Dezinfekce povrchů v bezprostředním okolí pacienta

Dezinfekce povrchů v bezprostředním okolí pacienta, které jsou v častém kontaktu s rukama nebo kůží, je základním hygienickým opatřením a zásadní podmínkou pro přerušení infekčního řetězce.

Přípravky, které se v okolí pacienta (označovaném také jako zóna pacienta) používají, by měly být bezpečné a snadno použitelné. Výbornou volbou jsou proto přípravky připravené k okamžitému použití, které se mohou ponechat v zóně pacienta a jsou tedy kdykoliv komukoliv k dispozici. Jsou to buď alkoholové přípravky, které se aplikují otěrem nebo postřikem, nebo utěrky napuštěné i jinými účinnými látkami. Při dezinfekci povrchů je vždy lepší dát přednost metodě otírání před postřikem. Při něm totiž vzniká aerosol, který se může snadno dostat do dýchacích cest zdravotníka nebo pacienta, popř. na jiná nevhodná místa. Dezinfekce postřikem by se tedy měla provádět jen tehdy, když není možné povrch dezinfikovat jinak, protože je například nepřístupný.

Účinnost dezinfekčních přípravků by měla vždy zahrnovat ty mikroorganismy, které způsobují 95 % všech nozokomiálních nákaz: bakterie, kvasinky a obalené viry. Pokud to epidemiologická situace vyžaduje, je potřeba zajistit i další antimikrobiální účinnosti, např. virucidní při kontaminaci neobalenými viry či sporicidní při výskytu spór Clostridium difficile.

A jak je to s expoziční dobou? Přípravky určené k okamžitému použití se již neředí a expoziční doba je tedy jednoznačně určena výrobcem.

U alkoholových přípravků (roztoků i utěrek) je nutné zajistit, aby byla dezinfikovaná plocha smočena přípravkem po celou expoziční dobu. Je-li expoziční doba např. 1 minuta, může se stát, že povrch po první aplikaci oschne rychleji a dezinfekci je nutné opakovat. To není moc výhodné, protože zdravotník musí u každé prováděné dezinfekce stát a čekat, aby mohl povrch znovu otřít či postříkat. Navíc se zvyšuje spotřeba přípravku a rostou tedy i náklady.

Při používání jiných účinných látek stačí, když se povrch otře jen jednou. Pokud je přípravek testován za tzv. praktických podmínek, je jeho dezinfekční účinek zaručen i tehdy, když expoziční doba uplyne až po oschnutí plochy. Povrchy se mohou používat již po oschnutí přípravku. Výjimkou jsou situace, kdy je nutné plochu opláchnout (např. protože bude ve styku s potravinami) nebo v případě epidemií. Pak se musí s používáním plochy počkat až do konce expoziční doby.

Účinnost dezinfekčních přípravků by měla vždy zahrnovat ty mikroorganismy, které způsobují 95 % všech nozokomiálních nákaz: bakterie, kvasinky a obalené viry
foto: Profimedia

Samozřejmě je možné používat pouze takové přípravky, které nepoškodí dezinfikovanou plochu nebo povrch přístroje. Proto se vyplatí důkladně si přečíst návod výrobce a zjistit, jakou materiálovou snášenlivost daný přípravek má, na jaký materiál je možné jej použít a na jaký nepoužívat. Nezávisí přitom vždy jen na chemickém složení přípravku, ale také na materiálu utěrek. Citlivé monitory, displeje nebo dotykové obrazovky se nedoporučuje čistit či dezinfikovat papírovými ubrousky, protože je mohou poškrábat.

V našich zdravotnických zařízeních jsou poměrně hojně rozšířeny systémy na dezinfekci ploch, které tvoří opakovaně použitelné zásobníky a role suchých jednorázových utěrek. Neoddělitelnou složkou tohoto systému je také dezinfekční přípravek, jímž se utěrky napouštějí. Obecně není možné mavzít jakoukoli roli a jakýkoli dezinfekční přípravek a „vyrobit“ dezinfekční utěrky použitelné několik dnů nebo týdnů.

Může se totiž stát, že dojde k adsorpci (ulpívání) účinné látky v utěrce. Při potírání dezinfikovaného povrchu by se pak z utěrky uvolňovalo nedostatečné množství účinné látky a dezinfekce by nebyla účinná.

Další problém při používání tohoto systému se k překvapení všech odborníků objevil v loňském roce. V některých případech došlo k tomu, že zásobník i utěrky napuštěné dezinfekčním přípravkem byly kontaminovány bakteriemi. A to přesto, že byla použita správná koncentrace přípravku a přípravek byl prokazatelně baktericidní. Vědečtí pracovníci z BODE SCIENCE CENTER , vědeckého střediska společnosti HARTMANN , se tomuto problému intenzivně věnovali a zjistili, že k tomuto nebezpečnému jevu dochází tehdy, když je účinnou látkou povrchově aktivní látka (kvartérní amoniové sloučeniny, aminy). Pravděpodobně dochází k tvorbě biofilmu a následné adaptaci bakterií. Pokud se používají přípravky na bázi aldehydů nebo alkoholů, nebyl takový jev zaznamenán. Proto by měl každý výrobce tohoto systému stanovit návod na bezpečný reprocessing zásobníků, a to při používání jak povrchově aktivních, tak i jiných účinných látek. Například společnost HARTMANN pro svůj systém X-Wipes uvádí v návodu k čištění a dezinfekci, že při použití povrchově aktivních látek se zásobník důkladně omyje horkou vodou, osuší a vydezinfikuje. Pro ostatní účinné látky je postup stejný, ale se studenou vodou.

Nejpohodlnějším řešením je z tohoto pohledu používání již napuštěných utěrek, uložených v jednorázových obalech. Na trhu je jich celá řada a je možné si vybrat takové, které mají jak dostatečnou účinnost, tak i materiálovou snášenlivost. Provádění dezinfekce ploch v okolí pacienta je pak pro personál velmi komfortní a jednoduché. Tím se zvyšuje šance, že bude provedena každá potřebná dezinfekce.

Pečlivě prováděná dezinfekce ploch v zóně pacienta je nutným, ale nikoli jediným hygienickým opatřením v prevenci infekcí. Dezinfekcí ploch není možné nahradit hygienickou dezinfekci rukou nebo používání rukavic. Teprve tehdy, když se budou důsledně provádět všechny hygienické úkony, se bude snižovat počet nozokomiálních nákaz a zvyšovat bezpečnost pacienta.

Petr Havlíček, HARTMANN-RICO

• tisk
• předplatit si