Prevence zubního plaku

Preventivní stomatologie je dnes nedílnou součástí každé stomatologické praxe. Zabývá se prevencí zubního kazu, plakem podmíněných parodontopatií, vývojových poškození a ortodontických anomálií. Prevence plakem podmíněné gingivitidy a parodontitidy dospělého typu se zdá být jednoduchá a z velké části vyřešená, protože hlavní příčina těchto onemocnění je známá a odstranitelná.

Zubní mikrobiální plak je získaný měk­ký povlak, který pokrývá plochy zubu a okraje dásní. Dráždivé látky, které se z něj uvolňují, způsobují zčervenání, podráždění a otoky dásní. Do zubního plaku se později ukládají minerální lát­ky a vzniká tzv. zubní kámen. Plak lne relativně pevně k povrchu a lze jej od­ stranit pouze mechanicky. Omezit jeho vznik lze pravidelnou zubní hygienou, zejména čištěním zubů, s podporou zubní pasty. Nejdůležitější je mecha­nické odstranění plaku, veškeré dal­ší metody jsou pouze podpůrné. Úpl­né odstranění zubního plaku vyžaduje instruktáž a opakovaný nácvik.

Podle lokalizace rozlišujeme plak fisurální, koronální, supragingivální a subgingivální. Pro vznik plakem pod­míněných parodontopatií je rozhodují­cí přítomnost plaku supragingiválního v krčkové oblasti zubu.

Zubní kámen vzniká postupnou mineralizací plaku. Hlavní složkou jsou anorganické sloučeniny, převážně ve formě fosforečnanu a uhličitanu vápenatého. Podobně jako u plaku jej rozdělujeme podle lokalizace na kámen subgingivální a supragingivální.

Prevence a preventivní metody

Prevence je definována jako souhrn všech opatření a metod, jejichž cílem je předcházet vzniku onemocnění, kompli­kacím a trvalým následkům nemocí. 

1. Primární prevence má předcházet vzniku patologického procesu. Je v ní důležitá informovanost pacientů o pří­činách vzniku a příznacích onemocnění, motivaci, instruktáž ústní hygieny, pra­videlné preventivní prohlídky zaměřené na úroveň hygieny i stav gingivy.

2. Sekundární prevence nastupuje v době, kdy ke vzniku choroby již do­šlo a jejím úkolem je onemocnění včas diagnostikovat, vyléčit nebo alespoň zastavit tak, aby nedošlo k možným komplikacím. Mezi tato opatření pat­ří odstranění dráždivých faktorů a re­tenčních míst pro plak, včetně supra­gingiválního a subgingiválního zub­ního kamene.

3. Terciární prevence značí nutnost vyléčit komplikace a zabránit vzniku dalších možných komplikací, mezi kte­ré patří parodontální absces nebo pul­poparodontální postižení zubu.

Preventivní metody se skláda­jí z opatření, která provádí opakova­ně pacient podle pokynů lékaře nebo dentální hygienistky, a z výkonů, kte­ré provádí v ústech stomatologický per­sonál. Obě tyto části spolu úzce souvisejí a vzájemně se prolínají.

Profesionální preventivní meto­dy.

Do profesionální hygienické péče o chrup a parodont pacienta patří: mo­tivace pacienta, instruktáž, odstranění retenčních míst pro plak a monitorová­ní a korekce domácí péče. 

Mechanické odstranění plaku

K mechanickému odstranění plaku se pacientovi doporučují tyto základní pomůcky:

• zubní kartáček,
• zubní nit nebo mezizubní kartáčky,
• jednosvazkový kartáček.

Co odstraňujeme čištěním? Přede­vším zubní mikrobiální povlak – plak a ulpívající zbytky potravy. V dutině ústní se používají mecha­nické čisticí prostředky přizpůsobe­né podmínkám dutiny ústní, podpořené chemickými produkty specific­ké povahy.

Mezizubní kartáček

Mezizubní kartáček je specifický druh kartáčku, který slouží k čištění širších mezizubních prostor. Užívá se např. v případech, kdy má pacient zubní můs­tek, rovnátka a celkově jako preventiv­ní prostředek proti paradentóze.

Specifikace. Kartáčky se vyrábějí buď na jedno použití (čisticí hlavička je napevno vnořena do držáku), nebo k užití několikanásobnému (čisticí hla­vičku je možné měnit). Dále lze rozlišovat dle profilu čisti­cí hlavičky: 

• rovné – rádius čištění se pohybuje mezi 2 až 5 mm,

• kónické (kuželovité) – rádius čiště­ní se pohybuje mezi 3 až 7 mm. 

Užití. Každodenní užívání mezizub­ního kartáčku v kombinaci se zubní nití a celkově důslednou zubní hygie­nou snižuje krvácivost zubních dás­ní a zápach z úst. V začátcích čištění se mohou vyskytnout obtíže typu bo­lesti nebo krvácení, způsobené zub­ním plakem, který zde ulpěl. Tyto po­tíže by však v průběhu několika dnů měly ustat. Mezi výrobce mezizubních kartáč­ků a náhradních štětin patří Elmex, Cu­raprox, Oral­B, Tepe, Spokar a další.

Zubní nit

Zubní nit je nit nebo tenká páska slou­žící k odstraňování zubního plaku z mezizubních prostorů. Vyrábí se dnes obvykle z nylonu nebo jiných plastů. Může (ale nemusí) být voskovaná.

Historie. Podle rýh na zubech pou­žívali dentální nit lidé už v prehistorii. Moderní zubní nit poprvé popsal zub­ní lékař Levi Spear Parmly (1790–1859, New Orleans, USA) v roce 1815. Firma Codman und Shurtleft začala dodávat voskované zubní nitě na trh v roce 1882. Firma Johnson & Johnson si nechala v roce 1898 zubní nit patentovat.

Použití

1. Připravte si asi 30 cm nitě a otočte ji okolo prostředníku na každé ruce. Uchyťte nit mezi ukazovák a palec na každé ruce tak, aby nit napnu­tá mezi palci byla dlouhá asi 2 cm. Takto se drží nit pro čištění horních zubů.

2. Při zavádění nitě mezi zuby v dol­ním oblouku napněte nit mezi uka­zovákem a palcem tak, abyste na ni ukazovákem tlačili.

3. Jemně pohybujte nití obtočenou okolo zubu směrem nahoru a dolů. Nikdy nepoužívejte řezací pohyb (směr zepředu dozadu).

4. Nit musí v podstatě klouzat po ob­vodu zubu nahoru a dolů až pod dáseň.

Zubní kartáček

Historie. Podle dochovaných dů­kazů o svůj chrup pečovali již před 3 500 lety Babyloňané, používali jaké­ si klacíky. Objev kartáčku, jak jej zná­me dnes, je přisuzován Číňanům, kte­ří kolem roku 1500 vkládali do bam­busové nebo kostěné rukojeti štětiny divokého kance.

Kartáček na zuby je nedlouhá plo­chá tyčinka z plastu s rukojetí a hlavič­kou, do níž jsou instalována vlákna, na které se vymáčkne asi 1 cm zubní pas­ty. Je to základní hygienická pomůcka, která by měla patřit do výbavy každé­ho člověka, který má zuby.

Hlavičky zubních kartáčků se liší, záleží na výrobci a na aktuální módní novince. Mohou mít odpružené hlavič­ky s ještě odpruženou špičkou pro lep­ší manipulaci v mezizubním prostoru. Zubní kartáčky se nejčastěji vyrábějí ze syntetického vlákna. Dále se k vlák­nům instalují např. gumové proužky, vlákna mají různé délky apod. Správ­ný zubní lékař pacientovi doporučí vy­hnout se všem výstřednostem na kartáčku a dát přednost výrobku s rovně zastřiženými vlákny.

Existuje také mnoho způsobů, jak kartáčkem pohybovat v ústech, aby bylo dosaženo co nejlepšího vyčiště­ní ústní dutiny. Tím jediným by měl být pohyb od dásně směrem ke špičce zubu. Takto je třeba postupovat celými ústy několikrát. Tento způsob čištění je sice nejefektivnější, zato zabere spous­tu času. Mnoho lidí proto dává před­ nost klasickému horizontálnímu pohy­bu, který ale může zuby poškozovat.

Mechanický zubní kartáček. Exis­tují také zubní kartáčky ve formě ma­lých strojků, respektive malých elektro­spotřebičů, jež jsou poháněny malými elektromotorky, jejich praktická upo­třebitelnost je však stejná jako u běž­ných zubních kartáčků.

 

Blanka Remešová, Ústav klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN, Praha

Světlana Fojtíková, dis., Ústav klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN, Praha

Literatura:

1. Korábek L. Hygiena dutiny ústní. Praha: SZÚ, 2004.

2. Kilián J et.al. Prevence ve stomatologii, 2. rozšíř. vydání. Praha: Galén, 1999. 3. Dřízhal I. Dentální mikrobiální povlak. Progresdent, 1999, 1. 4. www.ústní hygiena.cz [cit. 22. 2. 2010].

 

 

• tisk
• předplatit si