Co přinesl nový zákon záchranářům? (V. díl)

Naopak mediálně hojně probíraný souhlas obou rodičů při ošetření dítěte by se díky ustanovení odst. 4 § 35 zákona č. 372/2011 Sb., o zdra- votních službách, posádek ZZS neměl dotknout, protože: „Jde-li o zdravotní služby, které lze podle § 38 poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta uvedeného v odstavci 1 a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určený poskytovatelem“. ZZS poskytuje přednemocniční neodkladnou péči. 

Co je neodkladná péče, se dočteme v § 5 odst. 1 písm. a) zmiňovaného zákona. Zde si myslím, že je pro zdravotnickou záchrannou službu ustanovení zákona dobré a práci posádek usnadní.

Nicméně si přesto myslím, že i v tomto případě se zcela jistě v budoucnu najdou rodiče, kteří si budou stěžovat a zpochybňovat, zda stav dítěte byl takový, aby o péči v případě nesouhlasu rodiče rozhodl s okamžitou platností lékař nebo jiný zdravotnický pracovník.

Závěrem bych k této problematice uvedl, že jsem přesvědčen, že minimálně ustanovení, která jsem ve svém článku zmínil a kterými jsem se podrobněji zabýval, se skutečně stanou pomyslným bičem na posádky i poskytovatele záchranné služby a v mnoha případech a situacích zcela bez rozlišení, zda vyhovíme, či nevyhovíme.

Všem zdravotnickým pracovníkům bych doporučoval, aby se s výše uvedenými normami pečlivě seznámili. Z praxe posledních měsíců jsem si všiml, že tyto normy daleko lépe ovládají pacienti, kteří už předem hlásí, na co mají ze zákona právo, a těchto náležitostí se domáhají. Naopak jsem si také všiml, že velmi mnoho zdravotnických pracovníků nové normy nezná a může tak sebe i ZZ vystavit nemalým problémům, včetně vysoké pokuty.

A co v zákonech naopak postrádám? V případě ZZS v zákoně o zdravotnické záchranné službě zcela jistě chybí ustanovení, která by lépe nastavila financování záchranné služby. Je zcela mimo realitu, aby záchranné služby byly jen maximálně z jedné třetiny placeny z veřejného zdravotního pojištění, tedy ze zdravotních pojišťoven, a z dvou třetin byly financovány z krajských rozpočtů.

Také v zákoně o zdravotnické záchranné službě postrádám sociální program pro zaměstnance, jako je tomu obdobně v zákonech zbylých dvou složek integrovaného záchranného systému (IZS), a sice Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR. Jakýsi slíbený „dolepek“ v podobě směšného odchodného na celé věci nemůže nic změnit.

Zcela jistě byla promarněna historicky první šance, jak ustanoveními zákona v podobě vyhlášek sjednotit výstrojní součástky, označení vozidel a další unifikace tak, jak je tomu právě u dalších složek integrovaného záchranného systému. Hasiči i policisté mají v celé České republice jednotné oblečení, stejně označená vozidla ve stejných barvách. Každý občan okamžitě ví, že to jsou hasiči nebo policie. U záchranných služeb tak nadále bude vládnout veliká rozmanitost, která je pro občany, ale například i pro ostatní účastníky silničního provozu velmi matoucí.

V zákonech nejsou ustanovení o zneužívání zdravotních služeb. Nejen ZZS, ale všech zdravotních služeb. Na druhou stranu je ale nutno říci, že už delší dobu máme například zákonnou úpravu, která by uměla zajistit trest za zneužívání linek tísňového volání, ale přestože jsou chroničtí „zneužívači“ tísňových linek častokrát vypátráni, podle normy se stejně netrestá. Těžko tedy říci, jak by se v praxi uplatňovalo zneužívání zdravotních služeb.

A rovněž by zcela jistě pomohlo pacientům i ZZS, kdyby měly již všechny nemocnice vybudovány centrální příjmy, které by v případě, že jejich provoz není znemožněn technickou závadou, musely pacienta k prvnímu ošetření od ZZS převzít vždy a bez výjimky.

Bc. Drahomír Sigmund, prezident Komory záchranářů ZZS ČR

 

• tisk
• předplatit si