Tým mimořádných osobností

Ano – každý, nejen politik, jednou musí odejít. I naše Florence prochází změ­ nami, omlazením. V únoru, na svém posledním jednání, se loučila redakční rada, která s naším časopisem spolupra­ covala mnoho let. Na její místo nastu­ puje redakční rada nová, jejímž úkolem bude posunout časopis blíže k novým potřebám čtenářů. S jejími členy se po­ drobněji seznámíte v tomto čísle.

Nyní bych chtěla napsat něco o naší redakční radě, o lidech, se kterými jsme velmi dlouho spolupracovali. Chtěla bych této redakční radě poděkovat a při­ tom se trochu vrátit do minulosti.

Abych si oživila paměť, prošla jsem si všechny ročníky Florence a Sestry až do doby těsně po revoluci, kdy jsme společně ve Zdravotnické pracovnici (časem přetransformované v Sestru) začínaly a kdy byla předsedkyní re­dakční rady doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., tehdejší přednostka ÚTPO 1. LF UK. Marta Staňková nasazovala vysokou laťku všemu, a tedy i odbor­nosti časopisu. Tehdy jsem se jako „ne­sestra“ začala učit být sestrou.

Nesmírně jsem si docentky Staň­kové vážila a nevěřila jsem vlastnímu štěstí, že takovou osobnost máme v re­dakční radě. Měla obrovské znalosti a podnikala vše, aby je využila k eman­cipaci ošetřovatelství. Proto udělala hodně, zvláště na poli vzdělávání. Jak byla na jedné straně „vědecká“ a pre­cizní, tak byla na druhé straně fanda. Vzpomínám, jak na redakční radě vy­ tahovala z kapes štůsky vyplněných ob­jednacích kupónů na Sestru, pro kterou při výuce nadchla své studentky, tak­ že si ji hromadně objednávaly. To nám velmi pomáhalo. V té době to byla dle mého názoru v ošetřovatelství osob­nost číslo jedna.

Byla doba kvasu a velkých změn v ošetřovatelství, vznikla nová profes­ní organizace Česká asociace sester. O pohybech a někdy porodních boles­tech, kterými její vznik procházel, refe­rovala v časopisu další členka redakč­ní rady, jedna ze zakladatelek ČAS a její dlouholetá viceprezidentka. Růžena Wagnerová. Další obrovská osobnost ošetřovatelství.

Vznikaly nové zákony, tvořil se systém registrace sester, první kredit­ní systém pro celoživotní vzdělávání. Všechny členky naší redakční rady se těchto procesů aktivně účastnily a své poznatky pak přenášely do našeho ča­sopisu, v té době do Sestry. Vzpome­nu jen, jak Marta Staňková v tandemu s Danou Juráskovou realizovaly pilot­ní projekt kreditního systému v Tho­mayerově nemocnici, na jehož zákla­dě pak vznikl první kreditní systém, který dlouhou dobu sloužil celoživot­nímu vzdělávání.

Další členka naší redakční rady Jin­dra Pavlicová byla v těchto letech hlav­ní sestrou Ministerstva zdravotnictví. Díky ní jsme se v redakci dozvídali o podpoře ošetřovatelství porevoluč­ní doby ze strany mezinárodních orga­nizací a o všech chystaných zákonech a opatřeních. Tato nefrologická sestra byla za celoživotní práci oceněna stát­ním vyznamenáním ČR, které převzala z rukou prezidenta republiky.

Byla to doba, kdy vznikaly první agentury domácí péče, pro nás něco zpočátku exotického. Za ně pracova­la v Sestře a později ve Florence Milica Sklenčková. Díky ní jsme mohli s pře­hledem informovat o tom, co nového se v této oblasti děje.

Po předčasné smrti docentky Staň­kové se předsedkyní redakční rady Sestry stala Dana Jurásková, v té době náměstkyně ošetřovatelské péče Tho­mayerovy nemocnice a později před­nostka ÚTPO 1. LF UK. Dana Jurásko­vá, sama mladá, dynamická, moderní, naplňovala naše cíle moderního časopi­su jak tématy z oblasti vysokého mana­gementu, tak poznatky z vysokého škol­ství, které se v té době v profesi zdravot­níků nelékařů mohutně rozvíjelo.

V této oblasti potřeby čtenářů satu­ rovaly další členky redakční rady, ná­městkyně ošetřovatelské péče fakult­ních nemocnic – Anna Chrzová z VFN Praha a Bc. Mária Dobešová z FN Ostra­va. Odbory u nás zaštiťovala Jana Dvo­řáková, která nyní pracuje na MZ ČR a pomáhá odpovídat na otázky týkající se registrace, uznání kvalifikace apod.

Pak ale přišel rok 2005, rozpadla se redakce a Sestra získala nového vyda­vatele. Přešla jsem k němu s ní, ale po čtyřech měsících jsem nakonec odešla do nakladatelství Galén, kde jsme zalo­žili nový časopis – Florence. Redakční rada se personálně nezměnila a moh­la navázat na svoji práci. Rozšířili jsme cílovou skupinu ze sester na všechny zdravotníky nelékaře, provedli někte­rá vylepšení a pokračovali dál.

Mezitím úsilí o emancipaci ošetřo­vatelství pokračovalo. Nelékaři už měli svoji „devadesátšestku“, velký pokrok. Naše redakční rada se mohla pyšnit tím, že na její volání odpověděla první profesorka ošetřovatelství prof. Valérie Tóthová a stala se její členkou. Před­sedkyně redakční rady Dana Jurásková se stala ministryní zdravotnictví a ředitelkou VFN a naplnilo se příslo­ví, že nové generace stojí na ramenou starých. Redakční rada se také rozrost­la o nové členky, chtěli jsme mít zastou­peno více oborů. A tak jsme využíva­li zkušeností porodní asistentky Hany Rittsteinové a laborantky Jany Farka­čové, díky níž a jejím konferencím jsme se seznamovali s nejnovějšími infor­macemi v tomto snad nejdynamičtěji se rozvíjejícím oboru.

Přibyla k nám Hana Svobodo­vá z Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK a doc. MUDr. Iva Holmerová, která ne­jenže v redakční radě zastupovala léka­ře, ale je i mezinárodně uznávanou od­bornicí na Alzheimerovu chorobu, one­mocnění, se kterým se sestry bohužel sekávají stále častěji.

Vážená exredakční rado! Chtěla bych ti za celou redakci a všechny naše spolu­ pracovníky poděkovat za práci, kterou jsi pro náš časopis jen z nadšení pro věc vykonala. Byla jsi týmem zcela mimo­řádných osobností!

S úctou

Jarmila Škubová, Florence

 

• tisk
• předplatit si