Cesta pupečníkové krve

Při pohledu z okna se vám tady až zatočí hlava. "Myslím si, že jsme nejvýše položené oddělení pupečníkové krve na světě," směje se RNDr. Eva Matějková. Jsme v šestém, nejvyšším patře budovy na Palachově náměstí v Brně, kde se na ploše více než 2 000 m2 rozkládá Národní tkáňové centrum.

Personální propustí, kde jsme se oblékly do jednorázových plášťů a návleků na nohy, projdeme do úzké chodby plné barev. „Pro snazší identifikaci má každé oddělení jinou barvu,“ vysvětluje Eva Matějková, zatímco míjíme dveře s modrými zárubněmi a za nimi zaměstnance oděné do modrého laboratorního oblečení. Za chvíli se před námi objeví „žluté království“ neboli oddělení pupečníkové krve. Tady už na nás čeká zaměstnankyně s pupečníkovou krví, která právě dorazila a kterou je nutné zpracovat.

„Pupečníková krev se odebírá do připravených odběrový setů, což je vlastně speciální vak obsahující protisrážlivou látku. Porodní asistentka po porodu napíchne pupeční šňůru a krev se nechá gravitací natéct do tohoto vaku,“ popisuje Eva Matějková, zatímco laborantka kontroluje všechny doklady, které s krví přišly. „Jakmile má centrum krev odebranou, uloží ji do lednice, zavolají nám a my k nim vyšleme kurýra, který splňuje všechny legislativní požadavky,“ pokračuje. Když krev do Národního tkáňového centra dorazí, laborantka si ji vyzvedne, zkontroluje, zda je u ní i matkou podepsaná příslušná dokumentace, hlavně její informovaný souhlas, a pak tyto dokumenty předá právnímu oddělení ke kontrole. „Pokud je nějaký problém, voláme do porodnice a snažíme se jej s matkou napravit,“ popisuje laborantka.

Když je všechno v pořádku, změří se objem krve, aby se zkontrolovalo, zda je jí dostatečné množství. „Pokud je jí málo, znovu kontaktujeme matku, vysvětlíme jí situaci a ptáme se, zda i přesto souhlasí s uložením, nebo jak máme s krví naložit,“ popisuje Matějková. Když je všechno v pořádku nebo pokud matka i přes malé množství s uskladněním souhlasí, krev se zpracuje. „Díky speciální sterilní svářečce probíhá veškeré zpracování krve v uzavřeném systému, čímž se eliminuje riziko kontaminace,“ vysvětluje Matějková s tím, že tento systém je u nás unikátní. Aby se buňky během mrazení nepoškodily, je nutné přidat do krve i kryoprotektivní roztok. „Ten zabezpečí, že buňky v průběhu mražení nepopraskají, ani že se nevytvoří krystaly, které by povrch buněk poškodily,“ vysvětluje Matějková. Protože však během míchání těchto dvou substancí dochází ke vzniku tepla, které by buňky mohlo také poškodit, je použit speciální systém chlazení.

Jakmile je krev smíchána, odebere se z ní pět vzorků, které se umístí do speciálních zkumavek a budou pak uskladněny společně s pupečníkovou krví, jež je uložena do speciálního kryovaku. „Protože všechno probíhá za velmi nízkých teplot, musíme používat i speciální certifikované materiály,“ vysvětluje Matějková. Pět vzorků je z krve odebráno pro případ, že by krev potřebovala v průběhu skladování vyšetřit. „Řízené zamražování pupečníkové krve se následně děje v přístroji, který se nejprve vychladí na počáteční teplotu zhruba 4 °C, aby jeho teplota odpovídala teplotě krve skladované v lednici, a poté krev zmrazí pomocí tekutého dusíku na teplotu −176 °C,“ popisuje Matějková.

Jakmile je krev zmražena, je uložena do „karantény“ a po obdržení výsledků všech potřebných vyšetření je odvezena ke skladování do kryobanky. „Dobu, po kterou má být krev skladována, si určí matka sama. Zatím je to u nás možné na dobu 20 let, ale ta se do budoucna prodlouží, protože uložení krve při takto nízkých teplotách nijak nemění její vlastnosti, a je tedy možné ji skladovat na ne- omezenou dobu,“ uzavírá Matějková. 

 

• tisk
• předplatit si