Ztráta chorobopisů

Zákon č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách, stanovuje, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést a uschovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle tohoto zákona a jiných právních předpisů. To se vztahuje ke zdravotnické dokumentaci vedené jak o pacientovi ošetřovaném ambulantně, tak o pacientovi hospitalizovaném. Nakládání se zdravotnickou dokumentací o hospitalizovaném pacientovi stanovují také interní předpisy, které zcela konkrétně říkají, kde je na oddělení dokumentace uložena a kdo a jak s ní může nakládat.

Skutkový stav – záznam o nežádoucí události

Dne 29. 4. 2013, po mém návratu z dovolené, byla při závěrečné sumarizaci odevzdaných chorobopisů zjištěna ztráta celkem osmi chorobopisů z 2. stanice. O této skutečnosti byl informován primář a o události byl uskutečněn záznam. Od té doby bylo intenzivně pátráno nejen v rámci 2. stanice, ale po oznámení na ranním hlášení i v ostatních prostorách celého oddělení.

Chorobopisy však nalezeny nebyly, a proto je o této události sepisována mimořádná událost.

Od zjištění této skutečnosti byla přijata mimořádná opatření, aby se zabránilo opakování pravděpodobného odcizení chorobopisů.

V mezidobí byla také nahlášena mimořádná událost – zjištění poruchy ochranné plomby na dveřích evakuačního schodiště 2. stanice.

Diskuze

Ztráta osmi chorobopisů hospitalizovaných je jistě velmi závažná událost, která může mít pro poskytovatele zdravotních služeb, v tomto případě nemocnici, závažné následky, neboť nebylo dostatečně zajištěno uložení a ochrana chorobopisů a informací – citlivých údajů uvedených v dokumentaci může být zneužito.

Záznam, že bylo „intenzivně pátráno nejen v rámci 2. stanice, ale po oznámení na ranním hlášení i v ostatních prostorách celého oddělení“ dokládá, že snaha najít chybějící chorobopisy byla veliká, na druhé straně však vzniká oprávněná otázka, zda bylo s chorobopisy zacházeno správně a zda byly správně uloženy, když se hledalo i v ostatních prostorách celého oddělení, tedy nejen na stanici, kde chorobopisy chybějí.

Nedostatkem záznamu o nežádoucí události je, že v něm není uveden seznam ztracených chorobopisů. Diskutabilní a problematická je ta část, v níž je uvedeno, že „byla přijata opatření, aby se zabránilo opakování pravděpodobného odcizení chorobopisů“. Záznam se jeví jako formální, neboť konkrétní opatření nejsou uvedena a je otázkou, zda je možné přijmout taková opatření, která by ojedinělému excesu odcizení chorobopisů účinně zabránila. Ze záznamu také vyplývá, že nějaká pochybení při manipulaci nebo uložení chorobopisů patrně zjištěna byla.

Vzhledem k dynamice pohybu chorobopisů na oddělení byl problém stanovit konkrétní osobu odpovědnou za ztrátu osmi chorobopisů, i když při šetření byla zvažována odpovědnost vedoucích sester, neboť nebylo prokázáno, že by někdy uložení a ochrana chorobopisů na stanici a oddělení byly předmětem kontroly nebo obsahem semináře sester.

Závěr

Vzhledem k počtu osob, které s chorobopisem pracují, a vzhledem k pohybu chorobopisů na stanici a oddělení nebyla zjištěna jednoznačně odpovědná osoba. Proto nebyl nikdo potrestán.

Poučení

Staniční sestra na stanici a vrchní sestra na oddělení musejí provádět kontrolu dodržování předpisů na svěřeném úseku, pravidelně i namátkově kontrolovat správnost postupu při běžných činnostech a o kontrolních zjištěních vést písemný záznam. Je efektivní a výhodné, když se provozní činnosti a interní předpisy, které tuto činnost upravují, probírají na semináři sester.

JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

 

• tisk
• předplatit si