Florence a Mary – sestry, bez nichž by na Krymu zahynuly stovky mužů

Počátky moderního ošetřovatelství se datují do Krymské války (1853–1856), při níž se péčí o raněné nejvíce proslavila Angličanka Florence Nightingale. Nebyla však jedinou ženou, která se rozhodla aktivně zapojit do pomoci vojákům na Krymu. I Jamajčanka Mary Seacole obětovala mnohé, aby mohla na Krym vycestovat. Její jméno se však více než sto let pohybuje ve stínu slavnější F. Nightingale.

Příčinou Krymské války byl boj o území Osmanské říše, včetně přístupu k středomořským úžinám Bospor a D ardanely. Původně byla Krymská válka ozbrojeným konfliktem mezi carským Ruskem a Osmanskou říší. Postupně se však do válečného konfliktu připojila na straně Osmanské říše i V elká Británie, Francie, Sardinie, k ruskému impériu se přidaly bulharské legie a řečtí dobrovolníci. Válečný konflikt proto zasáhl i do zájmů některých evropských států, které vysílaly do válečného konfliktu nejen své vojáky, ale i humanitární pomoc.

Florence Nightingale (12. 5. 1820 až 13. 8. 1910) pocházela z anglické šlechtické rodiny, která velmi často cestovala po Evropě. Rodiče jí během cest umožnili navštěvovat nemocnice, které si mladá Florence se zájmem prohlížela a ze kterých si dělala zápisky. Vysokoškolské vzdělání získala v oboru matematiky a statistiky na univerzitě v C ambridge a E dinburghu. Ona se však rozhodla stát ošetřovatelkou, a to i přes výrazný nesouhlas rodičů. Práce ošetřovatelek nebyla v té době považována za přijatelnou pro ženy (nemocné ošetřovali muži), natož pro vzdělanou ženu z tak vysoce postavené rodiny.

V jejím rozhodnutí ji podporoval přítel Sydney Herbert, který se později stal britským ministrem války a výrazně tak ovlivnil její životní dráhu. V jednatřiceti letech absolvovala Florence Nightingale tříměsíční ošetřovatelský kurz u Theodora Fliednera v nemocnici v Kaiserswerthu v Německu.

V roce 1854, rok po vypuknutí Krymské války, byla jak na vlastní přání, tak na žádost Sydneyho Herberta, oficiálně vyslána ministerstvem války na Krym. Do Scutari dorazila se 38 sestrami, které si sama osobně vybrala. Ve „vojenské nemocnici“ zřízené z kasáren bylo ve špinavých pokojích plných krys a blech ubytováno 2300 raněných a nemocných vojáků, kteří leželi nazí na holé špinavé podlaze, dostávali jedno jídlo denně, jedli rukama a často trpěli tyfem a cholerou.

Když Florence Nightingale zjistila, jak strašné podmínky na Krymu panují, zorganizovala ošetřovatelské služby, zavedla do provozu prádelnu, dietní kuchyni, hygienická zařízení (klozety, koupelny atd.), postarala se o zásoby potravin, prádla i o vybavení laboratoří. Nastolila přísné dodržování hygienických pravidel a těmito opatřeními se jí podařilo velmi výrazným způsobem redukovat úmrtnost vojáků.

„The Lady-in-Chief“ (dáma náčelnice), jak ji oslovovali vojáci, se starala i o duševní potřeby vojáků. Zavedla systém, díky němuž mohli pravidelně posílat peníze a dopisy svým rodinám, pro rekonvalescenty zřídila čítárnu, knihovnu, kavárnu a zajistila jim přednášky. Poprvé v historii začali nemocní dostávat nemocenské dávky. Po celodenní službě procházela nemocnicí s lampou a kontrolovala, zda je vše v pořádku – odtud vzniklo i její druhé, známější oslovení „The Lady with Lamp“ (dáma s lampičkou). Na konci Krymské války byla uspořádána veřejná sbírka jako projev díku a uznání národa za tvrdou práci Florence Nightingale a ostatních ošetřovatelek. Všechna data získaná během ošetřování nemocných a raněných vojáků přispěla ve Velké Británii k reformě zdravotnictví. Sama Florence byla odměněna i královnou Viktorií a získané finanční prostředky investovala do vybudování nemocnice.

F. Nightingale se rozhodla věnovat ošetřovatelství i přes nesouhlas rodičů

M. Seacole zůstává více než sto let ve stínu slavnější F. Nightingale, ačkoli její přínos ošetřovatelství byl během krymské války také veliký
fota: Profimedia a archiv

Po návratu z Krymu Florence Nightingale postupně onemocněla cholerou, úplavicí a revmatismem. Žila sice v ústraní, ale stále pracovala. Za její stěžejní publikaci lze považovat Poznámky o ošetřovatelství (Notes on Nursing, 1860), tato práce byla následně přeložena do mnoha světových jazyků. V roce 1860 založila ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše v Londýně (dnes v této nemocnici sídlí Muzeum Florence Nightingale – pozn. red.). Za základní kámen ošetřovatelství považovala péči o kvalitní prostředí a pečlivé sledování pacientových potřeb.

„Black Nightingale“ musela na Krym na vlastní pěst

Neopomenutelnou roli sehrála v Krymské válce i Mary Seacole (1805–1881), známá též jako Matka Seacole nebo Mary Grant, která proslula především svým neutuchajícím zájmem o ošetřování druhých a péčí o chudé.

Mary Seacole se narodila v Kingstonu na Jamajce svobodné kreolské ženě Mary Jane Seacole, která byla místní léčitelkou (využívala tradiční karibské a africké byliny). Její otec byl skotský voják, důstojník britské armády. Otec nehrál v jejím životě významnou roli a o jeho dalším osudu chybějí historická data. Uvádí se, že buď zemřel v bojích na Jamajce, nebo odešel se svým plukem zpět do Británie.

Dětství prožila Mary s matkou v Blundell Hall, což byl jeden z nejlepších penzionů v celém Kingstonu, kde poskytovali služby i britským vojákům. Mnoho penzionů na Jamajce odmítalo ošetřovat britské vojáky z obavy před epidemií žluté horečky. Malá Mary postupně přejímala od matky její ošetřovatelské schopnosti. Nejprve ošetřovala a léčila panenky, později zvířata a v osmi letech již chodila s matkou ošetřovat nemocné a pomáhala jí připravovat různé tinktury, mixtury či masti z bylin. Mary byla velmi hrdá na svůj skotský původ, označovala se za kreolskou dívku, které koluje v žilách krev starobylé skotské rodiny. Hrdě se hlásila i k dobrým vztahům s americkými otroky. Hlásala, že barva pleti nemá vliv na osobnost člověka. Sama se celý život prala s různými rasovými předsudky.

V 31 letech se v K ingstonu provdala za Edwina Horatia Hamiltona Seacolea, ale v letech 1843–1844 na ni čekalo mnoho těžkých osudových zvratů. Nejprve v jejím domě a penzionu Blundell Hall vypukl požár. Když se jí s manželem podařilo vše opravit a znovu postavit, zemřel v říjnu 1844 nejprve její manžel a o pár měsíců později i její matka. Mary prožívala nejtěžší období svého života. Ujala se péče o rodinný penzion po matce, a když v roce 1850 propukla epidemie cholery, velmi se angažovala v péči o nemocné. Ošetřovala je (např. aplikovala hořčicové obklady na celé tělo) a připravovala léky. Nemocní ji nazývali „Yellow doctores“. O tři roky později, když byla na návštěvě u svého nevlastního bratra v Panamě, vypukla tam epidemie žluté horečky. Mary se opět ujala péče o nemocné a právě zde, v P anamě, se dozvěděla o nelidských podmínkách a zacházení s raněnými vojáky na Krymu. Okamžitě se tedy rozhodla a odjela do Londýna, kde nabídla své služby v ošetřování raněných a nemocných. Ministr války Sydney Herbert však její žádosti nevyhověl, protože na rozdíl od Florence Nightingale neměla Mary Seacole žádné ošetřovatelské vzdělání. Byla obchodnicí, nikoli ošetřovatelkou. Mary se však nevzdala a rozhodla se odjet na Krym na vlastní náklady. Oslovila sponzory a sehnala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla s přítelem z Panamy Thomasem Dayem odjet na Krym (6500 km vzdálený). Cestou vyhledala nemocnici ve Scutari, kde již působila Florence Nightingale. Bohužel, zde se historická data rozcházejí. Je otázkou, zda se Mary Seacole svěřila Florence Nightingale se svou touhou ošetřovat a pečovat o raněné vojáky, nebo zda jí svůj záměr zatajila. Každopádně s Thomasem Dayem v „nemocnici“ ve Scutari pouze přespali. Mary Seacole pak na Krymu vybudovala na vlastní náklady „Britský hotel“, v němž nechyběly ani jídelní prostory, ani ubytování pro raněné a nemocné vojáky, které Mary nazývala svými syny („my sons“). Zajišťovala jim stravu a léky a kromě bezplatného ubytování a ošetřování raněných provozovala i placené hotelové služby, protože ty pak financovaly ošetřovatelskou péči. Přestože byl hotel postaven jen zčásti, byl v něm vždy pořádek a hotel si brzy získal své renomé. O zásobách Mary se říkalo, že „u ‚matky‘ Mary najdete vše od kotvy po jehlu“. Ošetřovala raněné i přímo na bojišti. Na bryčce tažené koňmi vyjížděla na bojiště a poskytovala raněným vojákům první pomoc i transport do hotelu. Když 8. září 1855 padl Sevastopol, dostala jako první povolení vstoupit do města, aby mohla zajistit ošetření raněných. Vojáci jí říkali „black Nightingale“ (černá Nightingale).

Když válka skončila, snažila se Mary Seacole prodat všechny své zásoby na Krymu, ale musela bohužel velmi často prodávat pod cenou. Do Anglie se proto vrátila chudší, než když odjížděla na Krym. I přes své úspěchy se Mary Seacole celý život potýkala s rasovými předsudky. Po zbytek života pracovala a cestovala mezi Londýnem a Kingstonem. Za svého života obdržela od vojenských činitelů anglický, francouzský, ruský a turecký řád za zásluhy. Zemřela v roce 1881 a všechen svůj majetek věnovala na vybudování domova pro děti vojáků zabitých v boji.

Své životní zážitky a zkušenosti shrnula v díle Podivuhodná dobrodružství paní Seacolové v mnoha zemích (Wonderful Adventures of Mrs. Seacole in Many Lands) vydaném v roce 1857 a 1858.

To, co ji spojovalo se slavnější Florence Nightingale, byla cílevědomost, odvaha, obětavost a samozřejmě i síla prosazovat vlastní přesvědčení, bojovat s předsudky a nezájmem. Obě sestry dobrovolně obětovaly své vlastní životní jistoty a pohodlí v rodné zemi, aby ve jménu humanitární pomoci odešly do války pomáhat raněným a nemocným.

Bc. Petra Podrazilová, DiS., Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Literatura

1. Seacole M. Wonderful Adventures of Mrs. Seacole in Many Lands. Oxford University Press Inc (United States), 1990. New Ed, 212 s. ISBN-13: 9780195066722, ISBN-10: 0195066723.

2. Kutnohorská J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. ISBN 978-80-247-3224-4.

3. Dušek P. Dějiny ošetřovatelství/ 19. století: WikiSkripta, projekt sítě lékařských fakult MEFANET. ISSN 1804-6517. Poslední revize 22. 6. 2010. [cit. 20. 11. 2012] Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/index.php/D%C4%9Bjiny_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD/19._stole%C3%AD

• tisk
• předplatit si