Dobrodružství kvality

Redakci každého časopisu, zvláště pak odborného, zajímá, jak je hodnocen čtenáři. Už když časopis děláme, myslíme na čtenáře a jejich prostřednictvím na pacienty. Jak jim ty naše informace mohou pomoci? Spolu s tím nás svírá obrovská zodpovědnost.

Vypěstovali jsme si takovou malou fóbii. Stále se bojíme, že něco v odborném obsahu bude v nepořádku. Není na světě expert, aby znal do detailů všechny obory, a už vůbec se to přes všechny zkušenosti nedá říci o nás. Hrozná představa, že se nějaký autor zmýlí a doporučí pacientovi teplo místo ledu anebo jen při zákroku navrhne sed a on je mnohem lepší leh. Pak si to někdo přečte a poskytne péči, o jaké se dočetl. A nakonec za chybičku zaplatí pacient. Proto se do odborného zdravotnického časopisu chybička vloudit nesmí.

Jsme pokorní. Musíme být, protože v sázce je příliš mnoho. Stále se učíme, ale pořád to nestačí. Na klidu nám přidává imprimatur článku, tj. souhlas nadřízené sestry nebo dokonce hlavní sestry, odpovědného lékaře, primáře. Sestry jsou na to zvyklé. Je to dobré, nutné, ale pořád ještě ne dostatečné. Náš zběsilý hon za kvalitou časopisu pokračuje.

Před více než rokem jsme přešli na recenzované texty. Dnes už v každé Florence objevíte nadpoloviční většinu stránek recenzovaných článků, každý zaštítěný dvěma špičkovými odborníky-recenzenty. Každý článek má dva recenzní posudky.

A naše strachy se potvrdily. Opravdu najdou se věcné chyby i u renomovaných sester, běžné jsou příliš úzké úhly pohledů, formální nedostatky, metodické chyby apod. Přibylo nám práce. Běžný recenzovaný článek se točí často i dlouho dokola, autor doplňuje, přepracovává, zdokonaluje, dokud není recenzent plně spokojen.

Myslíme si v redakci, že konečně můžeme klidně spát. A také být hrdí a trochu nafoukaní, protože s kreditem recenzovaných článků v ošetřovatelském časopise jsme na českém trhu první a jediní. Ale usednout na vavřín se nevyplácí. Koncem roku jsme provedli malý průzkum a náhle jsme zjistili, že si mnozí recipienti ani nevšimli, že články jsou recenzované, anebo si mysleli, že nesejde na tom, jestli je časopis recenzovaný nebo ne.

Samozřejmě, že na tom sejde – značka recenzovaný je vždy a všude značkou kvality. Sestra smí podle takového článku bez obav provádět praxi, může ho bez obav z pochybení uvádět ve svých studiích, používat pro přednášky, může mu věřit.

A proto od toho neustoupíme. Věříme, že za nějaký čas si na to všichni zvyknou a budou rádi. Děkujeme denně autorům, kteří se do takového dobrodružství s námi pouštějí, i recenzentům, že svým kolegům věnují svůj čas a riskují jejich nevůli. Protože všichni víme, že nikdo není hrdější než autor a kritika obvykle nebývá provázena radostným výskáním.

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si