Piercing v dutině ústní

Souhrn: Aplikace piercingů v oblasti dutiny ústní se stává stále populárnější, a to často u velmi mladých lidí, zejména teenagerů. Účel piercingu je především estetický, a tomu odpovídá i velké množství na trhu dostupných piercingových šperků. Článek se zabývá problematikou piercingů od míst zavedení šperků v oblasti hlavy přes typy a materiály šperků až po hrozící rizika a komplikace vzniklé v důsledku aplikace a nošení těchto ozdob, což je popsáno na konkrétní kazuistice.

Klíčová slova: piercing – dutina ústní – rizika – komplikace.

(Piercing in the oral cavity)

Summary: Aplication of oral piercings is becoming more and more popular, often in very young people especially teenagers. The purpose of piercing is mainly aesthetic, and it corresponds with a huge market available associated with piercing jewellery. The article deals with the introduction of piercings jewellery insertion sites in the area around the head over the types and materials of jewellery, and imminent risks and complications arising as a result of application and wearing of these ornaments, which is described in the specific case report.

Key words: piercing – oral cavity – risks – complications.

Úvod

Piercingy se v posledních letech staly tak častou ozdobou těla, že již téměř denně potkáváme na ulici lidi, kteří nějaký typ piercingu mají. Nejpopulárnější je aplikace piercingu mezi teenagery a mladými lidmi. Důvody propichování částí těla a zavedení ozdoby byly dříve spíše rituální či náboženské, zatímco dnes slouží k odlišení se od ostatních a jako módní doplněk ke zkrášlení (1). Nošení piercingů je v dnešní době zkrátka velmi moderní.  S tím souvisí velice častá aplikace šperků na nejvíce viditelná místa, a to na obličej a do dutiny ústní.

Piercingy a jejich lokalizace v oblasti hlavy

Slovo piercing má základ v anglickém slově pierce, které znamená propíchnout, též prorazit či probodnout, a označuje se jím propíchnutí části těla a aplikování šperku. Piercing spolu s tetováním, skarifikací či body paintingem řadíme pod pojem body art – umění vyjádřené na lidském těle.

První zmínky o piercingu se datují do doby před několika tisíci lety a pravděpodobně vůbec nejstaršími byly piercingy uší a nosu.

Pro zjednodušení rozděluji piercingy v oblasti hlavy do 3 skupin, a to piercingy uší, piercingy obličeje a piercingy v oblasti dutiny ústní. Detailněji je zde rozebrána skupina piercingů v oblasti dutiny ústní. Zavedení šperků dělíme na extraorální a intraorální. Mezi extraorálně umístěnými ozdobami je u dívek stále oblíbenější piercing nad horním rtem, vpravo nebo vlevo, označovaný jako Madonna, Crawford nebo Monroe podle znamének krásy těchto žen. Dalšími extraorálními typy jsou šperk uprostřed horního rtu ve filtru (středová vkleslina mezi nosem a rtem), tzv. Medusa, uprostřed dolního rtu, tzv. Labret, někdy laicky nazývaný piercing brady, anebo piercing po stranách dolního rtu, tzv. Lowbrets.

Více typů piercingů nalézáme také intraorálně, tedy přímo v dutině ústní – v horní uzdičce (tzv. Smiley piercing), v podjazykové uzdičce, piercing jazyka a dokonce piercing uvuly (patrového čípku).

Typy a materiály piercingových šperků

Piercingové šperky se vyrábějí z nejrůznějších materiálů v mnoha odlišných velikostech, tloušťkách, tvarech a barvách. Podle lokalizace se vybírají typy šperků, které jsou pro dané umístění nejvhodnější, a ty se nejčastěji nazývají podle svého tvaru. Na obličej a do dutiny ústní se nejvíce dávají kroužky, podkovy, činky, špičky a spirály.

Dnešní moderní materiály jsou naprosto odlišné od těch, které používaly a stále používají některé starší či domorodé kultury (zvířecí kosti, kousky dřeva, mušle či jantar). V piercingových salonech se užívají zejména kovy (chirurgická ocel, titan, niob, zlato, stříbro), nekovy (polytetrafluoretylen = teflon, akrylát, jantar) a organické látky (dřevo, bambus, slonovina) (1). Avšak tyto organické látky jsou pro piercingy do dutiny ústní naprosto nevhodné, protože jako porézní zadržují vlhkost a bakterie.

Rizika a komplikace orálních a obličejových piercingů

V odborné literatuře se mezi možná rizika a komplikace těchto typů piercingů řadí již sám vpich, který s sebou nese krvácení, bolestivost, otok, možnou alergickou reakci na materiál šperku, vdechnutí či spolknutí části šperku a infekce. Piercingy způsobují komplikace i při dentálním ošetření, kdy přítomnost šperku znemožňuje kvalitní posouzení rentgenového snímku. Dlouhodobějším nošením ozdob dochází k poškození tvrdých zubních tkání, závěsného aparátu zubu, drážděním slinných vývodů ke zvýšené salivaci, ale také může při hraní si či nakusování do šperku dojít k odlomení výplní, galvanismu (el. proudění vyskytující se v přítomnosti různých kovů v dutině ústní) či, při ulpívání povlaku na šperku, k zápachu z úst.

Prvotním rizikem je sám vpich, který musí být proveden sterilně a do správného místa, protože jinak vedle přenosu infekce hrozí napíchnutí některých anatomických struktur, jako jsou cévy a nervy. Další nejobvyklejší komplikací je otok, který způsobí poruchy řeči, znesnadní přijímání potravy a může znemožnit dýchání. Nejzávažnější komplikací u piercingu jsou infekce, ať už virového, nebo bakteriálního původu, které jsou v odborné literatuře nejvíce zastoupeny u piercingu jazyka. V přehledu literatury publikované od roku 1966 do roku 2010 je uvedeno celkem 19 případů bakteriálních infekcí v souvislosti s piercingem jazyka (2). Zaznamenány jsou i případy úmrtí.

Všechny uvedené komplikace nastávají většinou bezprostředně po aplikaci piercingů. Z hlediska chronické traumatizace dochází k poškození tvrdých zubních tkání a závěsného aparátu zubu, většinou při záměrném nakusování do tyčky či koncových částí piercingu, pohybem jazyka při mluvení či žvýkání. Následkem jsou praskliny, zlomeniny nebo odštípnutí části zubu a časté gingivální recesy (ústup dásně), jak u piercingu jazyka z lingvální strany dolních řezáků, tak hlavně z vestibulární strany u piercingu rtu. Poškození parodontu může být až tak velké, že začne docházet ke kostní resorpci, a pokud se stav neřeší, pacient může o zub přijít.

Vlastní průzkum a kazuistika

Průzkum, který jsem prováděla od dubna 2010 do dubna 2011 v rámci bakalářské práce na 3. LF UK v Praze a jehož cílem bylo zjistit, co piercing v dutině ústní může způsobit, se účastnilo 6 pacientů, 5 žen a 1 muž. Cílem práce bylo posouzení stavu dutiny ústní při působení různých typů piercingu, a také porovnání vlastních výsledků s dosavadními poznatky z odborných článků. Doba nošení piercingů byla různá. Celková doba sledování byla 10 měsíců a pacienti byli vyšetřeni třikrát v rozmezí přibližně 5 měsíců.

Každý pacient nejprve vyplnil anamnestický dotazník spolu s několika otázkami o piercingu (jak dlouho ho mají, kdo jim ho zaváděl, zda měli komplikace atd.). Při každé návštěvě se vyšetřením zjišťoval stav chrupu, dásní a úroveň hygieny pomocí PBI indexu (Papillen-Blutungs-Index, index krvácivosti dásňových papil), stav parodontu pomocí CPITN indexu (Community Periodontal Index of Treatment Needs, posouzení onemocnění parodontu a návrh terapie) a provádělo se měření recesů (ústup parodontu – závěsného aparátu zubu) a inspekční zhodnocení stavu sliznic a jazyka. Při 1. návštěvě následovala dentální hygiena včetně motivace a instruktáže a vybrání vhodných pomůcek a metod čištění zubů. Během 2. návštěvy se ošetření nedělalo, pouze se zaznamenávaly změny stavu a při 3. návštěvě byl postup stejný jako poprvé a navíc se zhotovovaly intraorální rentgenové snímky indikované parodontologem pro posouzení stavu parodontu. Během každé návštěvy se dělala fotodokumentace.

Kazuistika

Pro názornost jsem vybrala kazuistiku, u níž byly změny působením piercingu nejvíce patrné. Pacientkou byla 22letá žena, kuřačka, celkově zdravá. Na pravidelné zubní preventivní prohlídky chodila a chrup měla sanován. Měla několik typů piercingu – jazyk (6 let), horní frenulum (uzdička; 4 roky), horní ret vlevo (4 roky) a piercingy v dolním rtu a v horním rtu vpravo (4 roky), které na doporučení lékaře vyndala, protože již docházelo k ústupu dásní.

Při všech návštěvách bylo zaznamenáno, že piercing v horním frenulu měla pacientka značně obalený plakem, ale nenechala si ho vyčistit a ani ho sama nečistila, aby jí nevypadl. Toto místo bylo rájem pro množící se bakterie, a tedy i místem potenciální infekce. Dále bylo zjištěno, že u pravého horního středního řezáku se odštípl incizální (kousací) růžek skloviny a pacientka potvrdila, že k tomu došlo při nakousnutí do tyčky piercingu jazyka. Avšak k vůbec nejviditelnějším změnám došlo na parodontu – při 1. návštěvě byly naměřeny recesy u obou horních špičáků vestibulárně 1,5 mm, u levého dolního středního řezáku vestibulárně dokonce až 3,5 mm a lingválně 0,5 mm, u pravého dolního středního řezáku vestibulárně 2,5 mm a lingválně 1,5 mm.

Hodnoty recesů se při 2. návštěvě u některých zubů ještě zvýšily, konkrétně došlo k ústupu dásně o další 1 mm u levého horního špičáku vestibulárně a o 1 mm také u obou dolních středních řezáků lingválně. Na rentgenových snímcích je vidět u obou dolních středních řezáků lehká kostní resorpce a mezi levým horním postranním řezákem a špičákem je lehká atrofie kostní papily. Při poslední návštěvě se dále hodnoty ani stav nezměnily. Výsledkem je, že u této pacientky došlo k poškození jak zubů, tak dásní a sliznic. Došlo k ústupu dásní u několika zubů, odštípnutí části skloviny a k hromadění bakteriálního plaku na špercích. Vidíme tedy negativní působení těchto ozdob.

Diskuze

V odborných studiích týkajících se vlivu obličejových a orálních piercingů se dozvídáme o různých typech poškození tvrdých zubních tkání, parodontu či sliznic.

Při hodnocení prvotních následků po propíchnutí tkání potvrdilo vznik otoku v dané lokalitě 5 z 6 vyšetřovaných pacientů. Jedna pacientka uvedla spolknutí nedotažené kuličky z piercingu jazyka. Často popisovanými negativními důsledky jsou praskliny, odštípnuté až zlomené části tvrdých zubních tkání a odlomené výplně (3, 4, 5). Jak bylo výše uvedeno, jedna pacientka si při nakusování do šperku odlomila incizální růžek pravého horního řezáku a u jiné pacientky docházelo neustále k vypadávání výplní, což může souviset právě s piercingem v jazyku, se kterým si pacientka velmi často hrála a nakusovala do něj.

Mukogingivální defekty v podobě gingiválních recesů nebo slizniční změny v okolí piercingu dolního rtu a jazyka jsou spolu s defekty tvrdých zubních tkání nejvíce publikované případy.

Campbell a Moore vypozorovali ústup dásní u pacientů s piercingem umístěným v jazyku nejméně po dobu 2 let (5). Tato skutečnost se mi také potvrdila. U jedné pacientky, která měla piercing v jazyku méně než 2 roky, jsem gingivální recesy nezjistila, ale u 4 dalších pacientů gingivální recesy naměřeny byly a všichni tito pacienti měli piercing v jazyku déle než 2 roky. Při nošení piercingu v jazyku 2 roky a déle bylo tedy potvrzeno, že dochází k ústupu dásní, kdy pokud se šperk nevyndá a vzniklý stav se neřeší, může začít docházet k resorpci kosti, a tím nejprve k viklavosti a v nejhorším případě až k vypadnutí zubů. U jedné pacientky jsem zjistila i slizniční změny u piercingu dolního rtu v podobě vrůstání šperku do tkáně, přičemž okolí bylo značně zarudlé (obr. 9).

V propíchnutém místě se tvoří jizevnatá tkáň, což bylo prokázáno u všech pacientů a u všech typů piercingu, kdy v místech po špercích vyndaných ze rtů zůstaly u dvou pacientek viditelné dírky.

V uvedené kazuistice je popsáno, že působením piercingu jazyka je již na rentgenových snímcích vidět počínající kostní resorpce. U jiného pacienta se na rentgenovém snímku objevila rozšířená periodontální štěrbina u dolních středních řezáků v místě piercingu rtu, což může být příznak odpovídající počínající parodontitidě. U ostatních pacientů byl rentgenový nález v normě.

Závěr

Průzkumem se potvrdil negativní vliv piercingu na stav dutiny ústní. Z možných rizik a komplikací byly potvrzeny otoky tkání, spolknutí části šperku, poškození tvrdých zubních tkání i parodontu, dokonce i s počínající kostní resorpcí v důsledku chronické traumatizace daného místa. Hodnoty mukogingiválních změn však byly nepatrné, protože doba sledování byla poměrně krátká – například Campbell a Moore uvádějí změny na parodontu u piercingu jazyka až po nejméně 2 letech nošení (5). V žádném z případů nedošlo k závažnější infekci a žádný pacient nepociťoval zvýšenou salivaci či galvanické proudění mezi materiály nacházejícími se v dutině ústní. Všichni pacienti si nechali piercing udělat v profesionálním piercingovém salonu. Ani jeden z pacientů v dotazníku neuvedl, že by nebyl informován o rizicích a komplikacích piercingů. Přestože by pacienti měli v rámci poučení o péči šperk denně vyndat a očistit, aby nedocházelo k ulpívání povlaku a bakterií na jeho povrchu, ani jeden z nich to nedělá.

Jelikož průzkum potvrdil značně negativní vliv orálních a obličejových piercingů na stav dutiny ústní, jejich aplikování se nedoporučuje.

 

1. vyšetření. Zjizvená tkáň v dolním rtu a nad horním rtem vpravo – dírky po vyndaných špercích, vlevo nad horním rtem umístěn piercing.

 

1. vyšetření. Piercing v horním frenulu obalen plakem, u dolních středních řezáků recesy.

 

2. vyšetření. Piercing v horním frenulu značně obalen plakem, recesy u dolních řezáků, u zubu 23 recesus větší o 1 mm.

Literatura:

1. Fiksa R. Piercing. 1. vyd. Světnov: Sowulo press, 2005.

2. Yu CHY, Minnema BJ, Gold WL. Bacterial infections complicating tongue piercing. Can J infect dis Med Microbiol. 2010, vol. 21, no. 1, p. 70–74.

3. Maheu-Robert LF, Andrian E, Grenier D. Overview of Complications Secondary to Tongue and Lip Piercings. J Can Dent Assoc. 2007, vol. 73, no. 4, p. 327–331.

4. De Moor RJG, De Witte AMJC, De Bruyne MAA. Tongue piercing and associated oral and dental complications. Endod Dent Traumatol. 2000, vol. 16, no. 5, p. 232–237.

5. Campbell et al. Tongue piercing: impact of time and barbell stem length on lingual gingival recession and tooth chipping. J Periodontol. 2002, vol. 73, no. 3, p. 289–297.

 

Recenzovali:

MUDr. Edita Dúbravská, praktická zubní lékařka se specializací parodontologie, Praha 2

Mgr. Jaroslav Pekara, Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny Ústřední vojenské fakultní nemocnice Praha

 

Bc. Kristýna Kaunová, Dentální klinika, Zubní s. r. o., Praha

(Florence č. 11/2012)

 

 

• tisk
• předplatit si