Role všeobecné sestry v procesu očkování

Souhrn: Článek prezentuje základní přehled o procesu očkování v ČR a především roli všeobecné sestry v ordinaci. Speciální pozornost je věnována potřebě dostatečné informovanosti osob podstupujících očkování a jejich blízkých (zejména rodičů) s ohledem na vedlejší a nežádoucí účinky očkování.

Klíčová slova: všeobecná sestra – očkování, imunizace – informace – edukace.

 

(The role of general nurse in the process of vaccination)

Summary: Paper presents an overview of vaccination policy and especially the role of general nurse in the ambulatory part. Special attention is paid to the need for adequate information and education of individuals undergoing vaccination and their families (especially parents) with respect to side effects and adverse of vaccination. 

Key words: general nurse – vaccination – immunisation – information – education.

Úvod

Očkování je v současné době významným pojmem, který je stále častěji skloňován v souvislosti pozitivní, ve vztahu k novým možnostem očkování (např. imunizace proti HPV). Na druhou stranu narůstá také počet odpůrců očkování, jejichž hlavním argumentem je riziko očkování a nedostatečné prozkoumání účinku očkovacích látek na organismus. Tento příspěvek si neklade za cíl rozhodnout, na čí straně je pravda, ale s ohledem na profesní zaměření časopisu budou prezentovány především požadavky na aktivity všeobecné sestry v souvislosti s procesem očkování a s důrazem na potřebu zajištění zákonem stanoveného rozsahu povinného očkování. Nezpochybnitelné ale je, že zavedení pravidelného očkování je spojeno s poklesem výskytu mnoha infekčních chorob, ale i hrozby v podobě opakovaných epidemií v případě přerušení kontinuity či omezení rozsahu očkování.

Počátky očkování se v českých zemích datují do počátku 19. století. V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím roku 1803 na základě královského nařízení. V roce 1980 bylo očkování v ČSSR ukončeno v souvislosti s eradikací (vykořeněním) pravých neštovic na celém světě (Beran, Havlík, 2008). Není snad jasnějšího důkazu účinnosti očkování, ale vždy s vysokým rizikem možnosti návratu a vzniku epidemie zejména v panenských oblastech. Důležité je zdůraznit, že očkování zajišťuje imunitu na individuální i kolektivní úrovni. To znamená, že cílem vakcinace na kolektivní úrovni je vytvoření tzv. kolektivní imunity. Kolektivní imunita brání přenosu infekce a ochání tak i některé jedince, kteří nejsou očkovaní. Základním předpokladem dosažení kolektivní imunity je vysoká proočkovanost obyvatelstva. Důsledkem odmítání vakcinace je snížení kolektivní imunity, a tím zvýšení rizika počtu nemocných i úmrtnosti na danou infekční nemoc (Beran, Havlík, 2008; Dáňová, Částková, 2008).

Se všemi výše uvedenými poznatky musí korespondovat činnosti všeobecné sestry. Erudovaná sestra by měla znát, jak základní principy správné imunizace, tak požadavky na uchovávání a aplikaci vakcíny, stejně tak by měla zvládat přehled základních reakcí po podání očkovací látky a měla by si být vědoma skutečnosti, že očkování může také selhat. Uvedené znalosti napomohou v efektivní edukaci očkovaných osob i jejich blízkých (především u dětí), a napomohou tak často zmírnění obav či neadekvátních emocionálních reakcí. Dále vyjmenujeme základní požadované poznatky k jmenovaným oblastem. Výčet bude stručný s ohledem na rozsah článku, možnost dohledání navazujících informací je v uvedené literatuře. Záměrně neprezentujeme přehled povinného a nepovinného očkování v ČR s ohledem na aktualizaci procesu očkování a relativně časté změny.

Základní principy správné imunizace

Základní principy správné imunizace prezentují Beran a Havlík (2008) takto:

• individuální přístup k očkovanému;
• dodržování kontraindikací (s ohledem na preskripci lékařem);
• dodržování správné techniky očkování (dodržení kompetencí při aplikaci);
• nakládání s očkovací látkou dle pokynů výrobce a dodavatele (včetně dodržení podmínek pro uskladnění a uchovávání, znalost konzistence a vzhledu očkovací látky);
• dodržování harmonogramu vakcinace a doporučení pro intervaly očkování.

Z praktického hlediska je třeba akcentovat požadavek, aby po podání očkovací látky zůstal očkovaný jedinec alespoň 30 minut pod dohledem lékaře. Samozřejmě je třeba očkovanou osobu (či její doprovod v případě dítěte či nesvéprávné osoby) poučit, aby se po vakcinaci vyvarovala zvýšené tělesné námahy po dobu následujících 48 hodin (Domorázková, 1997). Domníváme se však, že uvedený požadavek nebývá vždy důsledně dodržován. Dohled lékaře lze zajisti tak, že očkovaný je usazen v čekárně anebo ve zvlášť určené místnosti s možností zvýšeného dohledu druhou osobou. Přesto, že toto opatření je ze strany očkovaných osob či jejich doprovodu často bagatelizováno a považováno za přehnané a zdržující, souvisí s rizikem výskytu nežádoucí reakce po očkování.

Kontraindikace očkování

Pro každou očkovací látku mohou existovat specifické kontraindikace popsané v příbalovém letáku, pro všechny ale platí následujíce všeobecné kontraindikace:

• závažná reakce po předcházející aplikaci stejné vakcíny (horečka vyšší než 40 °C, kolaps, křeče);
• anafylaktický typ alergie na některou složku vakcíny;
• akutní onemocnění se středně těžkým až těžkým průběhem bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost horečky (především potřeba poučit rodiče malých dětí).

Samozřejmou kontraindikací je aktuální typ onemocnění, proti kterému očkujeme. O kontraindikacích rozhoduje lékař, který zhodnotí aktuální zdravotní stav očkované osoby

a stanoví termíny jednotlivých očkování (např. u nedonošených dětí, dětí s vrozenými deficity, osoby s vrozenou či získanou poruchou imunity aj.). Na základě tohoto posouzení rozhodne, co je pro danou očkovanou sobu nejvhodnější.

Další neopomenutelnou oblastí je možnost reakce jedince na očkování. Jednotlivé reakce dělíme dle místa výskytu na lokální a celkové, dle doby výskytu na časné a pozdní a dle charakteru závažnosti příznaků na očekávané anebo neočekávané. Očekávané nežádoucí účinky se již někdy v průběhu podávání očkovací látky vyskytly a bývají popsány v příbalovém letáku. Rozdělujeme je:

• fyziologické nežádoucí účinky místní i celkové;
• závažné fyziologické nežádoucí účinky včetně neurologických;
• alergické reakce (bezprostřední celková reakce organismu, která nastupuje většinou během 10–30 minut po podání).

Pro všeobecnou sestru je důležité znát tyto reakce, aby mohla edukovat nemocného o jejich projevech a především upozornit očkované osoby na stavy, které jsou nezávažné, a naopak na situace, kdy by bylo vhodné kontaktovat lékaře. Samozřejmostí je v této souvislosti, že pokud má naočkovaná osoba anebo doprovod další potřebu informací, poskytne je lékař.

Z lokálních reakcí se nejčastěji vyskytuje zarudnutí, otok, bolest v místě vpichu. Celkové reakce zahrnují změnu tělesné teploty, cefaleu, bolest kloubů a svalů, celkovou únavu a diskomfort (např. trávicí obtíže, poruchy spánku, svědění aj.). Opět je na místě praktická poznámka, kterou považujeme za důležitou v procesu edukace očkovaných osob. Všeobecná sestra by měla vždy očkovaným osobám zdůraznit, že může dojít k reakcím, a že by se tedy měly vyvarovat zbytečné zátěže (fyzické i psychické). Zejména matky malých dětí často mohou podcenit proces očkování a jeho dopad na zdravotní stav dítěte a nepřizpůsobí denní režim aktuálním potřebám a jeho stavu (Beran, Havlík, 2005; Dáňová, Částková, 2008).

Kdy po vakcinaci vyhledat lékaře

Kdy je tedy vhodné doporučit vyhledání lékaře po očkování:

• v případě vystupňované reakce, která hraničí se závažnějším zdravotním problémem;
• horečka nad 40 °C;
• začervenání a otok v místě vpichu s průměrem větším než10 cm;
• v případě neurologických obtíží – přechodné obrny končetin (nepatří sem hypestezie – snížená citlivost v místě vpichu, např. po očkování proti tetanu);
• krátkodobé stavy bezvědomí;

- neutišitelný pláč dítěte v souvislosti s obdobím po očkování, který není běžným projevem;

- akutní nástup nežádoucích účinků (horečka nad 39 °C do 3 hodin po očkování bez reakce na antipyretika).

V ojedinělých případech se mohou vyskytnout nežádoucí účinky dlouhodobějšího charakteru s dopadem na celkový stav očkované osoby v období do 28 dní po očkování. Proto by měla být očkovaná osoba i doprovod informována také o tom, že by měli hlásit absolvované očkování v případě dalšího ošetření v jiném zdravotnickém zařízení v této době.

Žádná očkovací látka není stoprocentně účinná a je třeba akceptovat, že za určitých okolností

po vakcinaci může dojít k nedostatečné protilátkové odpovědi, což vede k selhání

očkování u příjemce. Selhání očkování znamená výskyt klinicky nezměněného

onemocnění u očkované osoby. Možnost selhání vakcinace je častější po aplikaci živých vakcín a může být způsobena různými příčinami (Göpfertová, Walter, 1997).

 

Závěr

Očkování a asistence všeobecné sestry při něm zahrnuje množství aktivit, které byly v článku zmíněny. Sestra není pasivním vykonavatelem intervencí dle preskripce lékaře, ale aktivně se zapojuje do procesu v rámci výše popsaných aktivit. Právě oblast efektivního informování a edukace očkovaných osob i jejich doprovodu napomáhá ke zkvalitnění procesu očkování a prevenci neadekvátních reakcí a postojů příjemců očkování.

Literatura:

Beran J, Havlík J. Lexikon očkování. 1. vyd. Praha: Maxdorf s. r. o., 2008, 352 s. ISBN 978-80-7345-164-6.

Beran J, Havlík J, Vonka V. Očkování – minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 348 s. ISBN 80-7262-361-3.

Dáňová J, Částková J. Očkování v České republice. 1. vyd. Praha: Triton, 2008, 103 s. ISBN 978-80-7387-122-2.

Domorázková E a kol. Očkování v praxi praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 1997, 105 s. ISBN 80-7169-481-9.

Göpfertová D, Walter G. Očkování. 1. vyd. Praha: Triton, 1997, 60 s. ISBN 80-85875-53-5.

Hirte M. Očkování pro a proti. 1. vyd. Olomouc: Fontána, 2002, 323 s. München: Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf., 2001. ISBN 80-7336-021-7.

 

Recenzovaly:

PhDr. Jana Nemcová, Ph.D., Ústav ošetrovateľstva, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, SR

Mgr. Olga Janíková, Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN U sv. Anny v Brně

 

Mgr. Hana Pinkavová, Katedra ošetřovatelství LF MU, Brno

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., Katedra ošetřovatelství LF MU, Brno

(Florence č. 10/2012)

 

 

• tisk
• předplatit si