Zvláštní péče léčebná sluší nejen tělu, ale i duši dítěte

Andulu položili na postel k oknu. Sousední postel obývala Máňa s nemocným kolenem. Nohu měla v sádře a chodila o berlích. Andule naopak chodit zakázali. Z druhé strany ležela Mařka připoutaná v sádrovém lůžku. „To si piš, že ti taky dají sádrový lůžko," řekla, když slyšela, že Andula je tu s páteří. „Vsaď se, že do vánoc ho budeš mít."

„Na vánoce já už budu doma, miláčku!" odsekla Andula.

„Páni zlatí, jak může bejt někdo takový trdlo? Ona si myslí, že pojede na vánoce domů," rozchechtala se Mařka a rozesmály se i druhé holky. Smály se, až se zajíkaly. ...

Nenáviděla je, zmije jedovaté, ale bohužel měly pravdu. Do vánoc měla nejen sádrové lůžko, ale navíc jí na bradu navlékli jakýsi psí náhubek, od něhož dozadu přes postel vedla šňůra, zakončená závažím. Říkalo se tomu klička a mělo to vytahovat páteř...

 

Tak popisuje své zážitky z léčebného pobytu v Zemském ústavu pro tuberkulosní děti, dnešní Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé, ve své knize Děti z Košumberku Milada Večeřová, která se tu jako jedenáctiletá léčila s tuberkulózou páteře v době 2. světové války.

Ústav, který dnes nese jméno svého zakladatele prof. MUDr. Františka Hamzy, existuje v Luži-Košumberku již 111 let. Toto významné výročí svého založení oslavil letos v květnu.

„Hamzova léčebna byla založena prof. MUDr. Františkem Hamzou v roce 1901 jako první středoevropský léčebný ústav pro tuberkulózní děti,“ vysvětluje dnešní ředitel léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc. Profesor MUDr. František Hamza (1868–1930) se o problematiku tuberkulózy a jejího léčení zajímal již v době svých studií. V roce 1897 nastoupil na místo obvodního lékaře v Luži. Oblast svého působení si zvolil zcela záměrně. Klimaticky totiž odpovídala jeho záměru zřídit tu dětskou protituberkulózní léčebnu.

Svůj plán vysvětloval profesor Hamza v roce 1901 takto: „Bylo odvahou založiti ve vlasti naší sanatorium pro skrofulosní. Opřel jsem se tím názoru mnohdy dosti neoprávněnému, jako by jen a jen ústavy přímořské honositi se mohly úspěchy léčebnými. Vždyť i na pevnině anglické, německé atd. prosperuje celá řada podobných léčeben, vždyť právě povolané autority vynikající poukazují ku zdárnému léčení i v ústavech nepřímořských, v ovzduší a slunci rodné země, v poměrech ovšem upravených náležitě ve směru hygienickém a therapeutickém. Proti skrofulose nepůsobí specificky ani léčiva, ani moře, ani cokoli jiného. Nebylo by však pravdivo přezírati skutečné výsledky ústavů přímořských, ale rovněž sluší uvědomiti si, že i četné jiné, po celý rok přístupné ústavy vykazují stejně znamenité úspěchy a že pouhé saisonní léčení nestačí vždy upraviti trvale těžší projevy skrofulosní. Jsouť příliš mocnými činiteli, jichž therapie musí sledovati jak poměry klimatické, v nichž organism vyrostl, jimž uvykl a v nichž v budoucnu žíti bude, tak únavu dlouhé cesty do ciziny, přizpůsobování se zcela novým poměrům po odjezdu do ciziny a po opětném návratu do domova. Odborně a nestranně kontrolované případy, péči našeho ústavu svěřené, jsou aspoň počátečným dokladem uvedených slov. Prosíme potud o důvěru, pokud snaha naše opřena je skutečným úspěchem léčebným ústavu našeho.“

V letech 1908–1923 se profesoru Hamzovi podařilo vybudovat základy velkého ústavu tzv. domácího typu. Byla v něm zajištěna sociální rovnost a dostupnost léčby pro všechny děti i přesto, že pro společnost na počátku minulého století byly charakteristické výrazné sociální rozdíly. Základem léčby tu byla hygienicko-dietetická terapie zaměřená na posílení tělesné soustavy. Péče byla koncipována tak, aby neztrpčovala život dlouhodobě nemocného dítěte. Naopak. Hamza rozvíjel schopnosti dětí a dokonce jako první ve střední Evropě otevřel přímo v léčebně v roce 1908 dvě třídy ústavní školy. „V rozsáhlé zahradě je zařízeno slunné pískoviště jednak pro slunné koupele, jednak pro hry a tělocvičné otužování těla. Zvláště pak v době zimní a v čas potřeby kdykoli doplňuje se zařízení toto pískovými koupelemi. Vzornou péčí o čistotu těla, pravidelným omýváním a otužováním, procházkami po zahradě, vycházkami do slunného ovzduší zajisté budou nemocní osvěžovati. Neméneprospějí cvičení v tělocvičně. Řádná životospráva a výživa upravuje se dle rázu choroby, dle stáří a vůbec dle přesných individuálních požadavků. Každý pacient má přesně určeno kdy, co a jak upraveno obdrží pokrmem a nápojem. Dle rozvoje choroby, dle postupu rekonvalescence zvolna se přechází ku stravě v normálních poměrech pacientových účelné, potřebné a zároveň snadno dosažitelné. O ušlechtilou duševní zábavu, o mravní výchovu po čas pobytu, po případě o zopakování školních učebních předmětů u těch pacientů, kteří budou si přáti a jichž choroba tomu neodporuje, postará se svědomitě správa ústavu,“ popisoval Hamza.

V roce 1961 byla léčba tuberkulózy v Luži postupně ukončena a léčebna byla upravena na zařízení pro rehabilitaci dětí s pohybovými vadami ortopedického a neurologického původu.

---

K věci

Kdo byl prof . MUDr. František Hamza

Lékař a spisovatel, který se narodil 6. 3. 1868 v Kletečné u Humpolce. Byl zakladatelem, majitelem a ředitelem léčebny pro skrofulózní děti v Luži-Košumberku, která dnes nese jeho jméno. V roce 1922 se stal oborovým přednostou III. oddělení ministerstva veřejného zdravotnictví. Byl profesorem na LF UK v Brně a zakladatelem Ústavu sociálního lékařství. Mimo jiné byl i předsedou Spolku mediků v Praze. V roce 1897 se oženil s Julií Závodskou, s níž měl tři děti. Vedl zdravotnické kurzy a psal odborné lékařské knihy. Stal se spoluzakladatelem známé Masarykovy ligy proti tuberkulóze, jejímž úkolem bylo mimo jiné i zřizování dalších protituberkulózních léčeben, např. v Dolním Smokovci, Šumperku a Cvikově. Profesor Hamza se zasloužil také o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily dalece rámec medicíny a sahaly i do veřejné a kulturní činnosti. Účastnil se například modernizace zdravotnických zařízení města Brna a známa a uznávána je i jeho literární tvorba (například román Šimon kouzelník). Zemřel 4. 6. 1930 v Brně.

 

• tisk
• předplatit si