Plné sály Dáši Škochové

Neformální rozhovor o tom, jak se dělá konference

Nejprestižnější a nejtradičnější chirurgickou konferencí v Česku, známou i ve světě, jsou Pražské chirurgické dny, zvané Jiráskovy dny. Setkávají se na nich odborníci z celého světa, kteří tu prezentují a diskutují novinky v oboru. To, že od roku 2005 se jejich součástí stala sesterská sekce, je zásluhou Mgr. Dagmar Škochové, vrchní sestry I. chirurgické kliniky 1. LF UK Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze a dlouholeté předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS.

V kterém roce se traumatologicko-ortopedická sekce ČAS připojila k Jiráskovým dnům? Vzpomínám si, že první Jiráskovy dny se konaly v listopadu 1982 u příleži­tosti 100. výročí založení Chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocni­ce v Praze. Až do r. 2005 byly výhrad­ně lékařskou akcí. Poprvé měly ses­terskou sekci v r. 2005. Odehrálo se to v pražském hotelu Olšanka.

Čí to byl nápad?

Já jsem tenkrát už vedla traumatologic­ko-­ortopedickou sekci ČAS a napadlo mě, že by to byl dobrý příspěvek ke spo­lupráci lékařů a sester. Obrátila jsem se s tím na bývalou přednostku naší chi­rurgické kliniky Prof. MUDr. Marii Pe­škovou, DrSc. Ta naše vzdělávací akce znala, zúčastňovala se konferencí sekce a byla jimi nadšená. U ní jsem tedy pod­poru snadno našla.

A co lékaři-muži? V té době ještě nebylo tak častým jevem, aby „doktorské konference“ měly sesterské sekce.

Lékaři příliš nevěřili, že sestry budou schopny připravit tak velký počet vlast­ních sdělení. Bylo třeba jim to doká­zat. Pochopení jsem našla u tehdejší­ho přednosty Doc. MUDr. Jana Švá­ba, CSc., a organizátora Jiráskových dnů a Prof. MUDr. Zdeňka Kršky, CSc., sou­časného přednosty kliniky, kteří mi řek­li, že mě podpoří, když budeme schopni naplnit sál. To jsem jim slíbila a oni tedy účast sekce na konferenci podpořili.

Poprvé to muselo být dost napínavé, když jste slíbila plný sál.

Měli jsme už zkušenosti s mnohými úspěšnými konferencemi v ošetřova­telství, a tak to zase tak moc napína­vé nebylo. Sál jsme podle předpokla­du v roce 2005 naplnili a navíc se sest­ry ještě blýskly vysokou úrovní. Takže od té doby se sesterská sekce stala sa­mozřejmou součástí Jiráskových dnů, které nyní probíhají každoročně. Účast sester na nich se pohybuje stabilně mezi 300–600 účastníky, podle velikosti sálu.

Jaký je postup přípravy takové velké akce?

Ihned po skončení jednoho ročníku shromažďujeme hodnoticí dopisy, kte­ré nám přicházejí. Jsou to v podstatě po­chvalné listy, často obsahují i náměty a témata na příště. Současně se zajímá­me, jaký program chystají lékaři, a z to­hoto materiálu vycházíme. Témata zpra­cujeme ve vedení sekce a pak je mailem pošleme všem členům, kterých dnes má­me více než tři stovky, a předáme na we­bové stránky ČAS. Očekáváme odezvu, korektury, nápady. Vedle témat také dis­kutujeme, kdo a co bude přednášet.

Máte přednášející, témata... a co dál?

Provádíme generálku. Po směně sezvu všechny sestry, které mají volno, aby si poslechly přednášky svých kolegyň a kolegů. Přednášející přednášejí, ostat­ní dělají oponenty, říkají, co se jim líbí, co nelíbí, uvažují, o čem asi budou do­tazy, měří se čas, aby přednáška nebyla příliš dlouhá nebo krátká. A já získám podrobný a zcela konkrétní přehled, jak celá akce bude vypadat. Taková generál­ka přednášejícím i mně hodně pomůže.

Jaké téma jsme měla vy osobně na letošních Jiráskových dnech?

Letos jsem měla historické téma: 800. výročí narození sv. Anežky Čes­ké. Mezinárodní dějiny ji znají, u nás už je to horší – málokdo o této pat­ronce ošetřovatelství něco ví.

Která jsou další frekventovaná témata na Jiráskových dnech v režii vaší sekce?

Je stále více samostatných témat – ta­kových, která nám rádi lékaři přene­chávají a do kterých téměř nezasahu­jí. K nim patří například edukace, pro­blematika ošetřování stomií a ran.

Byla jste u všech ročníků od r. 2005. Zpozorovala jste nějaké změny v erudici přednášejících? Roste úroveň přednášek, sestry se ne­bojí mluvit, nebojí se už diskusí, doká­ží prodat to, co si připravily.

jš

 

• tisk
• předplatit si