Očkování – nové trendy, vakcíny a postupy

Očkování neboli aktivní imunizace (organismus si po podání antigenu sám vytváří protilátky, na rozdíl od pasivní imunizace, kdy jsou mu podávány protilátky již vytvořené) představuje nejúčinnější prostředek, kterým je možné výrazně snížit výskyt některých infekčních onemocnění. V ČR má prevence infekčních onemocnění očkováním dlouhou tradici. Již v roce 1821 se u nás na základě císařského dokumentu začalo očkovat proti pravým neštovicím, které byly příčinou 8–20 % všech úmrtí v Evropě. Právě eradikace (vymýcení) pravých neštovic je brána jako jeden z největších úspěchů, kterých bylo očkováním v dosavadní historii dosaženo.

Mezi další významné úspěchy moderní vakcinologie patří výrazné snížení počtu těžkých a mnohdy smrtelných onemocnění, jako jsou záškrt, tetanus, paralytická forma dětské obrny, černý kašel, spalničky, invazivní formy Haemophilus influenzae typu B, ale i zarděnek a příušnic. V roce 1974 WHO (Světová zdravotnická organizace) zahájila tzv. rozšířený program imunizace. V současnosti je odhadováno, že dodržování tohoto programu by zachránilo každý rok život třem miliónům (!) dětí.

Vakcinologie je v ČR jednoznačně na vysoké úrovni a zcela odpovídá úrovni nejvyspělejších zemí. V posledních letech došlo k celé řadě změn v rámci povinného dětského očkovacího kalendáře. Jsou zaváděny nové očkovací látky, máme nové postupy v očkování, podílíme se na výzkumu tzv. vakcín budoucnosti a v novinky jsou i v oblasti cestovní medicíny.

Očkování u dětí

Změn v rámci povinného očkování u dětí nastala celá řada. Došlo k úpravě očkování proti tuberkulóze s tím, že plošná vakcinace u novorozenců byla zrušena a očkují se pouze děti s potenciálním rizikem vzniku onemocnění na základě dotazníku vyplněného v porodnici. Naopak byla zavedena plošná revakcinace adolescentů proti pertussi (proti tetanu, záškrtu a pertussi se nově přeočkovává již v 10 letech věku). Dále byla zavedena dobrovolná hrazená vakcinace proti pneumokokům a od 1. dubna 2012 také proti HPV infekci u 13letých dívek. Proti tetanu, záškrtu, pertussi, hepatitidě B, onemocněním způsobeným Haemophilus influenzae typu B a dětské přenosné obrně se používá u dětí hexavalentní vakcína.

Nové očkovací látky

Na trhu se objevily vakcíny proti herpetickým infekcím vyvolaným viry HSV1, HSV2 (Lupidon H, Lupidon S). Těmito vakcínami se zatím očkuje pouze v tzv. zvláštních režimech. Další, poměrně novou vakcínou je tetravalentní konjugovaná vakcína proti meningokokovým nákazám typu A, C, Y, W-135 (vakcína Menveo). Zatím stále platí, že je určena dětem od 12 let věku, ale předpokládá se, že bude povolena dětem starším 2 let, jak je tomu již řadu let například v USA. U vakcíny Silgard (jedna z vakcín proti HPV infekci) byla rozšířena indikace pro ženy do 45 let a pro muže do 26 let. V oblasti cestovní medicíny se v loňském roce objevila nová vakcína proti japonské encefalitidě – vakcína Ixiaro.

Stále častěji se setkáváme i s novými postupy v očkování. Snad každý zdravotník již ví, že proti klíšťové encefalitidě se očkuje celoročně, jen je třeba upravit očkovací schéma. Byly zavedeny intradermální vakcíny (konkrétně protichřipková vakcína IDFlu vhodná především pro ty, kdo se obávají klasické jehly). Nově se pohlíží i na vakcinaci těhotných. Jednoznačně se prokázal profit u očkování těhotných žen protichřipkovými vakcínami, popřípadě vakcínou proti černému kašli, tetanu a záškrtu. Naopak zrušeno bylo dříve nutné přeočkování po 5 letech u vakcín Twinrix a Engerix (vakcíny proti virovým hepatitidám).

Kontraindikace u očkování nejsou obecně již tak striktní, jako byly v minulosti. Platí, že prakticky jedinou absolutní kontraindikací je předchozí anafylaktická reakce na očkovací látku a v těhotenství podávání tzv. živých vakcín.

Stále častěji se také setkáváme s tím, že původně dětská očkování se zavádějí i v dospělém věku. V současnosti jde o vakcínu proti pertussi a uvažuje se i o zavádění vakcín proti spalničkám a příušnicím. U dětí bylo zrušeno plošné profylaktické podávání paracetamolu po očkování obecně pro jednoznačně prokázanou nižší imunitní odpověď.

Stále také probíhá intenzivní výzkum v oblasti vývoje nových vakcín. Zatímco u vakcín proti malárii, cestovatelským průjmům, HIV infekci, lymské borelióze, infekci Helicobacter pylori či horečce dengue jsou očkovací látky zřejmě zatím v nedohlednu, proti meningokokovým nákazám typu B je vakcína (MEN B) těsně před uvedením na trh.

Nezanedbatelné jsou také novinky v cestovní medicíně. Od loňského roku je na trhu zmiňovaná vakcína proti japonské encefalitidě Ixiaro. Naopak nedostupnou v celé Evropě se stala vakcína Dukoral, což je očkovací látka proti choleře, která částečně chrání i proti cestovatelským průjmům způsobeným bakterií ETEC – enteroxigenní Escherichia coli. Nově se objevila malárie v Řecku a je zaznamenán nárůst výskytu vztekliny, zvláště v oblastech jihovýchodní Asie, a břišního tyfu v turisticky navštěvovaných oblastech Afriky. Na epidemiologickou situaci v jednotlivých zemích by se měl rozhodně informovat každý dříve, než se do nich vydá. Ideální je před cestou navštívit některé z očkovacích center.

V době, kdy v důsledku širokého používání očkovacích látek vymizelo mnoho infekčních onemocnění, získávají na popularitě názory na škodlivost očkování. V současnosti dostupné očkovací látky jsou velmi bezpečné. Po každém očkování je sice možný výskyt vedlejší reakce, ale většina takových reakcí je mírná a přechodná. Závažné reakce jsou velmi vzácné a mnohdy není vědecky prokázáno, že sledovaná souvislost s očkováním je kauzální.

Uvedeme-li příklad, že úmrtnost na tetanus je až 50 %, a naproti tomu vakcína proti tetanu způsobuje křeče nebo šok s následným často úplným vyléčením v jednom z 1750 případů, není o čem diskutovat. Porovnáme-li tedy rizika vzniku nemoci a možných komplikací s riziky, které přináší aplikace vakcíny, ukazují se naprosté přednosti očkování, které před nemocí chrání.

---

 

K věci

Kdo se musí nechat očkovat

V České republice upravuje očkování především zákon č. 258 /2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a jeho prováděcí předpisy. Pravidelné očkování je stanoveno jako povinnost všem osobám, které dlouhodobě pobývají na území ČR. Věkové schéma pravidelného očkování se často označuje jako očkovací kalendář. Pravidelná očkování mají za cíl nejen ochránit jednotlivce před onemocněním infekční chorobou, ale také zajistit dostatečně vysokou proočkovanost populace. Jedinci uvnitř společnosti, kteří třeba ze zdravotních důvodů nemohou být očkováni, jsou při dostatečně vysoké proočkovanosti chráněni nepřímo „bariérou“ imunních osob ve svém okolí (tzv. kolektivní imunita). Z hlediska právního rozdělujeme očkování na pravidelné, zvláštní, mimořádné, očkování při úrazech a nehojících se ranách a očkování na vlastní žádost. Z hlediska ekonomického můžeme dělit očkování na hrazená (ze státního rozpočtu nebo ze zdravotního pojištění) a nehrazená (při nich nese veškeré finanční náklady ten, kdo o očkování žádá).

 

 

• tisk
• předplatit si