Což takhle uvařit si "fýzák"?

Podávání infúzí není dnes žádná velká věda. Samozřejmě, není to nic pro laiky, ale všechno potřebné mají sestry pěkně připravené, úhledně zabalené, sterilní a po ruce. Není to však ještě tak dávno, kdy k jejich schopnostem musela patřit i schopnost uvařit fyziologický roztok a kdy se během večerních a nočních služeb měnily v kuchařky, které čarovaly s kahany a ohněm. Pojďme se tedy podívat, jak se takový fyziologický roztok připravoval.

Ottův slovník naučný uvádí na straně 674 pod heslem Infuse (z lat.) toto: vlití, nazývá se buď vlévání některých tekutin nebo krve do žil za účely léčebnými, nebo příprava nálevu (infusum). Ku vlévání tekutin do žil užívá se nejčastěji fysiologického roztoku soli kuchyňské (0,66%), na př. při silném vykrvácení po poranění, těžkém porodu, při zhoustnutí krve v choleře a pod. Vždy má takováto infuse za účel, aby soustava cevní byla naplněna dostatečným množstvím tekutiny, aby srdce mohlo správně působiti a tak aby se zabránilo všeobecnému poklesnutí sil (kollapsu). Jindy vlévá se do žil krev defibrinovaná (transfuse) a jen zřídka roztoky léčebné. Historicky je infuse velmi stará operace, v moderní době však se nahrazuje méně nebezpečnými injekcemi podkožními nebo hypodermoklysou; infuse praktikuje se ve větším rozsahu ještě ve zvěrolékařství.

Návod na samotnou přípravu fyziologického roztoku pak uvádí vrchní sestra Šlechtická ve své publikaci Základy ošetřování z roku 1929:

„K vaření fysiologického roztoku se má užíti destilované vody. Aparát na vaření před upotřebením opláchneme a na 1 litr vody dejme 9 g čisté kuchyňské soli. Nejprve se má sůl v málo teplé vodě rozpustiti a pak do aparátu přilévati,” radí 83 let stará učebnice pro mediky a ošetřovatelky. „Kalná pěna je důkazem, že sůl není úplně čistá a neměla by při výrobě vznikati. Do roztoku lze přidávat i pár kapek adrenalinu,” říká učebnice. „Kuchyňskou sůl je možno nahraditi užitím jiných solí, využijeme Ringerův roztok či Fišerovy tablety. Po rozpuštění soli se roztok sterilizuje vařením. U větších aparátů se tak děje přetlakem, což ukazuje pojistný ventil. Vaříme nejméně 10 minut. Kohoutek od aparátu má býti opatřen kovovým chránítkem, aby byl kohoutek sterilní. Kohoutkem můžeme roztok odebírati. Konve na infuze se předem musejí dáti vyvařit,” pokračuje. „Vaříme-li roztok v otevřené nádobě, ucpeme pak nádobu sterilním chomáčem vaty nebo mulu. K podání použijeme nádobu Sahliho. Jest to graduovaná láhev s hrdlem a gumovou zátkou, jíž prochází dovnitř teploměr a trubice skleněná opatřená balónkem na vyfukování vzduchu. Druhá skleněná trubička do láhve té zavedená jest opatřena hadicí, na jejímž konci jest dvouramenná skleněná trubička,” popisuje autorka učebnice.

„Aparát Sahliho vyvaříme v čisté vodě a po naplnění roztokem vše raději znovu převaříme. Roztok lze přelévat z velkých nádob či jej vařit přímo v těchto lahvích. Aby se předešlo prasknutí láhve, dá se na plamen hořáku drátěná síťka s asbestovou výplní. Je-li fysiologický roztok připraven k použití, mohou se obě skleněné trubičky ucpati sterilní vatou. Vata zachycuje lépe bakterie nežli mul,” vyvětluje. „Před infusí ohřejeme roztok na 42-45 stupňů C. Při ohřívání nad kahanem odstraňme vatové ucpávky, aby nepraskla láhev. K intravenózní infusi nutno míti gumovou hadici 2 metry dlouhou a skleněnou kanylku, která se zavede do vypreparované žíly. 10 cm nad kanylkou má býti vřazena skleněná trubička, abychom mohli kontrolovati, zdali neproudí hadicí vzduchové bubliny. V tomto případě musíme ihned hadici před kanylkou stisknout prsty. Místo kompletních lahví na infusi můžeme užíti v případě nutnosti sterilního irrigatoru,” uzavírá ve své učebnici vrchní sestra Šlechtická.

Tak co myslíte, milé sestřičky, dokázaly byste takto uvařit a podat fyziologický roztok i dnes?

Michalkova.hela@seznam.cz

Literatura:

Otto J, Ottův slovník naučný, ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. 12. díl. Praha: J. OTTO, spol. s. r. o., 1897. Dostupné na: http://archive.org/stream/ottvslovnknauni30ottogoog#page/n24/mode/2up.

Šlechtická B. Základy ošetřování chirurgických nemocných. Brno: Občanská tiskárna, 1929, 182 s.

 

 

• tisk
• předplatit si