Operační sál – asepse, antisepse, prostředky a typy sterilizace

Operační sál

Operační léčba klade vysoké nároky nejen na speciálně vyškolený personál a dobrou organizaci práce, ale i na materiální a technické vybavení. Nejdůležitější je dodržování zásad asepse a antisepse. 

Tyto podmínky jsou splnitelné pouze v prostorách zbudovaných k tomuto účelu. V minulosti se při stavbě nemocnic upřednostňoval pavilónový systém, kdy měl každý operační obor vlastní operační trakt. S rozvojem medicíny se přecházelo k centralizaci operačních sálů. Je to samostatná organizační jednotka, která zajišťuje veškerý operační provoz všech operačních oborů v nemocničním zařízení. Její součástí je i jednotka sterilizace. Z hlediska protiepidemického režimu je centralizace nejúčelnějším uspořádáním komplexu centrálních operačních sálů. Nejdůležitější je dodržování zásad asepse, antisepse a zajištění aseptického provozu. Dále musí být oddělen provoz superaseptický, mezoseptický a septický, a to nejen stavebně, ale především provozně.

Každý operační trakt má ochrannou, čistou, sterilní a odsunovou zónu.

Ochranná – bílá zóna končí hygienickým filtrem pro pacienty (překladiště) a filtry pro personál (přezutí, očista, převléknutí).

Na něj navazuje zóna čistá – zelená. Ta se dělí na zónu čistou (skladovací prostory, denní místnosti, transportní chodba pro pacienta) a zónu aseptickou (vlastní operační sál). Přístupové a odsunové zóny musejí být bezpodmínečně odděleny jak v centrálních, tak i v decentralizovaných sálech.

V žádném případě nesmí dojít ke křížení cest nástrojů, prádla a ostatního materiálu!

Z hlediska dodržování zásad protiepidemiologického režimu je třeba dbát na řádné mytí a dezinfekci rukou, nástrojů a přístrojů. Pokud někdo z personálu opustí zelenou zónu, musí opět projít filtrem a očistou.

Asepse je souhrn opatření vedoucích ke snížení nebo odstranění kontaminujících prvků (bakterie, viry, plísně či paraziti). Brání jejich průniku do oblasti operačního pole a obecně slouží k prevenci vzniku infekce. Asepse znamená ve svém důsledku nepřítomnost infekčních organismů. Lze jí dosáhnout pomocí antiseptických technik.

Antisepse je dekontaminace živých tkání (lidská kůže, zejména v oblasti operačních ran). Antisepse znamená odstranění tranzientních mikroorganismů z kůže a potlačení rezidentní flóry. Dá se jí dosáhnout odstraněním sekretu nebo tkání, které slouží jako živná půda, tedy prakticky derivací (drenáž ran) nebo mechanicky (nefrektomie, excize) nebo likvidací přítomných mikroorganismů chemicky (použití antiseptika).

Historie

Pojem antisepse užil poprvé Hippokrates. Sterilizace lékařských nástrojů teplem byla používána ve starověkém Římě, ale s nástupem středověku byla zavržena, což vedlo ke zvýšení nemocnosti a úmrtnosti po chirurgických výkonech. Novodobá historie asepse začíná rokem 1847, kdy Ignác Filip Semmelweis označil ruce lékařů za zdroj šíření puerperální infekce (horečka omladnic). Za objevitele aseptické techniky je považován Joseph Lister, který v roce 1865 začal používat kyselinu karbolovou k rozstřikování do prostoru v průběhu operace, k natírání operačního pole a k obkladování operačních ran.

Dezinfekce znamená ničení všech mikroorganismů s výjimkou endospor a virů. Představuje snížení počtu patogenních organismů na předmětech nebo materiálech, což představuje minimální riziko nákazy. Dělí se na preventivní (desinficientia, voda) a represivní (neutralizace bakterií v ohnisku nákazy).

·        Fyzikální dezinfekce

Jde o účinnou a ekologickou metodu dekontaminace. Využívá krátkodobé působení vysokých teplot (var ve vodě, žehlení, převaření).

Provádí se:

- varem za atmosférického tlaku po dobu 30 minut od dosažení bodu varu,

- varem v přetlakových nádobách po dobu 20 minut,

- dezinfekcí v umývacích a parních přístrojích při teplotě nad 90 °C (močové láhve a poháry, podložní mísy),

- ultrafialovým zářením.

·        Chemická dezinfekce

Provádí se pomocí dezinfekčních prostředků. Je důležité dodržet předepsanou koncentraci a expozici potřebnou k dosažení účinnosti. V dezinfekčním režimu se respektuje zásada střídání dezinfekčních přípravků každý měsíc (její dodržování zabraňuje vzniku rezistence).

Provádí se:

-       ponořením – je vhodné pro většinu pomůcek (musejí být ponořeny celé pod hladinou vody), po uplynutí expozičního času se vyjmou a nechají oschnout;

-       umýváním – používá se na dezinfekci větších předmětů a ploch, umýváním se předměty dezinfikují po mechanické očistě, umývání může být i jednofázové – čisticí prostředek se přidá do dezinfekčního roztoku, po uplynutí expozičního času se roztok nechá zaschnout (neutírá se);

-       postřikem – používá se k dezinfekci kůže (Septonex sprej) a menších ploch (např. instrumentační stolky se dezinfikují Desident sprejem).

Vyšší stupeň dezinfekce – dezinfekce dvoustupňová

Je určen pro zdravotnické prostředky, které nemohou být dostupnými metodami sterilizovány a používají se k výkonům a vyšetřování mikrobiálně fyziologicky neosídlených tělních dutin (např. operační a vyšetřovací endoskopy jiné než digestivní). Před vyšším stupněm dezinfekce se předměty očistí (strojně nebo ručně) a osuší. Pokud jsou kontaminovány biologickým materiálem, zařadí se před etapu čištění dezinfekce přípravkem s virucidním účinkem. Metoda otření endoskopu se nepovažuje za první stupeň dezinfekce. Do dezinfekčních roztoků určených k vyššímu stupni dezinfekce (dezinfekční přípravek s širokým spektrem účinnosti, vždy se sporicidní a tuberkulocidní účinností) se ponoří suché zdravotnické prostředky tak, aby byly naplněny všechny duté části. Při ředění a způsobu použití dezinfekčních přípravků se postupuje podle návodu výrobce. Po vyšším stupni dezinfekce je nutný oplach předmětů sterilní vodou k odstranění reziduí chemických látek.

Úspěšnost vyššího stupně dezinfekce se dokládá deníkem vyššího stupně dezinfekce pro každý zdravotnický prostředek, který nemůže být klasickou metodou sterilizován. V deníku je uvedeno datum přípravy dezinfekčního roztoku, jméno, příjmení pacienta, název použitého dezinfekčního přípravku, koncentrace, expozice, jméno a podpis provádějícího zdravotnického pracovníka, identifikační číslo použitého zdravotnického prostředku. O dezinfekčních přípravcích používaných pro dvoustupňovou dezinfekci se vede zápis v deníku s datem přípravy pracovního roztoku, jménem pracovníka, koncentrací a expozicí, identifikačním číslem použitého zdravotnického prostředku. Písemná nebo elektronická dokumentace se archivuje minimálně 5 let od provedení vyššího stupně dezinfekce.

Požadavky na dezinfekční prostředky:

·     vysoká účinnost (baktericidní, bakteriostatická, fungicidní, virus inaktivační), na pracovištích je nutné respektovat zásady střídání dezinfekčních přípravků 1× měsíčně jako prevenci vzniku rezistence,

·        originál balení,

·        bez nepříjemného zápachu a nedráždit dýchací cesty,

·        nesmějí poškozovat dezinfikovaný povrch,

·        neměly by být finančně nákladné,

·        schválené rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR,

·       etiketa přípravku musí obsahovat název, stručnou charakteristiku, chemické složení, návod na použití, účel použití, doporučenou koncentraci, způsob ředění a expoziční čas.

Formy dezinfekčních prostředků:

·        prášková (např. Chloramin B),

·        tekutá (např. Spitaderm),

·        aerosolová (např. Septonex),

·         tinkturová (např. ajatinová tinktura).

Součástí systému zajišťování kvality služeb ve zdravotnictví je i dokumentování postupů dezinfekce. Způsob dokumentování má různé modifikace. Záznam obsahuje tyto základní údaje: datum, druh pomůcek, způsob jejich ošetření, specifikaci (název přípravku, teplota, čas působení) a podpis zodpovědného pracovníka. Dokumentace péče o jednotlivé druhy pomůcek je k dispozici orgánům provádějícím kontrolu a audit.

Sterilizace

Jde o zcela dokonalé odstranění všech mikrobů z povrchu nebo obsahu. Proces úplného zničení všech živých mikroorganismů (virů, bakterií, prionů, parazitů, hub včetně jejich spor). Vykonává se fyzikálními a chemickými metodami.

·        Fyzikální sterilizace

- horkým vzduchem v horkovzdušných sterilizátorech (skleněné, kovové, porcelánové pomůcky a materiál),

- párou pod tlakem v autoklávech při teplotě do 140 °C a tlaku 0,3 MPa,

- varem pod tlakem,

- ionizačním zářením (sterilizace jednorázových pomůcek – jehly, stříkačky).

·        Chemická sterilizace, tzv. studená

Je založená na sterilizačním účinku chemických látek. Využívá se na sterilizaci pomůcek z materiálů, které nelze sterilizovat některou z fyzikálních metod.

- Pára – používají se páry persterilu, formaldehydu a glutaraldehydu. Používat se mohou po odvětrání optimálně po 7 dnech.

- Plyn (etylenoxid) – vykonává se ve speciálních sterilizátorech, sterilizují se jím plastové pomůcky, které se balí do obalu (papír – fólie). Použitelné po odvětrání po 7 dnech.

- Plazmatická sterilizace – suchý způsob – systém STERRAD využívá působení peroxidu vodíku v silném elektrickém poli. Předměty lze ihned po sterilizaci použít. Vhodný ke sterilizaci kovových a nekovových předmětů, nástrojů a přístrojů citlivých na teplo a vlhko.

O sterilizování pomůcek vede každé oddělení, pracoviště, dokumentaci – sterilizační deník. Po skončení sterilizačního procesu zaznamená zodpovědný pracovník do deníku: datum, druh, čas, množství sterilizovaného materiálu a pomůcek a parametry sterilizace (tlak, teplota, expoziční čas). Správnost dokumentovaných údajů potvrdí svým podpisem. Kontrola sterilizace se realizuje pomocí tzv. testovacích indikátorů ve formě štítků, proužků či rourek. Vkládají se do kazet nebo se lepí na obalové materiály. Sterilizace je účinná tehdy, pokud indikátor změní barvu podle návodu.

Souhrn

Definice pojmů jako sterilita, asepse, antisepse, dezinfekce a sterilizace je velmi důležitá. Ve vyhlášce MZ ČR č. 306/2012 Sb. ze dne 12. září 2012, o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, jsou v příloze č. 4 uvedeny způsoby, postupy a kontroly při vykonávání sterilizace, metody dezinfekce a vyšší stupeň dezinfekce. Dokumentace kontroly procesu přístrojové dezinfekce invazivních a neinvazivních zdravotnických prostředků je doložena automatickým výpisem hodnot přístroje nebo fyzikálním nebo chemickým indikátorem nebo bioindikátorem. O kontrole sterilizace se vede dokumentace procesu sterilizace a záznamy, že byl prostředek vystaven sterilizačnímu procesu (druh sterilizovaného materiálu, parametry, datum, jméno, příjmení a podpis fyzické osoby, která sterilizaci provedla, včetně písemného vyhodnocení nebiologických systémů). Písemná dokumentace se archivuje minimálně 5 let od provedení sterilizačního cyklu.

Jana Přecechtělová, redakce Florence

Literatura:

1. Vyhláška MZ ČR č. 306/2012 Sb.

2. Bencko V et al. Hygiena: Učební texty k seminářům s praktickým cvičením. 2. vydání. Praha: Karolinum, 1998, ISBN 80-7184-551-5.

3. Kol. autorů. Základy ošetřování nemocných. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 145 s. ISBN 80-246-0845-6.

4. Mikšová Z et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 2. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1442-6.

5. Mikšová Z et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. 2. vyd. Praha: Grada, 2006, 171 s. ISBN 80-247-1443-4.

6. Richards A, Edwards S. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 376 s. ISBN 80-247-0932-5.

7. Rozsypalová M, Šafránková A. Ošetřovatelství I., II. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002, 239 s. ISBN 80-86073-97-1.

8. Workman B, Bennett CL. Klíčové dovednosti sester. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 259 s. ISBN 80-247-1714-X.

9. Hrabovský J. Chirurgie pro zdravotnické školy. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 444 s. ISBN 80-86861-49-X.

10. Jedličková J. Ošetřovatelská perioperační péče. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2012, 268 s. ISBN 978-80-7013-543-3.

11. Krška Z. Techniky a technologie v chirurgických oborech: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 262 s. ISBN 978-80-247-3815-4.

 

• tisk
• předplatit si