Vývojová dyspraxie aneb „skrytý handicap“ nešikovných dětí

U dětí se mohou nezřídka objevovat poruchy motorických funkcí, které nesouvisejí s žádným neurologickým onemocněním ani je nelze slučovat s mentální retardací. Tyto poruchy se většinou označují jako DCD (Developmental Coordination Disorder) neboli vývojová dyspraxie. Přestože je prevalence těchto dětí v populaci poměrně vysoká (5–6 %), do povědomí odborné i laické veřejnosti se problematika dětí s dyspraxií dostává jen velmi pomalu.

Etiologie dyspraxie je do značné míry neznámá a prozatím nebyl stanoven žádný konsensus jejího vzniku. Pravděpodobně se vztahuje k patologii v oblasti CNS , nejspíše k jejím maturačním procesům. [7] U jedinců s dyspraxií bývá často narušeno motorické učení, což souvisí s nedostatečnou schopností učit se nové pohybové dovednosti a také s poruchami plánování pohybu. Jedná se o poruchy na úrovni kortikálních a neocerebelárních center. [4]

Výskyt dyspraxie je velmi často spojen s poruchami v jiných oblastech než motorických, hovoříme o tzv. komorbiditách. Asi nejčastěji se vyskytuje kombinace dyspraxie s AD HD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Přibližně polovina dětí s AD HD má zároveň také motorické obtíže, nicméně vzhledem k velké provázanosti pozornosti s kontrolou pohybu je velmi těžké určit primární příčinu problémů těchto dětí. Děti s dyspraxií mají výrazně více problémů s učením (psaní, čtení, hláskování) oproti dětem bez motorické poruchy, velmi častý je u nich výskyt dyslexie. [4]

Přestože je prevalence dětí s vývojovou dyspraxií v populaci poměrně vysoká (5–6 %) do povědomí odborné i laické veřejnosti se tato problematika dostává jen velmi pomalu.

Na základě současných poznatků je možné se domnívat, že vývojová dyspraxie nesouvisí pouze s nešikovností v rámci pohybových aktivit. Motorický deficit může mít na dítě negativní dopad v psychické a psychosociální oblasti, může mít nepříznivý vliv na životní styl jedince, jeho tělesnou a psychickou zdatnost, a dokonce může ovlivňovat i zdraví jedince. Porucha motorické koordinace také významně zasahuje do činností všedního dne, často i do školních aktivit dětí a následně do jejich akademických výsledků. Děti s dyspraxií mohou mít potíže s oblékáním, zavazováním tkaniček, používáním příboru. Jejich školní výsledky může ovlivnit rukopis, kresba, práce na čas. V tělesné výchově mají děti potíže s házením, chytáním, kopáním do míče, během, skákáním a hraním různých her. To vše způsobuje, že ačkoli děti mívají průměrnou či dokonce vyšší inteligenci ve srovnání s vrstevníky, jejich školní výsledky mohou být oproti ostatním horší. [8]

Potíže s motorickou koordinací ovlivňují i volný čas dětí. V důsledku horších fyzických dovedností se méně zapojují do sportovních a dalších skupinových aktivit, jsou vyřazovány z dětských kolektivů, což může vést až k sociální izolaci. To často souvisí s nízkým sebevědomím, poruchami chování, emocionální labilitou, vysokou mírou úzkosti až s depresemi. Nedostatek pohybových aktivit s sebou nese zvýšené riziko obezity a do budoucna také riziko rozvoje cévních chorob. [8]

U dětí s dyspraxií, které sportují, se při větší zátěži často vyskytují nespecifické příznaky jako záchvatovité bolesti hlavy, únava či nevolnost. Obtíže těchto dětí bývají k léčbě velmi rezistentní a často jsou etiologicky uzavírány jako psychosomatické nebo vertebrogenní. [4]

Dle původního předpokladu by mělo dítě ze svých obtíží jednoduše vyrůst. Ukázalo se však, že potíže u dětí s vývojovou poruchou motoriky přetrvávají často až do dospělosti. [8] Dyspraxie může být příčinou častých úrazů, v dospělosti se může podílet na vzniku degenerativních změn, entezopatií a dalších ortopedických poruch, které vznikají chronickým přetěžováním. Dyspraxie má také mnohdy vazbu na neúspěšnou rehabilitaci a recidivu bolestivých stavů. [4] Je proto nutné, aby porucha byla co nejdříve odhalena a bylo možné začít s terapeutickými přístupy, které by se měly stát součástí denních aktivit dítěte.

Pro diagnostiku vývojových poruch motoriky je potřeba komplexní posouzení dítěte. Chybět by neměla pečlivě odebraná anamnéza od rodiče dítěte, ve které je nutné se zaměřit na zdravotní zatížení rodiny a její sociální podmínky. Zjišťuje se průběh porodu, vývojové milníky dítěte, jeho výsledky ve škole a začlenění v kolektivu. Neopomenutelné je také to, jak na své problémy nahlíží dítě samotné. [1] Dále je vhodné použít dotazník pro rodiče a učitele dítěte s podezřením na dyspraxii. Učitel dokáže mnohem lépe posoudit chování dítěte ve škole a jeho participaci v dětském kolektivu. [6] Ke komplexnímu vyšetření nezbytně patří také spolehlivé hodnocení motoriky, které poskytují standardizované testy. Jedním z nejvyužívanějších a de facto zlatým standardem diagnostiky vývojové dyspraxie se stala testová baterie MABC (Movement Assessment Battery for Children). [5]

Testová baterie MABC je určena pro děti ve věku 3–16 let. Vzhledem k dynamice dětského vývoje jsou k dispozici testy pro tři věkové kategorie, a to 3–6 let, 7–10 let a 11–16 let. Sada pro každou kategorii obsahuje celkem osm úloh, které jsou rozděleny do komponent jemné motoriky, hrubé motoriky a statické a dynamické rovnováhy. Komponenta jemné motoriky se zaměřuje na tři funkční aspekty, a sice na řízení pohybů jedné ruky, řízení koordinace obou rukou a řízení koordinace jedné ruky při psaní. Komponenta hrubé motoriky je spojena s hodnocením koordinace oko–tělo a oko–ruka ve smyslu míření, házení a chytání míče. Poslední část, komponenta statické a dynamické rovnováhy, obsahuje tandemovou chůzi, skákání po jedné noze a výdrž na balanční plošině. Testová baterie se začala používat v roce 1997, v roce 2007 vyšla po revizi druhá verze testu, která se využívá do současnosti. Oblíbenost tohoto testu spočívá v dobré organizaci do několika položek, která umožňuje v krátkém časovém horizontu vyšetřit poměrně velké množství dětí a následně podle výsledkových tabulek zjistit, zda děti odpovídají normám populace. Protože pohybové schopnosti se během dětství vyvíjejí v určité trajektorii, musí hodnocení poruch motoriky zahrnovat srovnání výsledků s věkově shodnou kontrolní skupinou. Tak je možné zjistit, zda byl úkol proveden hůře, než by se u dané věkové skupiny dalo očekávat. [2]

Pro terapii dětí s vývojovou dyspraxií lze využít řadu přístupů z oborů fyzioterapie, ergoterapie a speciální pedagogiky. Vzhledem k předpokladu, že se zlepšením percepce, senzorické integrace, svalové síly atd. dojde i ke zlepšení motorických dovedností, se s dobrým efektem využívají např. přístupy senzorické integrace či kinestetického tréninku. [1] Jednou z možností vhodné terapie je i sport. Po stránce psychosociální je výhodné, pokud se dítě s dyspraxií podaří zařadit do kolektivního sportu, kde nebude přetěžováno a zároveň bude mít pocit rovnocenného člena týmu. [4]

Mgr. Lenka Dvořáková ÚVN-VFN, Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Praha

Literatura

1. Blank R et al. European Academy for Childhood Disability (EACD): Recommendations on the definition, diagnosis and intervention of developmental coordination disorder. Developmental Medicine. 2012, roč. 54, č. 1, s. 54–93. ISSN 0012-1622.

2. Dvořáková L. Vývojová dyspraxie a hra na klavír. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, 2. LF. Vedoucí práce MUDr. Josef Kraus, CSc.

3. Henderson SE et al. Movement Assessment Battery for Children – Second Edition (Movement ABC-2): Examiner’s Manual. London: Harcourt Assessment, 2007. ISBN 978-0-749136-08-6.

4. Kolář P, Smržová J, Kobesová A. Vývojová dyspraxie, senzomotorická integrace a jejich vliv na pohybové aktivity a sport. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca. 2011, roč. 20, č. 2, s. 66–81. ISSN 1210-5481.

5. Polatajko HJ, Cantin N. Developmental Coordination Disorder (Dyspraxia): An Overview of the State of the Art. Seminars in Pediatric Neurology. 2005, roč. 12, č. 4, s. 250–258. ISSN 1071-9091.

6. Schoemaker MM et al. Validity and reliability of the Movement Assessment Battery for Children-2 Checklist for children with and without motor impairments. Developmental medicine. 2012, roč. 54, č. 4, s. 368–375. ISSN 0012-1622.

7. Vaivre-Douret L et al. Subtypes of Developmental Coordination Disorder: Research of Their Nature and Etiology. Developmental Neuropsychology. 2011, roč. 36, č. 5, s. 614–643.

8. Zwicker J et al. Developmental Coordination Disorder: A review and update. European Journal of Pediatric Neurology. 2012, roč. 16, č. 6, s. 573–581.

 

• tisk
• předplatit si