Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit

Souhrn / Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob. Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. Úspěšná adaptace na stáří a pozitivní postoje ke stáří mohou výrazně ovlivnit kvalitu života, subjektivní hodnocení zdraví i objektivně se zhoršující zdravotní stav. Reminiscenční aktivity mohou pomoci starému člověku vyrovnat se i s obtížnými fázemi jeho života. Tyto aktivity mají u seniorů pozitivní efekt na celkový funkční, psychický a zdravotní stav. Jako reminiscenční aktivity označujeme rozhovor terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, nástroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.)
Klíčová slova / senior – stárnutí – postoje ke stáří – reminiscenční aktivity – vzpomínání.

Seniors’ attitudes to old age and the importance of reminiscence activities

Summary / On the 31st December 2010 a total of 10 532 770 people were counted in the Czech Republic. Of that total, 2 379 696 people were aged 60 years and over. Successful adaptation to old age and positive attitudes to old age can considerably affect quality of life, subjective evaluation of health and objective deteriorating health conditions. Reminiscence activities can assist older people equally with the difficult phases of their lives. These activities have a positive effect on the overall functional, mental and health conditions of seniors. Reminiscence activities is a name for interview between the therapist (nurse) and the senior, where they discuss his previous life, his past activities, events and experiences, often using appropriate tools (old photos, objects, tools, instruments used in the home, work tools, movies, music etc.)
Keywords / senior – ageing – attitudes to old age – reminiscence activities – reminiscence.

Úvod

Stáří lze definovat jako „poslední fázi života, v níž se projevují involuční změny (zánikové, atrofické), se zhoršováním zdatnosti, odolnosti a adaptability organismu.“ (Kalvach a Onderková, 2006)

Fenomén stáří je často viděn jako zvláštní a obávaná etapa lidského života. Většina mladých lidí zastává názor, že stáří vlastně nestojí za nic. Tímto postojem se však odklánějí od všeho a od všech, kteří nějakým způsobem stáří připomínají. (Haškovcová, 2010)

Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob. Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. (ÚZIS, 2012) Starých lidí v populaci významně přibývá a nadále přibývat bude. Hovoří se o geriatrizaci medicíny v procesu stárnutí populace a nástupu dlouhověké společnosti. (Kalvach, 2008)

Pojem reminiscence je používán jako synonymum českého výrazu vzpomínka či vzpomínání. Je to prostředek k znovunabytí prožitých událostí, které obohacují náš všední život. Jako reminiscenční aktivity se označuje rozhovor terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, přístroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.) Hlavním smyslem reminiscenčních aktivit je vyplnění volného času seniorů, sociální začlenění, přirozená kognitivní stimulace, nastolení psychické pohody, posílení sebeúcty a sebevyjádření. (Schweitzer a Bruce, 2008)

Cíl práce

Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zhodnotit postoje ke stáří u seniorů žijících v institucionální péči a popsat význam reminiscenčních aktivit pro život těchto seniorů.

Soubor a metodika

Výzkumný soubor tvořilo 10 záměrně vybraných respondentů žijících v institucionální péči. Výzkum probíhal ve dvou spolupracujících domovech pro seniory v Praze. Kritéria pro zařazení respondentů do výzkumu byla věk nad 65 let, výsledky kognitivního testu Mini mental state examination (MMSE) nad 18 bodů, podpis informovaného souhlasu o studii a účast na osmi lekcích reminiscenčních aktivit.

Výzkumné šetření proběhlo od května 2012 do června 2012. Ve výzkumu byla zvolena kvalitativní metoda šetření. Byl zvolen rozhovor, který byl zaznamenán pomocí diktafonu vždy stejnou osobou a následně přepsán do písemné podoby. V úvodu byli respondenti seznámeni s problematikou výzkumu a byli ujištěni o anonymitě prováděného šetření.

Rozhovor trval průměrně 15 minut a skládal se ze šesti otázek. Tři otázky vycházely ze standardizovaného dotazníku postojů ke stárnutí a stáří (AAQ). Další tři otázky byly vlastní konstrukce sestavené na základě osobních zkušeností a pilotního šetření, které proběhlo v dubnu 2012 před samotným výzkumem.

První tři otázky byly zaměřené na psychosociální růst, fyzické změny, psychosociální ztráty. Další tři otázky se vztahovaly k subjektivnímu hodnocení významu reminiscenčních aktivit, pozitivním či negativním zkušenostem.

Získaná data byla zpracována kvalitativní analýzou, metodou otevřeného a axiálního kódování. Během zpracovávání kvalitativních dat bylo stanoveno pět domén a sedm kategorií. Výsledky jsou zaznamenány v jednotlivých doménách a kategoriích.

Výsledky

Doména psychosociální růst
Mezi příjemné změny, které stáří přináší, senioři zařadili více volného času, bohatý kulturní program (koncerty, kino, zpěv atd.), komfort a spokojenost se službami domova pro seniory.

Doména fyzické změny
Fyzické změny, ke kterým ve stáří dochází, vnímají senioři jako omezení fyzického zdraví a kondice. Jako nejvíce omerecenzované články Výzkum né sdělení zující hodnotí bolesti kloubů, omezení rozsahu pohybu, zhoršení zraku, sluchu, chůzi s chodítkem, trvalou inkontinenci moče, třes rukou a necitlivost prstů.

Doména psychosociální ztráty
Psychosociální ztráty vnímají senioři především ve vztazích s nejbližšími. Nejvíce je ovlivňuje úmrtí partnera či snížení frekvence návštěv dětí, vnoučat, pravnoučat. Tyto ztráty v sociálních vztazích se projevují smutkem, stresem a depresemi. Senioři je kompenzují navázáním nových sociálních vztahů uvnitř uměle vytvořené skupiny lidí v domovech pro seniory či jinými způsoby seberealizace (např. procházky, účast na kulturních programech).

Doména hodnocení stáří
V této doméně většina seniorů uvedla, že stáří nic příjemného nepřináší, ani moudrost či zralost. Často jim chybí práce, rodina a společnost. Stáří s sebou nese i bolest ze ztráty blízkých lidí, ať už rodinného příslušníka, či nových přátel v institucionální péči.

Negativní hodnocení stáří se objevuje především u seniorů, kteří tráví svůj čas pasivně. Stáří pak popisují jako nutné zlo, omezení, samotu, období ztrát a potíže.

Pozitivně hodnotí stáří senioři, kteří tráví čas, i přes fyzické změny, aktivně (účast na cvičeních, procházky, společenský kontakt). Pro tyto seniory je stáří obdobím štěstí, spokojenosti, možnosti relaxace, výzvou pro adaptaci na změněnou situaci.

Doména hodnocení reminiscenčních aktivit
V této doméně rozhovory ukázaly, že největší význam reminiscenčních aktivit vidí klienti v samotném zájmu personálu dozvědět se více o minulosti seniora. Další význam vidí senioři ve smysluplném zhodnocení času. Velký význam byl zaznamenán také v komunikaci a navazování kontaktů. Mezi pozitiva reminiscenčních aktivit senioři zařadili nejčastěji posílení vztahů mezi personálem a mezi vrstevníky, dále poznání životních příběhů a názorů vrstevníků ze skupiny, pochvalovali si také rodinnou atmosféru a příjemné prostředí. Na otázku, co jim reminiscenční terapie přinesla negativního, odpovídali často podobně, a sice že nic negativního během setkání nezažili.

Diskuze

Postoj seniorů ke stáří a jeho samotné prožívání je velice individuální a závisí na různých okolnostech. Velký vliv na postoj má především osobnost, povahové rysy a vyrovnání se s náročnými životními situacemi, kterými musel člověk během života projít. (Jarošová, 2006)

V doméně fyzické změny se nejvíce seniorů ztotožňovalo s postojem, že cvičení je důležité v každém věku a že je potřeba pravidelně cvičit. Ve výzkumu Bužgové a Klechové (2011) hodnotila skupina seniorů žijících v domácím prostředí tuto oblast dokonce hůře než senioři v institucionální péči.

V doméně psychosociální ztráty hodnotili senioři stáří jako období samoty, ztrát, nesoběstačnosti a vyřazenosti, stejně jako ve výzkumu Bužgové a Klechové (2011).

Ve zkoumaném souboru seniorů žijících v institucionální péči byl zjištěn převážně negativní postoj ke stárnutí a stáří, avšak individualizace programu a respektování omezení plynoucích z fyzických změn podpoří pohybovou aktivitu a zvyšování či udržení kondice seniorů. Aktivní senioři mají pak obecně pozitivnější postoje ke stáří, jsou si vědomi své autonomie a důstojnosti.

Klasická institucionální péče je čím dál tím více spojena s rizikem nezájmu personálu o minulost starého člověka, jehož důsledkem je ztráta pocitu vlastní hodnoty a identity. Problémem sociálních služeb je, že rozhovory se seniory, vzpomínání, naslouchání a sdílení není považováno za kvalitní sociální práci. Často se v domovech pro seniory setkáváme s režimovým modelem péče, depersonalizací klientů, nedostatečnou a špatnou komunikací či rutinou. Měli bychom si uvědomit, že i každodenní rozhovory s uživateli sociálních služeb a provádění reminiscenčních aktivit jsou velmi významnou součástí sociální péče. Čás- Výzkum né sdělení recenzované články tečným řešením pro domovy bývá často pomoc dobrovolníků, která však není dostačující, je proto potřeba se více zajímat o rozvoj nových aktivizačních, podpůrných a terapeutických činností pro seniory a také usilovat o jejich zavádění. (Janečková et al., 2008)

Závěr

Stárnutí je v ČR chápáno spíše jako úpadek, postupná ztráta schopnosti v různých oblastech a chřadnutí, než jako období moudrosti a zralosti. (Janečková et al., 2007)

Výsledky našeho kvalitativního šetření a výsledky řady studií (např. i rozsáhlá studie Gerontologického centra v Praze, která proběhla v letech 2005–2007) naznačují pozitivní efekt vzpomínání u klientů, kteří se zúčastnili skupinových setkání. A to především ve zlepšení nálady, chování, mysli a paměti. Celkově tak vzpomínání často zvyšuje spokojenost seniorů se životem a zlepšuje také adaptaci na nové prostředí.

Reminiscenční aktivity jsou jedním z klíčů úspěšného přijetí faktu stárnutí se všemi jeho projevy a také dosažení integrity jako posledního stadia v životě jedince dle Erika Eriksona. Kladení většího důrazu na psychosociální intervence a zařazení reminiscenčních aktivit do harmonogramu institucionální péče by mohlo pomoci seniorům lépe se vyrovnat s obtížnými fázemi jejich života. (Janečková et al., 2008)

Mgr. Kamila Marková, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
Mgr. Martina Jedlinská, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita PardubiceLiteratura:

1. Bužgová R, Klechová H. Měření postojů seniorů ke stáří. Praktický lékař, 2011, roč. 91, č. 7, s. 396–401. ISSN 0032- 6739.

2. Haškovcová H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9.

3. Janečková H a kol. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. Geriatria, 2008, č. 1, s. 19–27. ISSN 1335-1850.

4. Janečková H a kol. Studium vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života seniorů – využití kvantitativních a kvalitativních metod. Česká geriatrická revue, 2007, roč. 5, č. 3, s. 146–155. ISSN 1214-0732.

5. Jarošová D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2006. ISBN 80-7368-110-2.

6. Kalvach Z a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4.

7. Kalvach Z, Onderková A. Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-455-5.

8. Schweitzer P, Bruce E. Remembering yesterday, caring today: reminiscence in dementia care. London and Philadelphia: Jessica Kingsley Publishers, 2008. ISBN 9781843106494.

9. ÚZIS. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. 2012 [cit. 2012- 01-26]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/

 

 

• tisk
• předplatit si