Úroveň znalostí sester o základní a rozšířené resuscitaci dle platných guidelines

Souhrn: Z výsledků našeho šetření vyplývá, že sestry znají současné trendy v základní neodkladné resuscitaci (BLS) v návaznosti na Doporučení Evropské rady pro resuscitaci (ERC) 2010. Nedostatečné znalosti jsme ale zjistily v problematice aktivace resuscitač­ního týmu a momentu zahájení defibrilace. Dále naše šetření prokázalo, že sestry neznají současné trendy v rozšířené neodklad­né resuscitaci (ALS) v návaznosti na Doporučení ERC 2010, kde jsme jako zcela nedostačující shledaly znalosti v oblasti defibrilační strategie.

Klíčová slova: resuscitace - defibrilace - znalosti - sestry.

Summary: The results of our investigation show that nurses know the current trends in basic life support following the recommendations of the ERC Guidelines 2010, but we found a lack of knowledge about the problems of the resuscitation team activation and the mo­ment of initiation of the defibrillation. Furthermore, our investigation showed that nurses do not know the current trends in advanced life support following the recommendations of the ERC Guidelines 2010, when we found a completely inadequate knowledge of defibrillation strategy.

Keywords: resuscitation - defibrillation - knowledge - nurses.

Úvod

Cílem kardiopulmonální resuscitace je obnovení základních životních funkcí člověka s následným minimálním neuro­logickým deficitem. Ačkoliv je náhlá zá­stava oběhu celosvětovým problémem, výsledky její léčby jsou dlouhodobě neuspokojivé.

Problematikou resuscitace se od roku 1992 zabývá Mezinárodní výbor pro re­suscitaci (ILCOR), jehož součástí je i ERC. Ta v pětiletých intervalech vydává aktua­lizovaná doporučení pro resuscitaci, jež jsou v souladu s principy medicíny zalo­žené na důkazech. Rovnoměrný důraz je kladen na všechny články řetězce přeži­tí, který zahrnuje rozpoznání kritického stavu pacienta a včasnou aktivaci pomo­ci, časnou kardiopulmonální resuscita­ci, časnou defibrilaci a v neposlední řadě poresuscitační péči.

V praxi se opakovaně setkáváme se základní neznalostí neodkladné resus­citace, kdy zdravotníci nejsou především schopni včas rozpoznat progresivní zhor­šení stavu pacienta a následně postupo­vat dle platného algoritmu (schéma 1).

Metoda výzkumu, vzorek respondentů

Kvantitativní šetření bylo realizováno prostřednictvím dotazníku a probíha­lo v období od června do července roku 2012. Dotazník byl určen všeobecným sestrám v náhodně vybraných zdravot­nických zařízeních a skládal se z 20 otá­zek. Celkové množství respondentů bylo 484. Pro značný rozsah šetření uvádíme pouze některé ze zjištěných výsledků.

Diskuze a výsledky

Aktivace resuscitačního týmu je doporu­čována bezprostředně poté, co je zjištěno, že postižený nejeví známky života. Právě tento postup uvádí ERC ve svých doporu­čeních. Ačkoliv všechna námi oslovená zdravotnická zařízení mají vypracované standardy pro neodkladnou resuscita­ci, kde je aktivace resuscitačního týmu zahrnuta, výsledky výzkumného šetře­ní poukázaly na neuspokojivé znalosti v této oblasti (graf 1).

Jedním z klíčových momentů pro úspěšné obnovení spontánního oběhu s následným přežitím pacienta bez neu­rologického defektu je analýza srdeční­ho rytmu a časná defibrilační strategie. Jako nejčastější příčina zástavy oběhu je uváděna fibrilace komor. Je známo, že pokud je defibrilace provedena do jedné minuty od začátku komorové fibrilace, je pravděpodobnost přežití 90-95 %. (2) Toto tvrzení je podloženo i výzkumnými šetřeními, jež jsou publikována odbor­nými společnostmi AHA, ILCOR, ERC. I to je důvodem, proč je v ERC Guidelines 2010 kladen velký důraz na včasnou defibrilaci.

I v našem šetření jsme se touto pro­blematikou zabývaly. Zajímavým vý­stupem, který nelze považovat za zcela optimální, jsou respondenty vybrané alternativy položky, která zjišťuje je­jich znalosti právě z oblasti defibrilace. Správnou možností doplňující tvrzení „Defibrilace má být zahájena" byla al­ternativa „bezprostředně, jak je to mož­né". Tu vybralo pouhých 72 % sester. Jako alarmující vnímáme variantu od­povědi „pouze resuscitačním týmem", kterou uvedlo 16 % respondentů. Tato varianta je v přímém rozporu s princi­pem časné defibrilace, jenž je nedílnou součástí řetězce přežití. Paradoxem pak zůstává skutečnost, že včasná defibrilace je požadována prostřednictvím po­užití automatizovaného externího defibrilátoru po laickém zachránci a výše uvedené procento profesionálů přene­chává defibrilaci pouze resuscitačnímu týmu.

Dále jsme se zaměřily na reakci re­spondentů při diagnostikované asystolii. Bezprostřední zahájení KPR v poměru 30:2 po dobu 2 minut by pro­vedlo 71 % respondentů. Dovolujeme si upozornit na skutečnost, že 10 % do­tazovaných by bezprostředně proved­lo defibrilaci. Avšak jak je v odborných kruzích všeobecně známo, v případě asystolie je defibrilace neúčinná a je kontraindikována. ERC Guidelines 2010 kladou velký dů­raz na minimálně přerušovanou srdeční masáž. K tomuto doporučení, respekti­ve k algoritmu defibrilovatelných rytmů směřovala i jedna z dalších otázek v na­šem dotazníku. Vyhodnocení této položky, kdy správně odpovědělo pouhých 40 % dotazovaných, nás přimělo k názo­ru, že respondenti zkoumaných zdravot­nických zařízení neznají algoritmus pro defibrilovatelné rytmy. V této domněnce nás jen utvrdil výstup z další otázky, kte­rá byla zaměřena na postup u spatřené srdeční zástavy s přítomností defibrilovatelného rytmu. V tomto případě by reagovalo aplikací tří po sobě následujících výbojů s následnou okamžitou kompresí hrudníku po dobu 2 minut pouhých 59 % respondentů.

Dále jsme zjišťovaly, jaký z nabízených srdečních rytmů by respondenti označili jako defibrilovatelný. I zde nebyly výsled­ky zcela uspokojivé. Přesto dosáhly vyš­ších hodnot než u předchozích otázek. 77 % sester se správně domnívá, že defibrilovatelným rytmem označujeme komo­rovou fibrilaci a bezpulzovou komorovou tachykardii.

Vědomosti z oblasti farmakoterapie v průběhu kardiopulmonální resuscita­ce jsme si ověřovaly dvěma otázkami. Uspokojivější výsledky přinesly odpo­vědi respondentů na otázku, která se dotazuje na aplikaci adrenalinu v prů­běhu resuscitace. Většina sester je toho názoru, že se v průběhu kardiopulmonální resuscitace aplikuje u dospělého pacienta adrenalin 1 mg každých 3-5 mi­nut, což je správná odpověď. Méně uspo­kojivé však byly odpovědi respondentů na otázku, kterou jsme se dotazovaly na volbu farmak po přetrvávajícím defibrilovatelném rytmu. Konkrétní procen­tuální zastoupení odpovědí demonstru­je graf 2.

Jsme přesvědčeny, že hlavní roli v tom­to neuspokojivém výstupu hrál fakt, že 71 % sester, jež se zúčastnily výzkumné­ho šetření, pracuje na standardním od­dělení. Domníváme se, že aplikace léků po přetrvávajícím defibrilovatelném ryt­mu je specifickou záležitostí. S tímto sta­vem se setkávají spíše resuscitační týmy či týmy posádek zdravotnické záchranné služby, a to včetně nelékařských týmů. Je pro nás tedy pochopitelné, že sestry ab­solvující školení v resuscitaci jednou za dva roky a nesetkávající se často s touto problematikou ve své praxi odpověděly chybně.

Problematikou znalostí BLS a ALS se zabývalo také výzkumné šetření „Evaluation of nurses' and doctors' knowledge of basic & advanced life support resuscitation guidelines". Výstup našeho šetře­ní ohledně znalostí sester v problematice BLS a ALS koreluje s výše zmíněným vý­zkumem v tom smyslu, že sestry ovláda­jí lépe problematiku BLS než ALS. Zastá­váme názor, že ne všechny sestry musejí disponovat dokonalou znalostí proble­matiky ALS, to by měla být doména ze­jména sester intenzivní péče. Na druhé straně však vnímáme neznalost zdravot­níka v oblasti elementárních vědomostí problematiky BLS jako zásadní pochybe­ní. Jsme přesvědčeny, že výsledky naše­ho šetření souvisejí i s uvedenou skuteč­ností, kdy výrazně lepší znalosti vykazují sestry setkávající se s KPR častěji než pětkrát za rok. Tuto podmínku však ne­splňuje většina našich dotazovaných respondentů. (3)

Poměrně uspokojivě dopadly další výsledky zaměřující se na znalost sester ohledně doporučené frekvence a hloub­ky stlačení hrudníku při nepřímé srdeč­ní masáži, doby, na kterou je maximálně doporučováno přerušení kompresí bě­hem nepřímé srdeční masáže, dostup­nosti defibrilátoru či automatizovaných externích defibrilátorů, na znalost vše­obecných sester ohledně prvotní kontro­ly pacienta, který nejeví známky života, rozpoznání terminálního lapavého dý­chání, výstupy vědomostí ohledně frek­vence nepřímé srdeční masáže a vdechů u intubovaného pacienta.

Závěr

Na základě námi zjištěných skutečností jsou zřejmá jistá doporučení pro praxi. Prvním je zaměřit se u sester na edukaci hlavně BLS, zejména pak na aktivaci resuscitačního týmu a bezpečné použití automatizovaných externích defibrilátorů. Jedině tak mohou být sestry skutečně prvním článkem řetězce přežití.

Druhým doporučením je vytvořit re­suscitační protokol určený pro nelékařské zdravotnické pracovníky, který by byl vyplněn sestrou poskytující KPR a byl by součástí ošetřovatelské doku­mentace. Při důkladném vyplnění by protokol sloužil jednak jako ochrana příslušné sestry v případných právních sporech, dále pak jako zpětná vazba pro dané pracoviště a v neposlední řadě by mohl sloužit (nejlépe v elektronické po­době) pro statistické zpracování dat pří­slušného zdravotnického zařízení. Po­sledním doporučením je vyučovat BLS na vyšších a vysokých zdravotnických školách, a to tak, aby byla této proble­matice věnována větší časová dotace, zejména v oblasti praktického nácviku odborných dovedností a modelových situací. 

Bc. Ivana Krsová, Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje

Mgr. Zuzana Jandíková, DiS., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Literatura:

1. European Resuscitation Council. Advanced Life Support. ERC Guidelines 2010 edition. 6. vyd. Edegem: European Resuscitation council vzw, 2011, 192 s. ISBN 9789079157280.

2. Olos T et al. Problematika rozmístění a použití automatizovaných externích defibrilátorů v České republice. Časopis lékařů českých, 2011, roč. 150, č. 9, s. 494-498. ISSN 0008-7335.

3.Passali C et al. Evaluation of nurses' and doctors' knowledge of basic & advanced life support resuscitation guidelines. Nurse Education in Practice [online]. November 2011, 365-369 pages [cit. 18. 8. 2012].ISSN 1471-5953.

Dostupné na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1471595311000503.

Recenzovali

MUDr. David Linhart, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Hradec Králové

MUDr. Jakub Čech, Kardiologická JIP, Kardiologické odd., Komplexní kardiovaskulární centrum LF a FN v Plzni

 

• tisk
• předplatit si