]. 2004. [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04096&cd=76&typ=r.

7. Zeleníková R. Mentoring v procese vzdelávania sestier. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství IV.: Sborník příspěvků. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. s. 165–170. ISBN 978-80-7248-521-5.

Recenzovaly:

Mgr. Lenka Šedová, Ph.D., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice
Mgr. Eva Klára Novotná, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

 

• tisk
• předplatit si