Jaké jsou trendy dnešní doby?

Dávno pryč jsou doby jednotných uniforem. Naše zdravotnická zařízení nyní používají v rámci bezpečnostních předpisů vlastní pracovní oděvy, vlastní střihy, barvy, materiály. Výběr je veliký, a tak problémem zůstává, jaká kritéria volit, aby oděv splnil všechny nároky a potřeby jeho uživatele.

To, jak zdravotníci působí navenek svou vizáží, jak se cítí v oblečení při výkonu povolání a jak je oděvy chrání před poraněním a infekcí, je velmi důležité. Vzhled (elegance) zdravotníků se často neprávem podceňuje, třebaže pacienti často hod­notí nemocnici i podle toho, jak hezky a uprave­ně sestry působí. Náladu sester ovlivňuje také vě­domí toho, jestli se v oblečení cítí dobře a zda si připadá hezká a upravená. V mnohých zdravot­nických zařízeních se výběr a nákup pracovních a ochranných oděvů pro zdravotníky řídí prio­ritně ekonomickými hledisky. Tento článek by měl připomenout ještě další kritéria, která jsou při rozhodování neméně důležitá.

Přístup by měl být komplexní a přitom individuální

Rozumný manager při výběru konkrétního ob­lečení pro zdravotníky bere v úvahu doslova všechna kritéria, nejen ekonomická. Musí při­jmout také aspekt estetiky, modernosti, komfor­tu a pohody uživatelů. V úvahu bere například i mikroklimatické podmínky, ve kterých se pra­covník pohybuje, roční dobu, orientaci praco­viště na světovou stranu, to, zda jsou místnosti prosklené apod. Textilní materiál má být v sou­ladu s požadavky, které nejvíce vyhovují zdra­votnickému personálu při pracovních výkonech, tedy uvažuje o jeho složení ve vztahu k jeho opo­třebení během užívání, jeho praní a žehlení, mačkavost, sílu vlákna, stálobarevnost, prodyš­nost, pocity, které vyvolává na těle apod.

Střih a celkový vzhled

Situace se u nás sice už mění k lepšímu, ale stále ještě inovace výrobků ve vztahu ke střihům a jim odpovídajícím materiálům nejsou tak rychlé a pružné, jako je tomu například v Německu. Často jsou k vidění na pracovištích i u lůžek vol­né haleny s výstřihem do V a s širšími rukávy, nebo naopak oblečení příliš těsné, které kompli­kuje pohyb. Haleny zase na těle spíše překážejí, po zmačkání (při sedu) zadní spodní části pů­sobí neesteticky, při práci u ležících pacientů na­bízejí výhled na spodní prádlo sester. To svědčí o nedostatečné úvaze těch, kteří oblečení vybí­rali. Dnes jsou k dispozici nepřeberné možnosti střihů, jejichž variabilita je stále větší s přícho­dem nových materiálů na trh. Už pro tu „mno­host“ je potřeba se zamyslet.

Pracovní a ochranné oděvy pro sestry a ostatní nelékaře by měly mít charakteristic­ké barevné ladění, které by je odlišovalo od ji­ných odborností zdravotníků. To je pomoci pro orientaci pacientů. Kromě toho by se mělo při­ hlédnout k možnosti kombinovat jednotlivé druhy oblečení (šaty, haleny, košile, trička, kal­hoty atd.), aby sestra mohla volit podle intenzity a druhu práce, podle počasí, podle toho, kde se pohybuje (v pavilonovém typu zařízení, kdy ob­čas přechází z budovy do budovy), kterou smě­nu slouží apod. V každém případě by měly mít sestry možnost výběru mezi jednodílným oble­čením (šaty) nebo dvojdílným (kalhoty či suk­ně a svrchní oděv). Každá z nich má svůj vkus a každé vyhovuje něco jiného. Komfort a pocit elegance sestry jsou opomíjená, ale neméně dů­ležitá kritéria při výběru pracovního oblečení.

 

Vrátí se obliba šatů?

Dnešní sestry volí raději dvojdílné oblečení než jednodílné šaty a z něho pak zase raději kalho­ty než sukni. Co dělat, aby se obliba šatů, velmi ženského kousku výbavy, vrátila? To je úkolem návrhářů a výrobců a zase opět managementu nemocnice, který výběr na základě rozhovorů se sestrami provádí. Šaty mají mít více střihů, aby byla sestře umožněna volba. Každá má jinou po­stavu, liší se typem i věkem. Některé víc sluší lí­meček, jiné výstřih. Nabídka má obsahovat růz­né varianty střihů (rovné, projmuté v pase, pro­pínací, vypasované, v různých délkách sukně, s různě řešeným páskem, s výstřihem, s krát­kým rukávem, bez rukávu apod.).

Je pravdou, že šaty mizí i ze šatníků žen vše­obecně. Dvojdílné oblečení je pružnější, lze ho během dne snadněji převlékat, například při po­třísnění vrchní části oděvu, prát. U šatů, pokud není dobrý střih, se při pohybech rukou sukně zkracuje, šaty táhnou. Například při polohová­ní pacienta. Šaty by ale neměly ze šatníků vy­mizet, a to ani z těch nemocničních. Naopak – dobře ušité šaty z dobrého materiálu nic nenahradí, pokud se týká elegance a ženskosti těch, které je nosí. V nemocnici si své místo udržují na poli sester staničních a vrchních.

 

Vícedílné oblečení

Podobně jako u šatů by u vícedílného oblečení měly být nabídnuté různé střihy. Čím více, tím lépe. Při výběru by se mělo mluvit se sestrami o tom, co jim vyhovuje. U kalhot je důležité na­bídnout minimálně tři druhy zapínání v pase, šířku a délku včetně kalhot krátkých, tříčtvrteč­ních, klasických (dlouhých) a také kalhotových sukní. Sestrám v třísměnných provozech má být přidělena oteplovací vesta v různých variantách, zhotovená z lehkých materiálů, pevnějších úple­tů, prošívaných kombinací apod. Mezi sestrami jsou oblíbené kupříkladu fleecové vesty bez ruká­vů se stojáčkem, které lze rozepínat shora dolů, vybavené šikmými kapsami na zip. Jsou praktic­ké a slouží „zateplení“ sestry včetně ochrany krku před zimou. Ruce zůstávají volné.

Není bavlna jako bavlna

Trendem jsou nové druhy materiálu kompono­vané se zřetelem k takovým vlastnostem, jako je jeho zvýšená trvanlivost, nemačkavost a příjem­ný omak. Kritéria z tohoto hlediska splňují čistě bavlněné výrobky, a to ošetřovatelský manage­ment dnes už dobře ví. Méně známé je už to, že existuje více druhů stoprocentní bavlny, a tedy při nákupu oděvů z tohoto materiálu je třeba jeho kvalitu ověřit z hlediska vlastních záměrů. Kvalita stoprocentní bavlny se může lišit měk­kostí, mačkavostí, srážlivostí a dalšími vlast­nostmi, také způsobem zpracování a průměrem vlákna. Nákupčí by měl mít deklarovanou stá­lost materiálu, záruku na počet pracích cyklů, při kterých nedojde ke změně struktury mate­riálu, a že bude zachován střih a tvar oděvu. Na druhé straně směsové materiály zaručují více stálosti, ale jsou náročnější na údržbu, ze­jména je třeba dávat pozor na praní při nižších teplotách. Odborníci upozorňují, že při náku­pu je třeba věnovat pozornost informaci o gra­máži tkaniny, ze které je oděv vyroben (tloušť­ka tkaniny).

Pracovní a ochranná obuv

Pracovní a ochranná obuv zdravotnických pra­covníků je bezesporu stejně důležitá jako jejich pracovní oděvy. Jejímu výběru a nákupu je třeba věnovat nemenší pozornost. Stejně jako oděvy ji zaměstnavatel poskytuje na základě vlastního předpisu. V zákoníku práce je zařazena do usta­novení týkajícího se osobních ochranných pro­středků. V některých případech se požadují spe­ciální ochranné vlastnosti obuvi, jako je zabez­pečení proti účinkům statické elektřiny a proti riziku uklouznutí a pádu. U většiny zdravotní­ků musí mít přidělená obuv antistatickou úpra­vu. Druhým významným požadavkem je protiskluzová úprava podešve odpovídající povr­chu podlahy konkrétního pracoviště. Obuv má být vyrobena vždy z kvalitních ma­teriálů, má mít příjemný vzhled a měla by za­jišťovat komfort zdravotnického pracovníka. U většiny obuvi je požadavkem prodyšnost stél­ky i svršku a perforace u pevné obuvi. U páskové obuvi je důležité uspořádání pásků, jejich sešití apod. Tam, kde není pevná pata, by obuv měla mít překlopný pásek přes patu. Barva zdravot­nické obuvi by měla být bílá.

Jarmila Škubová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si