Není dezinfekce jako dezinfekce

Nikdo nepochybuje o tom, že dezinfekce rukou, kůže, nástrojů a ploch je ve zdravotnických zařízeních velmi důležitým opatřením k prevenci infekcí.

Odpovědní pracovníci věnují velkou pozornost tomu, aby se dezinfekce prováděla ve správných momentech a správnými postupy. Za nákup dezinfekčních přípravků utrácejí zdravotnická zařízení nemalé částky. V současné době, kdy se dál a dál hledají možnosti úspor, se pod velkým finančním tlakem nacházejí i dezinfekční přípravky. Ale nakoupí si v takové situaci zdravotnické zařízení vždy takový přípravek, který potřebuje?

Cílem dezinfekce je zlikvidovat co největší množství patogenů, které se mohou stát původci nozokomiálních infekcí. 95 % těchto infekcí je způsobeno bakteriemi (80 %), houbami (zejména kvasinkami – 10 %) a obalenými viry (5 %). Zbylých 5 % připadá na ostatní typy mikroorganizmů: mykobakterie, neobalené viry či bakteriální spóry. Z toho vyplývají požadavky na „povinnou“ účinnost dezinfekčního přípravku: baktericidní, fungicidní na kvasinky, virucidní na obalené viry. Při epidemiologicky závažných situacích nebo na relevantních pracovištích je nutné používat přípravky s „nepovinnou“ účinností: tuberkulocidní, mykobaktericidní, plně virucidní či sporicidní.

V naší republice je každý výrobce nebo dovozce povinen doložit deklarovanou účinnost dezinfekčního přípravku provedeným testováním. Akceptovány jsou výsledky testů provedených podle metod platných v Ćeské republice nebo – v případě, že je přípravek vyráběn v zemi EU – podle metod země původu. Už tyto metody jsou značně rozdílné a nedávají srovnatelný výsledek. Takže přípravek, který prokáže baktericidní účinnost např. ve Francii, už nemusí být baktericidním podle německých norem. Aby se alespoň v evropských zemích sjednotily požadavky na dezinfekční přípravky, vznikly a stále vznikají evropské normy (EN) pro testování dezinfekčních přípravků používaných ve zdravotnictví. V současné době nejsou všechny EN vytvořeny, proto je nutné k prokázání účinnosti často „sáhnout“ po jiné metodice. Je však nutné vybrat takovou, která co nejvíce odpovídá zamýšlenému použití přípravku.

Není norma jako norma

Tím se dostáváme ke dvěma hlavním problémům, které má zákazník při výběru vhodného dezinfekčního přípravku. Prvním z nich je naprosto logická neznalost testovacích norem a metod na straně uživatelů a z toho vyplývající nemožnost posoudit, zda nabízený přípravek vyhoví jejich požadavkům. Myslím, že naprostá většina spotřebitelů v tomto spoléhá na stát, který zabrání tomu, aby se nedostatečně účinné přípravky dostaly na trh. V některých případech se to však nemusí podařit, a to právě kvůli druhému problému: neprofesionálnímu chování výrobců a dovozců. Celý systém je totiž založen na tom, že za účinnost a vlastnosti dezin- fekčních přípravků je odpovědný výhrad- ně výrobce nebo dovozce. bohužel ne všichni a ne vždycky se tak chovají. Pak se u nás můžeme setkat s menšími či většími zázraky, kdy dezinfekční přípravek na bázi povrchově aktivních látek dokáže v koncentraci 0,25 % dosáhnout spektra účinnosti ABTMV za 15 minut ¹⁾ (Surfanios Citron, Laboratoires Anios) nebo když alkoholový přípravek vykazuje sporicidní účinek za 7 minut 2) (Meliseptol rapid, BBraun), přestože je všeobecně známo, že alkoholy nejsou na bakteriální spóry dostatečně účinné 3).

Nemohu a nechci zpochybňovat výsledky testování těchto přípravků, ale chci upozornit na to, že výrobci či dovozci deklarují účinnosti, expoziční doby a koncentrace svých přípravků nesprávně, netransparentně či úplně mylně. Častým prohřeškem je testování podle metody, která není určena pro přípravky používané ve zdravotnictví, ale mnohem „měkčí“ normy, nebo prohlášení přípravku za virucidní, přestože je otestován jen na několika méně odolných virech, či samovolné rozšiřování spektra účinnosti (kdo např. ví, jaký je rozdíl mezi tuberkulocidní a mykobaktericidní účinností?). Specialitou je tvrzení prodejce, že přípravky jsou otestované podle EN, přičemž jaksi zapomene dodat, že to nejsou zrovna ty normy, které musí splnit, když chce prodávat do zdravotnictví.

Tyto zázraky se však na západ od našich hranic nedějí. Příčinu spatřuji v nedostatečném tlaku státu a zákazníků na výrobce nebo dovozce. Je skutečně jen na prodejcích, jaké vlastnosti svým výrobkům přiřknou a jaké informace svým zákazníkům poskytnou. Pokud někdo chce, tak se mu lehce podaří „opít zákazníka rohlíkem“. Motivace pro takové jednání je zřejmá: čím vyšší účinnost, tím lepší je produkt, čím nižší koncentrace, tím nižší cena. A pokud se zákazník řídí vzorcem „Je to na papíře od výrobce? Ano. Je za to odpovědný výrobce? Ano.“, aniž by podrobněji zkoumal, co vlastně prodejce nabízí, dává si tím vlastní gól. Nakonec to bude on (a pacienti), kdo za to může zaplatit. vyšší mírou nozokomiálních nákaz, která kromě strádání pro pacienty znamená i vysoké finanční náklady, mnohonásobně převyšující úsporu dosaženou nákupem takových dezinfekčních přípravků.

Petr Havlíček, Hartmann - Rico, a. s.

Literatura:

1. Katalog „Komplexní dezinfekční program pro zdravotnictví a instituce“. Laboratoires ANIOS, 2007, s. 4 a 6. 2. Katalog „Dezinfekce a hygiena – Přehled přípravků 2012“. České webové stránky výrobce.

3. WHO Guidelines on Hand Hygiene in Health Care. WHO 2009, s. 32.

 

• tisk
• předplatit si