Edukace geriatrických pacientů

Souhrn / Cílem našeho průzkumného šetření bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester o edukaci a o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces. Dále zjistit realitu, uvědomění si edukačního procesu v praxi a také to, zda je před propuštěním pacienta do domácího prostředí edukována rodina či jiný pečovatel. Součástí práce bylo též zjištění, zda mají oslovená zdravotnická zařízení standard na provádění edukace, a výstupem práce bylo vytvořit vhodný edukační materiál na základě komplexního zjištění.
Klíčová slova / edukace – edukační proces – geriatrický pacient.

The education of geriatric patiens

Summary / The target of survey was to find out the level of knowledge of general nurses about education and changes in old age which influence the process of education. The further aim was to find out reality, realization of process of education and if the family or other carer is educated before the patient is discharged to home. Other part of the survey was also fading if the approached medici device have standards for the implementation of education and work output was based on a comprehensive finding to create an appropriate educational material.
Keywords / education – educational process – geriatric patient.

Úvod
V současné době se zvýrazňuje trend populačního stárnutí, zvyšuje se počet seniorů, což vede k nárůstu počtu pacientů v seniorském věku/geriatrických pacientů. Ti jsou častěji hospitalizováni a proces uzdravování či adaptace na změny je pro ně obtížnější. Hospitalizace je pro ně náročná životní situace. Jako každý pacient potřebuje senior/pacient informace, vysvětlení a návod, jak postupovat. Proces učení je ve vyšším věku složitější, je na něj potřeba více času, trpělivosti, ale neznamená to, že se nic nového již nelze naučit.

Významem edukace je předání informací, ukázka, jak postupovat v praktických činnostech, změna postojů, návyků, chování. Cílem edukace je určitá úroveň vědomostí, dovedností, dosažení změn a odstranění chyb. Edukační proces v ošetřovatelství je proces učení jako takový. Edukace je důležitá součást zdravotní péče. Pacient má na ni právo a pro zdravotníky je zákonnou povinností. Edukace má vliv na spokojenost pacientů, jejich samostatnost, soběstačnost, efektivnost léčebného režimu a ovlivňuje i finanční náklady. Základem jsou odborné znalosti personálu, znalosti o edukaci, umět ji a také mít zájem učit druhé.

Metodika
Ke znázornění současného stavu vztahujícího se k danému tématu byla využita metoda kvantitativní. Byl sestaven a použit nestandardizovaný dotazník. Cílovou skupinu tvořily všeobecné sestry pracující na standardních odděleních, kde jsou hospitalizováni i senioři/geriatričtí pacienti. Průzkum proběhl v lednu a únoru 2013 ve třech nemocnicích v Plzeňském kraji. Průzkumný soubor celkem tvořilo 204 respondentů s různou úrovní vzdělání a délkou praxe. Největší zastoupení měly v souboru všeobecné sestry se středoškolským vzděláním (dále SZŠ, 70 %), další větší skupinu ze souboru dotazovaných tvořily sestry s délkou praxe 21 a více let (35 %). Znalostní část dotazníku byla zpracována souhrnně dle předem stanovených kritérií a úroveň znalostí v jednotlivých kategoriích byla vyjádřena aritmetickým průměrem známek.

Výsledky
Znalosti sester o edukaci
Analýza dat potvrdila podmíněnost úrovně znalostí sester o edukaci úrovní jejich vzdělání. Ukázalo se, že celkově uspěly sestry s vysokoškolským vzděláním nejlépe. Naopak největší skupina SZŠ (143 sester) získala nejhorší průměr známek. Při porovnání v závislosti na délce praxe měla skupina nejzkušenějších sester horší průměr známek, tudíž méně znalostí. Hodnocení v závislosti na praxi nerozlišuje vzdělání jednotlivých dotazovaných osob (graf 1, 2).

Zajímalo nás také, které otázky byly nejproblematičtější. Byly to otázky týkající se komunikace (tab. 1, 2). V otázce č. 5 byl dotaz, kolika procenty se verbální komunikace podílí na celkovém účinku komunikace. Správná odpověď zní dle literatury 7 %, správně ji zodpovědělo pouze 8,3 % (17) respondentů. Tato otázka byla zařazena, abychom zjistily, zda si sestry uvědomují, že to, co slovně sdělí, nemusí být druhou stranou (pacientem) na 100 % pochopeno. Z výsledků vyplynulo, že většina sester si možnost nepochopení slovního sdělení pacientem neuvědomuje. Otázka č. 6 byla zařazena v návaznosti na nutnost ověřit si sdělované. Zjišťujeme nejen, zda pacient porozuměl, ale co porozuměl. Proto se neptáme: Chápete to? Rozumíte tomu? Ptáme se: Co jste mi rozuměl? Správně odpovědělo pouze 47 % respondentů, což je známka spíše špatné komunikace v praxi. U edukace je obojí zmíněné důležité.

Znalosti sester o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces
Předpoklad, že sestry mají velmi dobré znalosti o změnách ve stáří, se v průzkumu nepotvrdil. Více než polovina dotazovaných všeobecných sester (83,3 %) prokázala znalosti pouze dobré. Vzhledem k celkově horšímu průměru známek nás zajímalo, kde byl největší problém, kde se objevovalo nejvíce chyb. Nejvíce problematická byla otázka č. 19 (graf 3). V nabídce byly oblasti ovlivňující proces edukace v období stáří a bylo možné označit více odpovědí. Záměrně byly všechny nabízené možnosti správné. Všech deset oblastí označilo pouze 3,9 % (8) respondentů. Zarážející byl malý počet označení u oblasti komunikace (36,8 %, 75 odpovědí z 204 možných). Vzhledem k tomu, že komunikace je v edukačním procesu prostředkem k uskutečnění edukace, výsledky ukazují, že většina z tázaných sester nepřikládá komunikaci důležitost či větší význam. Shrneme-li počet označených oblastí, celkově se ukázalo uvědomění si vlivů na proces edukace ve stáří jako neuspokojivé.

Edukace dle zásad edukačního procesu
Většina respondentů uvedla edukační proces jako součást zdravotní péče o pacienta. Pro někoho je cílem ošetřovatelské péče, což nás překvapilo. U otázky, kdo provádí edukaci na oddělení, bylo možné označit více odpovědí, doplnit kohokoli (logoped apod.) nebo napsat celý ošetřovatelský tým, což bylo uvedeno pouze ve 3 % z 554. Většina neuvedla ani všechny profese v nabídce (bylo možné označit více odpovědí). Z uvedeného vyplývá, že spolupráce celého ošetřovatelského týmu při edukaci není v praxi zcela běžná. Zjištěné bylo porovnáno s výsledky práce jiné autorky (L. Rybenská), která ve své práci uvádí provádění edukace lékařem, sestrou a dalšími členy týmu společně. V její práci to uvedlo 98 % (z 50) dotazovaných osob.

Dalším bodem průzkumu byly edukační plány. Výsledky obecně ukázaly, že se většinou nesestavují nebo nevyužívají ani typizované. Edukaci na oddělení provádějí většinou všechny sestry, což odpovídá povinnosti provádění edukace všeobecnými sestrami ze zákona. V několika případech byla uvedena i edukační sestra. Další důležitou věcí je způsob záznamu o reakci pacienta na edukaci. Většina dotazovaných uvedla, že jej provádějí do ošetřovatelské dokumentace (84,7 %), 7,8 % do edukační karty. Ve zbylých případech bylo uvedeno neprovádění záznamu. Dle uvedeného považuje záznam o edukaci pacienta 89,2 % z dotazovaných za nutný doklad o poskytování správné péče a ochranu zdravotníků.

Jako nejčastější téma edukace byl uváděn pohybový režim, výživa, hydratace a prevence pádu. Téma sebepéče bylo uvedeno až na čtvrtém místě. Nejčastěji je využívána slovní metoda edukace a za největší přínos pro tyto pacienty byl označen nácvik. Ano, nácvik dovedností procesem napodobování je nejpřirozenější způsob učení a má větší význam než jiné edukační metody.

Edukace rodiny v péči o pacienta v domácím prostředí
Z výsledků vyplynulo, že na oddělení jsou většinou spíše vhodné podmínky k edukaci rodinných příslušníků (63,2 %) a většina sester ji provádí (87,7 %). Pokud ne (12,3 %), převažuje odpověď „nezájem ze strany rodiny“. Vztah rodin k možnosti péče o nemocného seniora v domácím prostředí je podle zkušeností sester hodnocen spíše za nadstandardní nebo o ni nemají rodiny zájem (graf 4). Z uvedeného vyplývá, že většina tázaných sester rodinu edukuje, a to i přes to, že postoj rodin je různý a většinou ne samozřejmý ohledně možnosti pečovat o seniora v domácím prostředí.

Ošetřovatelský standard na provádění edukace
V době průzkumu jej neměla ani jedna ze sledovaných nemocnic. Překvapením byly tedy odpovědi sester, které zobrazuje graf 5. Je to možný důsledek zahlcení řadou standardů, kdy sestry ztrácejí přehled, zda daný standard mají nebo ne, nebo i množstvím přibývající dokumentace a informací o změnách, na což si sestry stěžovaly již při rozdávání dotazníků.

Závěr
Výsledky průzkumu ukázaly znalosti všeobecných sester o edukaci souhrnně jako velmi dobré. Byly zjištěny nedostatky v některých bodech týkajících se zejména komunikace. Potvrdilo se, že úroveň znalostí sester o edukaci je podmíněna úrovní jejich vzdělání. Délka praxe nemá rozhodující vliv. Znalosti všeobecných sester o změnách ve stáří ovlivňujících edukační proces se ukázaly pouze jako dobré. Problematické bylo především uvědomění si oblastí ovlivňujících edukaci v období stáří. Uvedená realita či uvědomění si edukačního procesu v praxi většinou odpovídala zásadám uváděným literaturou. Rodina je v praxi většinou edukována. Zájem pečovat o nemocného seniora doma nebývá dle zjištěného rozhodně pravidlem.

Na základě zjištěného byl jako vhodnější způsob edukace zdravotníků zvolen seminář a sestavena prezentace na téma Jak postupovat při edukaci geriatrických pacientů. Cílem je vědět proč, koho, kdo, co, kdy, kde a jak edukovat.

Mgr. Šárka Šmídová, LDN FN Plzeň
Mgr. Jaroslava Nováková, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZČU Plzeň

Literatura

1. Čevela R, Kalvach Z, Čeledová L. Sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3901-4.

2. Juřeníková P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2171-2.

3. Kalvach Z et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4.

4. Kuberová H. Didaktika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-684-1.

5. Magurová D, Majerníková L. Edukácia a edukačný proces v ošetrovatelstve. Martin: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-4.

6. Nemcová J, Hlinková E. Moderná edukácia v ošetrovatelstve. Martin: Osveta, 2010. ISBN 978-80-8063-321-9.

7. Ondrušová J. Stáří a smysl života. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1997-2.

8. Pacovský V. Zdravý senior, nemocný starý člověk, geriatrický pacient. Praktický lékař, 2001, roč. 81, č. 8, s. 552–554. ISSN 0032-6739.

 

• tisk
• předplatit si