Seriál - komunikace - Jak se vyhnout konfliktu? Mějte po ruce odpověď

Také máte někdy při rozhovoru pocit, že ten druhý vůbec nechápe, co se mu snažíte vysvětlit? Že buď mluví úplně jinou řečí, nebo vám to dělá naschvál? S takovými situacemi se setkává každý. Konfliktní situace nás provázejí jako věrný průvodce od kolébky po hrob a vyhnout se jim prakticky nelze. Ani by to nemělo smysl. Konflikt, to je v podstatě výzva, která nás vybízí: Řeš to! Změň to! Udělej s tím něco! A pokud se nějakému konfliktu úspěšně vyhneme, zpravidla na nás čeká za nejbližším rohem připraven znovu udeřit neztenčenou silou. Pojďte se tedy spolu s námi naučit, jak zvládat konfliktní situace.

Většina z nás není na zvládání konfliktních situací připravena, na komunikaci s lidmi problémovými, agresivními, nevyrovnanými, neukázněnými či přímo manipulujícími. Svou vinu na tom má náš školský systém, který si dal za cíl zasypat svým absolventům paměť spoustou informací, které jsou dohledatelné v encyklopediích nebo na internetu („kdo se moc ptá, málo googlí.“), ale vůbec se nezabýval tím, jak jedince naučit řešit situace, do nichž se v životě dostane. a tak většina z nás dokáže citovat zpaměti dlouhé pasáže z knih, vyjmenovat chemické, fyzikální a matematické vzorce, které v životě nepoužije, ale v oblasti zvládání řízení svých financí jsme prakticky analfabeti a v situacích, kdy se setkáváme s nepřiměřeným a nevlídným chováním, jsme zpravidla bezmocní. nikdo nás totiž nenaučil, co je důležité pro přežití v komunikační džungli.

Co uděláte, když jste terčem slovního útoku? Když zjistíte, že je na vás někdo hrubý, ba přímo arogantní? Ztuhnete? Mlčíte, protože honem nevíte, co říct? Nebo se snažíte ze všech sil obhájit a vykřičet svůj názor, i když víte, že vás ten druhý neposlouchá? Zpravidla reagujeme tak, jak jsme zvyklí, což je zpravidla neúspěšné. Je přirozené se bránit, když máte pocit, že vás někdo neprávem obviňuje, nepustí vás ke slovu, nenechá vás situaci vysvětlit či dokonce vyvíjí nepřípustný nátlak s cílem donutit vás udělat přesný opak toho, co chcete. prvotní reakce v těchto komunikačně náročných situacích jsou pochopitelné, ale obvykle atmosféru ještě zhoršují. Nekontrolovatelné citové výlevy vzbuzují zákonitě agresi, nastává atmosféra soupeřivosti, přetlačování a stupňování negativních emocí.

A přitom existují lidé, kteří vás dokážou okamžitě zaujmout, ovlivnit a nakonec i přesvědčit a i když máte pocit, že s vámi trochu manipulují, nedokážete jim říct „ne“. Čím to je? Co oni mají a vy ne? Je to vrozená schopnost, talent? Dá se komunikace naučit, nebo ji umí jen někdo? Dobrá zpráva je, že to jde. Umění komunikace je totiž ve skutečnosti dovednost jako každá jiná. Někdo pro ni má větší vlohy, někdo menší, ale naučit se ji může každý. Situace, v nichž bychom normálně ztuhli v němém šoku a dokonalá odpověď by se vynořila, až bychom stáli za dveřmi při odchodu domů, se můžeme naučit zvládat. Nutná je však příprava. Jako první krok je třeba mít v zásobě několik univerzálně použitelných vět, citátů, takzvaných „odpalů“. Důvod je jednoduchý. Při slovním ataku, který limbický systém podvědomě vyhodnotí jako klasický útok, dojde k mobilizaci sil v jiných částech těla, než by bylo obvykle potřeba, protože tělo se připravuje na boj nebo útěk. Prvotní reakcí je proto ustrnutí a jeho součástí je i „odpojení“ myslícího mozku. To je důvod, proč se jedinec v emočně vypjatých situacích zpravidla nezmůže ani na slovo, rudne, bledne, tuhne, stírá si „smrtelný pot“ nebo koktá, ale nepřemýšlí, protože nemůže. A protože jsou tyto reakce známé, můžeme se na ně připravit. ale o tom až příště. Teď si můžeme nachystat do zásoby to, co „vypálíme“ bez přemýšlení. Nejlépe otázku. tou totiž vracíme míč na druhou stranu hřiště a očekává se tedy reakce toho druhého. Získáme tak prostor k nadechnutí, vydechnutí a k přípravě další otázky, eventuálně k „prolomení blokády“ a k rozmyšlení dalšího postupu.

 

„odpaly“

→ Získejte čas a kontrolu nad situaci

 

Neutrální výroky jsou:

Jak to myslíš? Proč si to myslíš? A to ti řekl kdo? Jak jsi na to přišla? Co tě vede k tomuto názoru/tvrzení? Jak byste tedy postupovala vy? Máš právo na svůj názor. Jako každý jiný. To je možné ... podle vás! To je jen jeden pohled na věc.

Asertivní varianty:

Jsem ráda, že to říkáte. Máte naprostou pravdu, to se mi občas stává. Je na vás, abyste si to domyslela. Když člověk neví, vždycky si to nějak domyslí, že? Uvědomuješ si, že se na tuto situaci můžeš podívat i z jiného úhlu pohledu? Kdy jsem, podle tvého názoru, něco takového řekla?

Útočné varianty:

Ano, toho si všimne i méně chápavý. Co jsi ještě postřehla? Podívala bych se na sebe a byla bych laskavě zticha.

A nic víc mi k tomu říct nedokážeš? Kdybys věděla, co vím já, tak by ses tak nesmála!

Pokud chceme v diskuzi použít citát, je potřeba ho umět dokonale zpaměti a zvládnout ho vyslovit bez zaškobrtnutí. V opačném případě hrozí, že se zakoktáme a místo očekávaného efektu sklidíme výsměch.

Univerzálně použitelné citáty:

„Kde je vůle, je i cesta.“

„Když se jedny dveře zavřou, další se otevřou; ale my se díváme s takovou lítostí na ty zavřené, že nevidíme dveře, které se před námi otevřely.“ Alexander Graham Bell

„Nenechám se odradit, protože každý špatný pokus, který mám za sebou, je dalším krokem vpřed.“ Thomas A. Edison

 

„Je třeba znát fakta, aby bylo možné je překroutit.“ Mark Twain

„Bez pořádku nemůže nic existovat. Bez chaosu nemůže nic vzniknout.“ Albert Einstein

„Není prostředek, k němuž by se člověk neuchýlil, aby se vyhnul dřině spojené s přemýšlením.“ Thomas A. Edison

„Hlava a zadek jsou spojené nádoby. Dokud člověk nedostane kopanec do zadku, nezačne myslet.“ Gabriel Laub

„Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný.“ M. de Montaigne

„Neuspět v plánování znamená plánovat neúspěch. Jaké jsou vaše cíle?“ Brian Tracy

„Ať už věříš, že něco dokážeš, nebo že něco nedokážeš, máš vždycky pravdu.“ Henry Ford

„Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka.“ Abraham Lincoln

A na závěr poslední rada v dnešní lekci:

Zásadně se vyhýbejte tomu, říkat někomu, že nemá pravdu! I kdyby tomu tak skutečně bylo. Podvědo- mě tím druhého přivádíte k zuřivé sebeobraně a protiútoku, což nikam nevede.

Neříkejte:

Nemáte pravdu! Ani při nejlepší vůli to nejde! Mýlíte se, tak to vůbec nebylo! Jste na omylu!

 

PhDr. Jana Sládková, MBA, jednatelka a ředitelka společnosti In Line Communications, s. r. o., www.vzdelavanisester.cz

 

• tisk
• předplatit si