Dezinfekce v ambulantní praxi

Ambulantní složka zdravotní péče je specifická velkým obratem pacientů a představuje stejné riziko nákazy jako nemocnice. Eliminace rizika přenosu patogenních mikroorganismů na pacienty a ochrana zdravotnických pracovníků je obecným cílem postupů vedoucích k prevenci infekcí.

Dezinfekce je jedním z efektivních postupů, jak bránit přenosu mikroorganismů. Ve zdravotnických provozech se využívá především účinku chemických látek s testovaným mikrobicidním účinkem. K dezinfekci je možné využít i jiných metod, avšak pouze velmi omezeně. Jde např. o termickou dezinfekci, UV záření nebo ionty kovů vykazujících antimikrobiální aktivitu, např. stříbra (využívá se jako součást např. intravaskulárních katetrů).

Terminologicky bychom měli odlišovat dezinfekční prostředky jako antimikrobiální látky používané pouze na neživé objekty od antiseptik patřících mezi dezinfekční prostředky používané pouze na živé tkáně, jako jsou kůže a sliznice.

Jaká jsou tedy pravidla správného používání dezinfekčních prostředků? V následujících bodech si můžete ověřit, zda máte postup správně nastaven:

→ Informace od výrobce. Jsou zcela stěžejní pro správné použití dezinfekčního přípravku, ovšem za současného respektování legislativních požadavků (tč. vyhl. č. 195/2005 Sb.).

→ Spektrum účinnosti. Výběr rozsahu potřebné mikrobicidní účinnosti se odvíjí od předpokládané míry rizika výskytu infekčních agens. Za základní účinnost se považuje účinnost baktericidní a virucidní, tj. s účinností proti HBV, HIV. Tuberkulocidní účinnost volíme na specializovaných plicních či infekčních ambulancích nebo tam, kde očekáváme kumulaci pacientů s rizikem TBC. MRSA se z hlediska citlivosti na dezinfekční prostředky chová jako běžná bakterie, použijeme tedy prostředky s baktericidní účinností bez nutnosti specifického testování. K přípravkům se sporicidní účinností sáhneme v případě, že ošetřujeme pacienta s prokázaným původcem Clostridium difficile.

→ Koncentrace a doba expozice. To jsou dva souvztažné údaje, které nemůžeme libovolně modifikovat, ale musíme striktně respektovat, jak jsou uvedeny na etiketě. Koncentrace se liší přípravek od přípravku, a to v návaznosti na spektrum účinnosti. Kritériem výběru přípravku může být i doba expozice. V ambulancích např. s velkým obratem vyšetřovacího instrumentária nebo s frekventovaným využitím malých ploch volíme přípravky s kratší dobou expozice 15 min a méně.

→ Voda. Používá se z vodovodního rozvodu, výjimkou mohou být slizniční antiseptika, kde výrobce může doporučit ředění fyziologickým roztokem či injekční vodou. Pokud výrobce neuvádí jinak, ředí se dezinfekční prostředky většinou studenou vodou, aby se omezil jejich dráždivý účinek. Teplota studené vody v rozvodech může kolísat od 10 °C (v zimě) do 18 °C (v létě), rozpustnost práškových přípravků podpoříme teplotou spíše kolem 20 °C.

→ Postup ředění. Většina pracovních roztoků se připravuje rozpuštěním odměřeného množství koncentrátu v odměřeném množství vody. Celkové množství pracovního roztoku zahrnuje objemové množství koncentrátu a vody (např. při přípravě 8 l roztoku s koncentrací 0,5 % vlijeme 40 ml koncentrátu do 7,96 l vody). U práškových dezinfekčních přípravků je ředění jednodušší, odměřené množství přípravku vsypeme do vody, jejíž množství se rovná výslednému objemu pracovního roztoku.

→ Dezinfekce ploch postřikem je zejména v ambulancích velmi oblíbená pro svoji jednoduchost a rychlost použití. Způsob provedení však často neodpovídá doporučenému postupu výrobce, a plochy tudíž nebývají bezpečně vydezinfikované. Na dezinfikovanou plochu se rozprašovačem musí nanést tolik přípravku, aby plocha byla souvisle mokrá, tj. na 1 m2 40–50 ml přípravku. Vytváření aerosolu s sebou navíc nese zvýšenou expozici chemickým látkám. Vhodnější alternativou je použití vlhčených dezinfekčních ubrousků na plošnou dezinfekci, při kterém dochází i k důležité mechanické očistě ploch.

→ Střídání přípravků. Tato povinnost vyplývá z národní legislativy a výrobci ji ve svých návodech a na etiketách neuvádějí. Důvodem střídání je prevence vzniku rezistence mikroorganismů na dezinfekční prostředky a důležité je především u plošné dezinfekce. Povinnost střídání dezinfekcí, daná vyhláškou, není blíže specifikována, tudíž v oblastech, kde existuje více účinných látek, bychom měli střídání zachovávat (výjimkou jsou dezinfekce na ruce, kde si musíme vystačit s alkoholovými přípravky, ale i přesto je vhodné mít na pracovišti alespoň dva druhy prostředků z důvodu individuální kožní snášenlivosti). Dva přípravky obecně na prostřídání postačují. Doba nepřetržitého používání by neměla překročit jeden měsíc. Principem střídání je použití různých účinných mikrobicidních látek. V praxi dochází k častým chybám při sestavování dezinfekčních plánů právě ve výběru přípravků bez ohledu na jejich účinnou látku. Název přípravku sám o sobě o účinné látce nic nevypovídá. Při změně přípravku je vhodné plochy nejprve setřít vodou se saponátem, aby nedocházelo k reakcím reziduí chemických látek a vzniku např. zápachu, lepivosti nebo neodstranitelných skvrn.

→ Výměna pracovních roztoků. Je dalším požadavkem, který vyplývá ze zmiňované vyhlášky, a občas bývá nepřesně převáděn do praxe s ohledem na údaje o stabilitě roztoků, uváděné výrobci. Pracovní dezinfekční roztoky se musí měnit nejdéle po 12 hodinách od naředění, podle stupně zatížení biologickým materiálem i častěji. V ambulancích, které fungují v nepřetržitém provozu, je na toto potřeba pamatovat a na nádobu s roztokem uvést nejen datum, ale i hodinu ředění.

→ Míchání dezinfekčních přípravků s čisticími, dezinfekčními či jinými, např. enzymatickými přípravky není přípustné, narušuje se tím dezinfekční účinnost.

→ Bezpečné skladování. Dezinfekční prostředky se skladují v originálních uzavřených obalech, odděleně od potravin, případně jiných chemikálií. Při rozplňování do menších, původně originálních obalů je třeba označit tyto datem exspirace a číslem šarže z původního obalu. K uchovávání dezinfekčních prostředků není přípustné používat obaly od potravin či nápojů. Obaly od dezinfekčních přípravků naopak není vhodné používat k uchovávání jiných tekutin, např. vody na květiny, hrozí riziko záměny a použití místo dezinfekčního prostředku.

→ Používání výrobků od na trhu zavedených firem. Výrobků a výrobců, respektive dovozců na český trh přibývá a zorientovat se v předložených výsledcích různojazyčných testů účinnosti zahraničních laboratoří není úplně jednoduché. Ministerstvo zdravotnictví přenáší odpovědnost za veškeré deklarované údaje o produktu na výrobce a dovozce, což v naší právní kultuře nemusí být jistotou pro nás uživatele.

Efektivní využití dezinfekčních prostředků je součástí strategie vedoucí k prevenci vzniku infekcí při poskytování zdravotní péče. Výběr vhodných dezinfekčních prostředků, koncentrace a doby expozice, stejně tak jako frekvence jejich užití jsou založeny na posouzení rizika vzniku infekce spojené s užíváním zařízení a pomůcek a s ohledem na rizikovost prováděných zdravotnických výkonů. Racionální výběr a použití dezinfekčních postupů by měly probíhat i se zřetelem na ochranu životního prostředí.

 

Mgr. Pavla Všetečková, Oddělení hygieny a epidemiologie FN Brno

 

• tisk
• předplatit si