Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou

Dne 12. prosince 2013 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR tiskovou zprávu, podle které je od 1. ledna 2014 možné rodit v českých porodnicích pouze za pomoci porodní asistentky a je také možný tzv. ambulantní porod. V návaznosti na tuto zprávu se setkáváme s řadou zavádějících informací a tvrzení, které bychom chtěly uvést na pravou míru.

Podle tiskové zprávy je tento způsob porodu možný, pokud jej schválí ošetřující porodník, který provede vstupní vyšetření. Ten může předat ženu do péče porodní asistentky a lékař bude nadále přivolán pouze v případě komplikací. Problémy jsou tu dva:

1. Lékař může, ale nemusí – nic jej k tomu nenutí a žádné sankce mu nehrozí. To znamená, že přetrvává diskriminace a omezování práva porodní asistentky vést fyziologický porod a práva ženy na výběr poskytovatele péče. Tvrzení, že lékař musí „vyšetřit a posoudit“, není pravdivé. Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod. V případě zjištění rizikových a patologických stavů je však povinna přivolat lékaře.

Rozdíl má být v tom, že žena, která si přeje rodit s porodní asistentkou, má garantovánu potřebnou míru soukromí a lékaře dále uvidí pouze v případě komplikací. Avšak registrační list tohoto výkonu předpokládá, že výkon je prováděn pod dozorem lékaře, který ženu vyšetřuje po 2–3 hodinách a je přítomen u začátku i závěru porodu. To znamená, že je nadále zachována současná praxe a ve skutečnosti k žádné zásadní změně nedošlo. Jedinou změnou je, že dle původního výkonu má být lékař u porodu přítomen 120 minut a podle nového výkonu pouze 10 minut. „Obvyklých“ 120 minut je příliš mnoho a v praxi není dodržováno. 10 minut je zase zjevně málo (pokud má lékař splnit vše, co je požadováno).

2. K novému výkonu z dílny České gynekologicko-porodnické společnosti (ČGPS) máme ale i další zásadní připomínky. Celková obvyklá – čili průměrná délka výkonu (tzn. pobytu ženy na porodním sále) je 300 minut, což neodpovídá skutečnosti – porodní asistentky dobře vědí, že celková délka je podstatně delší. U porodní asistentky je dle tohoto výkonu požadována specializovaná způsobilost, i když je vedení fyziologického porodu obsaženo v její základní odborné způsobilosti – jde tedy o nesoulad v našich předpisech. Popis výkonu dále vychází z některých překonaných, nevhodných až škodlivých postupů. ČGPS stále nebere vážně doporučení Světové zdravotnické organizace WHO (ani vlastní FIGO).

Někdy se u některých kolegyň setkáváme s názorem „my vést porod nechceme, protože nechceme mít příslušnou zodpovědnost…“ Je nutné těmto kolegyním vysvětlit, že za svou práci, tzn. za to, co vykonají nebo nevykonají, jsou porodní asistentky (i další „nelékaři“) odpovědné již nyní. Víme přece, že v případě problémů je vždy hledána chyba nejprve u porodní asistentky, ne u lékaře.

Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod
foto: Profimedia

Opravdu tedy potřebujeme, aby zkušeným porodním asistentkám s mnohaletou praxí vydával pokyny, jak vést porod, začínající lékař bez specializace na gynekologii a porodnictví?

V květnu 2012 předložila Česká konfederace porodních asistentek návrh výkonů pro porodní asistentky, který byl gynekology odmítnut a nebyl vůbec projednáván. Porovnání všech tří výkonů pro vedení fyziologického porodu přikládáme níže.

Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA, 19. ledna 2014

• tisk
• předplatit si