Rozhovor s Dagmar Škochovou: Sestra ve století techniky a komunikace

Krok do stejné řeky neuděláme. Stejně jako lékař je dnes sestra vysoce kvalifikovaným pracovníkem, jehož profese je podmíněna celoživotním vzděláváním... a na tom už nikdo nic nezmění. Z čepce a zástěry jednou provždy vyrostla.

Jsou sestry, kterým prsty obou rukou na vypočítání let studia nestačí – a těch už není málo. Vznikly a vznikají další obory, které jsou jejich doménou – jsou sestry, které jsou geniálními manažerkami, ale současně dokáží pracovat i u lůžka a umějí se postarat o pacienta a poskytnout mu i psychickou úlevu. Jednou z nich je i devětačtyřicetiletá Mgr. Dagmar Škochová, MBA, vrchní sestra I. chi- rurgické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, držitelka ceny Florence Nightingaleové za rozvoj ošetřovatelství za rok 2009.

Jaký trend v ošetřovatelství pociťujete v tuto dobu nejvýrazněji?

Bezpochyby nástup nových technologií a nutnost ovládnout je. Ten vývoj je velmi dynamický – každou chvíli se vyskytne něco, co bychom chtěli na našem oddělení zkusit nebo zavést. Mladá generace k tomu vesměs přistupuje velmi pozitivně a kupříkladu práci s počítačem bere už jako úplnou samozřejmost.

Můžete uvést příklad?

Například nově naše sestry velice oceňují ultrazvukový čistič ran SONOCA, který zatím máme na oddělení jen zapůjčený. Ale přáli bychom si ho mít. Metoda, kterou se na něm pracuje – hydrochirurgický débridement ran – není ještě zcela rozšířená a známá. Pomocí ní se odstraňuje neživá, příp. nekrotická tkáň, zatímco vitální tkáň je ochráněna. Po vyškolení by touto metodou mohla vedle lékaře pracovat i sestra. Pro sestry by mohl být přístroj velkým přínosem, protože na chirurgickém oddělení se běžně setkávají s celou plejádou ran, nejen s dekubity, případně s bércovými vředy, ale také hojně s operačními ranami, nejrůznějšími typy poranění, které si lidé mohou přivodit atd. Zásady hojení ran jsou pro sestry na chirurgii základní dovedností. To je také odpověď na otázku, proč se tak vřele zajímáme o všechny novinky třeba právě v tomto oboru.

Slyšela jsem, že koncem března se bude u vás na oddělení instalovat nový přístroj, který podstatně sestrám usnadní práci při dezinfekci. Oč konkrétně jde?

Nocospray je přístroj, který umožňuje dezinfekci prostor parami peroxidu vodíku a komplexu iontů stříbra. Důležité v tuto chvíli je, že má prokazatelnou účinnost proti MRSA. Kupříkladu doba dezinfekce boxu by se tak neporovnatelně zkrátila.

Můžete to nějak zobecnit?

Nelékařský zdravotnický personál jednoznačně technické novinky chce. Je třeba mu při plánování investic do zdravotnických technologií naslouchat.

Jako předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS máte rozhodující zásluhu na existenci a aktivní účasti na sesterské sekci Jiráskových dnů, jedné z nejvýznamnějších vzdělávacích zdravotnických akcí. Pořádáte řadu dalších dnes už známých ročníků kongresů a konferencí. Jaké motivy vás vedou k tak intenzivnímu přístupu ke vzdělání?

Pro bakalářské studium jsem se rozhodla jako vrchní sestra, a to v době, kdy se s ním u nás začínalo. Nejdřív jsem je doporučovala mladším kolegyním, ale brzy mi bylo zřejmé, že bych jim měla jít příkladem. Nebylo to úplně lehké rozhodnutí, protože v té době jsem už překročila čtyřicítku a věděla jsem, že na studium budu muset věnovat mnohé víkendy, koníčky, noci. Na bakalářku pak už jen logicky navázalo ostatní.

Vystudovala jste Vysokou školu zdravotnickou v Praze, Vysokou školu zdravotníctva a sociálnej práce v Bratislavě a ekonomické vzdělání jste získala na Mezinárodní manažerské škole (PIBS) při Vysoké škole ekonomické v Praze. V Aesculap Akademii působíte jako hlavní odborný garant, členka vědecké rady a pracovní skupiny Bezpečnost zdravotnického personálu, kde spolupracujete s ČAS. Co je konkrétně vaší úlohou?

Českým sestrám a dalším nelékařům byla dána možnost v rámci projektu prohlubování vzdělávání zdravotníků absolvovat kurzy z prostředků evropského sociálního fondu. Hlavním koordinátorem je IPVZ, hlavním školitelem společnost B.Braun, která školení realizuje právě prostřednictvím vlastní vzdělávací instituce Aesculap Akademie. Spolupodílím se na produkční a administrativním zajištění všech konferencí a seminářů v regionech.

Nelitujete, že jste po mnoho let volný čas věnovala studiu?

Vysoká škola je obrovský profit, takže nelituji. Na druhou stranu si uvědomuji, že není samospasitelná. Například nikdy nenahradí odbornost. I vysokoškolsky vzdělaná sestra, která je u lůžka, musí získat odpovídající praxi, udělat si atestaci v oboru. Vzdělání sestra potřebuje minimálně proto, aby si jí společnost začala víc vážit. Nechceme se stavět na místo lékařů, ale musí se mezi námi budovat partnerství, které tu stále není. Sestry se nevzdělávají pro to, aby dostaly diplom, který si založí do šuplíku. Ony to potřebují k výkonu své práce. Celé minulé století bylo o rozvoji techniky, toto století musí být navíc o rozvoji komunikace.

Za vaším jménem je titul MBA. Jste manažerka, vrchní sestra. Může vám teorie, kterou jste si ekonomickým studiem osvojila, pomoct v běžném provozu?

Studium mě mimo jiné dovedlo k většímu využívání psychologie při vedení lidí. Řídím přes dvě stě lidí, z toho je patnáct staničních sester, na které musím mít maximální spolehnutí. Řídím však nejen sestry, ale i ostatní nelékaře, a o to je to těžší. Sestry chodí s chutí do práce a vykonávají ji s radostí, i když je, jak všichni víme, nesmírně náročná. Hlavním trendem tohoto století je technika, dodávám, že vedle techniky je to ještě komunikace, která rozhoduje o tom, zda bude tým efektivní a výkonný a pacient spokojený.

Když člověk studuje, obvykle ho to motivuje k publikační činnosti. Je tomu tak i u vás?

V poslední době vyšly kupříkladu čtyři publikace, jichž jsem jednou ze spoluautorek: Chirurgie vyššího věku (hlavní autor doc. Šváb, 2008), Stomie (hlavní autorka Mgr. Zachová, 2010), Techniky a technologie v chirurgických oborech (hlavní autor prof. Krška, 2011) a Bariatrická a metabolická chirurgie (hlavní autor prof. Fried, 2011).

Vzniká Česká komora zdravotnických pracovníků. Vidíte ji jako přínos, anebo je zbytečná, jak se někteří zdravotníci domnívají?

O komoře jsme diskutovaly na sněmu předsedkyň sekcí a regionů ČAS, z nich většina, včetně mě, byla pro komoru. Jsem pro promyšlené diskutování s ostatními organizacemi, chce to klid a čas. Komora je krokem vpřed, a jak se už opakovaně ukázalo na Slovensku, může být sestrám přínosem.

---

 

k věci 

→ Hraje se o postavení sester

Koncem března jsme mohli z médií slyšet zprávu, že na Slovesku by zhruba 80 % všeobecných sester mělo pracovat jako zdravotnický asistent, tj. pod odborným dohledem, s odpovídajícím nižším platem. V nemocnici Žiar nad Hronom předložil ředitel sestrám dodatky ke smlouvě tak, aby 65 % sester bylo zařazeno jako zdravotnický asistent, zbytek jako sestry manažerky. Prezidentka slovenské Komory sester a porodních asistentek PhDr. Mária Lévyová vznesla silný protest a o tomto trendu hovořila jako o novodobém otrokářství. Dlouholetý společný vývoj českého a slovenského ošetřovatelství nás vede k palčivé otázce: Je skutečně možná cesta zpět?

 

• tisk
• předplatit si