Multikulturní ošetřovatelství v psychiatrii

Cílem multikulturního ošetřovatelství je poskytování ošetřovatelské péče v celé její šíři při respektování specifik jednotlivých pacientů, a to tak, aby byl pacient ochoten spolupracovat a byla zachována jeho důstojnost.

Česká republika se v roce 2009 stala imigrační zemí roku. Během dvaceti let (od roku 1989) se u nás počet imigrantů zvýšil třináctkrát, což podle Mezinárodní organizace pro migraci znamená světové prvenství v rychlosti přílivu imigrantů. Koncem roku 2010 bylo v ČR dle Imigračních statistik (2012) evidováno 424 291 legálně žijících cizinců. Dlouhodobě jsou zde nejvíce zastoupeni občané z Ukrajiny (kolem 31 %), Slovenska (kolem 17 %), Vietnamu (kolem 13 %) a Ruska (kolem 6 %). Tyto statistiky dokládají, že problematika multikulturního ošetřovatelství je více než aktuální, a to nejen v psychiatrii.

Kvalita poskytované ošetřovatelské péče je založena na holistickém pojetí člověka a individuálním přístupu sestry k pacientovi, což nejen v psychiatrické péči vyžaduje od sester celou řadu teoretických znalostí a praktických dovedností, včetně schopnosti s pacienty komunikovat (případně nalézt vhodný způsob alternativní komunikace), zhodnotit aktuální zdravotní stav pacienta a možný vývoj příznaků jeho onemocnění a stanovit aktuální, případně potenciální ošetřovatelské diagnózy.

S poskytováním zdravotní péče v rámci Evropské unie souvisí např. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, Směrnice Evropského parlamentu a R ady EU 2011/24 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči nebo dokument Světové zdravotnické organizace Principy práv pacientů v E vropě: Všeobecný rámec.

Multikulturní ošetřovatelství je s psychiatrií spojováno z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že sestra, která se stala zakladatelkou oboru multikulturního ošetřovatelství, Madeleine Leiningerová, pracovala původně na dětském psychiatrickém oddělení v USA , kde pozorovala rozdílné potřeby v přístupu k pacientům v závislosti na jejich kulturní rozdílnosti. Svou teorii začala rozvíjet v 50. letech 20. století a vyústěním jejích výzkumných aktivit bylo vytvoření koncepčního modelu kulturně shodné ošetřovatelské péče (tzv. model vycházejícího slunce), který byl dokončen v polovině 80. let 20. století. (Ivanová, Špidurová, Kutnohorská, 2005)

Jako další důvod lze uvést fakt, že duševní zdraví, resp. duševní poruchy jsou kulturně podmíněné pojmy. Příkladem je mentální anorexie, která se vyskytuje více u bílé rasy než u černochů. Některé fobie jsou známé jen u afrických domorodých kmenů, jako např. koro – chorobný strach z toho, že penis zmizí v břiše. (Höschl, 1999) Evropské kultuře může být jako bližší příklad uvedena např. homosexualita, která u nás byla do nedávné doby nejen nezákonná, ale také považovaná za úchylku a jako taková řešena na psychiatrii. Až v roce 1990 byla v ČR homosexualita zrovnoprávněna s heterosexualitou (zákon č. 175/1990 Sb.)

Na rozdíl od evropské kultury je homosexualita stále protizákonná např. v některých afrických zemích (př. Alžírsko, Somálsko, Mauritánie) či v A sii (př. Afghánistán, Írán, Saúdská Arábie). (Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012)

Liší se nejen komunikace, ale i temperament

Také oblast komunikace je v rámci multikulturního ošetřovatelství v psychiatrii poměrně složitá. Hlavním diagnostickým nástrojem psychiatrie je rozhovor, při kterém je důležité porozumět i jemným nuancím pacientova sdělení. Pokud se však rozhovor odehrává v cizím jazyce nebo je tlumočen, dochází k určitému zúžení, nebo ještě hůře k přeměně informací.

Dalším důležitým aspektem je pak temperament některých kultur. Pro nás Středoevropany mohou být temperamentnější projevy jižních národů (např. jižní Španělsko, jižní Itálie), jako jsou akcentovaná bezprostřednost, zvýšená gestikulace či familiárnost, klasifikovány jako neadekvátní, stejně jako určitá rezervovanost a z našeho pohledu nesdílnost až neochota spolupráce některých asijských národů. Jejich chování je přitom dáno tamními pravidly společenského chování a projevem úcty k lékaři či sestře.

S psychiatrickou péčí úzce souvisí i problematika sebevražd. Význam této problematiky podtrhuje skutečnost, že Světová zdravotnická organizace společně s Mezinárodní asociací pro prevenci sebevražednosti vyhlašuje každoročně 10. září Světovým dnem prevence sebevražd. Statisticky se dlouhodobě v počtu sebevražd drží na předních místech v Evropě skandinávské státy. Naopak jihoevropské státy se řadí mezi země s nejméně častými případy sebevražd. (Kocourková, 2007)

Dáno je to pravděpodobně nejen klimaticko-geografickými podmínkami severských zemí (související vliv světla na lidskou psychiku), ale i náboženskými a historickými konotacemi. Skandinávie vychází z vikingských dějin a náboženství, v němž byla sebevražda považována za hrdinský čin. Naopak katolickou jižní Evropou byla vždy považována za hřích. (Monestier, 2003)

Neméně závažnou oblastí psychiatrické péče je užívání alkoholu a s tím spojené zdravotní komplikace. ČR se v konzumaci alkoholu řadí mezi špičku Evropy (společně s Lucemburskem, Irskem a Portugalskem). Naopak nejnižší spotřeba alkoholu je evidována ve Švédsku, Norsku, na Islandu a dále v některých jižních zemích, jako např. na Kypru nebo Maltě. Specifickou skupinu tvoří výše uvedené severské státy, v nichž je přístup k alkoholu (nápojům s obsahem alkoholu vyšším než 3,5 %) omezen. Tyto nápoje se prodávají ve specializovaných prodejnách s omezenou otevírací dobou a s přísným dohledem na zletilost zákazníků. Přesto je v severských zemích tato problematika aktuální, a to např. v podobě latentního alkoholismu nebo tzv. alkoholové turistiky.

V souvislosti s multikulturním psychiatrickým ošetřovatelstvím je také třeba zmínit problematiku imigrantů, kteří k nám přicházejí z různých koutů světa a tedy i kultur a především z různých důvodů. Odchod ze své země, hledání nové pozice v neznámé společnosti a s odlišným jazykem je velice stresující. Proto se u těchto lidí můžeme setkat např. s posttraumatickou stresovou poruchou nebo depresí.

Mgr. Hana Tošnarová, Ph.D., Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

Literatura

1. Höschl C. 2nd Faculty member Meeting in Malelane, South Africa, The Lundbeck International Neuroscience Foundation. Psychiatrie. 1999, č. 3, s. 119–120.

2. Imigrační statistika. Český statistický úřad, Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2012. Informační list.

3. Ivanová K, Špidurová L, Kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2005.

4. Kocourková J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2007.

5. MIO Praha: ČR, imigrační prvenství. Mezinárodní organizace pro migraci, Praha, 2010.

6. Monestier M. Dějiny sebevražd. Praha: Dybbuk, 2003.

7. Zákony týkající se homosexuality. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation, 2003. Stránka naposledy edit. 8. 02. 2013 v 09:17. [vid. 2013-02-22]. Česká verze. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kony_t%C3%BDkaj%C3%ADc%C3%AD_se_homosexuality.

 

• tisk
• předplatit si