Alternativní rehabilitační metody

Léčebná rehabilitace je nedílnou součástí zdravotní péče a zahrnuje jak diagnostické, tak terapeutické postupy. velmi úzce prolíná a zasahuje i do ostatních klinických oborů moderní medicíny. Jedná se o velmi široký obor, jehož nedílnou součástí je i metodicko-terapeutický podobor fyzioterapie (Kolář et al., 2009).

Přestože léčebná rehabilitace má hluboké historické ko­řeny, fyzioterapie je podobor relativně mladý. Její rozvoj ovlivňuje věda a výzkum moderní medicíny na straně jedné, poznatky z tradiční čínské medicíny a východní vlivy na straně druhé. Z toho plyne, že fyzioterapeut má k dispozici ne­přeberné množství metod, díky kterým může ovlivnit pacien­tův zdravotní stav. Zmínit všechny metody, které může pacient v léčebné rehabilitaci využít, přesahuje rámec tohoto příspěv­ku. Proto bychom se chtěly věnovat především těm, které jsou pacientům často nabízeny v různých léčebných zařízeních. Nelze opomenout ani možnost zapůjčení rehabilitačních pomůcek - v Krajské nemocnici Liberec a. s. to jsou například pomůcky pro inkontinenci nebo motorové dlahy. Mnohé tera­peutické metody, které nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, spadají do fyzikální terapie, neboť jsou aplikovány prostřed­nictvím přístrojů, jejichž pořízení a provoz jsou finančně nároč­né. Přestože je tato metoda u pacientů velmi oblíbená a hojně využívaná, měla by být metodou pouze doplňkovou. Fyzikální terapie využívá celou řadu energií, například mechanickou, tepelnou, elektrickou a podobně.

Fyzikální terapie

Masáže - aplikace mechanické energie se ve fyzioterapii používá pro její analgetický nebo myorelaxační účinek, ale také pro její pozitivní působení na centrální nervový systém (limbický systém). Při masáži dochází k rozšíření cév a násled­ně k lepšímu prokrvení příslušných tkání, což se navenek pro­jevuje jako příjemný pocit tepla. Známe různé druhy masáží:

Klasická - tyto masáže jsou jednou z nejstarších a nejpřirozenějších léčebných metod. Dnes se řadí k hlavním doplň­kům rehabilitační léčby, např. při terapii bolestivých zad. Nezanedbatelný je v dnešní době také jejich relaxační účinek.

Lymfatická - manuální lymfatická drenáž - lymfatický (míz­ní) oběh se velmi podobá oběhu krevnímu. Větší lymfatické cévy jsou podobné jako žíly, lymfatické kapiláry jsou rozptý­leny po celém těle. Součástí tohoto systému jsou i lymfatické uzliny a orgány (kostní dřeň, slezina, brzlík). Hlavní funkcí lymfatického systému je vstřebávání tělní tekutiny a její návrat do krevního řečiště, vázání tuků a účast na fungování imunitního systému. Tato speciální masáž má za úkol obno­vit a zvýšit oběh lymfy. Lymfatický systém totiž nemá svoji pumpu. Jestliže nepracuje nebo je jeho činnost zpomalena, zůstávají zbytky látkové výměny v tkáních. Jedná se o velmi jemnou masážní techniku. Pomalými kruhovými hmaty a tla­ky na kůži se aktivují zakončení lymfatických cévek, které odvádějí periferní mízu do sběrných lymfatických uzlin. Lymfatickou drenáží je vhodné ošetřovat zejména části těla, ve kterých se projevují poruchy lymfatického systému, a části těla jim přiléhající ve směru toku lymfy. Pomocí lymfatické drenáže lze zmírnit celulitidu, ulevit oteklým nohám, zrychlit metabolické procesy v těle, detoxikovat organismus. Mnoho­násobně dokáže zkrátit dobu léčení výronů kloubů, zlome­nin končetin, poúrazových a pooperačních stavů. Pomocí cíleného masážního tlaku a směru je možné lymfu aktivovat a dosáhnout odplavení škodlivin z těla ven. Lymfoterapeut manuální masáží odblokuje hlavní uzliny a odvede drenážovanou tekutinu vylučovacím systémem z těla ven.

Přetlaková masáž (lymfatické kalhoty) - v rehabilitačních a wellness zařízeních se s tímto přístrojem můžete setkat pod názvem Pneuven. Tato procedura je určena pro odstra­nění otoků, které vznikají městnáním krve nebo lymfy v hor­ních nebo dolních končetinách. Součástí přístroje je návlek (na horní, dolní končetinu, celotělový), ve kterém dochází k postupnému nafukování oblastí ošetřované části těla, kde dochází k tlaku. Tímto přetlakem vzniká masážní vlna, která otok odvádí.

Bowenova tlaková masáž - dynamický systém masáže sva­lu a pojivové tkáně. Základem této techniky jsou speciální jemné pohyby, které provádí vyškolený terapeut ukazováky, prostředníky nebo palci. Polštářky prstů přetáhne kůži pacienta přes svalové bříško nebo šlachu, vyvine jemný tlak a přibližně po 2 vteřinách sklouzne s kůží zpět. Pohyby jsou prováděny na přesně popsaných bodech lidského těla v určeném sledu a v sériích, které jsou nazývány procedury. Procedury jsou zaměřeny na jednotlivé části těla a roze­znáváme např. proceduru na spodní části těla, horní části zad, zadní straně stehenních svalů. Pohyby posílají složitou zprávu do mozku tak, aby aktivovaly řadu reakcí, které po­skytují svalu uvolnění. vždy po několika pohybech následu­je tzv. čekací doba. Jsou to dvouminutové přestávky, které jsou velmi důležitou součástí celého ošetření. Umožní tělu vyslané signály rozpoznat a zpracovat, například uvolněním a relaxací svalů.

Shiatsu - prastará japonská léčebná metoda, které poskytuje teoretickou základnu tradiční čínská medicína. Řadí se mezi masážní techniky, ale rámec masáže značně přesahuje. Je vynikající prevencí nejrůznějších civilizač­ních onemocnění, urychluje rekonvalescenci po nemoci či operaci, stabilizuje následky hormonálních výkyvů, je prevencí bolestí v zádech či křečových žil. Masáže pomáhají při celkové únavě a stresu, alergiích, dýchacích potížích. Odstraňují a zmírňují bolesti různého typu - zad, šíje. Jsou doporučovány pro regeneraci sportovců a k celkovému posílení krevního oběhu. Mohou zmírnit střevní a žaludeční potíže. Při ošetřování je někdy pociťováno příjemné teplo, mravenčení nebo i emociální uvolnění. Někdo pocítí přímo příliv energie a následně opětovný přísun vitality.

Rázová vlna - je v dnešní době velmi využívanou metodou fyzikální terapie s primárním analgetickým účinkem a širo­kým spektrem použití. Hlavním principem terapie je aplika­ce přístrojově generovaných rázů v rozmezí od 1 do 20 Hz. Aplikátorová hlavice přístroje je zakončena úderníkem, který se přikládá na kůži nad ošetřovanou tkání. Počet aplikací je individuální, stejně jako reakce pacienta na zvolenou léčbu. Mezi nejčastěji využívané indikace patří calcar calcanei nebo entezopatie. Rázová vlna je také účinnou metodou u trigger pointů (Kolář et al., 2009). Léčba rázovou vlnou zbaví člověka bolesti, navodí hojivé a regenerační procesy. Podstatou účinku rázové vlny je zvýšení propustnosti buněčné membrány, sti­mulace buněčného dělení, stimulace produkce buněčných cytokinů, novotvorba cév, zlepšení krevní cirkulace a prokrvení, zlepšení metabolismu a rozpouštění vápenatých fibroblastů. Hlavním účinkem rázové vlny je snížení napětí tkáně (zmenšení úponových bolestí, snížení svalového napětí), zvýšení míst­ního prokrvení a tím zvýšení metabolismu v místě aplikace, dále k produkci protizánětlivých látek a uvolnění oxidů dusíku, které mají hojivý a protibolestivý efekt.

Rebox - je transkutánní neinvazivní elektroterapeutický přístroj. ReboxPhysio je konstruován pro léčbu a diagnostiku poruch pohybového aparátu a neurologických onemocnění. Je efektivní v léčbě akutní i chronické bolesti. Přístroj je využíván v rehabilitační a sportovní medicíně, ortopedii, neurologii a algeziologii, pro jeho snadnou obsluhu je možná i domácí léčba.

Kryoterapie - celotělová kryoterapie je metoda, při níž je lid­ské tělo vystaveno extrémně nízké teplotě -110 °C až -160 °C. Délka doba pobytu v kryokomoře je 2-3 minuty. Jelikož se jedná o celotělovou aplikaci, účinkuje chlad na tělo velmi in­tenzivně, aktivuje organismus a pozitivně působí i na celkový zdravotní stav. Hluboký mráz nemůže při dodržení stanove­ných podmínek ublížit. vzduch je absolutně zbaven vlhkosti. Tepny v periferii se při krátkodobém vystavení těla těmto extrémním teplotám masivně stáhnou (vazokonstrikce) a ná­sledně se po opuštění polária roztáhnou (vazodilatace), čímž se několikanásobně zvýší prokrvení. Zrychluje se odplavování škodlivých produktů metabolismu, urychluje se hojení zranění a odstraňují se pozůstatky zánětů. Celotělová chladová terapie se využívá při zánětlivých revmatických onemocněních, artró-zách, lupénce a při léčbě chronických bolestí. Prokazatelně utišuje bolest, snižuje svalové napětí, snižuje aktivitu zánětlivých procesů, zvyšuje imunitu a obranyschopnost organismu, zvyšuje svalovou výkonnost a zlep­šuje náladu.

Laser - je řazen mezi fototerapie. Pro jeho trofotropní, tepelný účinek a fyzikální vlastnosti je vhodnou metodou především u jizev, po­případě u různých druhů kožních defektů, proto je kromě léčebné rehabilitace využíván také v dermatologii a kosmetice.

Hydroterapie - řadíme do ní mj. různé druhy přísadových koupe­lí, které jsou nabízeny převážně v lázeňství. v běžných léčebných zařízeních jsou k dispozici napří­klad perličkové koupele.

Aplikace baněk - spadá do stejné kategorie fyzikální terapie jako masáže. Tato metoda se využívá k ovlivnění reflexních změn, které vznikají u poruch pohybového apa­rátu. Odstraní bolesti zad a kloubů (ramena, kolena, kyčle, bedra). Masáž můžeme aplikovat také po­mocí vakuových elektrod, je to tedy kombinace mechanoterapie a elek­troléčby. Tím, že v elektrodě kolísá intenzita podtlaku, dochází k masáži. Obdobný účinek bez použití elektroterapie může mít i přikládání baněk, které také s podtlakem pracují. z fyziologického hlediska dochází při baňkování k hyperémii a k následné analgezii. Po uvolnění baněk je vhodná kratší regenerační masáž, která uvolní svaly a doko­nale uvolní klienta. Baňkování je vhodné provést opakovaně 2-3krát za sebou. Potom dochází k úplnému uvolnění svalstva. Bolesti mizejí už po první terapii baňkami!

Manuální techniky

Kraniosakrální terapie - koncept této terapie se opírá o znalosti anatomie a fyziologie a dívá se na jedince jako na funkční, integrační systém. Vychází z pohybu tekutin mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou). Pracuje s pohyby lebečních kostí, obalů centrál­ního nervového systému nebo mozkomíšního moku (Upledger et Vredevood, 2004). Její provádění není jednoduché, neboť vyžaduje maximální koncentraci terapeuta, ale i velmi dobrou palpační zkuše­nost.

Dornova metoda - patří mezi druh manuální terapie, která vnímá, podobně jako kraniosakrální terapie, člověka jako celek. Pracuje jak s fyzickou, tak s psychickou stránkou člověka. Dornova metoda a Breussova masáž, která ji do­plňuje, obnovují správnou funkci obratlů a kloubů (Raslan, 2003). Klouby a obratle pacienta se na milimetr přesně uvedou do správné polohy. Terapeut nikdy nepřesáh­ne práh bolesti a díky tomu, že pohyb není prováděn trhnutím, je tato metoda bezpečná. Terapeut vyvine jemný protitlak na příslušný obratel, který tak sám dosedne na správné místo.

Breussova masáž - jde o jemnou energeticko-manuální masáž zad v oblasti páteře, která uvolní tělesné, psychické i duševní blokády. Regeneruje meziobratlové ploténky, čímž se vyřeší široké spektrum zdravotních potíží, mimo jiné vede také k odbourání hluboko ulože­ných psychických problémů.

Akupunktura a akupresura - oba léčebné postupy spadají do tradiční čínské medicíny a vycházejí z dlou­holeté empirie. vzhledem k sou­časné legislativě, kdy fyzioterapeut nesmí porušit kožní kryt pacienta, je v léčebné rehabilitaci využívána především akupresura - stlačování přesně definovaných bodů, kde, dle pojetí lidského těla čínskými lékaři, protéká vitální energie qi.

Reflexní terapie - jedna z nejúčinnějších metod alternativní medicí­ny, která využívá skutečnosti, že všechny orgány těla nebo jeho části mají svoje reflexní místo (reflexní plosku) na chodidlech působením tlaku. Jde o relativně jednoduchou metodu, kterou lze dosáhnout velmi účinné a mnohdy i rychlé pomoci. 

Ostatní léčebné postupy

Metoda Ludmily Mojžíšové - diagnosticko-terapeutická meto­da, jež klade velký důraz na pacientovu spolupráci. Je známá především mezi ženami, které mají funkční infertilitu. Zaklada­telka metody pracovala také se sportovci nebo s pacienty se skoliózou, kde využívala různé manuální techniky, jako jsou například mobilizace žeber.

Tejpování - ve sportu a sportovním lékařství již řadu let standardně využívaná metoda. V posledních letech však tato metoda pronikla i do rehabilitace, kde zaznamenala značný úspěch při léčbě poruch pohybového aparátu u běžné popu­lace. Metoda se neustále vyvíjí a můžeme ji podle způsobu využití a použitých materiálů rozdělit na tejpování s použitím fixačních tejpů nebo s využitím pružných, tzv. kineziotejpů.

Fixační - (pevné) tejpování využívá látkové materiály, které se lepí přímo na kůži nebo jsou případně podkládány speciální měkčenou vložkou z pěnového polyuretanu. Cílem je fixace kloubů a svalových skupin. Proto je používáme u zdravých jedinců jako ochranu exponovaných částí těla v těžkých terénech či po předchozích úrazech jako sekun­dární prevenci dalšího poškození. Pevné tejpy jsou tedy vhodnou alternativou ortéz v případech, kdy je cílem léčby neomezovat poraněný segment v jeho funkci zcela (jako je tomu u sádrové fixace), ale zachovat mu určitý stupeň pohybu.

Kineziotejping - používá elastické tejpovací pásky ze 100% bavlny. Kineziotejp je prodyšný, roztažitelný - dá se natáhnout o 68 % své původní délky, svou tloušťkou je podobný síle lidské pokožky. Je na něm naneseno vysoce hypoalergenní akrylátové lepidlo. Funkčnost tejpů spočívá především ve zvýšené cirkulaci přímo pod tejpem a ná­sledném zvýšení látkové výměny. Je tak adekvátní funkční podporou v prevenci poranění, po prodělaných úrazech nebo v léčbě akutních i chronických stavů. Je efektivním doplňkem při léčbě muskuloskeletárních problémů, neurologických deficitů, otoků a bolestí. Terapeutický účinek kineziologické tejpovací pásky působí efektivně 24 hodin denně po dobu 4 až 6 dnů. Nespornou výhodou je zacho­vání běžné hygieny, protože kineziotejpy jsou voděodolné a díky elasticitě neobtěžují při nošení, neomezují ner-vosvalovou funkci, zkracují dobu hojení a zvyšují pocit jistoty.

Při výběru druhu tejpu je velice důležité si uvědomit smysl a cíl rehabilitační terapie a podle toho pak zvolit buď fixní tejp, anebo kineziotejp, příp. oba druhy zkombinovat.

Skupinová cvičení - jsou určena jedincům se stejnou nebo velmi podobnou diagnózou nebo cílové skupině (například těhotným ženám, pacientům s metabolickým syndromem, kardiakům a dalším). Některá léčebná zařízení nabízejí také možnost využívat skupinová cvičení v rámci prevence vadného držení těla, bolestí zad a podobně. Ke cvičení jsou využívány různé pomůcky v závislosti na diagnóze pacienta: therabandy, overbally, gymbally. V některých zařízeních jsou pod dohledem fyzioterapeuta vedeny kruhové tréninky, aerobní tréninky na posilovacích strojích či velmi populární nordic walking.

Závěr

Zmíněné metody jsou pouze částečným výčtem toho, co lze pacientům v současnosti nabídnout. V léčebné rehabilitaci v dnešní moderní medicíně existuje celá řada metod, které se navzájem prolínají a postupně na základě vědeckých poznat­ků a empirických zkušeností zdokonalují. Dostupnost a cena výše zmíněných metod se na jednotlivých pracovištích liší. Je závislá na nutnosti proškolení fyzioterapeutů a ergoterapeutů v dané metodě. Vzdělávací systém fyzioterapeutů se v součas­né době stává leckdy i byznysem. Proškolení v dané metodě je pro fyzioterapeuta finančně náročné, což se promítá do finální ceny nabízené metody pro pacienty. 

Jana Přecechtělová, redakce Florence

Mgr. Markéta Matoušková, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

Literatura:

1. Kolář P. Funkční změny hybného systému spojené s bolestivými stavy. In: Rokyta I et al. Bolest. Praha: Tigris, s. r. o., 2006, ISBN 80-903750-0-6.

2. Klusoňová E, Pitnerová J. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. Brno: IDVPZ, 2000.

3. Pataky J. Učebnice reflexní terapie. Olomouc: Fontána, 1998, ISBN 80-86179-18-4.

4. Krivošiková M. Úvod do ergoterapie. Praha: Grada Publishing, 2011, ISBN 978-80-247-2699-0.

5. Kolář P, Kobesová A. Postural-locomotion function in the diagnosis and treatment of movement disorders. Clinical Chiro-practic an International Journal, 2010, roč. 13, č. 1, s. 58-68. ISSN 1479-2354.

6. Lewit K. Manipulační léčba. Sdělovací technika. Česká lékař­ská společnost J. E. Purkyně, 2003, ISBN 8086645045.

7. Gericke R, Metzger T, Krestová L. MTC Medical taping koncept: osnovy a základní techniky. Učební materiál.

8. Kolář P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2010, ISBN 978-7262-657-1.

 

• tisk
• předplatit si