Nejdůležitější je spolupráce rodiny

V agentuře domácí péče pracuji již jedenáct let a během své praxe jsem se setkala s mnoha případy domácí paliativní péče. Vždy je to velmi emocionálně vypjaté a vyčerpávající, ale vždy je třeba přistupovat k pacientům profesionálně a svým přístupem jim zajistit důstojný odchod z tohoto světa.

"Nic není tak nesnadné, jako najít vhodná slova pro velkou bolest," řekl římský filozof, politik a básník Lucius Annaeus Seneca a měl pravdu. O smrti a umírání nechceme slyšet. Je nám to nepříjemné, i když je smrt přirozenou součástí života a nikomu z nás se nevyhne. Pro umírajícího je to ovšem vyčerpávající zápas a pro jeho nejbližší náročné období.

Ošetřovatelství se tímto závěrečným stadiem lidského života začalo zabývat v posledních desetiletích a vznikl i nový obor – paliativní medicína. Jejím cílem není pacienta uzdravit nebo jeho smrt oddálit, ale postupovat tak, aby umírání bylo pro všechny zúčastněné co nejméně skličující a aby nemocný umíral pokojně a důstojným způsobem. S myšlenkou pomáhat umírajícím v hospicích přišla v 60. letech minulého století anglická ošetřovatelka a lékařka Cicely Mary Strode Saunders, která se pak stala průkopnicí paliativní medicíny. Dnes se paliativní péče zavádí i do pacientova domova. Většina lidí dnes umírá v nemocnicích nebo v jiných zdravotnických či sociálních institucích. Mnoho z nich by si přitom ze všeho nejvíc přálo zemřít doma. aby mohli zůstat ve svém prostředí mezi svými blízkými, je potřeba zajistit jim kvalitní péči o veškeré jejich bio-psycho-sociální potřeby. Paliativní domácí péče zahrnuje lékařskou a ošetřovatelskou péči, péči o duševní pohodu, sociální poradenství i péči o rodinu umírajícího. Týmy pracovníků agentury domácí péče se snaží takovou péči zajistit.

Úspěšná paliativní léčba vyžaduje věnovat pozornost všem aspektům pacientova utrpení (bolest, psychické problémy, sociální obtíže, duchovní starost aj.). Optimální léčba vyžaduje i multidisciplinární spolupráci lékařů, sester a dalších zdravotnických i nezdravotnických pracovníků (duchovní, dobrovolníci, rodina, přátelé a další). Veškerá léčba musí probíhat se souhlasem pacienta a ve shodě s jeho přáním. Paliativní péče chápe umírání jako normální proces, kterému se nebrání bolestivým zadržováním smrti. Indikovány jsou všechny terapeutické možnosti, které přinášejí úlevu. Paliativní péče usiluje o maximální možnou kvalitu života a aktivitu až do smrti. Pacient se nachází v prostředí, kde žil, a kde může být obklopen svými nejmilejšími, což spolu s lékařským vyšetřením a pravidelnou péčí specializované ošetřovatelky může vést ke šťastnějšímu rozpoložení pacienta a dokonce i ke zmírnění jeho duševního a tělesného utrpení. Přirozenou reakcí rodiny a přátel jsou obavy, že se nedokážou s touto mezní situací vyrovnat. Nevědí, co budou říkat, do jaké míry mají projevit své city a také si neumějí představit, jak zvládnou projevy pacientovy nemoci, zda dokážou být pacientovi oporou. S tím vším si však poradí zdravotní sestry agentury domácí péče.

Sestra dochází pravidelně za nemocným, kontroluje jeho stav, sleduje účinky léků proti bolesti, podává mu léky, injekce, infúze, provádí převazy, stará se o stomie, radí nemocným a pečujícím s jejich problémy. Učí pečující, jak se o nemocného starat a jak používat zdravotnické pomůcky. Předem upozorňuje na možnost předvídatelných i nepředvídatelných změn zdravotního stavu nemocného a dává praktický návod, jak se v těchto mnohdy kritických situacích chovat. Pečující tak získávají větší jistotu a odvahu tyto situace zvládnout.

Indikace k poskytování domácí paliativní péče

Domácí paliativní péče je poskytována nemocným, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém stadiu. V domácím prostředí se významně počítá s aktivní pomocí pacientových blízkých, a proto není tato forma péče vhodná pro všechny umírající. Obecnými předpoklady jsou:

→ Pacient si přeje, aby péče probíhala v domácím prostředí.

→ Rodina je ochotna převzít převážnou část péče o nemocného. Důležitou roli přitom hrají tyto faktory: fungující rodinné vztahy, vyhovující bytové i finanční poměry, motivace a sebedůvěra pečujících.

→ Spolupráce praktického lékaře. Jeho schopnost a ochota je pro chod domácí paliativní péče zcela zásadní. Jeho úlohou je: léčba symptomů, předepisování léků a ošetřovatelského materiálu, indikace domácí péče, řešení akutních situací. Praktický lékař by měl být zodpovědný za kontinuitu péče a měl by být hlavní konzultační osobou pro pacienta i rodinu. Jeho možnosti bývají, bohužel, limitovány způsobem úhrady této péče ze strany zdravotních pojišťoven.

→ Všichni zúčastnění musí být srozuměni s klinickou situací a v jednotě poskytovat paliativní péči. Musí si uvědomovat, že pacient je nevyléčitelně nemocný a cílem péče je udržení dobré kvality jeho života a umožnění důstojného prožití jeho posledních chvil. V domácím prostředí je proto, že mu nemocnice nemá co nabídnout a všechny praktické aspekty péče jsou zvládnutelné v domácím prostředí.

→ Je třeba stanovit plán péče a plán řešení akutních situací. Je třeba si ujasnit, koho volat, kam případně pacienta převážet v kritických situacích. Když se tyto situace prohovoří předem, jsou pak méně stresující. Součástí plánu je také domluva, jak postupovat bezprostředně po pacientově smrti. Jednou z podmínek poskytování domácí paliativní péče je ochota alespoň jednoho blízkého člověka převzít zodpovědnost za péči o nemocného v domácím prostředí. Častokrát nemá zdravotnické vzdělání, je však schopen vnímat a uspokojovat potřeby nemocného, poskytovat mu základní ošetřovatelskou péči a být prostředníkem mezi nemocným a profesionálními zdravotníky. Pečovatel má obecně usilovat o:

→ spokojenost pacienta;

→ bezpečnost a jistotu pacienta;

→ dodržování léčebného plánu;

→ zajištění ošetřovatelských povinností – péče o hygienu, stravování, vyprazdňování, preven- ce a léčba proleženin apod.;

→ zajištění aktivit, komunikace a smyslových podnětů ke smysluplnému trávení času pacienta;

→ vypracování krizového scénáře pro případ komplikací, které se mohou vzhledem k povaze onemocnění vyskytnout a vyžadují rychlou a neodkladnou reakci.

Celou péči o nemocného by měl koordinovat praktický lékař, který může nemocného při domácí návštěvě vyšetřit a rozhodnout o dalším postupu.

 

Iva Holíková, DOP-HC, s. r. o., Dolní Rychnov

 

• tisk
• předplatit si