IN MEMORIAM

Dnes jsem otevřela časopis Florence a nevěřícně jsem četla článek Dany Juráskové o smutné zprávě, že nás opustila sestra Lenka Hejzlarová. 

Znovu a znovu jsem četla nadpis Poslední sbohem a zoufale jsem se snažila najít vysvětlení v textu, že třeba odešla do zahraničí, na jiné pracoviště, na jiný post…, ale pravda byla, bohužel, úplně jiná.

S Lenkou Hejzlarovou jsem se seznámila před čtyřmi lety, když naše nemocnice získala dotaci z evropských fondů na vzdělávání nelékařských pracovníků. Naše spolupráce nebyla zdaleka tak intenzivní jako mezi pražskými hlavními sestrami, ale již při první návštěvě jsme našly společnou řeč, rozuměly jsme si a bavily se spolu, jako bychom se znaly roky. Po semináři jsme vždy ještě dlouze hovořily o situaci ve zdravotnictví, novinkách a plánovaných změnách. Společně a s vrchními sestrami jsme posuzovaly ten i jiný případ. Lenka byla vždy ochotná poradit, diskutovat, pomoci. Nikdy nám neřekla: „Nemám čas, musím zpátky do Prahy, chvátám.“ Když jsme se setkaly na seminářích v Praze, vždy jsme spolu prohodily alespoň pár slov.

Chtěla bych za sebe a za kolektiv sester a ostatních nelékařů z Nemocnice Český Krumlov, a. s., poděkovat in memoriam sestře Mgr. Lence Hejzlarové, MBA, za to, že byla taková, jaká byla. Velice přesně vystihla sestra Jurásková Lenčina slova: „zkrať to“, a tak tedy i já uposlechnu a napíšu už jenom pár slov: „Lenko, jsem vděčná osudu, že mi Vás dovolil poznat, i nám budete chybět.“

Mgr. Dana Podholová, hlavní sestra, Nemocnice Český Krumlov, a. s.

 

 

• tisk
• předplatit si