Povinnosti sestry při očkování

Očkováním se rozumí aplikace léčivého přípravku – vakcíny, za preventivním účelem. Aplikace vakcíny je vždy zdravotní péčí; konkrétně jde o péči preventivní. Z toho vyplývá, že očkování může být provedeno pouze za podmínek stanovených zákonem č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách (zákon o zdravotních službách) pro poskytování zdravotní péče, tj. na správném místě, správnou osobou, správným postupem a za podmínek svobodného a informovaného souhlasu, pokud nejde o výjimky, kdy se souhlas nevyžaduje.

Poskytovatel zdravotních služeb není jen oprávněn provést očkování, ale je i povinen zajistit a provést pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování v rozsahu upraveném vyhláškou č.537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (vyhláška o očkování) nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. (1.)

Zdravotní služby, mezi něž patří i preventivní zdravotní péče, může v České republice poskytovat pouze oprávněný poskytovatel zdravotní péče kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky. Zdravotní péče musí být zásadně poskytována v prostorách zdravotnického zařízení; výjimky stanovuje od dubna 2012 zákon o zdravotních službách. Jednou z těchto výjimek je návštěvní služba. Na otázku, zda lze očkování provádět v rámci návštěvní služby, nedávají právní předpisy jednoznačnou odpověď.

Podle zákona o zdravotních službách lze v rámci návštěvní služby vykonávat pouze takové zdravotní výkony, jejichž poskytnutí není podmíněno technickým a věcným vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení, a to zejména v těch případech, kdy se pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav dostavit do zdravotnického zařízení. Posouzení, jestli tomu tak v případě očkování je, záleží na medicínských, nikoli právních argumentech; zvážení možných rizik a souvislostí je na lékaři.

V praxi se však s očkováním mimo zdravotnická zařízení prakticky nesetkáme, důvodem jsou jednak přísné technické požadavky na uchovávání vakcín a jednak rizika spojená s bezprostředními komplikacemi očkování. Ve většině případů, kdy se pacient nebude schopen s ohledem na svůj zdravotní stav dostavit do zdravotnického zařízení, budou zdravotní příčiny zároveň kontraindikací očkování. Očkování mimo prostory zdravotnického zařízení nelze doporučit, i když je za předpokladu splnění bezpečnosti očkovací látky i zajištění odborné první pomoci v případě akutních komplikací za výjimečných a okolností možné.

Pokud jde o způsobilost zdravotnických pracovníků k provádění očkování, je třeba upozornit na zvláštní úpravu v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (zákon o ochraně veřejného zdraví). Tento zákon v ustanovení § 47a odst. 1 stanovuje odbornost lékařů, kteří provádějí očkování. (2)

Podstatné je, že zákon zde hovoří o „provádění očkování lékaři“. Může však očkovací látku aplikovat i sestra? Přestože to zdánlivě zákon o ochraně veřejného zdraví neumožňuje, lze podle autorky dovodit, že převažující faktický stav není v rozporu s touto právní úpravou. Činnosti nelékařských zdravotnických pracovníků upravuje vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (vyhláška o činnostech). V činnostech sestry zde sice není uvedena přímo aplikace očkovacích látek, nicméně podle ustanovení § 4 odst. 3 písm. a) této vyhlášky může sestra na základě indikace lékaře aplikovat léčivé přípravky. Jak již bylo řečeno, očkovací látka (vakcína) je léčivým přípravkem. Zákon o ochraně veřejného zdraví je však bezesporu předpisem vyšší právní síly a upravuje kromě toho problematiku speciální oproti obecné úpravě vyhlášky o činnostech. Nicméně při použití extenzivního výkladu pojmu „provádění očkování“ lze za ‚provádění očkování‘ považovat zabezpečování všech činností souvisejících s očkováním, a to i prostřednictvím delegace jednotlivých dílčích úkonů na jiné zdravotnické pracovníky. Lékař tak může delegovat vlastní aplikaci na sestru, která je na základě indikace lékaře způsobilá léčivé přípravky prostřednictvím injekcí aplikovat, stále však zůstává osobou, která očkování provádí a která je tak za něj odpovědná. Na lékaři tak je, aby zvážil vhodnost očkování (indikoval je), vyšetřil a posoudil způsobilost pacienta podstoupit konkrétní očkování a sledoval bezprostřední reakci po očkování. Z tohoto důvodu lze důrazně doporučit, aby lékař byl aplikaci očkovací látky přítomen.

Očkovací schéma se stanovuje na základě vyhlášky o očkování. Plán pravidelného očkování stanovuje ošetřující praktický lékař pro děti a dorost při preventivní prohlídce ve věku šesti týdnů dítěte. (3) Plánování očkování provádí lékař; kromě něj však na základě indikace lékaře může sestavovat plán i sestra se specializovanou způsobilostí, a to dětská sestra a komunitní sestra, která může organizovat preventivní prohlídky včetně očkování i bez indikace lékaře. (4)

Kontrola provedených očkování je povinnou součástí preventivních prohlídek dětí i dospělých podle vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách. V rámci preventivní prohlídky dívek ve věku 13 a 15 let musí být poskytnuto poučení o možnosti očkování proti karcinomu děložního čípku. U dětí se dále zjišťuje, jaká infekční onemocnění prodělaly a zda jsou řádně očkovány, vždy při příjmu do lůžkového zdravotnického zařízení i do pobytového zařízení sociálních služeb. (5)

Záznam o provedeném očkování je nutné provést jako každý zápis o provedené zdravotní péči do zdravotnické dokumentace pacienta, a to včetně uvedení názvu očkovací látky a čísla šarže. (6) Poskytovatel zdravotních služeb je dále povinen zajistit záznam do očkovacího průkazu (eventuálně zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého). Průkaz je poskytovatel zdravotní péče povinen vydat při prvním očkování. Pacient, respektive jeho zákonný zástupce je povinen při každém dalším očkování tento průkaz předložit. Do průkazu se zapíší tyto údaje: druh a název očkovací látky, datum jejího podání, číslo šarže, podpis a razítko očkujícího lékaře a údaj o očkování provedeném postupem podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona jinou očkovací látkou, než zajistil příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. (7)

Prolomení mlčenlivosti v souvislosti s očkováním

Zdravotničtí pracovníci i poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Právní řád ČR však stanovuje řadu oznamovacích povinností, kdy zdravotnický pracovník, respektive poskytovatel zdravotních služeb nejen může, ale je povinen mlčenlivost prolomit. Jde například o obecnou povinnost předávat informace nezbytné pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb, která se bezesporu může vztahovat i na předávání informací o provedení, respektive neprovedení očkování. Specificky pro zdravotní péči pak zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje v ustanovení § 51 povinnost neprodleně sdělit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví neobvyklé reakce po očkování a dále je povinen na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště, dále druh a datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze, a umožnit, aby pro potřeby kontroly prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.

Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, Ústav veřejného zdravotnictví a zdravotnického práva, 1. LF UK, Praha

Autorka působí rovněž v advokátní kanceláři JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D.

Poznámky:

(1) § 45 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví.

2 Pravidelná očkování dětí provádějí praktičtí lékaři pro děti a dorost, s výjimkou očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek proti virové hepatitidě B, která provádějí na novorozeneckých odděleních porodnic lékaři těchto oddělení. Očkování proti tuberkulóze u dětí s vyšším rizikem získání této infekce provádějí na kalmetizačních pracovištích odborní lékaři pneumoftizeologové. Pravidelné očkování zletilých provádějí příslušní praktičtí lékaři pro dospělé nebo také lékaři zdravotních ústavů. U osob umístěných u poskytovatelů zdravotních služeb, v ústavech sociální péče a obdobných zařízeních provádějí očkování podle tohoto zákona také lékaři těchto zařízení. Zvláštní a mimořádné očkování provádějí příslušní praktičtí lékaři, lékaři pracovnělékařské služby nebo lékaři zdravotních ústavů.  Očkování proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách provádějí lékaři, kteří ošetřují poranění nebo nehojící se ránu, popřípadě příslušní praktičtí lékaři nebo lékaři pracovnělékařské služby. Očkování proti vzteklině po poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou provádějí lékaři antirabických center při vybraných infekčních odděleních nemocnic.

3 § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách

⁴ § 57 písm. a) bod 5 a § 59 písm. b) bod 2 vyhlášky o činnostech.

⁵ § 7 odst. 2 vyhlášky č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče

⁶ § 1 odst. 2, písm. e) vyhl. č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci

⁷ § 47 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, § 18 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem

 

• tisk
• předplatit si