Návštěvy pacientů při poskytování zdravotních služeb a jejich současné problémy

Zatímco zdraví je vnímáno jako samozřejmost, onemocnění je vždy více či méně závažný zásah do života. O to větší je, pokud je pacient hospitalizován. Aby změna, kterou pacient vnímá negativně, měla na pacienta co nejmenší dopad, je snaha, aby hospitalizace pacienta co nejméně izolovala od jeho prostředí a blízkých osob. Proto i právní předpis stanovuje právo pacienta na zachování kontaktu s osobami, které jsou mu blízké.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, pod nadpisem Práva pacienta v § 28 odst. 3 písmeno d) stanovuje, že pacient při poskytování zdravotních služeb má právo být seznámen s vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, dále pak pod písmenem e) bod 3. stanovuje, že pacient má právo na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytování zdravotních služeb.

Zapomíná se však na to, že právo navštívit pacienta v nemocnici a právo pacienta mít návštěvu odpovídá povinnosti návštěvy respektovat a dodržovat pravidla, která jsou stanovena pro návštěvy hospitalizovaných. Aby právo na styk pacienta s rodinou a blízkými bylo efektivně a bezproblémově realizováno, má poskytovatel zdravotních služeb povinnost vytvořit vnitřní řád a seznámit s ním veřejnost. Ve vnitřním řádu, který je závazný pro pacienta i jeho návštěvu, je mimo jiné stanovena návštěvní doba, po kterou může návštěva u pacienta být, stanovuje i počet osob, které mohou současně pacienta navštívit. Návštěvní dobu stanovuje poskytovatel zdravotních služeb podle charakteru péče, která je na oddělení poskytována. Zpravidla je počet návštěvníků stanoven na dvě osoby.

Je právem poskytovatele zdravotních služeb zakázat návštěvy, pokud jsou pro to jasné důvody, jakým je například chřipková epidemie. Zakázat návštěvy lze také, pokud si je pacient sám nepřeje nebo pokud návštěvy omezují či obtěžují jiné pacienty. Omezit je nebo zakázat lze i tehdy, pokud návštěva nevhodně zasahuje a omezuje poskytování zdravotních služeb.

Poskytovatel není oprávněn a tedy nemůže rozhodovat, který z příbuzných může pacienta navštěvovat a který ne a vyloučit tak někoho z příbuzných. To může pouze sám pacient. Poskytovatel pak pouze realizuje přání pacienta.

V poslední době jsme svědky nárůstu kolizí s návštěvami pacientů, které vnímají pouze své právo pacienta navštívit a jakékoliv omezení odmítají, a to i když je takové omezení ku prospěchu pacienta. Dokladem toho jsou záznamy nežádoucích událostí:

• Rodiče ignorují doporučení ohledně klidu na lůžku. Dítě má zvýšenou TT, běhá po oddělení a pokoji. Návštěvy jsou hromadné 5–6 osob namísto povolených 2 osob. Dítě je rozptylováno a pobízeno ke zvýšené aktivitě.
• Problémová rodina v počtu 6 a více osob nejdříve vyžadovala přemístění nočního stoku na opačnou stranu postele. Sestra edukovala rodinu, že pro pohodlí pacientky by bylo lepší ponechat stolek na místě. Tento edukační rozhovor byl doprovázen arogantním chováním ze strany rodiny.
• V 17.30 jsme otevřely dveře na pokoj, abychom provedly večerní toaletu, s prosbou, aby rodina na chvilku opustila pokoj, s tím, že po ukončení hygieny se mohou vrátit. Rodina odvětila, že hygienu nemáme provádět v době návštěv, a mladík, který byl také na návštěvě, proti nám vyběhl s vulgárními výrazy „píča jedna“ a „jděte do prdele“.
• Pacient se telefonicky dožadoval, aby mu návštěva donesla láhev vodky. Po upozornění, že v nemocnici nemůže konzumovat alkohol a konzumace alkoholu je vzhledem k jeho diagnóze kontraindikovaná, byl agresivní. Později (při stlaní lůžka) bylo zjištěno, že návštěva přinesla dvě láhve vodky, které pacient ukryl pod polštářem a matrací. Lékaři hlášeno.

V konkrétním případě, kdy se návštěva chová v rozporu s vnitřním řádem nebo kdy omezuje práva ostatních pacientů či zasahuje nevhodně do diagnostického nebo léčebného postupu, je otázkou, kdo má věc řešit.

Skutečností je, že nebližší kontakt s pacientem i návštěvou má sestra. Praxe ale ukazuje, že při kolizi nebo konfliktu není sestra návštěvou vnímána jako rovnocenný partner, se kterým by návštěva chtěla problém řešit. Chování návštěvy vůči lékaři je navíc výrazně jiné než k sestře.

Oprávněně se proto lze domnívat, že je vhodnější, pokud sestra přenese řešení problémové návštěvy na službumajícího lékaře. Což znamená, že při hrozícím konfliktu jej zavolá, aby problém v rámci své kompetence s návštěvou řešil.

Sestra vždy musí provést písemný záznam, buď formou „Záznamu o nežádoucí události“, nebo záznamem do ošetřovatelské dokumentace. Jako vhodnější se ukazuje provést podrobný, věcný záznam o nežádoucí události, ve kterém se pravdivě a věcně popíše problém s návštěvou.

Je diskutabilní, zda nevhodné chování návštěvy, která se chová v souladu s přáním pacienta, ale závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů a zasahuje do poskytování zdravotních služeb, může vést k ukončení hospitalizace, když právní předpis stanoví, že poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů nebo se neřídí domácím řádem a jeho chování není způsobeno jeho zdravotním stavem. Dle našeho názoru pokud po poučení návštěvy i poučení pacienta návštěva dále nebo opakovaně omezuje ostatní pacienty či narušuje poskytování zdravotních služeb (např. nosí pacientovi alkohol), lze pacienta z hospitalizace propustit, pokud ho propuštění do domácí péče bezprostředně neohrozí na životě nebo nevede k vážnému poškození jeho zdraví.

JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

 

 

• tisk
• předplatit si