Bílý zázrak na migrénu, který se dostal až na Měsíc

Je bílý jako padlý sníh. Je malý a užívá se po celém světě. Ročně ho lidé spolykají v množství asi 17 miliard pilulek, což je přes 40 000 tun. Pomáhá od bolesti hlavy, horečky, snižuje riziko infarktu, ale může i zabíjet.

Zpomaluje srážlivost krve, několi­kanásobně zvyšuje pravděpodob­nost krvácení do mozku, žaludku nebo jinde v těle. Řeč je o aspirinu, bílém zázraku, o kterém si lidé myslí, že jeho svévolné zobání ničemu nevadí, a užívají jej jako vitaminové tobolky. Jako prevenci, která však škodí. Již v roce 1925 otiskly noviny Kolner Stadt-Anzeiger zprávu: „Jakmile na sobě shledáte nemoc, vezměte si do postele heřmánko­vý čaj a berte tři tablety Aspirinu denně. Budete fit v průběhu několika dní." As­pirin má vzácný rodokmen, ale původně vznikl jako lék pro tátu.

Píše se 10. srpna 1897 a mladý che­mik společnosti Bayer & Co. Felix Hoff-mann, ve snaze najít efektivní a dobře snášené antirevmatikum pro svého otce, činí světový objev. Jako první na světě syntetizuje kyselinu acetylsalicylovou (ASA) v čisté a stabilní formě. O jedenáct dní později vyrábí další lék - heroin. Oba dva vydělají v následujících desetiletích závratné částky.

V roce 1899 získává firma Bayer na Aspirin™ ochrannou známku a tiskne reklamy. Na světě je zázrak. Je to však skutečný zázrak?

Moderní lék s kořeny v Africe

Salicyláty jsou složkami listí a kůry vrby. To, že žvýkání listí a odvar z kůry vrby bílé (Salix alba) působí jako lék - snižuje horečku a tlumí bolest, se vědělo už ve starověké medicíně. Odvar z listí vrby pomáhal proti bolestem už za egypt­ských faraonů a použití vrbové kůry jako léku je zmíněno nejen v egyptských, ale i ve starých sumerských textech. Mezi nimi nalezneme např. recepty na léčbu listy nebo semeny myrty, tymiánu, koře­ny a kůrou vrby, fíky a datlemi. Znalosti o léčivých účincích při horečce a bo­lestech však byly s úmrtím Hippokrata v době 460-377 před Kristem zapo­menuty. Lidé znovu nalezli léčivou sílu přírody intuitivně. Kde jinde by taky měl růst lék proti horečce a nachlazení, než u vody a v močálech, kde člověk nejsná­ze onemocněl? Nejen báby kořenářky, ale i vyhlášení lékaři na těchto místech hledali ve snaze najít zázračný lék.

V roce 1828 odpařil profesor farmacie Johann Andrea Bucher vodu z vrbové­ho výluhu a získal tak směs tříslovin a dalších nečistot a také kyselinu salicylovou - nažloutlou hořkou látku, kterou pojmenoval salicin. O rok později se podařilo z vrbové kůry rozdrcené na prášek extrahovat aktivní látku salicin v čisté podobě. V roce 1876 začal lékař Thomas MacLagen prodávat přípravek z kůry vrby, salicin, pro léčbu bolesti kloubů, otoků a horečky při revmatismu. Profesor chemie Herman Kolbe zavedl syntézu kyseliny salicylové a v roce 1874 byla jedna chemická továrna v Drážďa­nech schopna dodávat kyselinu na trh za desetinu ceny materiálu extrahovaného z vrby.

Salicin, který se také získával z květů tužebníku, měl ale vedlejší účinky. Byl velmi hořký, dráždil žaludek, způsobo­val průjmy a někdy dokonce i smrt. Ani přeměna kyseliny salicylové na kyselinu acetylsalicylovou, kterou ze salicylanu sodného a acetylchloridu připravil v roce 1853 Charles Frederic Gerhardt, nevedla k podstatnému zlepšení tohoto léku, protože výchozí látka, připravená z rost­linného materiálu, nebyla příliš čistá. Tento objev proto upadl v zapomnění.

K jeho znovuobjevení došlo až v roce 1897, kdy starou Gerhardtovu zprá­vu oprášil ctižádostivý mladík Felix Hoffmann a připravil podle ní lék. Při pří­pravě však zavedl do molekuly kyselinu octovou a vznikla tak kyselina acetylsalicylová, aspirin. Lék úspěšně vyzkoušel na mnoha nemocných revmatismem, zjistil, že funguje, a potvrdil se i její pro-tihorečkový a protibolestivý účinek.

Lék dostal jméno Aspirin. Název vznikl spojením písmen „A" (acetyl chlorid), „SpiR" (salicylic acid z vrby -Spirea ulmaria), a „IN" což byla v té době používaná koncovka pro medikamenty. Lék byl dlouho dodáván pouze v práš­kové formě. Tablety se objevily až v roce 1915. Aspirin znamenal pro firmu Bayer obrovský úspěch, ten ale záhy skončil. Zasloužila se o to Versailleská smlouva. Jmění firmy bylo rozebráno Spojenci a Bayer ztratil na svůj lék Aspirin výhrad­ní právo. Od té doby se aspirin píše s ma­lým „a". Přestal být patentově chráněn v USA a v Anglii, ale je dále chráněn v jiných zemích. Proto se lék vyráběný u nás nazývá acylpyrin.

Sláva aspirinu trvá už tři století. Figu­roval ve stěžejních událostech v dějinách lidstva a dostal se dokonce i na Měsíc. V létě 1969 si jej tam totiž ve své palubní lékárničce odvezla posádka Apolla 11. Byl to v té době nejstarší „člen" posádky. Už tehdy mu totiž bylo 70 let. A své naro­zeniny slaví dodnes. Od roku 2010 je v ČR k dispozici volně prodejný Aspirin Protect 100 mg, který se používá v indikaci pre­vence kardiovaskulárních onemocnění. Jde o poměrně novou enterosolventní formu tablety, která odolává kyselému prostředí žaludku a začne se vstřebávat až v neutrálním nebo zásaditém prostře­dí tenkého střeva. Tím je eliminováno lokální dráždění žaludeční sliznice.

A jak si aspirin vyrobit? Podívejte se, co radí německé webové stránky:

1.  Shromáždíme čerstvé a vláčné větve a listy bílé vrby, které natrháme obvykle v blízkosti vodního zdroje, kde se jí nejvíce daří. Sklizeň je velice jednoduchá, ale je potřeba pracovat rychle, aby nám listy nezvadly.

2.  Větve důkladně umyjeme a nakrájíme na malé části. Oddělíme listy a z větví oloupeme kůru.

3.  Poté změříme množství ingrediencí, např. pokud máme dva šálky vrbové kůry, přidáme jeden šálek vody.

4.  Dáme vařit vodu do hrnce, přivedeme ji k varu a poté odstraníme z plamene. Okamžitě přidáme kousky kůry a listů vrby bílé a přikryjeme těsným víkem. Směs necháme několik hodin v klidu louhovat.

5.  Poté tekutinu slijeme a uložíme do tmavé skleněné nádoby a uložíme na chladném místě. Tato jednoduchá přirozená tinktura aspirinu vydrží asi jeden týden. 6. Pro silnější extrakt salicylanu lze místo vody použít alkohol, doba přípravy trvá déle, ale tinktura má trvanlivost jeden rok. Alkohol se nevaří, pouze se nalije ve větším množství na kůru a listy. Další postup je stejný.

7. Vrbová kůra má hořkou a nepříjemnou chuť. Pokud vám dělá problém tinkturu pít, vmíchejte do ní trochu medu.

---

- Měli byste vědět:

Kyselina acetylsalicylová

(Aspirin, Acylpyrin, Anopyrin, Godasal)

Kdy pomůže

Pomáhá při mírné a střední intenzitě bolesti různého původu, při chřipkových onemocněních spojených s horečkou. Slouží také jako prevence onemocnění srdce a cév.

Výhody Pomáhá zároveň proti bolesti a horečce, ve vyšších dáv­kách má protizánětlivé účinky.

Nevýhody Děti do 16 let s horečkou nesmějí léky s jejím obsahem užívat, hrozí vznik Reyova syndromu, tedy poškoze­ní jater, mozku a jiných orgánů. Omezení je také u těhotných žen a žen, které se chystají otěhotnět. Obecně se nedoporučuje ani u seniorů.

Na co si dát pozor Lék „ředí krev", nesmějí ho tedy užívat lidé trpící krvácivými stavy po chirurgických operacích, lidé trpící akutní vředovou chorobou žaludku nebo dvanácterníku, ne­mocní astmatem. U žen v prvním a druhém trimestru a těch, co se teprve chystají otěhotnět, musí být dávka nízká a lék podáván co nejkratší dobu a vždy po poradě s lékařem.

Jak užívat 

Obvykle se užívá v jednorázové dávce 500-1000 mg, kdy je dávku možné opakovat po 4-8 hodinách.

V jaké formě

Pouze ve formě tablet - klasické, enterosolventní a šumivé.

---

- k věci

Hojivý prostředek na všechny neduhy

V roce 1899 si dala firma Bayer patentovat značku Aspirin a do prodeje se dostaly první tablety. O století později je aspirin nejužívanějším lékem na světě a má snad ze všech léků, co kdy existo­valy, nejblíže k mýtu, jemuž se říká panacea, tedy hojivý prostředek na všechny neduhy. Spisovatel Franz Kafka bral aspirin proti znechucení životem a španělský filozof José Ortega y Gasset v něm viděl univerzální lék. Německá firma Bayer, která původně vyráběla jen nátěrové hmoty, se díky As­pirinu stala jedním z největších farmaceutických výrobců na světě.

Jana Přecechtělová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si