Úmrtí pacienta a základní otázky

Zdravotnické zařízení je povinno o úmrtí pacienta bezpro­středně informovat pozůstalé. Praxe bohužel ukazuje, že zdravotníci nejsou dostatečně zkušení v jednání s pozůs­talými. Přitom právě nedobrá komunikace s pozůstalými vede ke stížnostem a trestním oznámením pro zanedbání péče a k požadavkům na potrestání zdravotníků.

Při řešení problému informace o úmrtí se musí rozlišit, zda se informace podává v době pracovní, či mimopracovní, zda se tak děje osobním jednáním, nebo jiným způsobem. V zásadě by s pozůstalými mělo být vždy jednáno osobně.

Kdo má jednat a podat informace

Jednat s pozůstalými by měl ten člen pečujícího týmu, kte­rý je pro pozůstalé autoritou – primář oddělení a ošetřují­cí lékař. Pokud pozůstalí poukazují na chyby v poskytova­né péči, není vhodné, aby informaci podával lékař, který péči poskytoval. Sestra s rodinou jedná při předávání po­zůstalosti. Informace lékaře a sestry by měly být v soula­du. Rozporné nebo nepřesné informace pozůstalí chápou jako doklad chybné péče. Je nepřípustné, aby informace o úmrtí pacienta podával sanitář.

Kdy má být jednáno s pozůstalými

Oprávněný požadavek je, aby jednání proběhlo neodklad­ně. Pokud je rodina přítomna při úmrtí, pak má být infor­mována hned ošetřujícím lékařem. Pokud přítomna úmr­tí není, oznámení je podáno jiným způsobem bez odkla­du. Následně by měla být podána informace a vysvětlení při osobním jednání.

Koho informovat

Informace se podává osobám, které jsou přítomny v době úmrtí, nebo tomu, kdo je uveden jako kontaktní osoba v chorobopise pacienta. Pokud není uvedena kontaktní osoba, pak je informována osoba blízká, zpravidla ta, která pacienta navštěvovala nebo která se za osobu blízkou ozna­čila. Požadovat, aby se pozůstalí prokazovali občanským průkazem, je nutné pouze při předávání pozůstalosti.

Jak informovat

V mimopracovní době je kontaktní osoba informována telefonem, případně formou SMS a lze připustit i zaslání e­mailu. Následně je však vhodné informovat pozůstalé osobním jednáním. V pracovní době je nejvhodnější osobní jednání.

Kde podat informace

Informace by měla být podávána na důstojném místě. Lze na pokoji zemřelého, pokud tam nejsou jiní pacienti. Nej­vhodnější je pracovna primáře nebo ošetřujícího lékaře, případně pracovna vrchní sestry. Zcela nevhodné je podá­vání informací o úmrtí na chodbě.

Obsah informace o úmrtí

Informace o úmrtí má obsahovat srozumitelné sdělení o zdravotním stavu, o způsobu léčby a zejména o konci ži­vota s akcentací na to, že pacient neměl bolesti, neměl po­cit dušnosti nebo žízně. Při podání informace je na místě pozůstalým sdělit, zda je požadavek klinika, aby zemřelý byl, či nebyl pitván. Pokud pozůstalí odmítají pitvu, pak je nutné je informovat o postupu při odmítání pitvy, tj. sdě­lit, kdo je oprávněn v této věci rozhodnout. Při podávání informace o úmrtí je možné nechat po­ zůstalé nahlédnout do zdravotnické dokumentace. Infor­mace o příčině smrti by neměly být rozdílné a již vůbec ne rozporné, pokud je podává klinik a následně pak patolog provádějící pitvu.

Pitva

Právní předpis stanovuje důvody, pro které se pitva pro­vádí. Pitva se vždy musí provést u zemřelých dětí a u pa­cientů, kde je jakákoliv námitka proti poskytované zdra­votní péči. Pitva je nevyvratitelný doklad o kvalitě dia­gnostického a léčebného postupu. Pitva může očistit lékaře a sestry, pokud jsou neoprávněně nařčeni z po­ chybení, které je v příčinné souvislosti se smrtí ošetřo­vané osoby. Pozůstalí nemají nárok být přítomni prove­dení pitvy. Pokud je to možné z provozních důvodů, je vhodné vyhovět pozůstalým, aby zemřelého viděli před provedením pitvy. Ošetření těla zemřelého je prováděno podle interních předpisů zdravotnického zařízení a ošet­řovatelského standardu platného ve zdravotnickém zaří­zení. O ošetření těla musí být proveden stručný zápis ve zdravotnické dokumentaci.

JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Šárka Rychtaříková, FN Motol

 

• tisk
• předplatit si